Míra vašeho života

recenze

„Nejde o to, jak je život dlouhý, nýbrž jakou má hloubku.“
Ralf Waldo Emerson

Během jedné noci se objeví přede dveřmi každého člověka na Zemi staršího dvaadvaceti let tmavá krabička. Do víka je vyryto jméno příjemce a nápis „Uvnitř se nachází míra vašeho života.“ Ta je znázorněna provázkem o určité délce. Jak krabička, tak její obsah jsou vyrobeny z neidentifikovatelného materiálu. Než lidstvo uvěří, pevně doufá, že se jedná o kanadský žertík obřích rozměrů.

„Bylo by to lákavé vysvětlení – kdyby šlo o podfuk, nikdo by nebyl nucen přijmout existenci Boha, duchů, čarodějnictví nebo kteroukoli z těch dalších mnohem znepokojivějších teorií, jež mezi lidmi kolovaly. A především by nikdo nemusel čelit osudu, údajně znázorněnému kouskem špagátku v podivné krabičce.“

Brzy je však jasno. Provázky skutečně ukazují délku našeho života. Díky aplikaci si dokonce můžete online spočítat, kdy vám odzvoní umíráček. Těm s krátkými provázky, kteří jsou zdánlivě zdraví a nic nenasvědčuje tomu, že by měli zemřít, jsou objeveny nádory, nediagnostikované srdeční choroby a neléčená onemocnění. Onemocnění lidí s dlouhými provázky se dá léčit, zatímco těch s krátkými nikoliv. Zkrátka a dobře: Dlouzí budou žít déle, krátcí brzy zemřou.
Záhy po objevení krabiček vznikne celá řada podpůrných skupin pro „krátké“ i jejich rodiny. Nemocnice neodmítají nemocné, nemohou však dál přijímat zdravé lidi jen proto, že dostali krátký provázek. Ten totiž vůbec nemusí poukazovat na onemocnění, ale třeba na brzkou nehodu. Čekárny i tak praskají ve švech.
Lidé s krátkým provázkem dávají výpověď, své děti odhlašují ze škol, stěhují se, začínají cestovat a dopřávají si trochu dobrodružství, aby svůj vyměřený čas prožili co nejlépe. Část se jich v éře nejistoty vrací ke svým duchovním kořenům, část se pak modlí za zázrak.

„Není cesty zpět. Ale pořád nám zůstává plno cest kamkoliv jinam.“

Společnost je rozdělena na „krátké“ a „dlouhé“. Dávno jsou pryč časy, kdy se provázek používal jen k tomu, když bylo zapotřebí něco spojit, ne rozdělit. Po několika incidentech, jež mají na svědomí „krátcí“, kteří celou věc neunesli, začnou být společností považováni za hrozbu. Kongresmanovi Rollinsovi, čerstvému kandidátovi na prezidenta, celá situace hraje do karet a využije ji při své špinavé předvolební kampani. Prosazením nového zákona se „krátké“ snaží dostat na okraj společnost a upřít jim nejvlivnější pozice. Přicházejí o práci, zdravotní pojištění a jsou jim zamítány půjčky na základě délky jejich provázku. Naštěstí je tu jeho synovec Jack, který se mu pokouší házet klacky pod nohy.

„Nikdo se z historie nepoučil! Jakmile začnou lidi věřit, že po nich určitá skupina jde – že jim uprchlíci berou práci, homosexuálové podrývají svátost manželství a feministky je obviňují z vylhaných znásilnění -, brzo se obrátí jeden proti druhému.“

Zde je zajímavé sledovat počínání a předkládání důvodů jeho oponenta Johnsona (mimochodem jednoho z „krátkých"), proč by měl být do úřadu zvolený právě on.

„Někteří z našich největších vůdců zemřeli při zastávání úřadu a spousta našich neschopných politiků byla požehnána dlouhým životem. Kdyby svůj provázek ukázal John Fitzgerald Kennedy a voliči ho za to potrestali, karibská krize mohla vyústit v jadernou válku se Sověty. Kdyby svůj provázek ukázal Franklin Roosevelt a voliči ho za to potrestali, možná by nacisté nebyli nikdy poraženi. A kdyby ho předvedl Abraham Lincoln, pak by muži i ženy, kteří vypadají jako já a mé děti, byli stále otroky a naše země by zůstala nadobro rozvrácená. Běhá mi mráz po zádech při pomyšlení, jak by náš dnešní svět vypadal, kdyby těmto mužům byla upřená příležitost vládnout, protože měli zkrátka smůlu.“

Ano, tohle je americký román až na dřeň a zbytek světa se tu ani moc neřeší. Politika a její špinavé praktiky tu hrají velkou roli.
Autorka si vybrala sakra těžké téma a stejně jako je tomu v příbězích, které si pohrávají s časovou kontinuitou, vyvolává krabička ukrývající délku života člověka různé otázky spojené s osudem. Můžete tedy v příběhu narazit na určité trhliny, které vám budou vrtat hlavou. V knize se například mluví o tom, že by mohly utrpět aerolinky, protože se spousta „krátkých“ bude bát leteckých katastrof. Nestačilo by však, kdyby si všichni cestující před startem navzájem ukázali provázky? V tu chvíli by přece bylo jasné, jestli letadlo spadne, nebo ne. Vznikají seznamky pro ty s krátkým provázkem a dohromady se dávají páry, které mají podobnou nebo dokonce stejnou délku; je tedy velice pravděpodobné, že zemřou spolu. Otázka však zní, jestli by je za jiných okolností svedl osud vůbec dohromady. Stejně tak je tomu u sebevrahů, kteří si berou život předčasně, aby unikli osudu, který jim byl provázkem předurčen. Jak ale mohou odejít dříve, než přijde jejich vyměřený čas? Možná jen moc přemýšlím. Na děj naštěstí nemají tyto úvahy vůbec žádný vliv a pokud přimhouříte oko, trochu vypnete a necháte se příběhem unášet, myslím, že si knihu užijete.
Není vůbec na škodu, že do svého debutu Nikki Erlick nacpala pořádnou dávku romantiky. Ne, opravdu se nejedná se o apokalyptický román plný šílených lidí, kteří se po zjištění dne své smrti utrhnou z řetězu, ale o civilní příběh několika párů a přátel, jejichž osudy se vzájemně protínají.
Velký důraz je zde kladen na odchod z tohoto světa – na smíření se se smrtí a nutnost přijmout ji jakou součást života. Autorka poukazuje na fakt, že dříve bývala společnost se smrtí mnohem smířenější. Smrt byla, je a bude všudypřítomná. Dříve lidé nosily medailonky, v nichž nosili kadeře svých blízkých, během pohřbu nechávali rakev u sebe doma a se zesnulými se fotili, aby na ně měli upomínku. Dnes se naopak snažíme myšlenkám na smrt pokud možno vyhnout. Neradi mluvíme o nemocech, izolujeme své umírající v nemocnicích a pečovatelských domech, hřbitovy jsme vykázali na odlehlá místa.
I když jsem od knihy očekával něco trochu jiného, příběh mě upoutal a donutil k zamyšlení.
Jak byste se zachovali, kdybyste zjistili, že vaši blízcí odejdou předčasně? Dokázali byste milovat někoho a dát šanci vztahu, i když byste věděli, že je to jen na pár let? Nebo by zvítězila zbabělost, sobeckost a pokrytectví?

„Často zapomínáme, že síla je nutná nejen k tomu, abychom to nevzdávali, ale i k tomu, aby člověk dokázal odejít.“

Na jaře, které jinak není ničím výjimečné, se stane něco, co paralyzuje celý svět – v průběhu jedné noci se objeví před dveřmi každého člověka na Zemi staršího 22 let tmavá krabička. Do víka je vyryto jméno příjemce a nápis: Uvnit... více

Komentáře (0)