Anton Myrer

americká, 1922 - 1996

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u knih Anton Myrer

Poslední kabriolet Poslední kabriolet

Opravdu skvělá kniha a partě amerických spolužáku z VŠ na prahu II. sv. války a následném vývoji společnosti USA v 50. a 60. letech resp. hlavních hrdinů. Láska autora k jazzu je cítit na každé stránce. Když se mě někdo zeptá, jestli bych nevěděl, co si má přečíst, tak si jako první vzpomenu na tuto knihu.... celý text
Stosa_77


Poslední kabriolet Poslední kabriolet

Bolo fajn nahliadnuť do sveta, ktorý si dnes už len ťažko viem predstaviť, ale úvahy o voľbe správneho partnera, o tom, ako sa osud s nami zahráva, ako sa rozhodujeme, robíme kompromisy a snažíme sa nájsť svoje miesto na tomto svete a so cťou ho uhájiť, mi boli bližšie. Mnohokrát som to konfrontoval so svojou obľúbenou vetou: „Nič nie je ako chcem ja, ale tak, ako má byť.“ a myslím, že to je presne to, čo by dobrá kniha mala vyvolať.... celý text
tlllk


Poslední kabriolet Poslední kabriolet

Nejspíš jsem měla od knihy přehnané očekávání. Měla jsem problém se začíst a některé části se mi četli těžce. Každopádně mám ráda příběhy běžného života bez přikrášlení, takže to, se mi na knize moc líbilo. Je to příběh o přátelství, lásce, zklamáni a smíření.... celý text
Rea_Rea



Poslední kabriolet Poslední kabriolet

Wau! Impozantní dílo. Anton Myrer vzal život a aniž by něco vynechal, aniž by něco přikrášlil jej vtisknul do knihy.
bruntal


Poslední kabriolet Poslední kabriolet

Knižku som čítala "na preskačku" ako e-book a časť som si vypočula ako audioknihu. A ... takto vyzerá Veľký román v tom najlepšom slova zmysle. Naozaj, kto váha, či si má túto knižku prečítať, nech ide do toho. Je to rozsiahly, mnohovrstevný román o priateľstve, vzťahoch, láske... A o poslednom kabriolete - "Císařovně". Silná výpoveď generácie, ktorej život poznačila 2. svetová vojna. Moc sa mi páčila a odporúčam:). “Musím se ti ještě k něčemu přiznat, Rado. Když jsem tam dneska ráno šel, byl jsem v ráži, chystal jsem se sprovodit Japončíky ze světa jednou ranou. A teď - teď už mám jen strach.“ Chabě se usmál. “Jinak se to myslím říct nedá. Mám hroznej strach… Už se ti to někdy stalo?“ “Ano. Dost často.“ “Takhle končí vzdělaný intelektuál, který zná na všechno odpověď! Najednou nevím vůbec nic. Ani o sobě, ani o ničem jiným. Koho tím hrome chci napálit?“ “Tak co, Rado, jak si vedeš?“ “Statečně, jak jinak,“ odpověděl jsem. “To teda byl podnik.“ “Perfektní.“ Ale výraz jeho očí se nezměnil. Začal jsem nazdařbůh kecat o škole, o přednáškách, o zkouškách, ale ten jeho klid mě mátl. Za chvíli jsem toho nechal. “Je to všechno divný, viď?“ ozval se po dlouhé pauze. “Je.“ Věděl jsem, kam míří. “Polovina mozku si říká: Je to, jako kdyby se nikdy nic takovýho nestalo… a ta druhá ví, že to je to jediný, co doopravdy bylo.“... celý text
Kaduri