„Splatíš mi to i s úroky!“

recenze

Krvavý duben (2007) / katy238

Málokde tato věta je výstižnější než v Albánii v oblastech, kde stále převládá institut krevní msty.

Co je to krevní msta? (nyní si představte tlesknutí rukama) „Krevní msta je právní institut ve všech rodových společnostech a jako přežitek i v některých státech spočívající v tom, že příbuzný zabitého má právo a zároveň i povinnost pomstít vraždu vlastní rukou.“ Děkuji Google za upřesnění. (potlesk)

Ošetřuje ji zvykové právo, Kanun, který se mezi albánskými kmeny předával odnepaměti. Jedná se o opravdu dlouhý seznam ustanovení ošetřujících běžný život ve stylu občanského zákoníku. A jedna část vcelku přesně ošetřuje tuto roztomilou zvyklost koloběhu vraždění.

Tento úvod by k pochopení děje knihy mohl stačit, pokud ne, doporučuji zadat do vyhledávače ještě hesla Theth a kulla.

Děj knihy započíná vraždou. Mladý muž z chudé rodiny Ďorg zabije okolojdoucího. Čin to samozřejmě nebyl vůbec náhodný, ale dlouho plánovaný v souladu se zvyklostmi stovky let platných zákonů o krevní mstě. Byl totiž zabit Ďorgův bratr a jejich otec se vyjádřil jasně. Je čas msty, aby jejich rodina neztratila před ostatními z vesnice tvář. To by bylo smrtící. Navíc krvavá košile už vydávala své svědectví o utrpení mrtvého všem na očích.

Píší se třicátá léta 20. století a Ďorg nemá jinou volbu. I přes svou citlivou duši musí udělat tu jedinou správnou věc. A tou právě začíná děj knihy plné temnoty, zimy a nízkých mračen nad bezútěšnou krajinou.

Na druhé straně tzv. plošiny, kde Ďorg sdílí svůj osud s jinými šťastlivci, vyráží na poněkud bizarní svatební cestu spisovatel z města, Besian, se svou mladičkou manželkou Dianou. Ta k němu vzhlíží, naprosto jej miluje a je nadšena z cesty mezi pomníčky krevní msty. Její manžel totiž napsal román, kterému se mnozí vysmáli jako snůšce blbostí a on touží všem dokázat, že měl pravdu, nebájil.

Jejich kočár se tedy kodrcá po cestách albánských hor a Besian touží po vykonání své vlastní intelektuální vendety. Netuší však, že to nejhorší provede cesta jemu samotnému a že jako nůž ledu zasáhne právě jeho mladou manželku.

Kniha je plná putování. Sledujeme Ďorgovu cestu v rámci třicetidenní amnestie, tzv. besy, kdy na něj nemůže rodina z druhé strany vztáhnout ruku ani kulku a on stále bloudí, slyší zkazky o kočáru a touží Dianu opět spatřit, po jednom letmém zahlédnutí.

Diana se svým mužem se stále kodrcají mezi jednotlivými předem domluvenými pokoji k přespání, a právě její muž zmírá touhou přijít na tajemství plošiny, postřehnout krevní mstu v celé její hrůze a proniknout do staletých zákonů krve. Přes svou zahleděnost si však opomene všímat, co se děje na sedadle v kočáře vedle něj…

Krvavý duben je dílem albánského spisovatele Ismaila Kadara a právem patří mezi klenoty evropské tvorby. Zvyklosti krevní msty včetně výňatků z Kanunu popisuje věrně a čtenář je mezi stránky vtahován mrazivou pevností. Albánské hory ukazují jen málo za svých tajemství, ale jakmile autor některé vyjeví, pohled je to šokující. Ovšem jen krátký, opět se vše stáhne zpět a dále trvá putování chladem, vlhkem a smutkem.

Příběh opravdu není akční jízda, kdy Ďorg skáče mezi jednotlivými útočícími členy druhé rodiny, a nakonec s puškou v ruce chytí Dianu za zadek a odletí spolu na orlovi do dálav. Naopak. Jedná se o komorní záležitost, kdy největší netvory nosí jednotlivé postavy v sobě. Ovšem sugestivní líčení prostředí čtenáře může místy až ochromit.

Ďorgovy úvahy o hrůze a zbytečnosti celého staletí trvajícího podniku, jeho přání a touhy, a nakonec i úvaha o řetězci mrtvých i živých, kteří by na světě mohli žít, pokud by se kdysi nestala jedna událost, kvůli které cesty obou rodin lemují hroby. Ovšem hrdost je více než život sám.

Krvavý duben není pro citlivé povahy a není možné tam hledat jakýkoliv příběh lásky či naděje. Je to vhled do kousku života pod jednou staletí trvající zvyklostí, která ničí životy nejenom v Albánii dodnes. Na dotaz, proč číst knihu, která se jeví jako depresivní, nenabízí východisko a po jejím přečtení vám bude děsně, mám jednoduchou odpověď.

Protože to má smysl. Existencionální úvahy postav jsou jednoduše brilantní a skrze jejich vědomí smrti je možné si uvědomit, jak krásné je žít. Ve své nevyhnutelnosti vidí, že každý paprsek slunce je právě tak krásný, jako nikdy v životě už nebude. A že právě teď se ukrajuje onen čas, kdy je možné jej ucítit hřát na tváři, která již brzy vychladne.

Zkuste se nechat potřísnit krví jednoho dubna. Může to bolet. Může to být hnusné. Ale je to navždy jedinečné.

A nebudete to chtít ze sebe už setřít.

Román odehrávající se v Albánii 30. let 20. století vypráví o staletí zavedeném zvyku z albánských hor. Krevní msta provází muže všech generací a neuposlechnutí této tradice se rovná definitivnímu vyobcování ze společnosti. Pro n... více

Komentáře (0)