Schmetti komentáře u knih

Milujete k-pop a k-drama? Pokud odpovíte ano, můžete rychle sáhnout po této knize!

Já jako milovník Koreji, její kultury, jídla, přírody, k-popu, k-drama atd., jsem byla z knihy nadšená, ještě než vyšla. Prostě jsem ji potřebovala mít! Kdo z milovníků k-drama by nechtěl číst knížku o herci, který hraje v těchto seriálech? A ta obálka?! Boží.

Musím pochválit autorku za krásně napsané dění v tomto filmovém a hudebním průmyslu. Věděla jsem, jak těžké to k-pop mají, co vše musí podstupovat ještě před debutem a jak jejich život pokračuje potom. Všechny ty zákazy, příkazy, tvrdé diety Ale netušila jsem, že přípravou podstupují i herci. Mají to stejně těžké.

Líbilo se mi, jak nás autorka vhodila i do americké nebo americko-korejské kultury. Hlavní hrdinka (Korejka) Hannah bydlela v Americe a společně s Jacobem (též Korejcem) a vyrostli spolu. Jacob se později musel odstěhovat do hlavního města Koreji, do Seoulu, a stal se hercem. Tato kombinace světů byla velice zajímá a dozvěděli jsme se spoustu věcí, jak se Korejcům žije v cizině, ačkoliv se tam narodili, a co prožívá spousta Korejců při této korejské mánii.

Příběh byl krásný, najdeme v něm odcizení, vzdálení se, smutek, ale hlavně hřejivé a pravé přátelství, lásku, odpuštění a přijetí různě obtížných situací v životě.

Ačkoliv je kniha spíše YA, najdeme v ní nenápadné rady do života. Myslím, že hodně čtenářům by mohla pomoci, jelikož si hlavní hrdinka prochází situacemi, které se mohou dít komukoliv.

Kniha se čte dobře a svižně. Kapitoly jsou tak akorát dlouhé.

Jsem z knihy nadšená, chci číst další autorčiny počiny. A co me moc potěšilo, až jsem vískala radostí, je, že sama spisovatelka je ARMY (fanynka BTS) a naši kluci jí svou hudbou a bytím v životě moc pomohli

A já jen Susan Lee musím říct tyto dvě věty: gamsahamnida, I purple You (Borahae)

Opravdu doufám, že jsem Vás svou recenzí nalákala a přečtěte si ji. V komentářích najdete anotaci

A kdo z Vás ji už četl?

Hodnocení: 5/ 5

Najdete mě na:
IG: @terischmetti_books
http://instagram.com/terischmetti_books
Blog: http://blumensprache.hikaru.cz/

2 20.03.2024

Ke knize jsem se dostala díky společnému čtení ve skupině Knižní závisláci od Knihydobrovský. Nestihla jsem ji přečíst v určené době, ale asi před týdnem jsem si řekla, že ten horor přece jen vezmu a začnu číst. A udělala jsem dobře!

Autorem knihy je irský spisovatel A.M. Shine, který vystudoval historii na vysoké škole a zaměřuje se na psaní hororů. Jeho horory jsou inspirovány irskou krajinou, kulturou, historií a pověrami a temná atmosféra v jeho příbězích je čerpána z gotického kánonu z minulosti. Kniha Zloději tváří, kterou jsem četla, se v originále nazývá The Watchers (Pozorovatelé) a vyšla původně v roce 2021, u nás až v roce 2023. Myslím, že se zde mohl ponechat originální název, ale i ten náš se ke knize hodí. Samozřejmě nebudu protestovat proč. A.M. Shine má na svém kontě více knížek, tak doufám, že se i ony dostanou k nám. (goodreads.com)

Na začátku knihy dostáváme ochutnávku v prologu, jsme hozeni do příběhu a už tady cítíte napětí a zvědavost, co se s hrdiny děje, co se s nimi stane a co se v tom podivném lese vlastně děje. Až potom se dostáváme k první kapitole a najednou tu máme jiné lidi. Říkala jsem si, co mají společného s postavami z prologu a přemýšlela, kde najdu nějakou spojitost.

Hlavní hrdinka Mina ve své oblíbené hospodě ráda tiše sedí a přes okna pohlíží na cizí lidi, které může nakreslit a dumat nad jejich osudem, pít horkou whiskey a kdykoliv se vytratit. Jednoho dne však v hospodě od známého dostane nabídku na snadno vydělané peníze tím, že odveze vzácného papouška “Zlaťáka kamsi daleko jakémusi kupci. Mina nabídku přijme, navíc ráda vypadne. A od této chvíle se příběh rozjíždí.

Zloději tváří je horor, který se odehrává v záhadném, temném lese, kam sotva prosvítají paprsky slunce. Jídlo i voda se shání těžko s hlavně se vše musí stihnout před setměním, jinak se stanou zlé věci. Ohledně příběhu se nebudu vyjadřovat, to se dozvíte v anotaci, ale všechny ty podivnosti, co se v knize dějí, vám nedají spát.

Hrdinové knihy, lesní nestvůry, nepříznivé počasí a podmínky lesa vás vtáhnou do děje. Nedokázala jsem přestat číst. Neustále jsem na knížku myslela a těšila se, až si budu zase číst. S postavami jsem prožívala každodenní boj o přežití. Říkáte si, jak se z tohoto lesa dostat ven? Je nějaká naděje?

Pro někoho mohou být Zloději tváří slabý horor, ale zde se hraje hlavně na atmosféru a tajemno. Já osobně jsem si připadala, že v onom betonovém bunkru se skleněnou stěnou opravdu jsem a lekám se výkřiků pozorovatelů. A nejen to. Jsou tu zajímavé čtyři hlavní postavy, tři ženy a jeden muž, nad kterými budete přemýšlet. Některé budete nesnášet, některým fandit. Ale ani jedna vám nebude lhostejná. A papoušek Zlaťák? Ten vykouzlí úsměv na tváři.

Tento typ hororu je přesně pro mě, krváky mi nepřijdou strašidelné, ale záhady, duchové a podobně, to je moje.

Tuto knihu doporučuji určitě! Hlavně těm, co si libují v napínavé, tajemné atmosféře a záhadných bytostech. Je mi líto, že má kniha tak málo hodnocení na databaziknih, zaslouží si více čtenářů. Doufám, že jsem někoho nalákala a Zloději tváří se dostanou k více lidem.

Hodnocení: 5/ 5

Můj IG: @terischmetti
https://www.instagram.com/terischmetti?igshid=OGQ5ZDc2ODk2ZA==
Můj blog: http://blumensprache.hikaru.cz/

2 13.01.2024

Ačkoliv má kniha 423 stránek, tak se četla velmi svižně. Dokázala jsem se vžít do postav, cítila jsem jejich úzkost a smutek, to se autorce opravdu povedlo. Přiblížila nám to, jak se musí lidé z královských rodin podřizovat a nejsou vůbec svobodní. Často jsem při čtení myslela na Prince Williama a Henryho a přemýšlela, jak asi žijí oni a jak se cítí, i když se pro veřejnost usmívají.

Knížku Červená, bílá a královsky modrá doporučuji mladým lidem, kteří hledají sami sebe, svou sexuální orientaci nebo se chtějí uvnitř sebe či s okolím poprat. Najdou zde odvahu. Dále ji doporučuji opravdu lidem mladším, kteří ocení tu bouřlivou sexuální stránku. A taky těm, co trochu mají v oblibě politické dění.

Vzhledem k tomu, že mi vadilo přespříliš sexu, ve kterém jsem necítila moc emocí a musela jsem číst spoustu úryvků z milostných dopisů různých slavných osobností a občas zbytečně dlouhému popisování situací, tak knihu hodnotím takto.

2 06.09.2023

Knížka iPohádka od Kovyho mě pobavila, smála jsem se asi jako ještě u žádný knížky, a poukázala na hodně věcí z dnešní společnosti a světa. Přikládám recenzi:
http://blumensprache.blog.cz/2001/ipohadka-karel-kovy-kovar-knizni-recenze

2 22.01.2020

Super knížka na odreagování, pohodová a pro mladší ročníky (nejspíš nejen pro ně) přínosná. Obě postavy jsem si oblíbila, nelezli mi na nervy a Parka jsem si zamilovala :) Víc o knížce se vykecávám v recenzi, tak kdo by chtěl, může se mrknout :) - http://blumensprache.blog.cz/1601/eleanor-a-park-rainbow-rowell-kniha-recenze

2 24.01.2016

Této knize jsem dala 2 šance, ale i tak mě nebavila. Vadil mi hlavní hrdina, mluvil moc vulgárně (a už několikrát opakuji, že mi čtení o sexu nevadí nebo když někdo mluví tak jako každý sprostě). Vadilo mi toho opravdu hodně. Na to, že je to thriller, mi knížka nepřišla nijak... thrillerová. Napsala jsem na knihu recenzi, tak si ji můžete přečíst, jestli se vám bude chtít. Za mě prostě palec dolů.
Recenze: http://blumensprache.blog.cz/1510/ty-karoline-kepnes-kniha-recenze

Bylo pro mě celkem těžké ohodnotit tuto knihu a napsat recenzi, kterou najdete tady v rubrice "recenze". Nebo zde odkaz: http://blumensprache.blog.cz/1507/papirova-mesta-john-green-kniha-recenze
Johna Greena mám ráda a jeho knihy se čtou velmi pěkně, oblíbila jsem si hlavní postavu Quentina a jeho přátel, kromě druhé hlavní postavy - Margo. Ráda bych dala více hvězdiček, ale třeba Hledání Aljašky se mi líbilo více. Každopádně se těším na film a jeho trailer mi způsobil husí kůži.

2 01.07.2015

Kniha odhaluje reálné chvilky mladistvých. Vede čtenáře k zamyšlení nad životem a smrtí. Poukazuje na možné nebezpečí a nesnaží se nic přibarvovat. Výstižně popisuje pocity a nenechá člověka, aby ji odložil.

Já osobně jsem se ani chvilku nenudila. Knížka mě bavila od začátku do konce a nenapadá mě, co bych jí vytknula. Jako první román Johna Greena hodnotím "Aljašku" velmi pozitivně. Z pěti možných hvězdiček dávám plný počet - 5*

Recenzi mám na blogu: http://blumensprache.blog.cz/1504/hledani-aljasky-john-green-recenze-kniha

2 22.04.2015

Tajemství hedvábného vějíře mě zaujalo na stránkách nakladatelství Jota svým názvem, obálkou a anotací.

Jedná se o historický román odehrávající se v Číně 19. století a vypráví ho již stařičká Lilie. Prožili jsme její život od dětských let po stáří. Dozvěděla jsem se staré čínské zvyky, které byly často kruté, například podvazování chodidel u dívek, s kterým se začalo už od jejich cca 6 let. Tento proces je v knize detailně popsaný a to i péče o zmrzačené nohy, které byly pro čínské dívky a ženy nezbytné.

Uchvátilo mě přátelství mezi dívkami, tedy mezi hlavní hrdinkou Lilií a Sněžným kvítkem. Znamenaly pro sebe jako své druhé já. Tajné ženské písmo, kterým si slečny psaly vzkazy na hedvábný vějíř je velká zajímavost. A nejen to. Všechno v knize bylo strhující, hladomor, těžké časy v horách, povstání, společenské rozdíly nebo to, jak se ženy musely podřídit mužům a jeho rodinám. Všechny ty čínské zvyky a kultura jsou fascinující.

U knihy jsem několikrát brečela, nešlo to jinak. Prožívala jsem se všemi jejich strasti i radosti.

Obdivuji autorku, jejíž část rodiny pochází z Číny, protože se vydala do těchto odlehlých, opuštěných vesnic v Číně. Mluvila s místními lidmi a s těmi, kteří se profesionálně zabývají písmem nu-šu a podobně.

Najdete mě na:
IG: @terischmetti_books
Blog: http://blumensprache.hikaru.cz/

1 15.04.2024

Je to moje první kniha od této české autorky a jsem ráda, že jsem se tak díky soutěži k takové skvělé knize dostala.

Moc se mi líbil vymyšlený svět autorky, město, kde mohli lidé kouzlit pomocí slov, knihovna si dělala, co chtěla, to vše podle mě dávalo smysl a bylo to obdivuhodné. Nechci spoilerovat, jinak bych se nad městem a tím vším rozplývala. Nejraději bych se v tomto světě pohybovala. A kéž by knižně ještě déle (přála bych si pokračování)

Chválím autorčin styl psaní. Z jejích textů lze cítit láska k písmenkům. Líbily se mi metafory, které používala, poněvadž bohužel skoro nikde je v knihách nevidím. Tím jsem byla potěšena. Popisy prostředí mě uchvacovaly.

V knize najdeme spoustu moudrých vět, poučení. Například to, že slova mají moc a mohou ubližovat i pohladit. Přesně to mám v knížkách ráda; když mi mimo příběh nabídnou i ponaučení.

Co se týče postav, tak ty působily naprosto věrohodně. Úplně všechny. Hlavní hrdinka Amálie mě výjimečně nerozčilovala, jako hlavní ženské postavy v jiných knihách. Artur byl konečně mužská postava, která působila realisticky. V jiných knížkách si říkám, jak skvělý kluk je, ale nepůsobí reálně. Zato Artur? Ten je úžasný a vím, že takoví muži existují. Babička se mi moc líbila, její humor, ráznost, veselost. Rozálie, sestra Amálie, byla něžná a láskyplná, jemná žena, ale ne ufňukaná. Dvojčata super. Bedřicha, staršího muže, který spolu s Máli pracoval v knihovně, jsem měla moc ráda. Gigi byla vítr, blázen! A potom moje, po Arturovi, druhá nejoblíbenější postava Hugo! Hugo byl chrlič z kamene, jenž vypadal jako ďábel. Tento drzý, přisprostlý, ukecaný a vtipný tvor měl velké srdíčko a získal si i to moje.

Do příběhu jsou hezky přirozeně vloženy prvky LGBT, ale tentokrát mezi dvěma dívkami. Působí nenuceně, mile, stejně jako feministická témata.

Kniha mě okouzlila, bavila, vím, že na ni budu myslet hodně dlouho a zůstane mi snad navždy v paměti. Pouze kousek v půlce mi připadala zdlouhavá, bez větší akce, tak jsem se pár stran maličko nudila. Příběh plynul pomalu, ale to mi nevadilo.

Slovodějky bych doporučila všem, kdo milují fantasy, zajímavé a neobvyklé prostředí, květnaté popisy a touží se zachumlat do křesla s kakaíčkem. Slovodějky jsou přesně tím, a hlavně ona knihovna, kde byste si přáli být.

Všimla jsem si, že u českých knih mnohem více vnímám emoce a cit, který do nich čeští autoři vložili, nežli je tomu u přeložených k nich.

Tato kniha by si zasloužila mnohem více propagace a co nejvíc čtenářů

Hodnocení: 4,5/ 5

IG: @terischmetti_books
Blog: blumensprache.hikaru.cz

1 05.03.2024

Tato kniha je naprosto mimo můj oblíbený žánr. Nebo žánr, který bych alespoň občas četla. Ale erotickým knihám se jaksi vyhýbám, protože kdykoliv jsem eroticky zaměřenou knihu četla, nebavila mě. A ne, opravdu nejsem žádný puritán, ale v těchto knihách mi často chybí pořádný příběh. Jak to vnímám u Jediné šance?

Autorka knihy, americká spisovatelka Kendall Ryanair, patří mezi jednu z nejprodávanějších autorek, která napsala více než tucet knih. Ve svém psaní se zaměřuje na romány pro ženy s erotickou tematikou.

Jediná šance je první dil ze série Hot Jocks. Druhý díl, s názvem Až do konce, má vyjít za několik dnů, a to 29.2.

Já se k Jediné šanci dostala přes kamaráda, který erotické knihy naprosto miluje a řekl mi, ať si alespoň přečtu ukázku na palmknihach a dám knize šanci. Ukázka obsahovala asi 3 nebo 4 kapitoly a divila jsem se, že se mi příběh zatím zamlouval. Rozhodla jsem se tedy e-knihu koupit. No jo, ale nastalo zklamání.

Příběhem nás provází několik postav: hlavní hrdinka Elise, jejíž bratr Owen je profesionální hokejista, ale taktéž profesionální sukničkář. Hlavním hrdinou je Owenův nejlepší kamarád Justin, s kterým hraje v hokejovém týmu a je stejně profesionální v tolika ohledech, jako sám Owen. Jak Elise, tak Justin i Owen mají svou partu přátel, s nimiž se setkáváme po celou knihu.

Žádná z postav mi nikterak nevadila, všichni byli sympatičtí, ale příjemnější a zajímavější pro mě bylo, když příběh vyprávěl Justin. Líbil se mi ten klučičí pohled na věci a dění kolem sebe.

Bohužel jsem z knihy zklamaná, začátek byl fajn a bavil mě. Říkala jsem si, že bych třeba přišla na chuť tomuto žánru, jenže když jsem se blížila k půlce knihy, nudila jsem se. Sexuální scény zde byli celkem často, ale mnohdy jsem měla pocit, že čtu jednu a tu samou. Tyto žhavé scény byly napsány v podstatě stejně, ale nejvíc mě zarazil i skoro stejný dialog mezi postavami.

Příběh jako takový nebyl špatný. Místy se mi líbily části ze života Elise i Justina, jejich obyčejné dny doma nebo v práci, ale nevtáhlo mě to nijak do sebe. Nudila jsem se a erotické scény jsem chtěla rychle přečíst. Uvítala bych, kdyby životy hrdinů a jejich myšlenky by byly napsány detailněji.

Knížku bych asi doporučila hodně mladším dívkám, které třeba s tímto žánrem začínají a budou vedle z toho, že čtou erotiku a je jim v podstatě jedno, jak je kniha dobrá, hluboká. Zda jim něco dá.

S tímto žánrem skončit nechci, určitě zkusím ještě jiné knihy, ale budu si muset lépe vybrat.

Teď přichází otázka, budu si chtít přečíst druhý díl, který bude o dalším z hokejistů (asi ze stejného týmu?) a o kamarádce Elise, o Becce?

A co vy a erotické romány? Četli jste Jedinou Šanci? Doporučte mi, prosím, nejsou opravdu dobrou erotickou knihu, která má příběh a není jen o tom jednom.

Hodnocení: 3/ 5

(c) blumensprache.hikaru.cz / IG: @terischmetti / databazeknih.cz / Pinterest

1 19.02.2024

Jedna ze zvláštně magických knížek, kterou jsem četla. Medvěd a Slavík vás zavede do Ruska, zvyků místních lidí, prožijete s nimi šťastné i těžké chvilky, jako je chudoba, strach, církevní ovládání nebo kruté zimy. Ale to hlavní, poznáte místní folklór, uvidíte půvabnou rusalku a charismatického Zimního krále, kterého budete chtít poznat osobně.
Recenzi jsem také vložila.

1 16.04.2020

Knížka, která rozhodně není pro děti, protože obsahuje hodně násilí, sexu a vulgarismů.
Nikdy jsem nečetla knihu, která by měla tolik chyb v textu. Není to tak, že bych byla hnidopich a přehnaně hledala, ale takovéhle chyby přímo praští do očí. Našla jsem jich 39!
Jinak mě knížka hodně bavila a chci druhý díl. Celou recenzi a vypsané chyby (což už nikdy dělat nechci) najdete na mém blogu blumenprache.blog.cz ????

1 24.02.2020

K této knížce (já poslouchala audioknihu) povím asi jen tolik, očekávala jsem úplně něco jiného. Anotace mě nalákala. V knížce je moc úřednických, právnických, obchodních a technických záležitostí. Tyhle všechny věci jsou hodně zdlouhavé.

1 13.02.2020

Moje sestřenka Rachel patří mezi klasická díla, poprvé vyšla v roce 1959 a napsala ji britská spisovatelka Daphne du Maurier, která se věnovala dobrodružným románům a využívala gotické, vědeckofantastické a hororové motivy. Některé z jejích románů jsou zfilmované, včetně Rachel.

K této knize bych se sama od sebe nedostala, poněvadž bych si ji nevybrala, anotace by mě úplně nezaujala. Ale občas ráda zkouším knihy, které by mě nenapadly číst. Jsem ale moc ráda, že jsem si Rachel poslechla. Papírovou knihu pořídíte leda na knižních bazarech, ale jako audioknihu ji najdete, a navíc s velice krásným coverem.

Má sestřenka Rachel plyne velice pomalu, prožíváme životy Rachel a jejího bratrance Filipa zcela intenzivně. Kniha na mě působila chvilkami ponuře, depresivně, úzkostlivě a vyvolávala ve mně pocity, jako cítil Filip. Jeho emoce a psychické zdraví tu je tak dobře popsáno. Ano, místy jsem se kochala malebnou přírodou Británie, krásnými zahradami panství, koňmi atd., ale převažovaly ty těžké dojmy.

Ačkoliv příběh plynul pomalu, místy se nic moc nedělo, musela jsem poslouchat dál a dál, protože všechno bylo napínavé a potřebovala jsem vědět, jak to s hlavními hrdiny dopadne.

Filip na mě působil jako nezkušený mladý muž, který se pobláznil a úplně ztratil hlavu. Nejraději bych ho propleskla. Občas se choval příšerně. Ale
jeho chování se dalo z části pochopit, protože celý život byl obklopen muži. Rachel jsem nerozuměla, vadila mi, potom jsem ji měla trochu v oblibě, načež jsem ji zase neměla ráda. Zdála se mi jako vypočítává mrcha. Ale co když nebyla? Nevím.

Konec mě překvapil, byla jsem lehce v šoku.

Doporučuji lidem, kteří mají rádi trochu temné příběhy, napětí a baví je rodinné a milostné vztahy. Plus trocha detektivní zápletky.

Četli jste tuto knihu?
Jak na vás působila a co jste si mysleli o hlavních postavách?

Hodnocení: 3,5/ 5

Najdete mě na:
IG: @terischmetti_books
http://instagram.com/terischmetti_books
Blog: http://blumensprache.hikaru.cz/

30.04.2024

Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy četla. Naprosto úžasná japonská feel good jednohubka s názvem Dny v knihkupectví Morisaki, při které máte pocit, že se díváte na útulné anime. Kniha vyšla v ČR tento rok (2024) v nakladatelství Kontrast.

Autorem je japonský spisovatel Satoši Jagisawa, jenž vystudoval vysokou školu umění Nihon a v Tokiu získal literární cenu Čijoda za jeho prvotinu, kterou je právě tato knížka. To odstartovalo jeho spisovatelskou kariéru. Dny v knihkupectví Morisaki se dočkaly pokračování, které nese název More Days at the Morisaki bookshop, ale zatím nebylo přeloženo do češtiny. Můžete si ho však přečíst v angličtině.

Jedná se o velmi krátký příběh na pouhých 144 stránkách, ale autor má schopnost napsat pomocí několika slov citlivý, hluboký příběh a dokonale vykreslit atmosféru. U knihy se můžete smát, plakat, odpočívat. Mně osobně velmi zasáhla a dostala jsem od ní mnohem víc, než jsem očekávala.

Miluji autorovy krátké, ale výstižné popisy japonských hor, kdy jsem měla pocit, že jsem s hrdiny knihy na stejném místě. A samozřejmě je v příběhu tolik věcí, co my knihomolové milujeme - prožíváte s hlavními postavami dny i noci mezi regály knih a popíjíte kávu nebo čaj.

Neteř, strýček, teta i vedlejší postavy mi přilnuly k srdci. Nejraději bych skočila do příběhu a navštívila je alespoň na chvilku. Strýčka, jakého má Takako, by si přál snad každý.

Potřebuji si přečíst pokračování, takže si pořídím anglickou verzi. Ale doufám, že bude i český překlad.

IG: @terischmetti_books

08.04.2024

Poezii jsem nečetla několik let, ačkoliv ji mám ráda a snad vždy si něco z toho vezmu k srdci a oblíbím si v celé básni byť jen jeden verš.

Bohužel se mi tato sbírka až tolik nelíbila. Obsahovala opravdu hodně básní, ale bylo velmi složité rozumět jazyku, stylu, kterým byly napsány. Chyběla zde interpunkce, což čtení dělalo ještě obtížnějším. Musela jsem číst hodně pomalu nebo se k veršům vracet, abych porozuměla, co tím chtěl básník říct. Hlavně ze začátku, poté jsem si autorův styl docela osvojila. Tato složitost čtení může však vycházet z překladu, knihu přeložil Gustav Francl, ale dozvěděla jsem se, že překlady od Kundery a Čapka jsou skvělé a básním lze lépe porozumět. Tak zkusím někdy najít jejich překlady a porovnat je.

Většina básní byla smutná a pochmurná, ale například báseň Dům mrtvých, ačkoliv její název vypovídá sám o sobě, v sobě obsahovala veselé, romantické úseky a myšlenky.

Spousta básní obsahuje popisy z různých částí světa, z Paříže, Čech, Afriky, Německa Často jsem se i usmívala a říkala si, jak krásné popisy hlavně z Francie tu jsou.

Překvapily mě občas i vulgarismy. Největší překvapení pro mě asi bylo, že básník psal asi dvakrát o menstruaci (ne, nepovažuji mluvení o menstruaci za vulgární nebo špatné). V jedné básni zazněla věta, která říkala cosi o chlapci, který byl zplozen při menstruaci a proto je ďábel.

Ráda si přečtu zase nějakou poezii, ale tohle nebylo úplně pro mě.

Přidala jsem vám ukázky básní, které se mi líbily.

Hodnocení: 3/ 5

(c) blumensprache.hikaru.cz / IG: @terischmetti / databazeknih.cz

22.02.2024

Chápu, proč má obálka na sobě tolik květů sakur, tento strom měl co dočinění s dějem, ale čekala jsem mnohem více japonské kultury. Pohybovali jsme se sice v Americe, ale Sam pocházel z Japonska a jeho okolí z dalších asijských států.

Oceňuji tento námět, je naprosto boží, ale od knihy jsem očekávala více. Autor si s tímto mohl pohrát víc. Příběh se celkem vlekl, hlavně do půlky knihy. V druhé půlce už bylo napětí a těšila jsem se na čtení.

Myslím, že knihu ocení čtenáři kolem 20 let, ty si ji mohou užit plně.

10.10.2023

Musím přiznat, ze jsem očekávala něco jiného, něco, co bude mít takzvané příjemné vánoční vibes, lehčí témata a probudí ve vás vánoční atmosféru, těšení se a vykouzlí vám úsměv na tváři. Moje pocity celkově z knížky si můžete přečíst v recenzi na mém blogu, ale také tam najdete, které jsou mé oblíbené povídky a co k nim říkám.

27.12.2020

Ahoj lidi, Rudou jako rubín jsem četla od července s nějakými přestávkami. Třeba týden nebo dva jsem se knížky nedotkla. Je to young adult, kdy hlavní hrdinové a blízké okolí umí cestovat zpátky v čase díky jednomu genu. No... Viděla jsem, že knížku spousta čtenářů chválí a má vynikající hodnocení na databáziknih, ale mám trochu pocit, že čtenáři byli asi mladší než já, tak je tahle knížka nadchla víc.

Bylo to příjemné a zajímavé, mám ráda knížky s příběhem odehrávající se v Anglii, historii, jiná století, to všechno se mi moc líbí, ale něco tomu chybělo. Další dva díly si přečtu, chystám se na Modrou jako safír ????
Moje hodnocení je tedy 3,5⭐ / 5 ⭐

Třeba mě druhý díl bude bavit víc ????

08.08.2020