• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 17 knih

Nové komentáře u knih Jindřich Štyrský

Emilie přichází ke mně ve snu

„Krátká erotická surrealistická povídka doplněná erotickými kolážemi. Když se mi poštěstí a seženu jí ke koupi, bude čestným členem mé soukromé domácí knihovny.“... celý text
— Romanka89

---

Život J. A. Rimbauda

„Výborny životopis prokleteho básníka Artura Rimmbauda od československého sureaslisty hlavního predstavitele meziválečné levicove avangardy Jindřicha Styrskeho. Obsahuje dopisy dokumenty a závěr obsahuje poslední dny života básníka které výborně vyobrazuje jeho sestra jako prima účastnice. Rád se knížce zase vrátím“... celý text
— ozzak

---

Poesie

„Moc pěkná Česká surrealisticka poezie před 2 světovou válkou Hrbytov 1923 Kameny andel nepočítá Ruzove kopecky hliny Chveji se nezná slova Na pozlacených napísech Průsvitné úsměvy Vzpomynky Utle stonky konvalinek Slova znehybnela ve vůni vánku Zvoneckove oci Polibek vydávající mrtvé hnijici v prsou. Rad se knížce budu vracet.“... celý text
— ozzak

---

---

Život markýze de Sade

„Jeden ze základních pramenů o životě Markýze de Sade od neméně zajímavé umělecké osobnosti z období české avantgardy, která se mimo jiné zabývá i erotikou a jejím inspiračním zdrojem a významem pro psychický život člověka, surrealisty Jindřicha Štyrského, uměleckého kolegy malířky Toyen, by neměl uniknout nikomu, kdo se zajímá o uvedené osobnosti. Vůbec nejzajímavější a přitom mimořádně čtivý je však určitě Sadův románově pojatý životopis od Františka Kožíka nazvaný Černé slunce, který vychází z přesných reálií a snaží se na rozdíl od mnoha jiných děl (např. zábavný, ale biograficky nepřesný film Quills P. Kaufmana z r. 2003) nezkresleným způsobem zachytit jeho životní příběh, sexuální založení, které bychom dnes už dokázali nazvat jako sadomasochistické, jeho šlechtický původ, volnomyšlenkářskou intelektuální orientaci a logický boj se společností a jejími pokryteckými světskými i náboženskými strukturami, který vyvrcholil až do vytvoření modelu ucelené a na 18. století mimořádně odvážné a kontroverzní filosofie dobra a zla, několik desítek let věznění po různých věznicích a žalářích především z politických důvodů, jeho spoluúčast na francouzské revoluci, osvobození i opětné "odstranění" umístěním do ústavu pro choromyslné v Charentonu v závěru života, kde pod vedením liberálního ředitele ústavu píše divadelní hry a organizuje představení se sborem chovanců (téma převzato a neopakovatelně zpracováno J. Švankmajerem ve filmu Šílení z r. 1995, v hlavní roli s J. Třískou). Sadovy knihy, zejména 120 dnů Sodomy (na svou dobu velice drsná a v roce 1975 opět velice kontroverzním způsobem zpracovaná ve filmu Saló aneb 120 dnů Sodomy P. Pasoliniho), jsou považovány za prakticky první systematickou klasifikaci toho, co dnes sexuologie považuje za úchylky nebo odchylky sexuality, v dřívějším psychoanalytickém pojetí sexuální perverze, nejmodernějším pohledem pak sexuální aberace či variace, které, nejsou-li zdrojem kriminálních činů, nepředstavují hrozbu ani pro jimi nadané jedince ani pro okolní společnost. Ačkoliv (můžeme-li věřit dochovaným pramenům) sám Sade nebyl agresivní tvor, který by rád páchal skutečné zlo, slovo "sadista" se díky dlouhodobému potlačování komplexnější perspektivy ujalo jako to, které popisuje násilí bez konsenzu, tedy násilí sociálně neakceptovatelné, narozdíl od sadomasochismu, jež je formou pouhé erotické hry, která předpokládá plný vzájemný souhlas stejně zaměřených osob, nevede k poškození zdraví a staví na vzájemné morální úctě a respektu, odehrává se za účelem pouhé erotické satisfakce, která může mít i jen výhradně duševní ráz a která ve svém důsledku směřuje ke zkvalitnění intimního erotického vztahu mezi stejně založenými partnery a může představovat tvořivou a zábavnou formu individuální i společenské seberealizace (kluby BDSM a fetiš nadšenců, sběratelů erotických pomůcek i kulturních artefaktů, erotické přehlídky a veletrhy apod.); jako taková je zajímavým obrazem přírodní a divošské složky v nás a jejího průmětu do charakteru naší sexuality v kontextu vývoje lidské kultury. Toto vše si autor při svém pobytu nejen v bastile ve své době ještě nemohl dovolit "užívat". Z dalších zajímavých pramenů o životě "božského Markýze" stojí za zmínku ještě například kniha "Sade" Gilberta Lelyho nebo titul "Sade: Život, legenda" Jeana-Paula Brighelliho, vydaná v r. 2003 nakladatelstvím Marenčin PT slovenského spisovatele a básníka, výtvarníka, scenáristy, překladatele a kritika, pokračovatele surrealistické školy Alberta Marenčina. Knihu Černé slunce ovšem vnímám jako základní pramen o životě Markýze de Sade. Je velice čtivá a díky své románové formě snadno přístupná všem čtenářům.“... celý text
— mmouse

---

Erotická revue 1–3

„Tak to je lahůdka, ke které se, koukám, zatím nikdo neodvážil nic napsat. Stud stranou! Toto souborné vydání v Torstu, tedy reprint, je krásným dokladem určité zralosti (a samozřejmě nekonečné hravosti) kroužku kolem Jindřicha Štýrského. Moc hezky to popisuje Karel Srp ve skvělém odborném doslovu. Zaprvé to je revue, které umožňuje vytvořit žánrově bohatou skladbu a kompozici básní, citátů, kreseb, ukázek z reálných či fiktivních děl (v průběhu historie literatury), glos, odborných/pseudoodborných rozborů a pojednání, slovníků, výkladů, provokací....Takže je skutečně radost vzít prst a zabodnout (ano) na jakoukoliv stránku a čtenářovo i divákovo oko se potěší či rozesměje. Tato formální lehkost se samozřejmě projevuje i v nadsázce, s jakou jsou texty psány, nic není myšleno vážně, není to pornografická literatura, která má člověka urážet. Je to přelétání z květu na květ, z pozice na pozici, z poetiky do poetiky, je to gejzír forem i podob jak erotiky, tak sexu. Tomuto pojetí se blíží dvě novodobé výbory Kniha o kundě a Kniho o čuráku, které jsem hodnotil dříve. Za druhé je to dobový dokument, jak se surrealisté, a vpodstatě česká intelektuální elita bavila a jak nahlížela na erotiku a sex. Významným se mi v této věci jeví Bohuslav Brouk, který tam má krásná pojednání o onanii, a pro kterého také byla Erotická revue ve speciálním vydáním svatebním darem. Je zábavné číst texty od Nezvala, S. K. Neumanna, Halase, samozřejmě zahraničních jako Aragona, ale také Markýza de Sade či Sacher-Masocha, je povznášející se dívat na skvělé karikatury a ilustrace plné nadsázky a nejrůznějších proměn proporcí (čehokoliv) od Toyen, Hoffmeistera, Bidla, V. H. Brunnera, Pelce nebo E. Filly. Když si člověk uvědomí kontext, že na konci 20. let se ve filmu G. Machatého Extase objevila první nahá žena, a co to všechno způsobilo na cenzorských úřadech u nás i v Evropě, je potěšitelné, že teď už takovéhle esteticky hodnotné a zároveň vzrušivé texty a obrazy mohou být volně přístupné. A je možno se na to dívat skoro jako na roztomilost. Takže za mě čirá radost. Samozřejmě to není čtení a dívání pro zarputilé mravokárníky, ale ti by to naštěstí ani neotevřeli.“... celý text
— Apo73