Mravnost nade vše

recenze

Píše se rok 1913 a mladý policista David Bronstein si sní ve dne v noci svůj velký sen. Být součástí něčeho velkého. Stát se ve Vídni na počátku století legendou, být někým.

Jenže sledováním party Gruzínců, včetně nějakého prťavého Stalina s pochroumanou rukou, toho jen tak nemá šanci dosáhnout, tak se pomalu ale jistě užírá u svých služeb a tužeb na nočních sledovačkách. Které sice vedou od ničeho k ničemu, ale i Picasso nějak začínal (tehdy si toto samozřejmě myslet nemohl, takže, inu, i Sherlock Holmes někdy měl první případ).

Život se však vleče, dokud není zavolán milý David k případu oběšeného důstojníka (šarže a přesné umístění v hierarchii armády smutného Maďara nechť si prosím čtenář v knize vyhledá sám, to totiž interpretovat správně nedokáži). A nenápadně tím roztočí kolečka osudu ve svůj prospěch. I když se totiž vše zná na první pohled jasné, jasné to zase tak není a případ oběšence nadchne v Davidovi udupané tužby. A když pak kolesa osudu zarachotí opětovně a skrze románek se šlechtičnou se dostane David dokonce k vídeňské mordpartě, neváhá se pustit do případu s vervou… Se kterou je později kopnut do zadnice od svých nadřízených. Nic není totiž natolik jasné, jak se na první pohled zdá a případy podivných sebevražd se začínají vršit a do toho je Davidova šlechtická přítelkyně spíše marnivá a vůbec, všechny ty starosti se ženskými!

Případ podivné sebevraždy je příběh něžný, milý, rychlý však ne zběsilý a plyne čtenáři jako hedvábný šátek kolem krku večer u vídeňské opery. Atmosféra ulic dýchne na čtenáře po každém přečteném odstavci. Cinkání tramvají, pleskání sukní se spodničkami i svit lamp v podvečer. Když se vše okoření zajímavou zápletkou, jistojistě detektivní, jedná se o báječnou oddechovku, u které však budete přemýšlet. A nejenom nad případy a možnými vrahy, ale mě bylo zle i za Davida a jeho rozhodnutí.

Často jsem chtěla vstoupit na dlažbu ulic vlhkých ranní rosou a dát mu pěstí, aby se otočil a udělal něco jinak, než se rozhodl. Naštěstí poté nezklamal, ale než mu to dojde… David mi však k srdci přirostl stejně jako krásy Vídně a když příběh doplyne ke svému konci, nechtělo se mi ještě pryč, od zbrklého Davida i od dalších možností, jaké se v jeho patách nabízely.

David (v příběhu převážně označován jako Bronstein), je totiž postavička nade vše zajímavá. Lehce negativní individualista, vždy připraven se svým názorem, nemusí jej však protlačit za každou cenu. Svým románkem se šlechtičnou, návštěvami rodičů i kariérními tobogánem Vám bude připomínat kamaráda od sousedů, který když se Vám připlete do cesty, nevíte, jestli mu gratulovat nebo se zasmát. Jenže v Davidovi se skrývá mnohem více a právě až v závěru příběhu to dokáže úplně všem. I těm, co mu tou pěstí dát stačili na stránkách knihy místo mě…

Příběh není detektivkou v pravém slova smyslu, jedná se o sérii příjemných zastavení v již zaniklém světě, který si miliony návštěvníků snaží každý rok připomenout v ulicích Vídně i podobných měst s měšťanskými domy, cinkajícími tramvajemi a zbylými kabarety. Je to svět důstojníků s dlouhými šavlemi, blyštivými knoflíky na uniformách a temnými kouty mimo světla lamp. Do toho divadla, zlatá šlechtická mládež a veškeré pozlátka s nimi spojené.

Pokud si tedy budete přát odpoutat od reality a vyrazit si alespoň v myšlenkách do tohoto starého světa, zkuste s Davidem sledovat stopy podivné sebevraždy, zamyslete se s ním na nekonečných sledovačkách a nebojte se ponořit do krásné atmosféry staré Vídně. Navíc, David umí být pěkně poťouchlý, bez úsměvů se tedy také neobjedete.

A já moc děkuji Nakladatelství Hejkal a hlavně pí. Markétě Hejkalové, za možnost krásného setkání se starým světem, který však stále tepe kolem nás, byť svým způsobem.

Každá kniha se odehrává v roce významném pro rakouskou historii a hlavní postavou je v nich svérázný vyšetřovatel, bonviván a poněkud neúspěšný milovník žen David Bronstein. Skvěle zachycená atmosféra světa staré Vídně, dramatické... více

Komentáře (0)