• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih John Berger

Způsoby vidění

„V souboru esejů je evoluce výborně chronologicky vysvětleno nejen výtvarného umění, ale především jeho způsobu chápání - tudíž způsobů vidění. Kniha stojí za to si k ní sednout a pořádně se do ní ponořit abychom z ní "snědli to důležité maso, a odhodili kosti" Super!“... celý text
— Krems

---

Způsoby vidění

„Vždy mě bavily jen části esejů - občas jsem se ztrácel. Ale když jsem se chytl, bylo to dobré a čtivé - význam kamery a jejího záznamu pro umění, reprodukce umění, ztvárňování žen versus mužů v aktech, rozdíl aktu od nahoty .. a toho "ptáčka" v tom džbánu na přebalu knihy už vidím :-)“... celý text
— pepap

---

O pohledu

„"Zoo musí nutně zklamat." píše Berger v úvodní eseji "Proč se dívat na zvířata", která se lehce vymyká následujícím dvěma oddílům (o fotografii a výtvarném umění). Společné však mají všechny tři části to, že na dané skutečnosti aplikují citlivý, podrobný a pečlivý pohled – a zároveň pohled, jehož původce si je vědom omezeními psané formy, která nemůže vnímané skutečnosti zachytit naprosto přesně. Berger ponouká, ohledává, vyjasňuje – a to není málo. Tahle kniha není zoo, nezklamala. V nejdelší eseji autor líčí vývoj vztahu člověk – zvíře: zpochybňuje prvotní účel zvířat, všímá si zpodobnění tvorů ve výtvarném umění i antropomorfizace. Zvířata postupně z života člověka mizí a mizí... a to i přes úpornou snahu o přiblížení skrz plyšové medvídky a naaranžovaná prostředí zoologických zahrad. Berger se nedívá na problémy ideologicky, ale výstižně zobrazuje, jak systém redukuje zvířecí přirozenost. Je škoda, že u dalších dvou částí nejsou v hojnější míře zastoupeny fotografie a výtvarná díla, s nimiž Berger pracuje. A když ano, tak jejich kvalita není zrovna valná. Nicméně už nejsou šedesátá ani sedmdesátá léta, takže není problém je vyhledat na internetu, že jo. Stejně je zde zásadní text – Berger se opírá o historický kontext, rozjasňuje okolnosti, které člověka při návštěvě galerie v žádném případě nenapadne. V případě malířů často vysvětluje dílo na základě prostoru, ve kterém umělec vyrůstal. Může se to jevit jako nadinterpretující metoda, avšak autor rozhodně nevyužívá senzachtivé okamžiky, ale nenápadné detaily – skály, holičství a potemnělé čtvrti. Vyjevují se nečekané paralely – Francis Bacon a Walt Disney si najednou nejsou tak vzdálení, když se jedná o konstrukci postav. Krásná je zejména kapitola o Magrittovi a poslední text o vnímání prostoru/události; Berger dojíždí autem do své spádové obce a očekává, zda budou u železničního přejezdu závory dole, aby mohl svůj pohled zaměřit na blízké pole. Jindy to nejde. Tohle spřáhnutí s prostorem v určitém okamžiku mi je povědomé, ale zároveň, jak píše Berger: "Málokdy se o ní mluví čistě proto, že je beze jména." A to je přesně ono – rozkrývání něčeho, co čtenář kdesi hluboko tuší, ale nedokáže to pevně uchopit. Jde o úhel pohledu. Následkem toho všeho se přesouvají na okraj. Prostor, který obývají, je umělý. Odtud jejich sklon cpát se k okraji. (Za jeho hranicemi – možná, kdo ví – je prostor skutečný.) V některých klecích je stejně umělé i světlo. Není to skutečné prostředí – je to jen jeho iluze. Jediné, co zvířata obklopuje, je jejich vlastní letargie anebo hyperaktivita. Nemají na co působit – vyjma krátké chvíle zvenčí poskytovaného jídla a dosti vzácně dodaného partnera. (Odvěké živočišné aktivity se tak mění v okrajové a bezpředmětné úkony). Závislost a odloučenost nakonec ovlivnily jejich reakce do té míry, že veškeré události, ke kterým nich dojde – obvykle před nimi, tam, kde stojí publikum –, vnímají jako okrajové. (Proto jsou s to zaujmout postoj jinak vyhrazený lidem: lhostejnost.) (s. 36)“... celý text
— lubtich

---

---

Způsoby vidění

„Byla jsem překvapená, že kniha vyšla v roce 1972, protože až na pár kulturních referencí působila aktuálně. Nebo se jen od té doby tak málo změnilo? Jednu hvězdičku dávám dolů, protože jsem nemohla úplně docenit obrazové eseje. Nejsem student dějin umění, takže mi naházené malby vedle sebe (ještě ke všemu tak titěrné, to nemohli tu knihu vydat ve větším formátu?) přišly dost "random".“... celý text
— Amalberga

---

Způsoby vidění

„Myslím, že většina normálních lidí se umění vyhýbá v domnění, že umění vzniklo jen pro těch pár studentú uměleckých škol a několik mimoňú, jejichž podivnost děsí asi tak jako podivnost zapomenutých, hlubinných, hlavonohých monster jenž občas vyvrhne moře. A skutečně tomu asi tak je, nicméně tato kniha je docela přístupná i obyčejným smrtelníkúm. Ze čtyř esejí, mi tři přišli jako docela dobré, no a ta jedna (ta o olejomalbě) šla nějak mimo mě. Ale i tak slušný výsledek. (Úryvek z eseje o reklamě) "Záměrem je, aby divačka-zákaznice záviděla tomu kým se stane, jakmile si daný výrobek pořídí. Nakupující si má představovat, jak se díky výrobku stane objektem závisti druhých. Závisti, která následně ospravedlní její sebelásku. Jinými slovy řečeno, reklamní obraz ženu připravuje o lásku k jejímu skutečnému já, aby ji vzápětí nabídl zpět navýšenou o cenu výrobku."“... celý text
— rabor