Nové komentáře u knih Michael Paterniti
Pravidla sýrárny
„Krásný dobrý den Vážené čtenářky a Vážení čtenáři,
udělal jsem chybu a nejdříve jsem si přečetl pár recenzí a zpráv ohledně této knížky (byla to chyba).
No a začal jsem číst. Po doporučení v rodině, že prý je to super knížka a hlavně ten příběh. Popravdě prvních několik stránek či kapitol jsem přemýšlel o tom, že ji odložím. Naštěstí jsem to neudělal. Ano strašně dlouho jsem ji četl, protože mi tam vadili různé odbočky od příběhu a vysvětlivky. Ale včera jsem ji dočetl a musím napsat, že příběh byl strhující a krásný. Ano byl tam podvod na Ambrosia. Ale byl to vůbec podvod. Nebyla to slepá důvěra slušného člověka, kterému stačí podání ruky a slovní příslib, že mu nikdo neublíží. Bohužel narazil na dvě dravé šelmy, které zneužili duši slušného člověka. A díky tomu bohužel utrpělo dlouholeté přátelství dvou kamarádů Ambrosia a Juliána. Je tam jedno velké kdyby na obou stranách, kdyby Ambrosio dal vědět Juliánovi v době podepsání smlouvy a kdyby Julián dal vědět v době podepsání smlouvy. Tak to mohl být jiný příběh. Ale kdyby, kdyby... Za mě je to hodně silný příběh. Ale nakonec asi můžu napsat, že od autora si asi další knížku nepřečtu, protože mi nesedí jeho styl vyprávění. Možná se něco ztratilo v překladu... netuším.
Rozhodně knížku prodávat nebudu. Nechám si ji. Je pěkně vyrobená, papír krásně voní. Jen škoda, že Jota nezainvestovala do látkové záložky. Jinak tiskárna v Českém Těšíně umí vyrobit krásnou knížku a je tam vidět lidský um. David“... celý text
— čichačknih
Pravidla sýrárny
„Jsem zklamaná. Naštvaná. Hrála jsem si s myšlenkou, že dám knize hvězdičky tři, protože ten střízlivý konec to trošku zachránil, ale ne. Četla jsem to od února, několikrát jsem se naštvala a měla chuť s knihou praštit (a nejlépe si u toho představovat, že mlátím autora přes hlavu nebo přes prsty). Autor je novinář - a možná měl u tohoto povolání zůstat. O ovčím sýru z Kastílie by určitě vyšel skvělý článek. Ale na knihu to nestačí. To by to musel napsat jinak - dát tomu příběh s jeho náležitostmi, rozhodnout se, co je relevantní a co ne. Chápu, chtěl povědět Ambrósiův příběh, zároveň přiblížit Američanům kulturu starého Španělska... jenže do toho tam ještě vypráví o sobě, o své rodině, vypráví staré španělské pohádky, vykládá historii Pyrenejského poloostrova. A hlavně - a to mě nejvíc štvalo: pěje ódy na všechno, co jako Američan nezná. Akorát si za svůj vzor vybral celkem kontroverzní postavu finančně negramotného, odpovědnost nepřijímajícího a světem opovrhujícího Kastilce, který je možná snílek a dobrák, ale zároveň to není člověk, který se sám sobě dokáže postavit čelem, a místo toho celý život za své neúspěchy viní někoho jiného. A jeho největší chloubou je, že chodí srát (pardon, ale v knize se to objevilo mnohokrát) někam do přírody na horu, protože to je ten pravý život, a jestli jste si někdy dovolili jít na záchod, jste zkažení globalizovanou a až příliš liberální společností. Samotný autor mi připadal, jako kdyby si tímhle "objevem" chtěl něco kompenzovat. Jako kdybych teď jela někam do Schwarzwaldu, tam potkala takové ty lidi, co čekají, až jablko spadne na zem a pak teprve ho mohou sníst, a jinak se živí slunečními paprsky a schovávají se před škodlivým "wifi zářením". A mě to strašně nadchlo a rozhodla jsem se tam za nimi přestěhovat, snažit se žít jako oni (co víc, vzít s sebou celou svou rodinu) a pak o nich psát knihu, obdivovat je a odsuzovat životní styl všech, kteří si kdy dovolili být součástí společnosti tak, jak zkrátka funguje - používat elektřinu, hromadné dopravní prostředky, jídlo nakupovat v obchodě a občas také přemýšlet nad budoucností. Uch, fuj, omlouvám se za svou skepsi a hořkost a kritiku, tuhle knihu mi několik knihomolů doporučilo jako skvělou, a pro mě to bylo vážně utrpení. Podle mého názoru to prostě autor nezvládl. Stránka věnovaná úvaze o poznámkách pod čarou, kde jsou čtyři poznámky pod čarou, které hlásají pouhé "a další poznámka, protože můžu", vysvětlování naprostých zbytečností, které s ničím nesouvisí, nejsou relevantní a akorát čtenáře vyčerpávají... Nevěřila bych, že to kdy řeknu, ale prostě psát rozvláčně a detailně se musí umět. Kdo to umí - třeba Victor Hugo. Nevěřila bych, že to kdy řeknu, ale tam to dává smysl, protože to pro příběh bylo později relevantní. Tady mi to připadalo spíš jen jako vycpávky, snaha nafouknout max. padesátistránkový příběh na tři sta stran. Proč? Protože autor se během psaní začal topit v dluzích, protože nebyl schopný knihu dopsat? (Ano, i o tom tam píše...) Vážně, tahle kniha je tak strašně nekonzistentní. Už od začátku víte, jak to dopadne, a nedá se ani říct, že by se v průběhu čtení na původní kostru nabalovaly nějaké nové informace. Spíš spousta nových odboček.
PS: Opět velice subjektivní závěr, ale přesto ho musím napsat: Nesnáším takové ty patetické rozplizlé popisy, jak nějaké jídlo chutná, jako když skáčete na křídlech jednorožce po duze. Nehledě na to, že ten slavný sýr, Parámo de Guzmán, vůbec nezní lákavě. Prý je strašně slaný a naložený v oleji. Škoda, že aspoň tady jsem se nemohla zachytit a mít radost, protože sýry jinak miluji (i ty slané, i ty mastné, ale tohle nějak... chjo).
Prostě za mě velikánské zklamání. Kdybyste tu knihu někdo chtěl, ráda vám ji zadarmo věnuji.“... celý text
— stavlamich
Pravidla sýrárny
„Dočíst tuhle knihu mi trvalo přes pět měsíců. Ne že by byla kniha vyloženě špatná, spíš taková o všem a o ničem. Navíc mě štvaly poznámky pod čarou a dlouhé popisy okolí. Kvůli tomu se mi do čtení občas nechtělo. Pokus o otevřený konec se také moc nepovedl a spíš mě zmátl než aby něco vysvětlil.
Jediné čistě pozitivní věci byly informace o Španělsku, španělech a jejich vztahu k životu. Tyhle části jsem si jako jediné užívala.“... celý text
— Roscata
Pravidla sýrárny
„Nedočetla jsem, myslela jsem, že mě kniha chytne, ale nějak mě rozčilovaly poznámky pod čarou a rozvláčnost.“
— ivanaci
Pravidla sýrárny
„Tuto knihu jsem četl poměrně dlouho, je hodně obsáhlá a rozvláčná. Popravdě se mi někdy do čtení moc nechtělo, ale myslím si, že pokud čtenář dá šanci této knize, nevadí mu pomalejší vyprávění, tak knihu dovede náležitě ocenit.
Pokud člověk miluje svoje zaměstnání, tak je asi nejšťastnějším člověkem pod sluncem. Ambrosio miloval svoje povolání nade všechno. Vyráběl mimořádný ovčí sýr, jehož cena je vysoká z důvodu, že je "vyráběn s láskou". Dozvěděl jsem se postup výroby sýra od počáteční fáze až k závěrečné fázi, dozvěděl jsem se o různých druzích sýrů, výrobě vína. Líbilo se mi také povídání v "povídárně" nad sklenkou vína. Samozřejmě nic není idylické, takže Ambrosio má i svá trápení.. Je to také kniha o zradě a pomstě..
Kniha se vyznačuje mnoha poznámkami pod čarou. Myslím si, že autor mohl omezit tyto poznámky a mohl text vložit přímo do příběhu. Kniha by se mi četla mnohem lépe.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Pro Ambrosia byla výroba sýra radost a hlavní úkol: dojení a převážení mléka, přelévání a krájení, opatrné postupné zahřívání, u něhož se musel hlavně ohlídat plamen, to vše záviselo na práci mozolnatých rukou, a teprve po několika měsících nejistoty se mělo ukázat, zda se z hmoty zrodil zázrak, zjevení. Byl to doslova akt víry. Hrudky sýřeniny se ručně vymačkávaly, Ambrosio se do nich opíral svou nezanedbatelnou vahou a celou silou své osobnosti z nich dostával i poslední zbytky vody. Pak se hrudky solily a vyrovnávaly do splétaných forem zvaných espartos. V nadějném okamžiku, kdy z hrudek vzniklo celé dvoukilové kolo sýra, si unavený Ambrosio dovolil zadoufat: Snad je právě tohle to pravé. Snad se nám to tentokrát povedlo.“... celý text
— Marekh
