Mirosław Wlekły

Přidat do oblíbených Koupit knihy

polská, 1978

Nová kniha

Svědectví o velkém hladomoru

Svědectví o velkém hladomoru - Mirosław Wlekły

Strhující příběh novináře, který odhalil světu šokující pravdu o hladomoru na Ukrajině Muž, který viděl příliš - neobvyklý příběh novináře, který jako první ... detail knihy

Nové komentáře u knih Mirosław Wlekły

Svědectví o velkém hladomoru Svědectví o velkém hladomoru

„Mrzí mě, že hodnocení této knihy ovlivňuje ideologický zápal některých čtenářů, kteří jsou tak rozhořčeni, že i historická fakta čtou jako "pohádky o hodném západu a zlém východu", ačkoliv kdyby četli pozorně, dozví se, že zmiňový Jones nejenže začínal jako umírněný fanda revolučního Ruska, ale také jako velký kritik poměrů v USA, kde léta pobýval, jako pečlivý pozorovatel NSDAP v Německu a znalec celosvětových poměrů, který své názory korigoval dle zjištění z míst, kam cestoval a kde mluvil s obyčejnými lidmi i vrchními představiteli jednotlivých režimů. Jaký asi je život v naprosto ryzé dualitě dobro-zlo, kterými někteří nazírají každý aspekt života včetně knih které čtou? Klasický argument "nacisti taky vraždili a kdyby vraždili dál, zničí Slovany" už ani nemá smysl komentovat. Kniha je napsaná slušně, leč bych se nebránila více úryvkům ze samotných článků Jonese. Občas je poněkud zmatečná. Nic z toho významněji nesnižuje informační hodnotu o jednom z důležitých novinářů minulého století. Citát, který mnou zarezonoval: „Nezávislé myšlení vycházející z upřímných citů je nahrazováno rutinéry různého druhu, nedokonalými novináři, kteří střílejí z bezpečného úkrytu a obětují přitom své svědomí.““... celý text
— Claria21

Svědectví o velkém hladomoru Svědectví o velkém hladomoru

„„Nelze říct, že panuje hladomor: nikdo hlady neumírá, běžná je jenom úmrtnost na nemoci způsobené podvýživou.“ Walter Duranty, moskevský korespondent NY Times v reakci na Jonesovy články, přednášky a svědectví z cesty po Rusku a Ukrajině v březnu 1933. Kniha přináší pohled na jednu z nejtragičtějších událostí dvacátého století, pohled na „Rudý hladomor“ na Ukrajině, pokud bych si vypůjčil toto trefné pojmenování, pohled na doslovnou genocidu Ukrajinců, miliony a miliony mrtvých, umučených hladem. Genocidu záměrně vyvolanou zrůdným sovětským systémem, jmenovitě Stalinem, s cílem zadusit jakékoliv tehdejší ukrajinské národovecké snahy (dnešním pohledem je tato Ruská politika až zarážejícím způsobem stabilní a neměnná). Pohled od spodu, pohled očima přímého účastníka, odvážného svědka. Pohled očima člověka, který jako jeden z prvních informoval západní civilizovaný svět o hrůzách, hladu a zvěrstvech na tehdy sovětské Ukrajině. Pohled Garetha Jonese. Příběh je zčásti životopisný. Autor začíná stručným shrnutím Garethova mládí, studia a první práce, fascinace Ruskem a Evropskou kontinentální politikou. Následuje Garethova první cesta do Ruska v roce 1930. Již tehdy je patrný značný kontrast mezi dopisy, které Gareth odesílá z Ruska, a dopisy, kterými komentuje situaci, když je mimo Rusko. Dopisy přímo z Ruska jsou výrazně pozitivní, plné optimismu, pochval, téměř adorace režimu. Dopisy odesílané z území mimo Ruska naopak popisují úplně jinou realitu, temnou hrůzu, krutost režimu, počátky hladovění, zrůdnou a nekompromisní OGPU, permanentní a vším pronikající atmosféra strachu. Text je psán čtivou novinářskou formou a v podstatě je tvořen deníkovými záznamy protagonisty. I sám autor nepovažuje deníkovou formu za přísně objektivní, nicméně popisovaná realita plně odpovídá jiným dobovým svědectvím, viz např. mimořádná mikrostudie sovětského systému „Magnetická hora“ od Stephena Kotkina, nebo stejně vynikající „Rudý hladomor“ od Anne Applebaum, přímo a v celé šíři dokumentující hladomory na Ukrajině – a na který se mimochodem polský autor v textu často odkazuje. Nebo třeba českou knihu „Interhelpo“ Jaromíra Marka, o stejnojmenném vystěhovaleckém projektu v tehdejším sovětském Kyrgyzstánu. Je tam stejná dobová atmosféra, stejná atmosféra tyranie a strachu, není důvod svědectví výrazně zpochybňovat. Následuje mezidobí v Evropě, v USA a další cesty do Ruska, včetně té nejkritičtější v březnu roku 1933, tedy v čase nejhoršího hladomoru. Gareth putuje z Moskvy do Charkova, několik desítek kilometrů před Charkovem nicméně zcela neočekávaně vystoupí z vlaku s cílem zbytek cesty dojít pěšky skrze hladomorem zdevastovaný ukrajinský venkov. Svědectví je to příšerné. Garethův příběh je fascinující, nelze se ubránit dojmu, a text to vlastně parádně dokládá, že za těch pět let, od roku 1930 až do své tragické smrti v roce 1935, toho prožil a zažil víc než několik průměrných lidí za několik svých průměrných životů. Klíčem k tomu byla jednoznačně jeho povaha, jeho touha objevovat pravdu, jeho nezdolná odvaha. Kniha obsahuje množství dobových Garethových poznámek a názorů na politickou situaci v Evropě a ve světě. Z některých analytických predikcí mrazí. Začátek třicátých let v primárně o nástupu Hitlera a nacistů v Německu, i tomu je v knize věnován prostor. Stejně tak je prostor věnován komentáři stran toho, proč svět na stalinistické hrůzy a na ty miliony mrtvých na Ukrajině v zásadě zapomněl. Na příběhu Garetha Jonese je fascinující ještě jedna věc, totiž prolhaný sovětský režim, potažmo Rusko samotné. Po svém návratu a podání svědectví o hladomoru je Gareth intenzivně umlčován, očerňován, ostrakizován a odsunut na okraj. Vše v režii impéria lží a jeho poblázněných, zfanatizovaných nebo uplacených patolízalů a poskoků, za vydatné asistence zideologizovaných a stejně poblázněných a uplacených západních korespondentů typu Durantyho a dalších. Je fascinující srovnat tehdejší dobu a tehdejší Ruskou propagandu s tou dnešní. Stále ty stejné bolševické a komunistické lži, sovětské lži, prázdné bláboly, stále stejné zastírání reality, zamlžování skutečnosti, manipulace s fakty, mistrné užití eufemismů a metafor, ale předně lhaní, lhaní, lhaní a zase lhaní. Celý sovětský gangsterský systém byl postaven na lžích a dnešní imperialistické Rusko na tom není jinak, převzalo stejné amorální hodnoty, stejné gangsterské způsoby. Ve světě se opět jako nějaký prašivý mor rozmáhá a rozlézá rusácké lhaní. Kniha může pomoci těmito lžemi, manipulacemi a prázdnými bláboly proniknout, může pomoci uvědomit si, že to není nic nového, že to tady už jednou bylo a bylo to poraženo. Neztrácejme naději. Knihu doporučuji.“... celý text
— thorir

Svědectví o velkém hladomoru Svědectví o velkém hladomoru

„hej, karci, pst, pst, karci, poť sem, tiše; fak to rači smaš, dobře to s tebou mislym, než tu v tej naší totalytě (se divim, že sem k nám furt lidičci utíkaj z těch blahobitnejch svobod, v nichž žijou...jako svýho času cez berlínskej múr) kvůli pravdě zařveš v gulagu a tvý děti si budou vo škole vyprávět leda pohátky (i vo tym spojenectví mezi híťou a štálinem - který vesele fungovalo, než ho híťa porušil - rači mlč; za to je zas basa u puťky dneska, kámo, si nevybereš)...a hej, pst, nerozhlížej se furt jak sůva kolem, no poť blíž, koukej co mám; maršálovu iněkci, he? nebo aspoň ukrajinskou pračku, tývý nechceš? mám, levně! ps: chápu, že ti v zornym poli permanentně běhaj rudý kola, srpy a kladiva, ale po bodu 2 obyčejně bejvá bod 3, ne? (neboj mam printscreen:) ...a taky mi přínde vod tebe trochu vocasný, dyš mi vo hlavu pleskáš ne-černobyl-ostí, zatimco máš sám (jak vidno Z tvých předchozích polucí) o dobru a zlu jasno až až ...jak já miluju, dyš nějakýmu vlastníku cínovejch vojáčků praskne žilka, muck!“... celý text
— józi.odkudkam

Svědectví o velkém hladomoru Svědectví o velkém hladomoru

„odpověď na mozkové výlevy bezmozka józi: 1) lidské i materiální ztráty nacistických armád připadají dokonce z více než 90% na východní frontu (a to nemluvím o ztrátách armád německých satelitů, které s výjimkou Itálie na severoafrickém bojišti proti anglosaským spojencům nikde jinde nebojovaly) 2) ad "stažení USA po 2.sv.v." - fakt, že USA do této chvíle okupují bývalé mocnosti Osy, tj. Německo a Itálii, jsi jaksi zanedbal, poválečný Marshallův plán ekonomického ovládnutí Evropy (pokračující vytvořením Američany kontrolovaným spolkem EHS/EU a NATO) také 2) za oběti Rudé Armády bychom měli být vděční navždy, protože nacisti ve svém Generalplan Ost (více viz Wikipedie) počítali s vyhlazením všech Slovanů!!! Ostatně když bojuješ s nejlépe vycvičenou a vyzbrojenou armádou plnou fundamentálních fašistických pervitinem zdrogovaných Übermensch, jsou vysoké vojenské ztráty SSSR bohužel přirozené. Neměl bys zapomenout, že nikdo jiný proti plně bojeschopné nacistickě armádě bojovat nevydržel - nejlepším příkladem je Francie (v době napadení) početně největší a nejlépe vyzbrojená armáda světa (včetně půlmilionového britského expedičního sboru podporovaného kompletním královským letectvem a námořnictvem + armádami Nizozemí, Belgie a zbytky armád Polska a Československa!!!). Západní frontu, jejíž otevření předcházelo dlouhodobé kompletní ovládnutí vzdušného prostoru (včetně kontinuálního plošného bombardování ze 100% bezpečných letišť na britských ostrovech a v osvobozené Itálii) navíc proti pouhé 1/10 nacistické armády zdecimované boji na Východní frontě (90% zůstalo vázano boji s RA na Východní frontě) tudíž nelze srovávat. Paradoxní je, že u Arden se postup Američanů málem změnil ve smetení západních spojeneckých vojsk do oceánu! Ostatně po bitvě u Kurska se poměr ztrát nacistů a Rudé Armády více než vyrovnal. 3) Boje v Pacifiku v podstatě nesouvisely s děním v Evropě a Africe, protože se jednalo o aspiraci rostoucího japonského imperialismu na ovládnutí britských a amerických kolonií - ano - to, že Američané vojensky anektované území neoznačují za kolonie (Havaj, Filipíny), ale pouze pomocí CIA dosazují loutkové "100% demokratické" vlády (včetně postsocialistických zemí), je pouze formální rozdíl v pojetí imperialismu. 4) ad novodobá ruská anexe/osvobození Česka - bohužel toto se asi už nikdy nestane, protože naše země po téměř půl století anglosaského systému rozkrádání neoplývá nižádným atraktivním bohatstvím (za to narůstajícím podílem bezmozků typu józi :-)), aby někomu cizímu stála za nejaké oběti. Nezbývá, než se od pro-anglosaských bezmozků a imperialistů osvobodit sami. Každopádně míra státní suverenity ČSSR v 80. letech 20. století byla nebetyčná v porovnání s dnešní vazalskou ČR, která v některých ohledech překonává i pobělohorské období habsburského temna... 5) ale chápu, že bezmozci si raději sní svoji pohádku o "dobrém Západu" a "zlém Východu"(ačkoliv ruský plyn za třetinové ceny a čínské levné spotřební zboží včetně automobilů jim nesmrdí) - pohadky tzv. "hysteriografie" jim pak zákonitě přinášejí experti mající v oficiálním životopise uvedenu specializaci " autor reportážních knih a divadelních her" :D“... celý text
— Kartsy

Svědectví o velkém hladomoru Svědectví o velkém hladomoru

„Kartsy, zmínku o Ribbentrop-Molotovově paktu radši honem rychle smaž; než nás Rus do třetice osvobodí a ty půjdeš sedět, páč za šíření téhle lži je na sibiři basa ;-) K "vítězi druhé světové války" bych jen dodal, že fronta bitvy o Británii a potažmo Atlantik, stejně jako fronta Africká, na sebe vázaly obrovské lidské a materiální zdroje, přičemž by právě tyto bez masivní americké pomoci padly (btw, druhým největším příjemcem americké finančně/materiální pomoci byl sovětský svaz a bez ní by, mimo jiné, v prvním roce německé invaze jeho armáda pošla hlady) o následné fyzické účasti spojenců na všech "západních frontách" ani nemluvím...dále tu pak máme bitvu o Pacifik; nebylo by hezké, kdyby měli japonci klid napadnout Rusko z východu? Zásluhy Rusku neupírám, svou geniální vojenskou strategií "nas mnogo" (poměr ztrát 3:1) dokázalo své vůdce vždy ochránit, ale tvrdit, že je vítězem druhé světové války právě jen Rusko, je fakt úlet...á propos, škoda, že nás jen neosvodilo, tak jako Amerika osvobodila "svou část" z jehož území se prostě stáhla; výsledky můžeme hezky ilustrovat na západním/východním Německu, což?“... celý text
— józi.odkudkam

Přejít na knížky autora