Vyhledávání v diskuzi
Hra se slovy:
Hůrka hučela houstnoucím hlukem; harfa hlomozně hrála, hladoví hafani hlasitě hafali, hysterický hoch hloupě halekal. - Zobrazit vlákno diskuze
Dokážete číst v rámuse:
Je otázka, zdaje rámus blízko nebo ne, čili hodně slyšitelný, nebo méně slyšitelný a hlavně, zda se nějak týká mě. Pokud jde o rámus v mém bytě, např. instalatér něco spravuje, tak mi to vadí a číst nemohu z podstaty věci - musím ho kontrolovat, nebo moji pozornost si žádá, např. něco podržet, přinést apod. Pokud jde o rámus, který se mě nijak zvlášť netýká a jde např. o nějakou paní z jiného bytu, nevadí mi a já se v klidu začtu. Pokud je rámus hodně silný a přesto vzdálený, tj. mimo můj byt, záleží na povaze knihy, nakolik mě dokáže vtáhnout do děje. A musím říci, že já sama se snažím se začíst, právě proto, že je hluk. Je to jeden ze způsobů, jak se mu vyhnout. - Zobrazit vlákno diskuze
Posloucháte při čtení hudbu?:
Při čtení hudbu neposlouchám. Musím buď jedno, nebo druhé, obojí naráz u mě nejde. Nemohu se soustředit na knihu, když je hudba puštěná a zvláště, když je puštěná hodně nahlas a ještě k tomu je dynamická, temperamentní, rychlá. To pak musím tančit a různě se pohybovat. Ráda čtu v klidu, kde není žádný hluk (za zavřenými nebo zamčenými dveřmi nevadí), a hlavně, bez hudby, protože pak nezbývá nic, než "jen" kniha a v klidu se můžete do ní uzavřít. A to je příznivé klima pro jakoukoliv četbu. Ani relaxační hudba není pro četbu příznivá, opět mě nutí poslouchat a k tomu má uspávací účinky. Někdy, zvláště u pomalých písniček, mě moje mysl nutí vzpomínat na mé dětství a mládí a na prožité krásné chvilky, které se už nevrátí.
Něco jiného je, když je v knize zmíněna nějaká písnička, zpěvák, skladatel a kniha se veze po této linii, například, když si hlavní hrdina pustí konkrétní píseň (název), tak se ji pak pokouším vyhledat a pustit si ji, abych poznala, na čem hlavní postava ujíždí a co je podstatnější, jaký má charakter, resp. jaké povahové rysy jí přičíst. Fantazie je u knihy nezbytná věc a různé úlomky příběhu mohou dopomoci k tomu hlavního hrdinu poznat tak, jak jej chtěl sám autor. Muž může být citlivá duše, stejně jako žena drsňačka. Ne všechno ale z knihy pocítíte. Proto tyhle střepiny v příběhu mohou pomoci, a proto hudba, název knihy, časopisu apod., i když je neznám, dopomohou k poznání hrdiny, možná samotného příběhu, někdy i autora. Ale při čtení si hudbu rozhodně nepouštím. Musím koncentrovat buď na jedno nebo na druhé, abych z nich měla úplný a tedy nenarušený prožitek/požitek. - Zobrazit vlákno diskuze
Jen z názvů knih – knižní asociace:
Ticho v období hluku - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
Lenka.Vílka: S hlukem jsem taky měla problém před lety, pak jsem se naučila číst v MHD a celkově všude bez ohledu na okolní lidi. Nevnímám je, pokud teda mi někdo nekřičí do telefonu u ucha, to se pak nevnímat nedá. :D
Čtu v MHD, v čekárnách u doktora. V restauraci, když čekám na jídlo, tak si taky občas čtu, v kavárnách si čtu často, ale někdy u sebe nemám fyzickou knihu, takže pak vezmu mobil, který mám u sebe vždy a mám tam knihy z tohoto důvodu dané. V kavárně se mi třeba čte dobře, protože do jedné, kam chodím je příjemný klid, obzvláště v létě, kdy jsou všichni na terase, tak uvnitř je málo lidí a to je fajn. :) - Zobrazit vlákno diskuze
Knižní šibenice - hra:
třeba Válka hluku ? - Zobrazit vlákno diskuze
Audioknihy:
Musím se smát, když tady čtu některé názory, že četba knih a poslech audioknih je něco zcela rozdílného. Je to vstřebávání téhož produktu, pouze jiným smyslovým vjemem. Je to jako když Vám rodiče jako malým dětem četli knihu.
Faktem ovšem je, že někteří lidé zde jako audioknihu uvádějí pouhou četbu na pokračování. Která je pokaždé krácena. Ale za to nemůže audiokniha, ale lidé kteří nevědí co to je audiokniha. Audiokniha je nezkrácená verze tištěné knihy. A v dnešní době se o načteném produktu dozvíme všechno. Audioknihy se již nezkracují a když je nahrávka zkrácená, je to dramatizace a musí to být u produktu uvedeno. To, že to lidé ignorují, opět není chyba audioknih.
Dříve jsem moc stála o to, aby audiokniha byla přidána do této databáze. Ale když jsem zjistila, že není zájem, tak jsem si vytvořila svojí vlastní databázi, kterou si průběžně doplňuji. Vím naprosto přesně co kdy vyšlo, neuteče mi jediná nahrávka a o nic jiného mi nešlo. Takže, kdyby někdo neměl jistotu, jestli se některý titul vyrobil jako audiokniha, může mi napsat, já to budu vědět.
Časem se tady sekce audiokniha ukáže. Protože audioknihy jsou na rozmachu a pomalu ale jistě drtí v oblíbenosti klasické knihy. Audioknihy se totiž náramně hodí do dnešní uspěchané doby a stále více a více lidí se přesvědčuje o tom, že jsou audioknihy mnohem lepší, než knihy klasické.
Nevýhody:
Mnohem hůř se přeskakuje nudnější text. Prakticky to nejde. Hodně čtenářů v komentářích uvádí, jak text přeskakovalo. Vážně potom mají tu drzost knihu hodnotit? Audioknihu si musíte vyposlechnout tak jak je, přeskakování je velice složité a nepraktické.
V hlučnějším prostředí se na poslech audioknih nedá příliš soustředit. Někteří čtenáři hluk dovedou odfiltrovat a tak mohou číst třeba u puštěné cirkulárky.
Hůř se dělají případné poznámky, nebo se v textu vrací. Audiokniha není příliš vhodná jako učebnice. Ale jako učební pomůcka? Nenahraditelná.
Nic dalšího mne nenapadá.
Výhody:
Nesporně tou největší výhodu je fakt, že při poslechu audioknih člověk může také pracovat. Ale je potřeba se to naučit. Není to tak, že si nasadíte sluchátka a můžete jít vytírat podlahu. V první řadě si na to musíte zvyknout, naučit se vnímat slova. Z počátku Vám budou při práci unikat části textu a v gumových rukavicích se fakt hodně špatně přetáčí zpět. Chce to cvik. Mně to trvalo zhruba rok. A výsledek? Dříve nenáviděné činnosti jsou teď pro mne nejkrásnějším relaxem, protože si je zpříjemňuji poslechem audioknih. Začínala jsem s poslechem cca 1 hodiny denně. V současné době jsem již u průměru 5 hodin denně. A to je ta největší přednost audioknih. Zpříjemňují čas, který je jinak nudný a nezáživný!
Pouštíme audioknihy dětem před spaním.
Manžel nikdy nečetl. Přečetl maximálně Malého Bobše, Babičku, necelou a snad i Lovce mamutů. Ale když jsem ho postupně přivedla k audioknihám, tak se dostal postupně do fáze, že si poslechne 1 audioknihu týdně. Pouze cesta, do práce a z práce. Jinde neposlouchá. Ale opět, dříve nerad vstával. Teď mi někdy říká, že se nemůže dočkat, aby si poslechnul jak to bylo dál. TV šla na půdu.
Audioknihám zdar. :-) - Zobrazit vlákno diskuze
Audioknihy:
Možno by bolo dobré pripomenúť si pôvod načítanej literatúry (uvádzam bez podloženia webových zdrojov, rukolapných vyjadrení rukolapných autorov rukolapných výskumov a literatúry) - pre slepcov.
Predstavím si, že som slepec a pokročilá technika mi vyšla v ústrety, čiže nemusím bruškami prstov "zbierať" zhluky vyrazených bodiek, aby som aj ja mala možnosť dočítať sa vybratého knižného diela. Môžem si nastrčiť slúchadlá do uší a nahmatať iba tlačidlá ... a mne nedostupný svet je zrazu u mňa doma. Nie som pre to čitateľ? Nečítam? IBA počúvam? Ako človek sa zrazu necítim len hendikepovaný, ale kvôli kastovaniu (ktoré je mimochodom v 21. storočí ohromne populárne) odstrčený od diskusie (hoc aj sprostredkovanej) o literatúre.
Následne na to sa mi v mysli vynárajú scény rodičov, čítajúcich deťom nielen malým pred spaním, ale aj tým väčším, ktoré z nejakého dôvodu nemôžu, ale chceli by čítať, mať prístup k príbehu, k slovu .... aj scény detí, čítajúcich našim starčekom, ktorým už oči a vlastné telo neumožňujú dať mozgu zo, o čo má záujem.
S Pampalinim nesúhlasím. Audiokniha nič nepredkladá hotové. Sprostredkováva ľudskej mysli presne ten istý text, namiesto vnemu očami, vnemom ušami. Predstavivosť stále ostáva na poslucháčovi, iba na ňu nemá taký okamžitý dostatok času, ako pri klasickom čítaní textu očami. Ale kto vám bráni vypočuť si text, úsek textu, celú kapitolu, alebo iba výrok viac krát? Kto vám bráni zastaviť prehrávanie a urobiť si poznámku? Kto vám bráni náročnosť textu z hluku slov vo svojom mozgu rozpracovať k vlastnej pochopiteľnosti a rovnakému pôžitku ako z prečítaného zmyslu slova, vety, témy ... Odpoviem aj za vás ... VY sami bránite sami sebe obohatiť samých seba o akýkoľvek spôsob vnemu literatúry.
LenkaVílka - nemyslím si, že treba zakladať ďalšiu kategóriu. Audiokniha je len ďalšia forma, akou sa dá napísané, už fyzicky na papieri vydané dielo dostať k spotrebiteľovi. Mne je úplne jedno, akým spôsobom danú literatúru "vstrebem". Možno o pár storočí budú polovicu knižnice ľuďom naraz kopčiť do čipov pod kožou a ovládaním mysle sa spustí text. Ešte stále to budú čitatelia, akokoľvek divne to znie :)
Čo mi nie je jedno, je fakt, že niektoré audio a e-knihy sú dostupné iba v skrátenej verzii. Niekedy tým skrátením ani človek o nič nepríde, ale akú máte možnosť zistiť, či bola vydaná skrátená verzia? Čítate a počúvate a porovnávate? Lebo ja na to nemám čas. Buď tú knihu raz prečítam, alebo si ju vypočujem. Veľmi málo kníh si odkladám s úmyslom ešte raz (a to prosím vás, kedy?) si ju prečítať, vypočuť. S nádejou, že raz, s bielymi vlasmi, v hojdacom kresle, keď vnúčatá zabudnú, že som .... skôr sa bojím, že život je kratší ako svinský beh, odkladať netreba nič. Preto uprednostňujem minimálne dve práce naraz - aj tú v záhrade s rukami od blata a čítačkou vo vrecku, kde mi napríklad taký pan Hyhlík číta do ucha Oldřicha z Chlumu. Unikátny relax a práca zároveň.
Drvivú väčšinu svojho života som bola odporca elektroniky pri čítaní. Vôňu knihy nič nenahraní, minimálne si knihou zakryjete tvár pri letnom opaľovaní a leňošení. Vôňu knihy nič nenahradí, ale doplniť ju môže). Po dvoch tretinách života ma zlomila tma v autobuse pri rannom cestovaní do práce. Podsvietená čítačka mi dala viac ako hodinu času denne na vytesnenie okolia a ponorenia sa do milovanej literatúry.
Osobne by som audioknihy nezaznávala, ani spôsob, akým sme my, jednotliví ľudia rozhodnutí prijímať slovo a informácie do svojich chápaní a rozumov. Čo neznášam je tabuľkovanie a kastovanie ľudí. Potiera akúkoľvek slobodu jedinca. - Zobrazit vlákno diskuze
Krása vyřčeného čili Úryvky z knih:
"... jsou o moc větší, rychlejší, hlučnější a lítají o moc výš ... jsou skoro jiný druh, protože se jim říká "tryskáče" ... říkají tomu "pokrok". Stýská se mi po pohodlí a graciéznosti Grafa von Zeppelin. Protože před těmi monstry nemáte úniku. Několikrát za den jedna z těchhle řvoucích věcí lítá nad misií, dost nízko, ... ten hluk mi vadí ..."
/Job: komedie spravedlnosti - Robert A. Heinlein/
https://www.databazeknih.cz/knihy/job-komedie-spravedlnosti-12856 - Zobrazit vlákno diskuze
Krása vyřčeného čili Úryvky z knih:
"Samota na mě působila takovým dojmem, jako když se v životě zastavuji a rozhlížím se; ve skutečnosti čas utíkal stejně, ale já jsem si toho tak nevšímala, jako když jsem byla ve společnosti. Tam nahoře bylo neobyčejné ticho: z údolíčka naproti se ozývalo občas cinkání stáda, ale to byl jediný hluk a ani se to nezdál být opravdový hluk, ale jen hluk, který zdůrazňuje, jak je místo klidné a to ticho hluboké."
/Horalka - Alberto Moravia/
https://www.databazeknih.cz/knihy/horalka-249 - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
Tak mě zase jednou inspiruje jedno vedlejší vlákno. Potkali jste někdy svého dvojníka? Znáte nějakého svého dvojníka? Nebo jste snad našli v nějaké knize svoje alter ego? :-)
Já se jednou, kdysi dávno se svým dvojníkem těsně minul. Měl jsem jet do Brna na koncert skupiny ROOT, ale nějak z toho sešlo. Můj kamarád na ten koncert dorazil a byl překvapen, že mě tam vidí. Ještě víc byl překvapen, když na "mě" promluvil česky a "já" mu nerozuměl. Nebylo to kvůli hluku v sále, ale protože můj dvojník byl Nor. :-D - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
Já jsem si vzal dnes do termálek knížku, takže jsem opět ukrajil kousek z oblíbené knižní série. V čase korony má člověk dostatečně místa pro plavání a méně hluku ke čtení. - Zobrazit vlákno diskuze
Vánoce a vše, co k nim patří:
Městské ohňostroje se mi líbí, ale petardy a jiné rámusící vynálezy mezi domy nesnáším a sama nepoužívám. Někteří sousedé to mají jinak. Už minimálně čtvrtý večer někdo nevydrží těšení na Silvestra a obšťastňuje okolí hlukem. Zítra si užijeme rachotu minimálně do 1, ale pravděpodobně spíš do půl druhé ne-li do 1:45. - Zobrazit vlákno diskuze
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Tak tedy: hledáme hospodu, kde se každý týden schází zvláštní, různorodá společnost, o které autor tvrdí, že...
…úplný výčet hostů by se nejspíš ani sepsat nedal a každopádně by byl hrozně nudný. Proto vám zatím raději jen řeknu, že se dělíme na tři hlavní skupiny. V té první jsou novináři, spisovatelé a vydavatelé. Novináři sem samozřejmě byli přitaženi z Fleet Street. Pokud jde o spisovatele, většina z nich se o nás doslechla od ostatních spisovatelů, přišli si pro námět a zdejší atmosféra je lapila.
Kde jsou spisovatelé, tam se samozřejmě dříve či později objeví vydavatelé... Kdyby náš hostinský..., dostával procenta z obchodů uzavřených ve svém baru, byl by z něj dávno boháč. (Podle našeho názoru jím je i tak.) Tolik o literární sekci… Nyní si krátce všimneme vědců. Jak se sem dostali ti?
Nu, Birkbeckova kolej je rovnou přes ulici a Královská jen o několik set metrů dál... Řekl bych, že tím se to vysvětluje alespoň částečně a o zbytek se – jako u spisovatelů – postaralo doporučení mezi přáteli. Mnozí z našich vědců jsou ve svém volném čase spisovateli a nemálo spisovatelů dělá do vědy. Trochu matoucí, ale nám to tak vyhovuje.
Třetí část našeho malého mikrokosmu sestává z toho, co by se možná dalo nazvat ‚zainteresovaní laici‘. Přilákal je hluk, který se zevnitř ozýval, a konverzace i společnost se jim natolik zalíbila, že sem teď chodí každou středu – což je den, kdy se tady scházíme. Někdy nevydrží tempo a cestou odpadnou, ale vždycky se za ně najdou čerstvé posily.
A hledáme knihu, v níž nám řečený autor předkládá příběhy, které v téhle hospodě údajně vyslechl. - Zobrazit vlákno diskuze
Četba knih a naše okolí aneb my vs oni:
Keby som na rotopede chcela pozerať telku, musela by som mať periskop.
Mne sa výborne počúvali anglické zjednodušené knihy, to bolo načítané skutočne skvele. Vyslovovali pomaly a zreteľne, menili pri postavách hlas, aj samotný hlas predčítajúcich mi bol veľmi príjemný. A hrozne sa mi páčilo, ako znel Poirotov hlas, to ma vždy primälo usmievať sa. Ale to som počúvala kvôli jazyku, nie kvôli knihám samotným, tie som už častokrát poznala v preklade. Počúvala som aj niečo načítané rodenými hovoriacimi, ale laikmi, to som nevydržala s nervami, musela som to zabaliť. Strašne monotónne, akoby čítali telefónny zoznam. Okrem toho, komu preboha napadlo dať žene načítať knihu, kde je rozprávačom muž?!
Woodward, profík, neprofík, ja som rada, keď hluk okolo mňa ustane a ja si môžem v tichu čítať. Alebo aj v tichu variť. Vtedy nemám chuť to ticho niečím rušiť. - Zobrazit vlákno diskuze
Posloucháte při čtení hudbu?:
Neposlouchám, jakýkoliv hluk mi při čtení vadí, potřebuji ticho a klid :-) - Zobrazit vlákno diskuze
Posloucháte při čtení hudbu?:
Cíleně si jí nepouštím, nějak v tom nevidím smysl - jsem schopná se začíst i u zapnuté televize a normálně se soustředím na čtení a tu televizi po pár minutách už jakoby ani neslyším...což je výhoda, když si chcete číst a všude je hluk :) - Zobrazit vlákno diskuze
Postava hledá autora - pomozte jí!:
Autora hledá mladej kluk z venkova. Mladej a blbej, jak už to tak bývá. Bez valného vzdělání a zcela bez zkušeností. Kniha vypráví o tom, jak jako dobrovolník odešel do války a co zažil při své první bitvě. O jeho představách o válce říká autor toto:
Sníval samozřejmě o bitvách odjakživa – o jakýchsi blíže neurčených, krvavých střetech, jejichž překotný spád a hluk střelby ho vzrušovaly. Ve svých snech vídal sám sebe v mnoha bojích. Představoval si zástupy lidí, jejichž bezpečí záviselo na jeho bystrozraku a udatnosti. Ale v bdělém stavu pro něho byly bitvy jen karmínovými šmouhami na stránkách minulosti. Myslel na ně jen jako na připomínku dávných časů, již si v duchu spojoval s obrazy masivních královských korun a mohutných hradů. V dějinách světa bylo období, jež považoval za dobu válek, avšak ta, jak se domníval, již dávno zmizela za obzorem na věčné časy. - Zobrazit vlákno diskuze
Hádejte autory:):
..tak kdyby to nebyl Brit, nebyl to ani profesor angličtiny a necestoval by po všech čertech a ďáblech, tak by to mohl být - podle nápovědy -třeba František Halas (ale to zas tak nesnesitelný hluk asi není :-( ) - Zobrazit vlákno diskuze
Hádejte autory:):
Současný britský autor se po úmorných deseti letech jako profesor angličtiny vydal na cesty, dlouhé cesty i s dlouhým pobytem na zajímavých až exotických místech vlastně na všech kontinentech vyjma Austrálie. O těchto svých zkušenostech - často učil angličtinu, častěji dělal úplně něco jiného - napsal už celkem pět knih. Abyste to neměli tak těžké, autorovo příjmení pro nás znamená nesnesitelný hluk. - Zobrazit vlákno diskuze
Jakou knihu právě čtete?:
Válka hluku
od: Patrick Ness
již třetí díl trilogie. Valím oči. Jen je to depresivní čtení, ale jinak doporučuji. - Zobrazit vlákno diskuze
Knižní šibenice - hra:
chvilka bez hluku
- - - / - - - u - - / - - - - - Zobrazit vlákno diskuze
Hudba pre náladu:
Sibeliuse - podle vzoru Albuse, popřípadě Severuse... :)
(já si ho snad poslechnu)
Starýho Blade Runnera jsem viděla kdysi. A moc mě nezaujal. A bylo mi to divný, myslela jsem, že se mi musí líbit. Takže si nepamatuju ani hudbu. Až teď, když jsem se dívala, kdo dělal hudbu k tomu novému, jsem zjistila, že původně k němu hudbu začal skládat Islanďan Jóhann Jóhannsson (vzhledem k tomu, že dělal hudbu k filmu příchozí, jsem si jista, že by byl taky vynikající), ale režisér si přál, aby byla více podobná té Vangelisově z původního filmu, tak Jóhanna stáhl a najal Hanse Zimmera a Benjamina Wallfishe. No, povedla se jim úžasně - překvapilo mě, jak v těch hlukových pasážích byla vždy náhle mnohem hlasitější, ne o trochu - násobně - velice působivé. - Zobrazit vlákno diskuze
Hudba pre náladu:
nevidím důvod proč by se to muselo vzájemně vylučovat. Symfonii všehomíra člověk zaslechne, pokud se vyprázdní od sebe sama, svého vnitřního hluku a chaosu a egoismu. A pobyt v přírodě těmto momentům ticha, kdy člověk ztratí své já, určitě napomáhá. Bohužel zažít tyto stavy vnitřního ticha a míru v dnešních uspěchané stresující době je zřídkavé. Každopádně dobrá symfonie nemůže nikdy škodit
https://www.youtube.com/watch?v=KnwasHk94Os - Zobrazit vlákno diskuze
Jen z názvů knih – knižní asociace:
Hluk a vřava - Zobrazit vlákno diskuze
Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře:
Tak teď raději na jiný kontinent konce 19. století, kdy svět zažíval opravdový rozmach a každý se rád chlubil světu zejména technickým pokrokem. A jedna taková akce vzbuzující úžas mezi návštěvníky se odehrávala v nově postaveném "městě" na okraji významného průmyslového a jinak nepřitažlivého města, o němž ve fikci současného autora pronáší spisovatel Henry James tato slova:
"Město bílých paláců ve slunečních paprscích zářilo tak silně, až musel přimhouřit oči. Centrum MĚSTA bylo relativně nové - většina budov musela být po požáru v roce 1871 postavena znovu -, ale nyní si uvědomil, že ve porovnání s přeludem před jeho očima je MĚSTO jen tmavé, špinavé Černé město. V centru vyrůstaly tmavé, cihlové budovy, které byly stále vyšší a vyšší, až nakonec ve svém stínu zcela pohltily menší domy i chodníky, na něž už sluneční paprsky nedosáhly, a šero v ulicích umocňovaly také koleje nadzemní dráhy. Až na pár budov s výhledem na xxx jezero bylo MĚSTO jako tmavý, pochmurný kaňon plný špíny a hluku. James věděl, že jeho milovaný Londýn je stejně špinavý - možná i více -, ale přinejmenším měl tu slušnost ukrývat většinu dní v roce svoji špínu v hustých, jedovatých mlhách." - Zobrazit vlákno diskuze
Hudba pre náladu:
Já naštěstí (zdá se) text většinou nevnímám, asi všechnu pozornost vyplácám na to ostatní. Chtěla jsem napsat, že metal jsem taky poslouchávala, dnes že dávám přednost spíše ... a jak vidím, NIN jsou prý taky metal ... no ne, to jsem se tedy poučila...
A ta energie, sdílená a předávaná, to je až fyzická záležitost, že? - masáž zvukem a hlukem, které jsou vnímány extrémně libě (člověku to naklepe snad i kostní dřeň!
https://www.youtube.com/watch?v=rKSInoRXHew
no ale znám lidi, kterým je hudba úplně lhostejná ... podivíni ... :-) - Zobrazit vlákno diskuze
Filosofování pod starým mohutným dubem:
Ramon, k tomu zákazu ....zrovna začínám číst Sráči. Hned na začátku je :
Bill Graves, policajt z NY, ráno, čtvrt na dvě na Druhé avenue. Prodírá se venku před hospodami stojícími kuřáky....
A co si myslí?
Nenáviděl zákon o zákazu kouření. Přinesl jenom problémy - noční hluk, který obtěžoval sousedy atd ......a už se mi to nechce opisovat.... - Zobrazit vlákno diskuze
Pod květy skořicovníku:
SLEČNA ZE ČTVRTÉHO
Šicí stroj drnčel celý den,
slyšel jsem ho až do pokoje.
Když usedla nad desku stroje,
vidíval jsem ji u oken.
Smála se na mne zdaleka
a já se díval z podezdívky,
jak jehlu v stroji navléká.
Schovávala mi prázdné cívky.
Na oknech měla věčný stín,
pod střechou je už málo světla.
Kytka jí v oknech nerozkvetla,
měla je proto bez květin.
Však zato vždycky při šití
zpívala smutně nad svým strojem.
V té písni chtěla zemříti.
Já z toho ještě neměl pojem.
Košile šila na míru
a její hlas mi zněl tak měkce.
Šila i blůzy do konfekce
z kvítkovaného zefíru.
A byla hodná. Za války
bonbony pro mne vždycky měla.
Na jedněch byly fialky
a na medových zlatá včela.
Pomlouvali ji po domě
a já, ač nevítaný svědek,
slyšel jsem leccos od sousedek
a z toho smutno bylo mně.
- Ten že by si ji někdy vzal?
- A přece pořád miluje ho!
Zato však já jsem miloval
tu smutnou slečnu ze čtvrtého.
Někdy k nám přišla, maminka
měla ji ráda. Bez odmluvy
musil jsem pro kmín ke kupcovi.
Byla to jenom záminka.
Co měl jsem tenkrát neslyšet,
jsem slyšel - nářek usedavý.
Když horempádem byl jsem zpět,
plakala nad hrníčkem kávy.
Dala mi sáček atlasek,
ale těch velkých, nadívaných.
Jdi hochu, pochutnej si na nich.
A hladila mě po vlasech.
Když jsem pak vyšel na pavlač
a na mříž přitiskl si čelo,
tělem mi zachvěl prudký pláč.
Nevím, co se to se mnou dělo.
Jednou jsem slyšel seshora
někoho zalkat srdcelomně.
Pak nastal zmatek v celém domě
a zavolali doktora.
V tom smutném okně bez kytek
najednou bylo plno hluku.
Viděl jsem už jen z nosítek
bezvládně klesnout její ruku.
Vůz odjel a dům opět ztich,
na chodbě - bylo po neděli -
páchlo zas připálené zelí,
život šel ve svých kolejích.
Však kdo to byl, kdo přede mnou
neznámým věcem strhl masku?
Poznal jsem smrt. Smrt tajemnou,
a ještě tajemnější lásku.
J. Seifert, sb. Maminka - Zobrazit vlákno diskuze
20. kniha, jejíž první věta je otázkou:
Když v tomhle směru zklamaly vánoční dárky, chtěla jsem nechat tento bod náhodě (nebo vyčkat, až se mi bude chtít prolistovávat knihovnou). Nicméně včera mi byly na návštěvě u kamarádů půjčeny tři knížky a mám jasno :-)
"Čím to, přemýšlela Tonička Bolavá, že lidé mají tak rádi hluk?"
Terry Pratchett - Obléknu si půlnoc - Zobrazit vlákno diskuze