Vyhledávání v diskuzi
Knihy, po kterých pátrám - poraďte:
Nepetha: tak až zas taková škarohlídka nejsem :-) Ale bude jich pomálu.
Tehdejší autoři dětských knih jsou dnes vesměs naprosto neznámá jména, takže je docela dobře možné, že tu kniha (ještě) ani není, (nejen) dětské knihy vycházely v poměrně malých nákladech. Ne jako dneska, nebo třeba krátce po válce, kdy bylo třeba rozšířit mezi čtenářské masy jen to nejnutnější jako třeba Gottwaldovy paměti ;-)
U většiny knih z 30.-40. let je náklad v tiráži uváděn okolo 5000 svazků. - Zobrazit vlákno diskuze
Jen z názvů knih – knižní asociace:
Budovatelský program Gottwaldovy vlády - program celého národa - Zobrazit vlákno diskuze
Knižní šibenice - hra:
Gottwaldovi muži - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
k stalinovi mám veľmi vrelý vzťah. Pri príležitosti jeho a gottwaldovho úmrtia bola amnestia a tá sa týkala aj mojej rodiny. Pustili síce iba jedného člena, ale aspoň niečo. Na zimný slnovrat sa bohužiaľ nepúšťalo. - Zobrazit vlákno diskuze
Nono (aneb štrikovna):
24. únor, úterý
Polední hodinová stávky se zúčastnilo dva a půl milionu lidí. Policie násilně zavřela redakci Svobodného slova, deníku národních socialistů. Lidovce ze strachu o svůj deník Lidovou demokracii začali v jeho redakci hlídkovat. Lidové milice obsadily Lidový dům, sídlo sociální demokracie. Její vedení se pod tímto dojmem rozhodlo podpořit Gottwaldovu vládu. - Zobrazit vlákno diskuze
Nono (aneb štrikovna):
bubko, 20. let tu spravovali zem milovníci východních diktatur Klaus a Zeman. Vidím že děláš pokroky, když píšeš, že jsi s nimi nesouhlasila. Jen nechápu, proč je tam znovu volíš. A ten trestně stíhaný slovenský spolupracovník STB alis agent Bureš s vládou v demisi a bez důvěry, co zatím předvedl? Jeden neúspěšný pokus sestavit vládu, zvolení mlátičky s Gottwaldovými pohrobky a nácky z SPD v PS, úplatek seniorům, důchodovému pilíři svého elektorátu ve výši 21 miliard, několik stranických čistek a pokusu odstranit ředitele GIBS, který vzápětí patologický lhář Babiš při interpelacích popřel. Čistky mezi řediteli nemocnic, ve státní správě, dosazování vlastních lidí do všech orgánů správy státu, do správních rad státních firem. Hezké, na vládu bez důvěry. - Zobrazit vlákno diskuze
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Zlín, Gottwaldov a zpátky Zlín. - Zobrazit vlákno diskuze
...třeba někoho zaujme v literatuře:
...je tu kniha, která má pouze dvě hodnocení. Přitom se jedná o velmi /VELMI/ čtivý román.Líčí osudy přímého účastníka a jediného československého námořního důstojníka - lodního lékaře Gerarda Fráni, válečným jménem Gerard Fraineau na de Gaullových lodích Svobodné Francie.
Napsal ho Pavel Hejcman pod pseudonymem Gerard Fraineau. Román se jmenuje
Sbohem moře, sbohem oceány.
Knihu znám z prvního vydání, mám výborně načtené audio od Filipa Sychry /považuji za klenot.../
Existují knížky, které, obzvlášť když je čtete v mladém věku, vám utkví v paměti způsobem, jako by vás jejich autor doslova očaroval. Dovedně vyfabulované, s přesvědčivě vykreslenými postavami a především sugestivně stylizované. A když je zakomponujete ještě do atmosféry 2. světové války, okořeníte je vůní moře a exotických dálek stejně jako dramatickými okamžiky krvavých bitev napříč všemi kontinenty, nebudete často ani dýchat napětím.
Z dnešního pohledu už kdysi dávno, v roce 1975, za hluboké totality, se na pultech českých knihkupectví objevila publikace, která mezi všemi těmi prorežimními slátaninami působila jako zjevení. Pravda, byla útlá, čítala jen něco málo přes 260 stránek, přebal působil hodně nenápadným dojmem, nicméně její obsah byl pro mnohé čtenáře naprosto úchvatnou exkurzí do válečných let z dosud netušeného úhlu pohledu. Tedy netušeného v tehdejší střední Evropě, obehnané ostnatým drátem a zbavené kontaktu s okolním světem. Jmenovala se Sbohem moře, sbohem oceány!
....a jak to vlastně všechno bylo?
Gerard Fraineau bylo ve skutečnosti jen krycí jméno příslušníka československých zahraničních jednotek na západní frontě. Důvod byl nasnadě, protože většina vojáků i dobrovolníků, kteří opouštěli po březnu 1939 okupovanou republiku s cílem vyřídit si to s Hitlerem jinde a jinak, nechávala doma své nejbližší. A mstivost nacistů (podobně jako komunistů po Únoru 48) neznala v tomto ohledu mezí. Ve skutečnosti se jmenoval Gerhart Freund a pocházel z Ústí nad Labem, kde se narodil 19. listopadu 1912 v rodině uznávaného ústeckého lékaře Otakara Freunda (*1881-?), který vedl soukromé nervové sanatorium v Kliši. Mladý Gerhart (používající počeštěné příjmení Fráňa) se přidržel rodinné tradice a v roce 1936 promoval na lékařské fakultě. Poté krátce praktikoval ve Zlíně u Jana A. Bati.
Ještě v dubnu 1939 uprchl do Polska a 13. března 1941 dostal od exilové vlády Edvarda Beneše svolení ke službě u námořnictva Svobodných Francouzů (FNFL). Oficiálně se uvádí, že 20. března nastoupil jako lodní lékař na loď Ville d’Amiens, 4. dubna 1943 byl přidělen na ostrov Wight a do 11. srpna 1945 sloužil jako lékař v hodnosti poručíka na torpédoborci La Combattante. V říjnu 1945 byl demobilizován a vrátil se do Československa, kde se posléze dozvěděl, že jeho otec, matka Markéta (*1892-?) a bratr Felix (*1922-?) spolu s ostatními příbuznými zahynuli v koncentračních táborech (rodiče a bratr zamířili v říjnu 1942 nejprve transportem č. 797 z Prahy do Terezína a odtud transportem č. 1689 do Osvětimi, odkud, jak známo, nebylo návratu).
Se svou ženou, kterou poznal v Anglii, a dvěma syny zamířil do Zlína, kde ale už Jan A. Baťa nebyl v kursu (Beneš a bolševici se rukou společnou postarali o jeho diskreditaci), a tak se navzdory svým zkušenostem jako příslušník západního odboje uchytil jen jako závodní lékař. A jako by to nestačilo, při porodu třetího syna mu manželka zemřela. O děti se nakonec staral se svou druhou ženou, která přežila koncentrák. Vydání knížky se už nedočkal, zemřel 8. května 1974 ve Zlíně (tehdy ještě Gottwaldově…).
...takže co ten pseudonym?
Drobnou, nicméně nepřehlédnutelnou vadou na kráse této publikace bylo, že na rozdíl od jiných podobných knížek, se navzdory zjevným nepřesnostem a nelogičnostem snažila tvářit jako autobiografie, líčící skutečné životní osudy českého lodního lékaře ve službách jednotek Svobodných Francouzů. Ne, že by Gerard Fraineau, který je pod ní podepsán, neexistoval, ne že by u Svobodných Francouzů nesloužil. Tyto dvě věci jsou historicky doloženy, ale samotná kniha je ve skutečnosti kompilací nejrůznějších událostí, příběhů a osudů a je škoda, že jako takové nebyly uvedeny na pravou míru.
Přitom knize a její čtivosti by nijak neuškodila poznámka, že se jedná o román, který vznikl toliko na základě válečných vzpomínek muže, který za 2. světové války na rozdíl od jiných, kteří v potu tváře vyráběli v protektorátních fabrikách kanóny, tanky a letadla pro wehrmacht a luftwaffe, případně udávali své židovské a jinak smýšlející sousedy, přiložil svou ruku k porážce fašismu. Ostatně by to odpovídalo i autorskému podílu na vzniku publikace. Skutečným autorem byl totiž zkušený spisovatel a obratný fabulátor Pavel Hejcman (*1927), autor mnoha dobrodružných, historických a kriminálních románů. Ostatně u jeho profilu se zcela otevřeně píše, že „odborná zasvěcenost a realismus, jazyková kultura a vypravěčský styl jeho prací z nejrůznějších částí světa činí jeho romány, u nichž si čtenář nemůže být jist, co je fikce a co skutečnost, stále živé a strhující…“ - Zobrazit vlákno diskuze
Jak přicházíte ke knihám? Kupujete je, půjčujete v knihovně, nebo...?:
Reader007: možná budeš překvapena, ale četl jsem je. Dokonce jsem z nich dělal státnice.
Je mi jasné, že o ně dnes není velký zájem, ale pálit je? V antikvariátech je dnes stále nabízejí, některá díla i za hodně velké ceny.
Ale ono to má analogii v historii. Když např. zvítězilo křesťanství, tak se ničily všechny kulturní památky starého pohanství. V jiné době zase husité vypálili desítky a stovky klášterů a kostelů. Muslimové ničili kulturu křesťanů, křesťané ničili kulturu muslimů. V celé historii lidstva vždy vítězný režim likvidoval vše, co nějak oslavovalo jeho předchůdce.
Takže pokud současný režim pálí knihy z totality, tak to vlastně z historického hlediska není nic neobvyklého.
O Gottwaldovy spisy nemám zájem. Ale pokud bych se věnoval studiu dějin Československa, tak bych je určitě chtěl. :-) - Zobrazit vlákno diskuze