• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Do morku kostí - Camille DeAngelis

Maren chce totéž co všichni. Spořádanou rodinu, kluka, co ji bude zbožňovat, oddané přátele. V tom jí však brání jeden zásadní problém – každého, koho si Maren ... detail knihy

Nové komentáře u knih Camille DeAngelis

Do morku kostí

„Na tuhle knihu musíte mít správnou čtecí chuť a pak ji slupnete jak malinu. :-) Požírání lidí je tam bráno velmi decentně a mnohdy v dobrém úmyslu (aspoň u hlavních hrdinů). Trošku mě naštvalo sežrání ..., já jim fandila a ona tohle. :-(“... celý text
— adrianna0305

---

Do morku kostí

„Tohle byla kniha, kterou jsem musela řádně zpracovat, a po dlouhé době opět nevím, jak ji hodnotit. Když se zamyslím nad samotným tématem či motivem knihy, tak musím říct jedno velké fuj! Kdybych hodnotila jen toto, tak se nepřehoupnu přes jednu hvězdičku, ale to by nebylo hodnocení dané knihy, ale jen myšlenky, se kterou se nemohu ztotožnit. Příběh je zařazen jako young adult, a tím pádem je jednodušší, nejsou zde nechutné krvavé popisy jedení, a má své chyby či nelogičnosti. Upřímně si přiznejme, že to má více knih tohoto žánru, a přesto jsou hodnoceny vysoko. Přesto se knize naprosto nedá upřít čtivost, nikdy jsem se nenudila a do čtení jsem se nemusela nutit, čili odpouštím drobné nedostatky. V mnoha hodnoceních naleznete, že by lidé snesli více popisu jedení, ale na rovinu musím přiznat, že mně stačilo, co zde bylo, mám fakt dobrou a bujnou fantazii. Maren je hodně naivní, a to, co zná nejlépe, je útěk.Když se na ni vykašle její jediná jistota – matka, vydává se na pouť za nalezením svého otce. Když potká Sullyho, který je stejný jako ona, nemá žádné hranice, zábrany a bez problémů mu uvěří. Až pouť přes celou Ameriku ji změní. Sully je její první setkání s realitou, že není sama. Následně potká Leeho, který jí nemaže med kolem pusy a je k ní naprosto přímý a upřímný. Maren je nucena se na některé situace ze svého života dívat jinak. Travis (ošetřovatel otce) je „normální“ člověk, který je posedlý něčím zvláštním a neobvyklým a snaží se tomu všemu porozumět z opačné perspektivy. Dá Maren zajímavý náhled života, co by se stalo, kdyby jednou neutekla, a myslím, že to je ta hlavní myšlenka na konci, kterou nám autorka chtěla sdělit, že prostě Maren zkusila zůstat. Každý, koho Maren potkala při své pouti, ji nějak obohatil a pomohl, aby Maren vyzrála (dospěla by bylo moc troufalé slovo). Posun hrdinky v této knize byl opravdu ohromný a nečekaný. Strašně se mi líbil jeden komentář na databázi knih, kdy slečna psala, že jí spíš kniha přišla o hledání sama sebe a já s tím souhlasím a nejen o hledání, ale přijetí a sebelásce. Ten konec mě odrovnal doopravdy. Po dočtení jsem seděla na gauči a říkala si: Co se to tam sakra právě teď stalo?! Romantická linka nebyla nijak extra výrazná, spíš jsem je brala jako kamarády, které spojovalo společné tajemství a jen se vše prohloubilo tím, co společně zažily. Některé zvraty byly doopravdy nečekané (Sully). 4/5“... celý text
— Áža707

---

Do morku kostí

„Kniha mi z počátku moc nelezla, ale poté už to šlo z kopce. Koncept, že mezi námi žijí kanibalové a my o tom ani nevíme, je zajímavý. Nejvíce mě zklamal (a dost naštval) poslední kapitola. Jestli jste romantik, doporučuji vám 11. kapitolou končit.... PS. Film je skoro úplně jiný než kniha.“... celý text
— 6591

---

---

Bones and All

„Láska ide cez žalúdok. Aspoň u hlavnej hrdinky. Je výnimočne dobrá v pojedaní ľudí. Doslova ich zhltne zasurova. Jej mama to vydržala len po istý čas (nie jesť ľudí, ale vychovávať dieťa, ktoré žerie ľudí), potom ju nakoniec opúšťa. No Maren chce iba niekoho ľúbiť A tak putuje, schováva svoju inakosť, no jej potreby však nakoniec vyjdú najavo. Ale pritom sa toľko snaží Zhodou náhod stretne podobný typ ako je ona sama - a je na zožratie! To je tá romantická línia lebo aj on sa kvôli nej premôže a zje niečo, čo ona nezvládne. Ak sa na Maren nebudem pozerať ako na kanibalku, ale ako na démona, ktorý spotrebuje do desiatich minút svoju obeť až ostanú len kosti (plus zuby/vlasy/nechty/chrupavky) a zakrvavené oblečenie, tak sa na nej 50 kíl naviac nijako neprejaví. (Toto chcete na Vianoce! Knihu. A tiež nepribrať, keď zjete neplánovane viac, akoby ste mali.) Ani tie vysvetľovačky o pôvode a rodine žrútov ma nedojali, ale sebaobetovanie áno. Aj keď to nie je až tak romantické ako upíri. Možno preto to nebude taký bestseller. A teraz úprimne, máte chuť na na niekoho?“... celý text
— parvitas

---

Do morku kostí

„***UPOZORNĚNÍ - recenze je negativní a může obsahovat spoilery!*** Ahoj, já jsem Maren a miluji lidi. Doslova. Tak třeba ve svém roce jsem zvládla sežrat svojí chůvu na posezení během pár minut, že zbyla jen hromádka kostí. Hlavně se mě neptejte, jak jsem to těmi mléčnými zuby zvládla a kam jsem těch 50 a více kilo syrového masa dala. Tak tohle byl bizár. Těšila jsem se na kombinaci romance a kanibalismu. Romanci jsem nedostala a kanibalismus ve finále taky ne. Protože sežrání člověka probíhá následovně - ucítila závan jeho pachu, neudržela se, lup.... a už uklízela kosti. Kanibalové jsou zde stejní jako my a já teda apetit mám, ale že bych dokázala do žaludku nacpat více než 50kg hmoty? Ohlodání člověka na kost zabere asi 7,5 minuty? Příběh neustále skáče v čase, vyprávění je roztříštěné, rozhovory nelogické. Postavy plytké, nijaké, zkrátka se není u knihy k čemu uchytit. Nebýt ve štafetě, nedočetla bych. Nedozvěděla jsem se, proč je Maren kanibal, proč sní zrovna tu jednu konkrétní osobu a ostatní ji nelákají. Postavy mají často hloupé domněnky, ale vy se nedozvíte jak k nim přišly. Ve chvíli, kdy sní jednoho chlapce, tak všichni ví, že s ním byla naposledy, posléze se s matkou odstěhuje, ale nikdo po nich nepátrá? Je rok 1998, to už asi policie fungovala. Autorka se tuto teorii pokusila vyvrátit tím, že kanibalové jsou i mezi policisty, takže je snadné to zakrýt, ale to je jen další nesmysl, protože oběti nechybí nikomu. A že by jich při tolika kanibalech bylo! Je to stejné jako se Znamenitou mrtvolou - myšlenka skvělá, provedení otřesné! Konec byl zcela absurdní, ale aspoň něco, co jsem nečekala, i když mi to přišlo jako zoufalý pokus autorky zvrátit naprosto nezáživný a k smrti nudící děj. Stále tak za mě zůstává z prostředí kanibalismu nejlepší Po sezoně od Ketchuma. Do morku kostí hodnotím 0,5, aby se neřeklo, nápad to byl hezký.“... celý text
— PosPol