• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 37 knih

Nové komentáře u knih Eduard Kirchberger

Černý vlk

„Málokdy se stane, že se mi mnohem více líbí film nežli kniha. Film Černý vlk z roku 1971, v režii Stanislava Černého, je toho příkladem. Tam jsem v autentičnost děje a i postav věřila mnohem víc, než v příběhu na papíru... Možná to udělalo i skvělé herecké obsazení v podání Rudolfa Jelínka, či Radovana Lukavského, kteří svým hereckým umem, pozvedli Černého vlka, stejně tak jako Krále Šumavy..., o nějaký ten stupínek výš.“... celý text
— Leona333

---

Záhada pěti domků

„Veľmi ťažká vec na hodnotenie. Príjemný román pre chlapcov to je, resp. bol, v roku 1957. Pekne napísaný, zábavný. Ale ideologicky závadný, až odporný. Niekde medzi 0 a 4*.“... celý text
— dr.horrible

---

Prázdniny za milión

„Pěkný návrat do dětství. Dobrodružství s partou kluků a 2 dívek jsem si užívala. Podobné knihy jsem náruživě četla celé dětství. Tuto jsem objevila v naší knihobudce a předčila moje očekávání. Léto, prázdniny, loď na jezeře a navrch opravdová detektivní zápletka. Za mě spokojenost.“... celý text
— Maki229

---

---

Slunečné údolí

„Z knihobudky, s krásným věnováním neznámé Zuzce od táty z roku 1968 a uvnitř založenou anonymní básní... takové skryté nečekané poklady mám ráda. A samotný příběh z pohraničních hor je velmi pěkný, úsměvný i smutný, vzdáleně mi připomíná knihu Pod jezevčí skalou, jen tentokráte s neohroženou dívčí hrdinkou Zuzkou rozumějící zvířecí řeči a jejím nevlídným vlčákem Kazanem. (Jen tedy ty ilustrace jsou nepěkné).“... celý text
— pajaroh

---

Černý vlk

„Nakonec dávám čtyři hvězdičky. Ač příběh byl celou dobu takový nějaký potemnělý, konec mě příjemně překvapil. Čekala jsem, že to s Vlkem nedopadne dobře – a nakonec se řešení našlo. Jen mi bylo upřímně líto malého Racka a jeho smutnící matky Lízy... bohužel, člověk je nejkrutější živočišný druh, jaký kdy planeta nosila. Ty psí "rozhovory" či "myšlenkové přenosy" mi na knize nevadí, byť zrovna v tomto typu díla působí možná nečekaně (dnes jsou knihy psané z pohledu zvířete dost časté, ale zas v nich nejde o hlídání hranice). Ta psí rovina příběhu pro mě celkem zastřela rovinu ideologickou. Na to, o jaké téma jde, zas ta ideologická linka nebyla tak silná. Ostatně, o tom, že se mnozí bývalí příslušníci SS mnoho let po válce schovávali na Západě, k čemuž jim některé země dopomáhaly, se všeobecně ví. Takže lidská rovina příběhu (někdy tedy spíš nelidská, musím říct), působí dost věrohodně. A česká kynologie měla a má světový zvuk, byť samozřejmě netuším, zda se nějak lišily výcvikové metody u nás a na západ od nás.“... celý text
— BabaJaga11