• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Milostný chorobopis nekonečného dospívání - Marek Dobrý

Pražské sídliště, počátek devadesátých let. Mezi šedými králíkárnami začíná umírat nezvykle vysoké množství lidí. Nezvládli změnu společenského systému, nebo ji... detail knihy

Nové komentáře u knih Marek Dobrý

Milostný chorobopis nekonečného dospívání

„Škoda že se o této knize skoro nemluví, je to totiž skvost! Zprvu jsem si musela zvykat na styl psaní, trochu mi dělalo problém skákání v čase, ale na to jsem si rychle uvykla a příběh mě moc bavil. Vrátil mě do mých mladých let, kdy jsem dělala stejné lumpařiny jako kluci, až na výjimku - nikdy jsem nevyšetřovala zločin.“... celý text
— nakavusterezou

---

Milostný chorobopis nekonečného dospívání

„Začíná to relativně nevinně, postupem kapitol se příběh změní ve víceméně detektivní. A celou dobu mě to moc bavilo. Krásně to dokresluje část odehrávající se v dětství hlavního hrdiny, kdy se mi vybavila spousta vzpomínek z mého vyrůstání na sídlišti. I zápletku/vyvrcholení cením, to jsem upřímně nečekala a bylo to fajn překvapení.“... celý text
— PageTurner

---

Milostný chorobopis nekonečného dospívání

„Knížka se nedá moc dobře zařadit, je to částečně sociální sonda do života jednoho sídliště v devadesátkách, částečně dětská hra a částečně kriminálka. Kupodivu to ale drží skvěle pohromadě. Marek Dobrý je dobrý [sic] vypravěč a vkusně stíhá glosovat život hlavní postavy i jeho vzpomínky na dětství. Pokud jste devadesátky zažili, určitě se v tom trochu najdete.“... celý text
— Basti06

---

---

Penis nemá uši

„Jakkoliv autor sám tvrdí, že hodnocení knížky hodně ublížilo označení, že jde o román pro ženy, osobně si myslím, že tohle je to nejmenší. Tipuju, že jediná cílovka ochotná knihu jakž takž příznivě přijmout budou právě ženy ve věku ca 30-40 žijící ve velkých městech, a to ještě ty s menšími čtenářskými nároky. Upřímně jsem se snažila dát těm příběhům šanci, jsou tam v některých místech docela vtipné slovní obraty... bohužel ale zanikají v celku. Jednotlivé příběhy jsou většinou dost těžko uvěřitelné, taková směs postřehů ze života (viz Scénárista) dovedená ad absurdum naprosto křečovitou zápletkou, pokusů natáhnout anekdotu do celé povídky a dokonce jedna "vykrádačka" ze světové literatury (viz Moje žínky inspirované Philipem Rothem... ať už tu zápletku autor někde naposlouchal nebo sám četl, nepůsobí to ve výsledku dobře a Roth se musí obracet v hrobě). Název mi připadal celkem nápaditý, o to víc ale zklamal obsah. A co jsem čekala? Trochu vtipné, třeba i sarkastické příběhy, vhled to tzv. mužského světa (což slibovala anotace)... To, co jsem jako čtenář dostala, trochu připomíná narychlo poslepovaný román pro ženy z Wishe. Škoda.“... celý text
— Alex_Jura

---

Penis nemá uši

„Težko co dodat. Název vymyšlen chytlavě, neřekla bych, ze penis je tu v hlavní roli. Tím spíš nechápu poslední prázdné strany s instrukcí: sem si můžete nakreslit penis s ušima. Využije to někdo?? Anotace slibuje povídky o mužích - hajzlech, ale tak to úplně není. Povídky jsou o mužích, kteří mají nějaký vztah k restauraci Rajčátko. Všichni jsou svým způsobem nešťastní, nějak poznamenaní a tak se chovají, jak se chovají. Autor má docela slušný všeobecný přehled, ale čtivost zabijí nadměrnou dávkou vulgarity zvolna přecházející do sarkasmu. Z povídek prýští nepohoda, neštěstí občas zvrácenost. Připomíná až A. E. Poea ( po několika staletích ), ale tady vázne spád příběhu. Pokud popisovaní lidé jsou vzorek naší populace z roku 2014, tak buď to žiji o století dříve nebo přísluším k jinému národu.“... celý text
— Dámaskloboukem