• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Stmívá se - Roman Szpuk

Soubor deníkových próz s názvem Stmívá se obsahuje zápisy spojené s autorovým pobytem v protialkoholní léčebně Lnáře. Jde o relativně homogenní část víceméně fl... detail knihy

Nové komentáře u knih Roman Szpuk

Klika byla vysoko

„Poetický deník autora - šumavského samotáře. Útržky z "civilizace" jsou chaotické, depresivní, jako ze zlého snu. Naopak "Obrazy ze Šumavy", z lesů a z prostředí samorostlých přátel jsou plné krásy, pokory před stvořením a Vesmírem. Čtení je to tak působivé, že člověk skoro cítí na kůži rosu, která se po ránu sráží nad Šumavou.“... celý text
— changaj

---

Klika byla vysoko

„Ze začátku nic moc, ale postupně jsem se začetla a je to požitek! Nečekejte žádný napínavý děj, ani vytříbený styl. Nicméně autorova schopnost všímat si maličkostí, drobných detailů činí z každé drobné události niterný zážitek, který se přenáší na čtenáře.“... celý text
— Scarefish

---

Stmívá se

„Dobrá kniha a kdyby těch zápisků a knih z léčeben a obecně o závislosti na chlastu nebylo tolik, tak by to bylo za plnej. Takhle je to "jen" další kniha z léčebny. Od ostatních se liší hlavně tím, že Szpuk vše popisuje z určitého odstupu, místy až nezúčastněně, jako by sám byl jen na literární rezidenci za účelem sepisování příběhů pacientů a personálu a ne na léčení. No, přeháním, ale občas mi to tak prostě přišlo. Ono ve výsledku to tak trochu působí, že se Szpuk rozhodl té pakárně v léčebně bránit po svém, tj. psaním, protože v důsledku tahle kniha vyznívá dost depresivně nebo prostě tak nějak ze života. Jako by ten pobyt v léčebně jen říkal: "ty vole, příště si dej bacha, chlastej, ale tak, aby ses tam už nemusel vracet". Po přečtení týhle knížky, mám takovej pocit, že ty Szpukovi popisy přírody a mraků jsou vlastně tak nějak samoúčelné a ve výsledku k ničemu, jako by totiž touhle notně temnou knihou říkal, že ani příroda vlastně nepřináší kýženou úlevu a útěchu, a že ty jeho výlety a psaní o vandrech jsou jen únik před chlastem. Jednu závislost přebíjí jinou, tak říkajíc bezpečnější. Teď ještě přidal kresbu uhlem. Ale ani to asi úplně nepomáhá... Velmi pochmurná až depresivní četba. Napsané je to ale skvěle. Doporučuji.“... celý text
— puml

---

---

Tancem pádu

„„...mně pak život nahý, čistý, stále ohrožený ryzí život, ryzí vzpourou proti otroctví ducha, proti břemenu mamonu!“ Tak charakterizuje své motto Roman Szpuk. Svou poezii nazval dynamickou. Jeho život má dramatickou křivku. „Před smrtí ať všechny mé rány se znovu rozkrvácejí“, vykřikuje své žití. Znovu a znovu se koří přírodě a ženám. Hlubiny jejich těl jsou stejně tajemné jako okolní krajina. Fascinuje ho plynoucí voda. Jeho vjemy jsou vášnivě divoké: „jak jinak by řvala pod mými kroky tráva, kdybych já byl obrem, ona lesem byla.“ O své tvorbě píše: „dynamická poezie, která náhle zjevuje se jak podzemní proud, stává se mi ukazatelem. Nevíte kudy kam? Stéblo trávy sklánějící se ve větru to ví.“ Příroda má v sobě chuť taoismu. Nechte se vést a jeho poezii si vychutnejte.“... celý text
— Pablo70

---

Pstruh je nehybný

„Szpuk umí výborně vystihnout "takovost" věcí, dějů a jevů - tak třeba pstruh v titulním haiku ("Na hladinu potoka / dopadl list - / pstruh je nehybný") je jak z klasické tušové malby. Občas ale jen konstatuje a zachycuje tak banální mikrosituace a momentky, že tomu něco chybí ("Prší - / v pochodu spravuje dívka / řetízek"). Podle mě stručnost a pozorovatelský talent pro haiku úplně nestačí. Také vůbec nepracuje s rytmem, takže můj hudební sluch občas trpí a mnoho haiku mi zní tak nějak rozhrkaně ("Oblázky / co jsem nasbíral na břehu Lipníku, / hodil jsem do Wołostaky"). Nemám na mysli tradiční rytmus 5-7-5, ale určitý vnitřní rytmus každé jednotlivé básně, jenž mi tu schází. Na druhou stranu takto obsáhlý výbor má velké rozpětí od haiku velmi slabých ("Po orgasmu - / okolo očí mi stydnou / praménky potu") až nicneříkajících ("Můj stín šťouchá pilou / do pavího oka") až po zcela vynikající ("Těch oblaků! / Zpod nohy / mi vyjekl pes"). Asi nejvíc na mě působí situace zachycené dětskýma očima ("Po hádce mámy s tátou / zůstal na gauči / ohmataný lvíček") nebo zachycující dětství ("Za ruku s tátou / obešel poprvé / tůňku i slunce") a momentky vystihující genia loci určitých konkrétních, poctivě prochozených míst ("Na okraji Cejsic / ozařují červánky / zazděná okna"). Sbírku velmi pozvedá krásné grafické zpracování, příjemný formát, nenápadné tematické členění a parádní ilustrace. Vlastně na mě kniha působí daleko víc jako celek než svými jednotlivými básněmi. Dávám 70%. V každém případě je Roman Darmošlap Szpuk haikuista tělem i duší a to se mi na něm líbí nejvíc - haikuje, kudy chodí, protože jinak prostě nemůže: "Z polí a luk mi zbyla / jen pleš / a slunce". Takový český haikuový Chan-šan.    “... celý text
— witiko