• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Alena Machoninová

Hella

„Když jsem si přečetla prvních pár stran, říkala jsem si, že tahle kniha, která na mě působila jako akademická práce, nebude nic pro mě. Čekala jsem totiž spíše román, který mě bude vést za ručičku po stopách Heleny Frischerové. Jenže ouha – ona to byla próza-esej. Dobře mi tak, málokdy čtu anotace. Tolik jmen, dat, odkazů na filozofické či kulturní kontexty, zdánlivě nesouvisejících úryvků nebo vsuvek, jejichž umístění nebo význam snad musela chápat pouze sama autorka. Ale já nerada odkládám knížky, a tak jsem pokračovala dál… A upřímně jsem za to velmi ráda. Momentálně je pro mě Hella jedna z nejlepších a nejinspirativnějších knih, co jsem za rok 2024 četla. Tolik poznámek a citací jsem si snad nikdy z žádné knihy neudělala. Teď mám na seznamu stovky dalších knih, které si nutně potřebuji přečíst. K tomu spousta googlení, hledání ve slovnících, pátrání v mapách, zamyšlení… Každý dílek mozaiky tu byl naprosto správně, až do sebe nakonec všechno zapadlo. Obdivuji to obrovské množství práce, které tomu Anna Machoninová musela věnovat, smekám pomyslný klobouček a hluboce se klaním. Děkuji za inspirativní zážitek.“... celý text
— dasa6360

---

Hella

„Audio ČRo: Sice silné dílo, ale na mé historické gusto moc depresivní. Hlavně se to někdy zdá jako točí se v kole utrpení, což je pochopitelné, ale ne moc únosné. Autorka sice hezky propojuje tunu reálií, ale některé jsou dosti náročné, zvlášť na výcuc pro Rozhlas. Viz dvě kapitoly o ruské kuchyni.“... celý text
— Kopta

---

Hella

„Těšila jsem se na něco, co mi kniha už od samého začátku neposkytla, po velice dlouhé době jsem fakt neměla sílu dočíst. Třeba někdy jindy...“
— VěraČamková

---

---

Hella

„Poslechnuto ve zpracování (tj. předpokládám i zkrácení) ČRo. Během „čtení“ přemýšlím, proč se autorka věnuje právě Heleně Frischerové, čím je právě její osud tak fascinující? Kvůli Weilovu románu, jehož nálada jakoby odrážela autorčin vlastní stav duše? Kvůli Hellině lágrové próze která v ní nějak zarezonovala? Z jiného důvodu? A postupně jsem si začal užívat, že to nevím, protože z blízka viděno je fascinující každý lidský osud. Fascinuje mě kompoziční chaos knihy, který by mě za jiných okolností iritoval, ale zde působí naprosto přirozeně. Imituje život, běh událostí a myšlenek, který nikdy nemá logickou strukturu. Přepínáme tak mezi současným Ruskem a SSSR, mezi Helliným a autorčiným životem, události (vzpomínky/texty) vyvolávají vzpomínky na jiné události (vzpomínky/texty), vše je popisováno se stejnou vášní a vše to jaksi pozoruhodně drží pohromadě, protože úběžníkem každého příběhu jsou nakonec konkrétní lidské osudy. Nejde o to popsat život v lágru, vybavení moskevské kuchyně, houpačky v parku nebo všednodenní činnosti (čtení, útěky na nádraží, psaní dopisů). Vždy jde o to poodhalit, co se odehrává v nitru člověka. Proto se tak často vracíme k Helliným očím, proto se tak dopodrobna popisuje každá jedna fotografie. Mezi nejmistrnější kousky knihy patří právě zprostředkování toho, jak je třeba se neustále pokoušet dotknout se toho podstatného v druhém člověku, s vědomím, že je to zároveň nemožné. Tak je nám předestřeno několik možných způsobů, jak číst Hellinu lágrovou prózu, které v textu koexistují, i když se zdánlivě popírají. Pokoušíme se k Helle proniknout skrze její oblíbenou báseň, abychom se u ní dlouze zadrhli pro neschopnost ji převést do češtiny (ani při srovnání několika překladů a spousty vysvětlivek). Skrz báseň se dostaneme do dvou typických ruských kuchyní, abychom nasáli jejich atmosféru – a ani nevíme jak, seznamujeme se s jejich obyvateli a jejich životními příběhy. A to vše má jakousi vnitřní logiku, protože pochopit člověka, který žil velkou část života v Moskvě, to jednoduše vyžaduje. Hella (kniha) je fascinující ne pro Hellin příběh, ale právě díky tomu, že vidíme jeho rozplétání. Zásadní je přitom vědomí, že portrét, který před námi vyvstává, nepatří historické Helle, ale (protože jej vytváří právě Alena Machoninová) představě Aleny Machoninové o Helle. V tomto světle je třeba číst i dlouhé pasáže o jejím vnímání Ruska, o jejích pohnutkách, představách, přečtených knihách – odhaluje se nám, z jakých pozic je její Hella (osobnost) budována. Právě tento princip činí knihu tak zajímavou.“... celý text
— matej.kulistak

---

Hella

„Nápad výborný, ale hrozně zaujaté už od první kapitoly. Taky jsem v roce 2002 pracovala v Moskvě a to město mi připadalo v pohodě (až na žebrající babičky v metru, což je důsledek zpackané transformace sociálního systému). Rusové nejsou jednolitá masa - jako žádný jiný národ. A prosím přestaňme už konečně tvrdit, že v SSSR byl komunismus. Komunismus nikdy nikde na světě neexistoval. Komunismus je utopický systém, kde není stát a kde nejsou peníze. Cílem socialistického experimentu bylo ukázat, že když z lidí odejmeme tlak kapitalistické soutěže a zneužívání moci nad jinými k vlastnímu obohacení, ukáže se pravá lidská povaha - která je přatelská (soudružská) a kolektivistická. Pak může vzniknout ten komunismus, neboť peníze ani stát nebudou potřeba. To se samozřejmě neukázalo, ale o tom ten systém primárně byl.“... celý text
— padola