Sudetský dům II - další skvělý román

recenze

Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950 (2023) / Marghe

Pokračování úžasného příběhu z českého pohraničí bylo pro mě nejočekávanější knihou tohoto roku. První díl rozbil mé srdce na tisíce malých kousků a považuji ho za jednu z nejlépe napsaných knih, které jsem doposud četla. Pojďme se podívat zda i druhý díl splnil, či dokonce předčil má očekávání.

I v druhém díle příběhu se vracíme do malé podhorské vesnice Skláře, tentokrát však do let 1947 - 1950. V popředí opět zůstává rodina Smolíkova, především František, který má stále plnou hlavu své lásky Paoly, která musela Skláře násilím opustit společně se všemi německými obyvateli.

Do vesnice i nadále přichází nové české obyvatelstvo, mezi nimi i Jarmila Lukešová. Milé a pracovité děvče s kterým se život rozhodně nemazlil. Během války jí zemřela maminka, a tak se nyní musí postarat o své dva mladší bratry a o svého otce alkoholika. Ten většinu všech peněz na domácnost prohraje v kartách a ohrožuje život nejen svůj, ale ničí ho i svým dětem. Kde bere Jarmila odvahu a energii dál bojovat? Že by ji dodávala sílu láska k Františkovi? I přestože je pouze jednostranná? Bude její city František někdy opětovat nebo jeho srdce navždy patří Paole?

Rodina Smolíkova i Weberova, největší hospodáři z vesnice, se věnují svému gruntu a snaží se odrážet nátlak komunistů, aby své polnosti odevzdali společnému družstvu. Komunisté jim neustále zvyšují povinné dodávky, které musejí odevzdávat. I když si obě rodiny vypomáhají, nároky komunistů jsou příliš vysoké a výhružky stále tvrdší a děsivější. Dokážou obě rodiny stát si za svým a hospodářství neopustit?

A vzpomínáte si na soudruha Tomečka z prvního dílu? Člověka, který se neštítí ničeho a při jeho činech se vám tajil dech? Je to bytost, jež by se neměla nazývat člověkem. I nyní z něj vychází jen podlost a zlo. A právě on se zaměří jak na Weberovi, tak na Smolíkovi. A nejvíc mu v žaludku leží právě František

Jak jsem psala již v úvodu, první díl mé srdce rozsekal. Bylo to právě díky příběhu, který nebyl černobílý. Neustále mi v hlavě běželo, kdo jsou tady ti zlí? Němci, Češi? Co provedl tam ten či onen? Kdykoliv jsem někoho litovala, na druhé straně jsem se dozvěděla, co dělal za války, jaké činy ho provázely a s kým sympatizoval. Stránku za stránkou, odstavec za odstavcem jsem měnila názor na určité postavy, aniž bych došla k jinému závěru, než že zlo není nikdy dáno národností. Nemůžeme odsoudit všechny. Krutost a zlo je v jednotlivcích. Příběh mi dlouho po dočtení stále rezonoval v hlavě.

Něco obdobného jsem čekala i u tohoto dílu, ale zde je ve většině případů pevně dáno, která postava je záporná, která ukrývá čisté zlo, komu zastínil oči komunismus a kdo je od základu dobrák. Myslím, že u žádné postavy jsem tentokrát během příběhu názor neměnila. Autor opět napsal velmi kvalitní román, který nám nástup komunismu vylíčil syrově, bez obalu a v celé své podlosti a krutosti. Ale první díl prostě zasáhl mé srdce o dost víc. Přesto pana Javůrka považuji za jednoho z nejlepších českých autorů. Tleskám jeho další skvělé knize a už teď se těším na třetí díl.

Autorka recenze: Markéta Pospíšilová

V podhorské vesnici Skláře se po válce zabydlují české rodiny. Mezi nově příchozími je i rodina mladé dívky Jarmily Lukešové. Maminka jí zemřela za války, a tak se Jarmila musí postarat o dva malé bratry, ale také o otce, který ro... více

Komentáře (0)