Jana Filičková

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Jenny Naomi · pseudonym

česká, 1992

Nová kniha

Paralelní světy: Poslední potomek

Paralelní světy: Poslední potomek - Jana Filičková

O čem je kniha Paralelní světy Poslední potomek? Čekal jsem smrt, jenomže namísto ní přišlo vyhnanství. Opustil jsem nejlepšího přítele a dostal se do dalšího ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih
Paralelní světy: Poslední potomek
Paralelní světy: Poslední potomek
Bouře v našich srdcích
Bouře v našich srdcích
Ty a já: Jsi můj důvod
Ty a já: Jsi můj důvod
Bouře v našich srdcích. 2. díl
Bouře v našich srdcích. 2. díl

Nové komentáře u knih Jana Filičková

Paralelní světy: Poslední potomek Paralelní světy: Poslední potomek

„"Nicota je budoucnost. Nicota je život. I když mé rozhodnutí znamenalo zradit a přejít na stranu temna. " Musím říct, že tato kniha je mou prvotinou, alespoň co se zasvěcení do žánrů fantasy - scifi týče. Nikdy jsem nic podobného nečetla. Za to marvelovky zbožňuju. Takže, když se ke mě dostala tato krásná novinka s ještě úžasnější anotací, neváhala jsem. Opravdu mě kniha velmi mile překvapila svou dravostí a neustálým napětím v příběhu. (Edes,Yades) - Různé světy, překážky, nástrahy, nedůvěra a taky hodně zklamání a bolesti.... Postavy mezi sebou utvářeli a uzavírali jakési silné pouto a táhly za jeden provaz, až teda na vyjímky. Od samého začátku se mi líbilo postavení Melona a tak nějak jsem doufala, že není špatný vládce - syn Sirény. Nebo že by jim nebyl ? Ovšem o Siréně jsem měla rozporuplné dojmy. Musela jsem si o každé postavě udělat obrázek zvlášť, abych jejich povaze propadla a zjistila to propojení mezi nimi a hlavně co každá z postav zamýšlí a zda se dotyčnému dá věřit. Rozhodně to bylo velmi, velmi poutavé a napínavé čtení! Musím opravdu moc poděkovat autorce, za její bujnou a zářnou fantazií, která mě svedla na cestu poznání i jiného žánru.“... celý text
— Janettaku

Odstíny náhody Odstíny náhody

„Stejně jako předchozí knihy této autorky, které jsem četla, i tato má své nedostatky. Ale sedla mi o něco více než duologie Bouře v našich srdcích – nejen tematicky, ale také mi zde postavy přišly uvěřitelnější a více plastické. Místy jim chování sice trošku ujíždělo od nastolených charakteristik, ale rozhodně na mě působily více reálně a více funkčně. Oceňuji zejména to, že i když je Markel psychicky nemocný, nedovoluje mu autorka, aby se choval, jak se mu zachce, a aby jeho činy zůstaly bez následků. Zhoršení jeho stavu zde má určité logické vysvětlení a Argi, jakožto jeho partner, reaguje na náhlé změny v Markelově chování také logicky a s dostatečným pudem sebezáchovy. Trošku jsem se bála, že Markelovi jeho facka projde, Argi se stáhne a iracionálně zůstane po jeho boku, i když se situace bude ještě zhoršovat. Naštěstí Argi mile překvapil a nenechal si to líbit. Obecně si myslím, že autorka má dobrý styl psaní co se jazykové stránky týče. Není náročný, složitostí je adekvátní zvoleným tématům, zkrátka vhodný pro čtení oddechových příběhů. Větší problém však autorce dělá vystavění příběhu – u Bouře v našich srdcích jsem viděla nedostatky především v realizaci jednotlivých postav a kresbě jejich charakteru, tady mi zase jako hlavní minus přijde výstavba děje samotného. Autorka se tu snaží dotknout spousty témat najednou, což by samo o sobě nebylo vůbec na škodu, ale v takovém případě by bylo vhodnější příběh prodloužit a dotáhnout vše, co se v něm nakousne. Osobně si myslím, že měl být rozdělen do dvou knih, z nichž by se první věnovala počátkům příběhu Argiho a Markela a více vykreslovala jejich seznámení, začátky vztahu, prohlubující se city, Enthonyho napadení, Markelovu psychickou nemoc a třeba i situace s rodiči na obou stranách; a druhá kniha pak mohly být všechny události o 4 roky později. Právě dějová linka před tímto časovým skokem působí opravdu neukončeně a vyvolává nejen spoustu otázek, ale hlavně se v ní také všechno odehrává zbytečně hopem, takže mi tam jako čtenáři mnoho scén chybělo. Linka odehrávající se o 4 roky později na mě působila již uceleněji, ale i tak zde bylo dosti hluchých míst, která by si zasloužila být dotažena do konce. Přesto jsem byla značně v šoku, když jsem se najednou ocitla na začátku další kapitoly a tam stálo o 4 roky později. Žádný čtenář takový skok určitě nemůže čekat, přichází na nevhodném místě, resp. značnou část příběhu nechává tento skok nedořečenou, a proto se do daného místa nehodí a nemůže být čtenářem ani očekáván. I samotný konec je neskutečně utnutý, urychlený a zbytečně nechává čtenáře tápat. Opět vyvstává spousta nezodpovězených otázek, a to ne v duchu přijatelného otevřeného konce, nýbrž zkrátka utnutého a nedopovězeného příběhu. Navíc, podle toho, jak autorka závěrečné kapitoly směřovala, a podle dalšího časového skoku čtenář očekává spíše svatbu Argiho s Markelem, než jejich kamarádky. Takže nejen že marně hledáte své odpovědi, ale ještě jste dokonale zmateni situací, v níž se příběh najednou ocitává. A minusové body ode mě kniha dostává i za ukončení Enthonyho linky. Nevadí mi, že je mu v knize věnováno dosti prostoru, ale už jen proto měla být jeho linky také více uzavřena. A pokud autorka nechtěla věnovat tolik času Enthonymu a Elvinovi, šlo to opět vyřešit např. rozdělením příběhu a ponecháním Enthonyho v Odstínech náhody v čistě vedlejší roli, bez jakýchkoliv podrobností o jeho nové práci a Elvinovi – a tohle všechno vepsat do další knihy věnované jenom Enthonymu (a Elvinovi). Nebo to zkrátka všechno dotáhnout, věnovat jim aspoň dvě kapitoly navíc, a mít delší, leč mnohem kvalitnější příběh. Osobně bych autorce doporučila najít si před vydáním dalšího příběhu aspoň nějaké dobré beta čtenáře, v lepším případě si zaplatit kvalitního redaktora, který by jí pomáhal s případnými nedostatky a nelogičnostmi v příběhu a jeho výstavbě. Máte na to napsat kvalitní příběh, Jenny Naomi, jen to chce na sobě ještě trošku zapracovat. :)“... celý text
— pleybe

Bouře v našich srdcích. 2. díl Bouře v našich srdcích. 2. díl

„Přiznám se, že kdybych si druhý díl nezakoupila rovnou s tím prvním, nejspíš bych se do jeho přečtení nikdy nepustila. Už první díl mě zklamal, tento moje zklamání ještě umocnil. Postavy zůstaly stále stejně ploché a emočně nevyrovnané, navíc přibyla spousta dalších, u kterých mohla autorka na charakteru více zapracovat, ale nestalo se. I děj byl stále iracionální, plný toxického chování a ještě více přibylo (nejen sexuálního) násilí. To bylo odsuzováno zejména u postav sultána Emrana a Tanii, ale sexuální nátlak ve vztahu Dominika a Kemala byl opět prezentován jako zcela normální prostředek pro urovnání konfliktů a k zahojení psychické újmy. Morálně s tímto příběhem nesouzním a ani jeden z dílů mi nepřijde dostatečně propracovaný, bohužel.“... celý text
— pleybe

Bouře v našich srdcích Bouře v našich srdcích

„Tahle kniha byla poněkud velké zklamání. Jsem náročný čtenář a sáhla jsem po ní jako po oddechovce, ale i přesto, že jsem neočekávala nic excelentního, musím být silně kritická. K přečtení mě zlákalo vysoké hodnocení tady na Databázi i exotické prostředí, které příběh nabízí. Autorčin styl psaní je dobrý, ale schopnost vystavět příběh je už na horší úrovni. Za mě příběh nebyl ani trochu uvěřitelný, a i když jej budu vnímat jako fantasy odehrávající se v alternativním prostředí, pořád v něm je spousta problematických míst. Nejméně zvládnuté jsou podle mě postavy – většina z nich není dostatečně charakterově vykreslená, jsou ploché, fungují na základě jedné nebo dvou svých povahových vlastností a kvůli nedostatku plasticity jsou zkrátka neuvěřitelné, iracionální a emocně nezrálé. Postavy i příběh, v němž figurují, je plný toxicity a nezdravých vztahů (a ne, tím teď nemyslím harém jako takový – ten v tomto případě beru jakou součást vykresleného prostředí, v němž je podobné uspořádání kulturně normální). Příběh, jak je napsán, však aplikuje stockholmský syndrom, normalizuje sexuální násilí a idealizuje násilnické chování. Také využívá sexuálního nátlaku jako prostředku pro udobření, vyřešení konfliktů a prezentuje jej dokonce i jako důkaz lásky. Morálně je tu spousta věcí špatně, a leč má příběh fajn téma, bylo by potřeba s ním lépe pracovat, aby byl kvalitnější. Provedení zkrátka silně pokulhává.“... celý text
— pleybe

Bouře v našich srdcích Bouře v našich srdcích

„Kniha mě rychle vtáhla a dokud jsem ji nepřečetla, tak jsem nebyla schopná ji dát z ruky. Příběh se mi líbil i přesto, jak moc byl neuvěřitelný a plný rozporů. Kdo má rád tento žánr, tak s chutí do toho, vřele doporučuji. Ale vůbec nevím jestli se budu pouštět do druhého dílu.“... celý text
— alnovka82

Přejít na knížky autora