Magorské modlitby

recenze

Poezii čtu zatím jen po troškách, v obdobích, kdy mám (nebo si udělám) více času se na ni soustředit. Už několikrát jsem narazila na básně Ivana Martina Jirouse, z nichž některé už mě hlouběji zasáhly. Proto jsem se těšila na výbor z jeho básní, který sestavil a okomentoval Martin C. Putna v rámci edice „Malá edice klasiků“ v nakladatelství Biblion.

Výbor je zaměřen na duchovní stránku Magorovy poezie. I když už jsem některé Magorovy básně se silným duchovním obsahem znala, teď jsem jich mohla poznat a obdivovat více najednou. A našlo se jich tentokrát mnoho, které mě nějak zasáhly. Takhle například Magor rozjímá o velikonočních událostech:
Na nebi světlo nevídané
nad kmeny oliv luna plane
co v Písmu psáno to se stane

Po vlně horká slza kane
rouno beránka urousané
dlaněmi svými osuš Pane

Spí apoštoli v Getsemaně
Kristus sám usmívá se na ně
do ticha tiše zazní Amen

Mnohým básním dodává na autenticitě i to, že je Magor psal v různých věznicích:

O milost Pane Bože prosím
pro všechny pro nás které Tvůj Syn
zachránil svojí smrtí kříže
volám Tě vroucně skrze mříže


Na Magorově poezii mě doslova fascinuje, kolik toho dokáže vyjádřit málo slovy. Často jedna krátká sloka o čtyřech verších nese mnoho různých myšlenek, mistrně spojených do jednoho celku. Magor prostě „nekecá“ a „neokecává“, je maximálně pravdivý, nezastírá své vlastní chyby a pády, nemluví zbytečně do větru krásnými slovy. V tom určitě zůstane jeho poezie nadčasová.

Komentáře Martina C. Putny tentokrát zahrnují především úryvky z různých knih o Magorovi – z jeho deníků, rozhovorů s ním apod., které už také vyšly knižně. Magorova poezie je tak komentována jeho vlastním životem a jeho myšlenkami:
„Chci touto cestou vzkázat panu Trojanovi i dalším, kteří slovo Ježíš zneužívají. To slovo není citoslovce, je to porušení přikázání. Neber jméno Boží nadarmo. Ale možná mluvím marně. Ostatně rouhat se může pouze věřící. Ti, kteří jméno našeho Pána zneužívají, nevědí, o čem mluví. Mne děsí jiná věc: ti, kteří korigují ve veřejných sdělovacích prostředcích kdejakou kundu, píču, zmrda či sráče, nechávají bez povšimnutí a korekce blasfémie největší. Protože kunda etc. nejsou slova posvátná (při vší úctě ke kundám etc.). Ale slova Ježíš či Panna Maria pro část společnosti – byť čím dál víc minoritní – posvátná jsou.“ (Na Oáze s Magorem, Magorova Oáza)

Ivan M. Jirous byl nejen duchovní vůdce undergroundu, vězeň, básník a magor, ale též velký modlitebník. Z Magorovy summy jsou vybrány nejlepší básně duchovní a seřazeny shora dolů: Nejprve Bůh ve třech podobách – Stvořitel, Vykupi... více

Komentáře (0)