Vyhnanství

recenze

Prokletý rok (2020) / Kikina182

Šestnáctý rok života je pro dívky prokletý. Je to rok, kdy se probouzí jejich magie, jež jim dává moc zkazit počestné muže a zničit tak spořádaným manželkám život. Proto jsou v tento rok vyhnány na vzdálené místo, kolem kterého není nic jiného než les. Dívky se během ročního pobytu v tomto očistci musí zbavit své magie, aby se mohly vrátit zpět a začlenit se do společnosti. Ale ne všechny to přežijí. V lesích totiž číhají pytláci, kteří se je snaží ulovit a to není ani zdaleka jediné nebezpečí, které dívkám hrozí.

Tierny se už od dětství snažila přijít na to, co se vlastně děje během prokletého roku. O těch událostech je totiž zakázáno mluvit. Tierny je ale vynalézavá a s pomocí jejího kamaráda Micheala se toho dost dozvěděla. Ale ne dost na to, aby měla tušení, co jí letos čeká. Na svůj prokletý rok je stejně tak nepřipravená, jako všichni ostatní a bude záležet jen na ní, jestli přežije.

Prokletý rok je vyprávěn v ich-formě z pohledu hlavní hrdinky Tierny. Styl psaní není sám o sobě nějak extra čtivý, zároveň však není ani nudný. Ale vzhledem k absenci klasických kapitol působí text dost nahuštěně, což způsobu psaní bohužel taky ubírá na atraktivitě. I přesto se však čte kniha dobře a není problém se do příběhu začíst.

Příběh, se kterým autorka přišla, se mi líbí, ale nepřišel mi tak originální, jak jsem čekala. V podstatě se v novém kabátě skrývá starý známý příběh o tom, jak jsou ženy utlačovány muži. Na tomhle námětu sice není nic špatného, ale určitě by se pro tento příběh dal vymyslet mnohem zajímavější a originálnější podtext.

Jediná výtka, kterou k příběhu mám je to, že příběh nepostupuje stejně rychle. První tři části knihy jsou popisovány opravdu detailně, někdy do konce až příliš, takže některé části kvůli tomu působí dost nudně. Víc mi ale vadí poslední část knihy, tedy její konec.

Konec samotný se mi moc líbil. Autorka ho vymyslela opravdu skvěle. Vytvořila takový konec, který přesně seděl ke zbytku příběhu, nebyl nijak idealizovaný a působil naprosto reálně. Ovšem tahle část byla bohužel až příliš rychlá. V tomhle případě bylo opravdu hodně nezodpovězených otázek a prostoru, který zůstal nevyužit. Konec byl tedy skvělý, ale kdyby ho autorka rozepsala stejně jako zbytek knih, mohl být podle mě ještě mnohem lepší, dokonce přímo epický.

V knize se objevilo opravdu hodně postav, ale nejvíc Kim Liggett popsala ty hlavní a i to mi přišlo docela dost strohé. Sice tam byla zmíněna jejich povaha i minulost, ale všechno to bylo takové útržkovité. Autorka se spíš soustředila na to, jaké jsou právě teď a skoro vůbec to nepropojovala s jejich minulostí. A i když je u postav vidět lehký vývoj v čase, tak to je tak nevýrazné, že to jde poznat jen v určitých klíčových momentech a to i u hlavní hrdinky.

Vedlejší postavy pak byly v podstatě jen zmíněny a i když k nim autorka přidala nějaký menší povahový rys, tak se mi vypařily z paměti ještě dřív, než jsem knihu dočetla. Autorka je totiž udělala natolik nevýrazné a postradatelné, že je zkrátka nešlo odlišit jednu od druhé.

Od Prokletého roku jsem měla opravdu velká očekávání, ale nakonec mě kniha bohužel lehce zklamala. Jedná se sice o zajímavou knížku, která v sobě obsahuje hromadu věcí nad kterými se člověk může zamyslet, ale zároveň to není tak jedinečná kniha jak jsem předpokládala. Možná je to částečně způsobeno i mými velkými očekáváními, ale i když se jedná o nadprůměrnou knihu, tak mi nepřijde tak úžasná, jak to podle všech ohlasů vypadalo.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Albatrosmedia - CooBoo.

Dívkám ve vesnici se tvrdí, že mají moc vyrvat spořádané muže z náruče jejich manželek. Proto jsou v šestnáctém roce života vyhnány do divočiny, kde se musí od této magie očistit – ne všechny se však vrátí. Tierney Jamesová sní o ... více

Komentáře (0)