• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Ludmila Janáková

Ve stínu neviditelných draků

„Pro los: Děkuji za Váš pohled - je zajímavý. Nebudu polemizovat o tom, jestli je příběh umění nebo vůbec ne, nakolik je subjektivní a nakolik objektivizovany právě odborníky a psychoterapeuty... Nebudu se ani dohadovat o podstatu psychickeho týrání - každopádně - nežil jste můj život a odborník asi nejste, jinak byste pravděpodobně nedospěl k takovému závěru. Jen bych ráda uvedla na pravou míru několik faktických nepřesností - zřejmě jste nějak 'cetl mezi řádky' prizmatem svého pohledu a rozešel jste se trochu s realitou. Ano, že původní motivaci přijetí dětí bylo moje dětství, to v knize sama uvádim - také jsem si to díky terapiim záhy uvědomila a pracovala jsem s tím - jinak bych traumatizovaným dětem pomáhat nemohla. Nevím, na základě čeho jste dospěl k závěru, že se holky vzájemně napadaly a terorizovaly (to bych nikdy nedovolila) a že jsem je přestala zvládat. Ani jedno z toho není pravda. Resp. to druhé možná ano. Já jsem je nechtěla 'zvladat', ani jsem se o to nesnažila. Snažila jsem se a snažím se je doprovázet a ukázat jim, že je možné žít i jiný život, než zažily ve svých rodinách. Ano, práce s raným traumatem neni jednoduchá. Kdybych si tím sama neprošla, asi bych to nedala. Kdybych to dělala tak špatně, jak uvádíte, asi by naše vztahy netrvaly i v dospělosti přijatých dětí a nebyly takové, jaké jsou. Cesta do pekel? Tak pokud je cestou do pekel to, že tři ze čtyř dostudovaly a žijí spokojený život bez dluhu a problémů, tak to je zajímavá verze pekla. A na závěr - valná většina mých terapii byla klasická -hledala jsem pomoc zj u klinických psychologů. Tyto terapie však - i když přispěly k nějakému náhledu - neřešily podstatu problému - to dokázaly až ty poslední alternativní, které zmiňujete zjevně s despektem. Jsem opravdu moc ráda za Váš pohled - nikdy by mě nenapadlo, že by si někdo věci uvedené v knize mohl vykládat takhle zkresleně.“... celý text
— uzivatel3273

---

Ve stínu neviditelných draků

„publikace zjevně poskytuje autorce i jejím čtenářkám příležitost pro sebereflexi a má tedy nějakou terapeutickou hodnotu, rád bych však doplnil i stinnou stránku: samotný autobiografický příběh (ne, není to román, není to vůbec umění, ale to je teď jedno) píše Janáková ve třetí osobě, dojímajíc se nad nehezky prožitým dětstvím s toxickou matkou, nejde o týrání, spíš o trápení, ale ani z něho se pisatelka dodnes nevzpamatovala, budiž, mne spíš vyděsily texty v knize následující, různého žánru a funkce, kde už Janáková promlouvá v první osobě a které chápu jako nefikční, řekněme subjektivně faktografické - z nich vyplývá, že Janáková do svých cca 50 let věku podstoupila desítky neúspěšných psychoterapií (většina z nich byla/je alternativní léčitelství) a že se rozhodla své vnitřní zranění kompenzovat pěstounstvím: osvojila si tedy postupně tři dívky, každou s jiným hendikepem (zdravotním, psychickým, výchovným), které ovšem postupně přestává zvládat (zvlášť když jedna napadá druhou a terorizuje třetí atd.), divím se, že jí vůbec byly svěřeny a považuji to za nezodpovědné - bohužel cesta dobrých skutků často vede do pekla“... celý text
— los

---

Dary se přece nevracejí

„Moc hezký příběh o tom, že i z dětí z problematických rodin jde s trochou (nebo větším množstvím) snahy vychovat dobré lidi a zajistit jim (snad) dobrý život. I když je to těžké. Přečetla jsem za jeden den.“... celý text
— Adelinka22

---

---

Dary se přece nevracejí

„Knížka mě přišla skvělá i skvěle napsaná. Obdivuji paní Janákovou, na jakou se dala dráhu, že nevzdala věčný každodenní boj s děvčaty a dokázala v nich objevit to lepší z jejich povah a snažit se je nadále rozvíjet. Moc se mi líbilo, když si holčičky uvědomily, kdo je pro ně ta teta a začaly jí říkat mami. Jdu si přečíst další knížky.“... celý text
— lalela

---

Dary se přece nevracejí

„Ačkoli mě autorka po lidské stránce vzala za srdce a tímto před ní smekám pomyslný klobouk a kéž by takových dobrých duší na světě více existovalo, bohužel literární stránka mě kapánek zklamala. Čekala bych alespoň zajímavý příběh a nějakou dějovou linku, avšak styl psaní připomíná spíše kazuistiku. A i ta se dá napsat nějak zajímavě. Styl psaní mě vůbec nebavil a nezaujal a po 30 stránkách, kdy jsem uvízla na mrtvém bodě, jsem knihu odložila a už se k ní nevrátila. Ale za snahu a a morální profil autorky dávám aspoň ty 3 hvězdy.“... celý text
— WildEv