padola komentáře u knih
Nápad výborný, ale hrozně zaujaté už od první kapitoly. Taky jsem v roce 2002 pracovala v Moskvě a to město mi připadalo v pohodě (až na žebrající babičky v metru, což je důsledek zpackané transformace sociálního systému). Rusové nejsou jednolitá masa - jako žádný jiný národ. A prosím přestaňme už konečně tvrdit, že v SSSR byl komunismus. Komunismus nikdy nikde na světě neexistoval. Komunismus je utopický systém, kde není stát a kde nejsou peníze. Cílem socialistického experimentu bylo ukázat, že když z lidí odejmeme tlak kapitalistické soutěže a zneužívání moci nad jinými k vlastnímu obohacení, ukáže se pravá lidská povaha - která je přatelská (soudružská) a kolektivistická. Pak může vzniknout ten komunismus, neboť peníze ani stát nebudou potřeba.
To se samozřejmě neukázalo, ale o tom ten systém primárně byl.
Taky nechápu proč má tato kniha tak špatné hodnocení. Vždyť je to tak příjemné čtení! Jde o šifru mistra Leonarda zasazenou do Prahy, jenom zde chybí genius a psychopat, což je mně osobně spíše sympatické. Šifry se řeší ze zájmu o ně, ne proto, že nám někdo vyhrožuje.
Jenom docent dle mého odhadu není jazykovědec, ale spíš jazykový modul chat GPT. Za to jednu hvězdu dolů. Autor dle mého názoru zvolil jazykovědce proto, aby se s Arturem mohli potkávat v Celetné. Jinak si to neumím vysvětlit.
Děkuji autorovi za komentáře k roku 1968, udeřil hřebíček na hlavičku.
Laskavé i humorné vyprávění o cestě za archeologií do Sýrie (respektive o několika cestách, manželé se do Sýrie opakovaně vraceli).
Člověk si nemůže neuvědomit jak obtížně se tehdy cestovalo. Aby mohli v Sýrii pracovat, museli si manželé Mallowanovi nechat postavit dům! Neumím si - v časech, kdy přes poušť vedou široké silnice - představit jak mohli s náklaďákem projet wadi. Ne jednou, ale opakovaně. A kolik to všechno muselo stát peněz.
Myšlenky občas zajímavé, občas dokonce hluboké - bohužel ta pornografie mezi tím je dost únavná.
Tolik zášti a zloby v jedné knize jsem snad nikdy neviděla. S kým autor nesouhlasí, ten je pomýlený, amorální, nevědecký ... Cílem knihy zjevně není podat kriticky zpracované informace o některých známých či významných osobnostech, ale naplivat co největší špínu na lidi, s jejichž názorem se autor neztotožňuje. Totální bulvár!
Taky se mi zdá, že si autor plete Rusko a Prusko, ale možná je to jenom překlep.
(SPOILER) Z knihy jsem byla celkem zklamaná. Nemá to hloubku a není to uvěřitelné.
Dva příklady:
Je hrozně znát, že hlavní postavu, ženu, psal muž. Často jsem si říkala - aha, takhle si chlap představuje, že holky prožívají vztahy. U zralého autora by to poznat být nemělo.
Hlavní hrdinka žije 20 let v Holandsku a během té doby se nikdy do Čech nevrátí. To se dělo za totality, kdy člověk, co emigroval, nemohl domů. V současné době je to velmi těžko uvěřitelné. Z Holandska to do Čech letadlem trvá asi jako z Prahy do Budějovic a ani k tomu člověk nepotřebuje cestovní pas.
A pak se Hana vrátí a moralizuje.
Celkem za 3 hvězdy
(SPOILER) Je to takové divné splácané. Že začátku jsem se ohromné bavila. Až k té konspiraci o Mussoliniho dvojníkovi. Jako kdyby Eco napsal dvě knihy v jedné.
Napsáno jazykem pro děti, přístupným způsobem.
Dost mi tam ale vadily ty neustálé odkazy na Bibli. S Biblí je zacházeno jako se seriózním historickým pramenem. Připadalo mi, že cílem knihy není až tak děti seznámit s dějinami, jako je spíš připravit na přijetí katolické doktríny.
Poslouchala jsem jako audioknihu.
Po lopatě popsán mechanismus korporátní nenažranosti. Vadil mi populistický styl psaní. Autor to prezentuje jako kdyby se jednalo o nějakou konspiraci. Úplně stejně se ale chovali Španělé, Britové a jiné evropské mocnosti při kolonizaci tzv. "nového světa" a ve 21. století se stejně chová Čína.
Klíčová informace, na kterou bychom neměli zapomínat, je to, že expanzivní a imigrační politika země je vždy taková, aby to vyhovovalo té dané zemi. Bez ohledu na to, co nám tvrdí populističtí politici.
Ten jazyk .... jaká nádhera!
Ať už si o Bohu, pravdě či poznání myslíte co chcete.
(SPOILER) Velký Gatsby byla jedna z knih povinné četby, kterou jsem nečetla. Teď jsem si ji poslechla jako audioknihu Českého rozhlasu.
O co zde vlastně jde? Drama osudové lásky? Chování tzv. "vyšší společnosti"? Americký sen, kterého je dosaženo podvodem a obcházením zákona? V roce 1925 byly vztahy mezi muži a ženami řízeny společenskými konvencemi mnohem více než dnes a milostná rovina příběhu tehdy nejspíš působila mnohem dramatičtěji než působí dnes. Smutnější než tragický osud milenců mi připadal úplný konec knihy. Gatsby, který podle měřítek společnosti uspěl - prosadil se, vydělal spoustu peněz, pořádal večírky pro tisícovky lidí, nejlepší ve městě - nakonec umírá jako člověk, který pro nikoho nic neznamenal. Na pohřeb mu přijde jen Nick se svojí bytnou a otec, za kterého se celý život styděl.
Chytlavý název - Kiyosaki bohužel zapomíná dodávat, že ti jedničkáři jsou šéfové designu, šéfové strategie, šéfové finančního a šéfové IT - a bez nich by ti trojkaři žádný byznys neměli.
Další ze série knih, která tvrdí, že i když nejste nejostřejší tužka v penále a ve škole vám to moc nešlo, můžete komerčně uspět. Hodně lidem to dává naději, knihy kupují a Kiyosaki vydělává.
Myšlenky zajímavé, ale doporučení naivní. Investování a obchodování s nemovitostmi je opravdu o dost složitější a je dobré absolvovat alespoň základní kurs financí a práva, než se do něčeho většího pustíte.
V listopadu 2022 dosáhla světová populace osmi miliard. Zhruba čtyřikrát více než na konci druhé světové války. K tomu máme globalizovanou ekonomiku, internet a sociální sítě. Představíme-li si, kolik toto vytváří komunikačních vazeb, je nám jasné, že svět je dnes mnohem komplexnější, než kdykoli v dějinách, a je tudíž konstruktivnější ho zkoumat optikou teorie chaosu než optikou lineární.
Autor bohužel nepochopil, co ve skutečnosti znamená fraktál, a kniha by byla lepší, kdyby namísto "fraktální" říkal "roztříštěné". Nabízí nicméně zajímavé podněty, i když klouže pouze po povrchu. Většinou není jasné, zda jde o autorův osobní názor či zda to, co říká, má něčím podložené.
Ocenila jsem, že v chaosu vidí příležitost a ne zánik civilizace. Narozdíl o některých historiků, kteří vycházejí z toho, že to, co se ve světě děje, už tu bylo. Nebylo. Osm miliard lidí na zemi je historický precedens.
Ty příběhy nejsou špatné. Je dobré vidět, že i v Bibli jsou ženské postavy, které nejsou pasívní a nečekají, až se vyjádří muž. Je ovšem potřeba oprostit se od balastu, jakým autoři příběhy vykládají - v některých případech jde o čistou manipulaci.
"Je vědecky prokázáno, že žena je lepší lídr pokud je zároveň i matka." - kdybychom chtěli něco takového "vědecky dokázat", nejspíš bychom zjistili, že žena je naopak lepší lídr, když není matka. Má tak víc času na práci lídra a dostává se do komplexnějších vztahů, než jsou vztahy rodinné. Obdobně "aby mohla žena vést, musí mít po boku muže." "Žena vede lstí." Muži jsou opakovaně prezentováni jako egocentrická mlátička nepřítele. Mně osobně to dost vadilo.
Roztomilá knížka! Dobrodružství dvou zvířecích kamarádů, psa a medvěda. Objevila jsem ji díky nahrávkám Českého rozhlasu.
Na mě jsou ty historky nějaký příliš banální.
Na knihu jsem se těšila, ale nedočetla jsem.
Vtipná satira o hledání amerického snu. Jste-li Amerikou okouzleni a věříte, že každý, kdo tvrdě pracuje může zemřít jako multi-milionář, není tato kniha pro vás.
Byla napsána v 60. letech a pochopitelně odráží svou dobu.
Laskavý poetický název má tahle knížka o příšerně době a příšerné bídě. O době, kdy se násilí na ženách říkalo "ženský úděl". Do toho přijde Anna jako neřízená střela. Nejvíc mě dráždila absolutní absence komunikace mezi manžely. Jejich vztah je čistě transakční. To je příčinou naprosté většiny Anniných a Pavlových problémů a trápení.
Pěkně napsané. Postavy nejsou jenom figurky vlečené událostmi, jako např. v případě již zmiňovaného Šikmého kostela.
Jednoznačně zajímavý pohled do historie textilní výroby v Brně. Škoda, že ani tehdy se byznys nedělal eticky. Kapitoly o sirotcích, zaměstnaných v továrnách, se mi nečetly lehce.
Bohužel hvězdička dolů za příšerné výrazivo. Nazývat těžce postiženého bratra majitele továrny lidskou zrůdou či slintajícím kriplem mi připadalo dost přes čáru. Rovněž jsme se několikrát dozvěděli, že ženy "daly svému muži x dětí". Ano, ještě i na konci 20. století byly v některých evropských zemích děti majetkem muže a v rodném listu neměly jméno matky - zároveň jsme snad ale měli řadu publikací na téma "Bez dcerky neodejdu", abychom používali kultivovanější jazyk.