• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Paralelní světy: Poslední potomek - Jana Filičková

O čem je kniha Paralelní světy Poslední potomek? Čekal jsem smrt, jenomže namísto ní přišlo vyhnanství. Opustil jsem nejlepšího přítele a dostal se do dalšího ... detail knihy

Nové komentáře u knih Jana Filičková

Bouře v našich srdcích

„Co bych chtěla vyzdvihnout je vypravování příběhu z pohledu více postav. Vlastně i ty vedlejší dostaly svých 5 minut slávy a to mě bavilo (hlavně z pohledu záporáka). Příběh je klasický a myslím, že kdyby to nebylo lgbt, tak by se nikdo nepozastavoval nad tím, že to je ,toxický´ vztah (prostě jen další naivní kráska která se zamiluje do bad boye a svou láskou ho změní…. Asi miliarda knih v červené knihovně…), takže nevím proč tady to někoho pohoršuje. Explicitní scény mi nevadily, do příběhu pasovaly. Jen bych uvítala méně motýlích polibků…. Příběh mě bavil, 600 stran uteklo jako voda. Jediné co mě trochu iritovalo byl hlavní hrdina. Mám spíš slabost pro silné postavy. Chci vice lgbt příběhů od českých autorů!!!“... celý text
— Verunylek

---

Odstíny náhody

„Proč si připadám, jako kdybych seděla v kině a pustili mi jen polovinu filmu? Ani vlastně nevím jak hodnotit příběh. Celé mi to přišlo tak strašně plytké a když už jsem si něco oblíbila (Enthony a Elvin), tak to zaseknu a je konec.“... celý text
— Verunylek

---

Odstíny náhody

„Ale jo, mně se to docela místy líbilo. Některé scéby byly jak vystřižené z nějakého BL seriálu... Trochu jsem nepochopil ten divný závěr. Načrtnuté myšlenky, co nebyly dotažené do konce...“... celý text
— TomTomis

---

---

Paralelní světy: Poslední potomek

„"Nicota je budoucnost. Nicota je život. I když mé rozhodnutí znamenalo zradit a přejít na stranu temna. " Musím říct, že tato kniha je mou prvotinou, alespoň co se zasvěcení do žánrů fantasy - scifi týče. Nikdy jsem nic podobného nečetla. Za to marvelovky zbožňuju. Takže, když se ke mě dostala tato krásná novinka s ještě úžasnější anotací, neváhala jsem. Opravdu mě kniha velmi mile překvapila svou dravostí a neustálým napětím v příběhu. (Edes,Yades) - Různé světy, překážky, nástrahy, nedůvěra a taky hodně zklamání a bolesti.... Postavy mezi sebou utvářeli a uzavírali jakési silné pouto a táhly za jeden provaz, až teda na vyjímky. Od samého začátku se mi líbilo postavení Melona a tak nějak jsem doufala, že není špatný vládce - syn Sirény. Nebo že by jim nebyl ? Ovšem o Siréně jsem měla rozporuplné dojmy. Musela jsem si o každé postavě udělat obrázek zvlášť, abych jejich povaze propadla a zjistila to propojení mezi nimi a hlavně co každá z postav zamýšlí a zda se dotyčnému dá věřit. Rozhodně to bylo velmi, velmi poutavé a napínavé čtení! Musím opravdu moc poděkovat autorce, za její bujnou a zářnou fantazií, která mě svedla na cestu poznání i jiného žánru.“... celý text
— Janettaku

---

Odstíny náhody

„Stejně jako předchozí knihy této autorky, které jsem četla, i tato má své nedostatky. Ale sedla mi o něco více než duologie Bouře v našich srdcích – nejen tematicky, ale také mi zde postavy přišly uvěřitelnější a více plastické. Místy jim chování sice trošku ujíždělo od nastolených charakteristik, ale rozhodně na mě působily více reálně a více funkčně. Oceňuji zejména to, že i když je Markel psychicky nemocný, nedovoluje mu autorka, aby se choval, jak se mu zachce, a aby jeho činy zůstaly bez následků. Zhoršení jeho stavu zde má určité logické vysvětlení a Argi, jakožto jeho partner, reaguje na náhlé změny v Markelově chování také logicky a s dostatečným pudem sebezáchovy. Trošku jsem se bála, že Markelovi jeho facka projde, Argi se stáhne a iracionálně zůstane po jeho boku, i když se situace bude ještě zhoršovat. Naštěstí Argi mile překvapil a nenechal si to líbit. Obecně si myslím, že autorka má dobrý styl psaní co se jazykové stránky týče. Není náročný, složitostí je adekvátní zvoleným tématům, zkrátka vhodný pro čtení oddechových příběhů. Větší problém však autorce dělá vystavění příběhu – u Bouře v našich srdcích jsem viděla nedostatky především v realizaci jednotlivých postav a kresbě jejich charakteru, tady mi zase jako hlavní minus přijde výstavba děje samotného. Autorka se tu snaží dotknout spousty témat najednou, což by samo o sobě nebylo vůbec na škodu, ale v takovém případě by bylo vhodnější příběh prodloužit a dotáhnout vše, co se v něm nakousne. Osobně si myslím, že měl být rozdělen do dvou knih, z nichž by se první věnovala počátkům příběhu Argiho a Markela a více vykreslovala jejich seznámení, začátky vztahu, prohlubující se city, Enthonyho napadení, Markelovu psychickou nemoc a třeba i situace s rodiči na obou stranách; a druhá kniha pak mohly být všechny události o 4 roky později. Právě dějová linka před tímto časovým skokem působí opravdu neukončeně a vyvolává nejen spoustu otázek, ale hlavně se v ní také všechno odehrává zbytečně hopem, takže mi tam jako čtenáři mnoho scén chybělo. Linka odehrávající se o 4 roky později na mě působila již uceleněji, ale i tak zde bylo dosti hluchých míst, která by si zasloužila být dotažena do konce. Přesto jsem byla značně v šoku, když jsem se najednou ocitla na začátku další kapitoly a tam stálo o 4 roky později. Žádný čtenář takový skok určitě nemůže čekat, přichází na nevhodném místě, resp. značnou část příběhu nechává tento skok nedořečenou, a proto se do daného místa nehodí a nemůže být čtenářem ani očekáván. I samotný konec je neskutečně utnutý, urychlený a zbytečně nechává čtenáře tápat. Opět vyvstává spousta nezodpovězených otázek, a to ne v duchu přijatelného otevřeného konce, nýbrž zkrátka utnutého a nedopovězeného příběhu. Navíc, podle toho, jak autorka závěrečné kapitoly směřovala, a podle dalšího časového skoku čtenář očekává spíše svatbu Argiho s Markelem, než jejich kamarádky. Takže nejen že marně hledáte své odpovědi, ale ještě jste dokonale zmateni situací, v níž se příběh najednou ocitává. A minusové body ode mě kniha dostává i za ukončení Enthonyho linky. Nevadí mi, že je mu v knize věnováno dosti prostoru, ale už jen proto měla být jeho linky také více uzavřena. A pokud autorka nechtěla věnovat tolik času Enthonymu a Elvinovi, šlo to opět vyřešit např. rozdělením příběhu a ponecháním Enthonyho v Odstínech náhody v čistě vedlejší roli, bez jakýchkoliv podrobností o jeho nové práci a Elvinovi – a tohle všechno vepsat do další knihy věnované jenom Enthonymu (a Elvinovi). Nebo to zkrátka všechno dotáhnout, věnovat jim aspoň dvě kapitoly navíc, a mít delší, leč mnohem kvalitnější příběh. Osobně bych autorce doporučila najít si před vydáním dalšího příběhu aspoň nějaké dobré beta čtenáře, v lepším případě si zaplatit kvalitního redaktora, který by jí pomáhal s případnými nedostatky a nelogičnostmi v příběhu a jeho výstavbě. Máte na to napsat kvalitní příběh, Jenny Naomi, jen to chce na sobě ještě trošku zapracovat. :)“... celý text
— pleybe