Jenom matka recenze

Román Jenom matka navazuje na předcházející tři díly Jacobsenovy hojně překládané ságy o obyvatelích ostrova Barroy – Ostrov (č. 2014), Bílý oceán (č. 2016 ) a Oči nemlčí (č. 2018) – a završuje jím celou ságu. Autor po vydání třetího dílu sice prohlásil, že další díly neplánuje, ale myšlenky na osudy hlavní hrdinky Ingrid (autorovy vzdálené příbuzné) ho neopouštěly. Čtvrtou knihou o Ingrid nás tedy Jacobsen opět zavádí na osamělý ostrov Barroy u severozápadního pobřeží Norska, tentokrát čtyři roky po skončení války. Některé postavy se vracejí, některé hříšníky z války stihne zasloužený trest, jiní se derou vpřed. Ingrid opět adoptuje sirotka, stejně starého jako její vlastní dcera Kaja. I tentokrát se na ostrov Ingridina království, kde s výjimkou války prakticky řídila tamní život, dere vnější svět, teď už ne válečnými událostmi, ale jejich důsledky. Relativně často přijíždějí návštěvy a přicházejí i dopisy z „jihu“. Ingrid s nedůvěrou čte zprávy své schovanky Susanne, kterou na ostrově vychovala a která jí s nadšením píše o všech moderních změnách v hlavním městě. Ingrid promýšlí, zda výhody, jež si Susanne pochvaluje, vlastně stojí za nadšení. Svým náročným a nesmlouvavým zrakem pozoruje i další pronikavé civilizační změny. Norsko se vzpamatovává z války a politicky se vydává cestou sociálního státu. Buduje průmysl a s ním vznikají i nové vrstvy obyvatelstva. Čtvrtou knihou o Ingrid nás tedy Jacobsen opět zavádí na osamělý ostrov Barrøy u severozápadního pobřeží Norska, tentokrát čtyři roky po skončení války. Některé postavy se vracejí, některé hříšníky z války stihne zasloužený trest, jiní se derou vpřed. Ingrid opět adoptuje sirotka, stejně starého jako její vlastní dcera Kaja. I tentokrát se na ostrov Ingridina království, kde s výjimkou války prakticky řídila tamní život, dere vnější svět, teď už ne válečnými událostmi, ale jejich důsledky. Relativně často přijíždějí návštěvy a přicházejí i dopisy z „jihu“. Ingrid s nedůvěrou čte zprávy své schovanky Susanne, kterou na ostrově vychovala a která jí s nadšením píše o všech moderních změnách v hlavním městě. Ingrid promýšlí, zda výhody, jež si Susanne pochvaluje, vlastně stojí za nadšení. Svým náročným a nesmlouvavým zrakem pozoruje i další pronikavé civilizační změny. Norsko se vzpamatovává z války a politicky se vydává cestou sociálního státu. Buduje průmysl a s ním vznikají i nové vrstvy obyvatelstva.... celý text