WildEv komentáře u knih
Bohužel pro mě velké zklamání. Na toto téma jsem četla daleko lepší knihy. Tohle byl takový celkem nudný děj naprosto o ničem. Dvě hvězdy za náhled do hlavy autistické dívky. Jinak nic.
Ačkoli mě autorka po lidské stránce vzala za srdce a tímto před ní smekám pomyslný klobouk a kéž by takových dobrých duší na světě více existovalo, bohužel literární stránka mě kapánek zklamala. Čekala bych alespoň zajímavý příběh a nějakou dějovou linku, avšak styl psaní připomíná spíše kazuistiku. A i ta se dá napsat nějak zajímavě. Styl psaní mě vůbec nebavil a nezaujal a po 30 stránkách, kdy jsem uvízla na mrtvém bodě, jsem knihu odložila a už se k ní nevrátila. Ale za snahu a a morální profil autorky dávám aspoň ty 3 hvězdy.
Na pár prvních počátečních stránkách jsem chtěla knihu odložit. Zvědavost mi to naštěstí nedovolila. Byl to totiž nejlepší počin, který jsem četla snad za posledních 10 let. Příběh nabízí zajímavé psychologické momenty smíchané se spoustou vzácných pedagogických mouder, které si beru k srdci a před Torey jakož pedagogickým pracovníkem s lidským přístupem smekám a rozhodně doporučuji přečíst.
Ačkoli už první věta slibovala čtení a jazykový skvost, od kterého se nedalo odpoutat, téma zajímavé avšak nikterak převratné a čtení mě bavilo, přesto dávám 3 hvězdy, protože přes veškerou snahu podat kontrovezní témata a morální dilemata, nad kterými vám začnou vířit emoce, že začnete přemýšlet, jak byste se zachovali v kůži všech těch hrdinů vy, nemám pocit, že bych přečetla něco, bez čeho bych se neobešla. Mám pocit, že kdyby se mi kniha nedostala pod ruku, o nic bych vlastně nepřišla. Na druhou stranu nemůžu úplně souhlasit s tím, že by byl konec nějaký rozplizlý. V konečném důsledku se našlo vhodné řešení pro všechny a pointa byla i celkem překvapující.
Mohlo by to být díky autorovým zážitkům zajímavé čtení, bohužel to autor nedokáže moc prodat. Knihu jsem četla dlouho a nakonec jsem ji musela odložit, protože Jakub Venglář holt nemá moc vypravěčský talent a jazykovou vytříbenost, což mě u člověka, který si tvoří i své vlastní webovky, celkem udivuje.
Nic moc. Nemohla jsem se do toho začíst a nebavilo mě to.
Vzhledem k maoistickému šílenství a fanatismu, které v knize vládne, že snad na každé stránce je zmínka o Maovi nejméně tisíckrát absurditě jednání hlavních hrdinů, ke kterým jsem si během četby nenašla žádné sympatie, jsem původně knize nechtěla dát ani ty tři hvězdičky, ale nakonec po racionálním uvážení, kdy po jazykové stránce a svižnosti dějové linky orámované občas historickými reáliemi, jsem se rozhodla dát ji ty 4. Protože ačkoli budete nad těmi šílenostmi kroutit hlavou, nevědět jestli brečet nebo se smát, dostane se vám do rukou poutavé čtení. Nakonec bych knihu doporučila, už jen proto, aby měl člověk v hrubých rysech představu, jaké šílenství ve světě vládne.
Zajímavý příběh odehrávající se na pozadí II. světové války. Na rozdíl od jiných příběhů této doby mi přišel ještě odlehčený, avšak stále zajímavý, poutavý, i když v mnohém těžko uvěřitelný. Na posledních asi 100 stranách krapet nabíral na krutosti a konec mě rozplakal. Bavilo mě to číst.
Až na ten konec, který se mi jeví trochu jako přitažený za vlasy, celkem fajn četba.
Na podobná témata už jsem přečetla spoustu knih. Ačkoliv bych tohle dílo zařadila spíš mezi ty slabší, dobře se to četlo. Více méně mi přišlo, že příběh Sarah se odehrává jako pozadí pro osudy jedné novinářky, kterou příběh židovské dívky velmi ovlivnil. Nejedná se podle mě o žádné velkolepé dílo, spíš je to psané jednoduše, na druhou stranu oceňuji, že příběh končí důvěryhodně než nějakým happyendem jak z červené knihovny, protože za půlkou knihy jsem měla dojem, že k tomu ten příběh Juliane spěje. Důležité asi jako každé dílo psané na toto téma, přesto kdybych si ji nepřečetla, nemyslím si, že bych o něco přišla, protože znám daleko zajímavější. Jestli doporučuji k přečtení ? Ale jo, myslím, že nic neztratíte, naopak, ve vás nechá nějakou tu stopu.
Vzpomínka na dětství, kdy mi ji četla máma a já obdivovala toho malého klučinu, jakou má fantazii a ke hře mu stačí obyčejné ouško od rozbitého hrnku.
Už jen tři stránky stačily na to, aby se mi z příběhu plného oplzlosti a nechutných výtažků z oblasti sexuálních zážitků obracel žaludek. Škoda papíru na takový škvár. Příběh měl zůstat někde schovaný v šuplíku. Jestli tohle je považované za bestseller, vypovídá to něco o poklesu civilizace. Odmítám dále ztrácet svůj čas takovým hnusem, který ani trochu nemá co společného s literaturou. Za mě jedno velké Fuj!
Doporučuju se prokousat první stovkou nudných stránek celkem o ničem, protože pak následuje velmi čtivý a emotivní příběh, který vás nepustí. Vsuvky o upírech, které sice v knize měly své místo mě však nikterak nezaujaly a vynechávala jsem je. Cením si toho, že autorka nevidí postavy jako černobílé a mnohdy lze opravdu vidět, že záleží na tom, kterou část člověka v sobě budeme živit, abychom byli takoví, jací jsme. Postava Sage mi nebyla nějak moc sympatická, ale za to si mě získaly postavy Minky a Leo Steinera.
Nevím, kdy se to stalo naposledy, asi hodně dávno, nevzpomínám si, že by mě nějaká kniha dokázala vlít slzy do očí hned na druhé stránce. Této se to povedlo. Chytlavý příběh, který nutí k zamýšlení a přehodnocení našich každodenních bolístek a způsobu života, k přemýšlení, že můžeme být rádi a vděční za to, kde jsme se narodili. Co mě ale na ní vysloveně štve je to, že jsem ji ca 50 stránek před koncem nestihla dočíst a musela ji vrátit do knihovny kvůli frontě na několik rezervací. Doufám, že se mi zase někdy v brzké době vrátí do ruky.
Ačkoliv prvních pár stránek a vyprávění o životě v klášteře mě příliš nezaujaly, příběh velmi rychle vtáhl a od knihy jsem se nemohla odlepit. Jazyk je takový hodně syrový a při popisu některých krutých zážitků se až obracel žaludek. Obdivuji autorovu pozitivní mysl, že dokázal po takových útrapách tyto vzpomínky takto vstřebat a předal dál. Zároveň žasnu nad tím, s jakou odvahou se na útěku vydával i mezi lidi. Já bych se asi zbaběle někde schovávala v hloubi lesů. Ačkoli znám jazykově lépe zpracované knihy s tímto tématem, dávám plný počet bodů a doporučuji přečíst.
Na knihu jsem se moc těšila. Naivně jsem si totiž myslela, že tak zajímavé téma nemůže být zpracováno tak, že svou čtivostí a podstatou příběhu vtáhne do děje. Omyl! Nuda! Nuda! Navíc jak z pera 8 letého dítěte, které právě napsalo slohovku na téma rodiče a já.
Pro mě nejlepší kniha, kterou jsem tento rok přečetla. Ruta Sepetysová opět nezklamala a opět dokázala, jak pestře si umí vyhrát s jazykovou stránkou. Mimo jiné se mi líbilo, že byl příběh líčen z několika úhlů pohledu několika hrdinů této knihy. Nešlo to nepřečíst jedním dechem, protože autorka píše nesmírně poutavé příběhy.
Zajímavé téma, které bohužel podáno dost strohou až popisnou nezáživnou formou naprosto bez emocí, jako by se někdo pokoušel napsat učebnici dějepisu. Dala jsem tomu šanci jen proto, že téma mě zajímá a je důležité i pro budoucí generace vědět, co se vlastně všechno během II. světové války dělo za zvěrstva a jací hrdinové se starali o to, aby v tom všem srabu bylo někde vidět světélko naděje.
Závažná témata pod rouškou dějin. Čtivou formou psané. Rozhodně by se měla objevit v povinné četbě středních škol. Ačkoli nemám ráda děj, kde se čtenář setká s více časovými liniemi, tohle byla bomba!