• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Marco Balzano

Život nečeká

„Autor věnuje tuto knihu dětským emigrantům, kteří prchali z velmi chudých rodin, převážně z jihu Itálie, do průmyslových měst. Tyto děti si museli najít, často bez pomoci nějakého dospělého, práci, která byla často bídně a načerno placená. Komu se to nepodařilo, hrozila jim drobná či střední kriminalita. Až v 15ti letech se jim podařilo dostat se do továren. Tohle se dělo ještě v nedávné době 50. let minulého století a autor vycházel při psaní knihy i z rozhovorů s dosud žijícími muži. My v knize sledujeme příběh jednoho takového kluka. Jde o intimní vyprávění sicilského kluka jménem Ninetto. Projdeme jeho životem, ve kterém udělal spoustu chyb, našel i drobné radosti, ale celkově je jeho osud dost smutný. Mně si kniha získala hlavně stylem, jak je napsaná. Jde o kratičkou knihu, ve které toho najdeme, ale hodně.“... celý text
— Kenan

---

Život nečeká

„Život nečeká je hezký příběh. Na jedné straně sledujeme život malých uprchlíků a všechno, co museli vydržet, aby přežili. Na druhou stranu pak uvědomění si, že život tak jako tak plyne dál a žeje důležité si najít nějaký bod, který se stane naší nadějí a který nás posouvá dal.“... celý text
— hanka_reading

---

Život nečeká

„Ponoření do světa o zhruba 70 let nazpět do tehdejší Itálie. Obyčejný život obyčejných lidí, jejich radosti a strasti, tvrdá práce podáno v této knize s tehdejší krásou.“... celý text
— kirkpatrick

---

---

Život nečeká

„Překrásná a strhující kniha o odvaze a svobodě a taky o nezlomnosti. Vše podáno jemným vyprávěním, které dojímá.“
— KatkaLas

---

Život nečeká

„Strhující příběh, který se zaryje nehty a nepustí. Místy až drásá. Psaný mluvou kluka z italského jihu, který emigroval na sever za lepším životem. A že si za ním šel poměrně tvrdohlavě. Při zpětném ohlížení se za svým životem ovšem vyvstávaly otázky. Nebyl nakonec zajímavější ten život předtím, než se uchytil? Ač protkaný neskutečnou chudobou, bylo za čím jít, mít nějaký sen a cíl. Jenže co pak, když ho dosáhne? Líbil se mi náhled hlavního hrdiny na sebe samotného, na své chyby a nedostatky, kterých si byl velmi dobře vědom, ale neuměl být jiný. Bylo mi smutno za něj, kterému nakonec možná bylo lépe ve vězení než venku. Přála jsem mu, aby zase našel nějaký ten cíl, co za ním tvrdohlavě půjde a možná si tak přijde méně starý. Jinak tedy pro nás stále skoro neuvěřitelné, že v tak nedávné minulosti ne tak daleko od nás byla tak šílená chudoba.“... celý text
— bosorka