Nové komentáře u knih Maryanne Wolf
Čtenáři, vrať se: Mozek a čtení v digitálním světě
„„Umět v dnešní době představit různým dětem čtení není snadný úkol. Je to složitý soubor znalostí, za něž by se nemusel stydět inženýr, raketový vědec ani svatý." (7. kapitola) Není to důvod, aby se tabulkové platy (tzv. tarify) vyučujících, jmenovitě češtinářů konečně hnuly z místa? Argumentace politiků je vždy následující: "Tady máte balík peněz na odměny. Všechny zaplatit nemůžem. Financujte pracovité, líní ať utřou hubu." Má to jeden háček: Jak ředitel rozliší takzvaně pracovité pedagogy od pedagogů takzvaně líných? Ideální podhoubí pro růst klientelismu a korupce. Nemáte-li z čeho zaplatit lidi, nemůžete čelit civilizačním výzvám (povrchnost myšlení, roztěkanost, snížená empatie, rostoucí závislost na vnějších zdrojích, jako je Facebook, Google a nyní AI). Zpět ke knize: obsah je zásadní (např. soustředění jako předpoklad učení), překlad by však vyžadoval pečlivější redakci.“... celý text
— biblista
Čtenáři, vrať se: Mozek a čtení v digitálním světě
„Kniha je psána v sadě dopisů, tematicky rozdělených, což umožňuje zachovat systematickou strukturu a zároveň promluvit k čtenáři osobně.
Představení výzkumů, týkajících se čtení, vývoje řeči a vlivu nosičů, ze kterých čtenář čte. V mnohém popisovaném jsem se poznávala a byla to pro mě kniha, která mě přiměla se zamyslet. Závěrečné dopisy by pak měli přečíst především nastávající rodiče a rodiče malých dětí.“... celý text
— betania
Čtenáři, vrať se: Mozek a čtení v digitálním světě
„Na této knize jsem si mohl potvrdit skutečnost, že čtenář kladněji vnímá text, který je v souladu s jeho názory. Autorka tu popisuje řadu skutečností, které souvisejí se čtením, a které jsem jaksi vnitřně cítil i bez toho vědeckého základu. Její sdělení je náléhavě burcující, nikoliv však bez naděje.“... celý text
— engelbert
Čtenáři, vrať se: Mozek a čtení v digitálním světě
„Nezaujalo, bez jakéhokoli přínosu pro mne osobně.“
— soukroma
Čtenáři, vrať se: Mozek a čtení v digitálním světě
„Wolf se v téhle knize věnuje vlivu tištěného a digitálního čtení na mozek a jeho tzv. čtecí dráhy. Základním pojmem je zde tzv. hluboké čtení, které pro Wolf znamená pomalé, soustředěné čtení, při kterém jednotlivec vnímá text jako koherentní celek a chápe jeho hlubší významy a spojitosti. Tento druh čtení je podle ní zásadní pro kvalitní, kritické myšlení, které považuje za základ pro umění empatie, schopnosti zaujetí jiného úhlu pohledu a v posledku za základ samotné demokracie. Spojuje ho právě především s tištěným textem a klade si otázku, zda se vlivem digitálních textů, pro které je charakteristické rychlé přecházení z jednoho na druhé, povrchní přelétávání textu a rozptylující prvky, změní naše současné čtecí dráhy, a zda už nebudeme schopni číst složité texty, například romány (a jestli je budeme schopni takto psát). V druhé části se potom zamýšlí nad tím, jakým způsobem by rodiče a učitelé měli přistupovat k dítěti do 10 let v souvislosti se čtením tištěných knih a digitálními technologiemi (tuhle část jsem informačně oceňovala asi nejvíc).
Obecně si myslím, že Wolf prezentuje spoustu podnětných myšlenek, návrhů i oprávněných obav, a přitom oceňuju, že zároveň přijímá i pozitivní vliv digitálních technologií a že s ním dokáže pracovat tak, aby směřoval k eliminaci dopadů negativních.
Zároveň mi tu dost věcí ale vadilo nebo otravovalo, předně asi ten americký styl s důrazem na osobní příběhy s cílem „tohle na tebe má emočně zapůsobit“ – pojmenovala jsem si to jako „sentimentální vsuvky“ –, potom taky snad až nadměrné citování jiných výzkumů, kde mi místy scházely důležité informace. S tím souvisí i dle mého zbytečné opakování již řečeného. Forma dopisů mi přišla nevyužitá, protože neplnila účel, ale to je spíš drobnost. Co do obsahu mi nejvíce vadily některé generalizace týkající se mladých čtenářů (zvláště ty ve smyslu, že mladá generace vyrůstající na Twitteru není schopná ocenit Melvilla nebo Eliota, s. 101) a potom některé obavy, které mi přišly snad až příliš přehnané (např. že brzy „nerozeznáme krásu psaného slova“, s. 96), u některých jsem si zase říkala, jestli to nejsou takové ty typické generační obavy, které se historicky stále opakují (Postman se obával negativního vlivu televize a autorka sama zmiňuje obavy, které měl už Sokrates stran zapisování textu a jeho negativního vlivu na paměť).
Kniha je však rozhodně zajímavá a podnětná a stojí za pozornost, můj výsledný dojem je sice trochu rozpačitý, přečtení ale určitě nelituju a zvláště k části o dětech se třeba jednou i vrátím.“... celý text
— zanetkov77
Maryanne Wolf knihy
| 2020 |
 Čtenáři, vrať se: Mozek a čtení v digitálním světě |
Wolf je 0x v oblíbených.