Nové komentáře u knih Olivier Peru
Mjöllni
„Do kladiva! A tak som sa tak tešil. Chcem sa síce poďakovať Argu, že na náš trh uviedlo tento komiks, predsa len človek nie je živý len americkým mainstreamom, ale je to ukecané ako francúzska tetka na parížskom trhu v sobotu doobeda, keď do seba pri vedľajšom stánku kopla tri vína a ešte musí kúpiť päť kíl zemiakov, osem mrkiev, dva petržleny, vrecko červenej cibule, chren, nejaké jablká, osem hlavičiek cesnaku, za hrsť kôpru do nedeľnej omáčky a stretne bývalú spolužiačku zo strednej a samozrejme začnú spomínať. Proti dialógom nič nemám, skôr naopak, ale musia byť výborné a majú plniť dramaturgickú funkciu v deji. Tu sa to nestalo. Zhodou náhod som práve v rovnakej dobe čítal iný francúzsky komiks, Čtyřku z Baker Street, a tá tiež bola plná dialógov. Do detektívky ale patria podľa mňa viac, ako do severského eposu a, to najmä, mali zmysel. Tu to bolo len mlátenie prázdnej slamy. Pripomína to prednášku na škole, keď učiteľ začne dobre, ale potom už len melie a melie a vy sa pristihnete pri tom, ako vám klipkajú oči. Vizuálna stránka je po letmom prelistovaní skvelá, ale po samotnom prečítaní mi pravdupovediac pripadala trochu... zjednodušujúca. Ako hej, je to pekné, ale už som v živote čítal výtvarne úchvatnejšie komiksy (napr. Wiku, aby sme nemiešali jablká s hruškami a aby sme zostali pri fantasy). Scenár ma nestrhol. Bavilo ma vnímať to ako kuriózny remake Thorov s Hemsworthom, ale tým sranda končila. Nie som barbar, je mi jasné, že ragnarok, Odina, Thora, valhallu atď. nevymyslel Marvel, ale viete ako to myslím, nie? Vy určite áno, naopak ja som práveže nepochopil, že keď už sa to tvorcovia na pár miestach pokúsili spraviť drsnejšie, krvavé a inak mládeži neprístupné, tak prečo nešli na doraz a skončili pri jednom penise, zopár prsníkoch a sem-tam amputovanej končatine? Takto to pôsobí fakt divne, čítate rozprávku a zrazu BUM, bimbas v plnej poľnej. Po sľubnom úvode ma smer, akým sa príbeh vyvíjal, prestal baviť. Postavy mi pripadali nesympatické a opäť raz na programe dňa pletky Loki vs. Thor? Prečo? Nestačilo vari už? Nedalo sa to poňať inak? Našťastie, ten komiks je fakt obrovský. A to nielen po stránke epickej zápletky (bohovia, národy, kráľovstvá, vojny) a kresby plnej detailov a veľkolepých scenérií, ale i vydania (gramáž nad jedno kilo, formát A4, tvrdá väzba a hrubé listy robia svoje, vyzerá to na viac, než „len“ cca 170 strán). Ťažký oriešok na lúskanie, človek by chcel dať 4*, ale nemôže. Našli ste Batmana?“... celý text
— Ivan Kučera
Mjöllni
„Ať žije vnější fasáda nad obsahem. Mjollni je nádherně nakreslený komiks, nabitý detailními panely a brilantně kolorovaný. Ale ten příběh je prostě tak nudný, občas až špatný. Jsme na severu, tak tam musí být Tór a Loki, že? Ale proč, proboha, vždyť to jsme viděli už stokrát. Postavy mění svá přesvědčení v rámci jedné strany, dějové skoky vám zamotají hlavu a hlavní postava je tak strašně otravná. "Nejsem bůh! Ne a ne a ne!" říká postava, která oživuje mrtvé, ovládá přírodní síly a projde podsvětím do jiné dimenze. Ke konci jsem se už vážně modlil, ať je konec. Velká škoda, jako plakát by tenhle komiks fungoval skvěle.“... celý text
— Atlantis
Mjöllni
„Mám velmi podobné názory jako jiní uživatelé, ale musím začít pozitivně, a to tím, že kresba a celkové zpracování knihy je skvělé. Kresba je dospělá, detailní, velmi fantasy a barevně decentní. Jde k věci a ukazuje velmi věcně realitu, ale přesto nechává prostor pro kouzelné a estetické prožitky. Jediná výtka je trošku stereotypní vzhled postav, a to hlavně uvnitř komiksu samotného, takže jsem v jednu chvíli úplně nerozeznával rozdíl mezi Lokim, rádcem a diplomatem... No a malé děti s dospěláckými obličeji byly docela vtipné. Kdo se extrémně povedl ale byli elfové, s nimi pak spojená jejich dějová linka, jejich charakteristika, jejich odlišnost od stereotypu... Paráda, pro mě možná originální zpracování elfů, které je zásadnější než trpasličí Thor (ne, nebudu psát Tór!!).
Co se týče děje, tak zpracování severských mýtů mě oslovilo a navnadilo, ale výsledek nebyl úplně uspokojivý. Možná to lze svést na tvrzení, že bohové Asgardu pozbyli moci, tak třeba opravdu byl příběh stižený tím, že je to takový skomírající svět, který si zaslouží Ragnarok. Za to si jistě zaslouží pochvalu, protože zpracovat krásný svět, ve kterém je ale cítit atmosféra úpadku, to není vůbec lehká věc, a je nutné říct, že tohle se autorovi povedlo. Celkově pak má kniha řadu skvělých momentů (cesta elfů, Niflheim, dvojstrana se zlatým proroctvím apod.), potom ale taky řadu nehezkých a někdy úplně zbytečných věcí. Velká výhoda a kreativita tkví asi hlavně v tom boření stereotypů fantasy a mytologie, což je pro čtenáře asi rozhodující, co si budem.
První díl byl dobrý, druhý díl byl (až na to podivné zakončení) zásadní, třetí díl byl ale děsný. Když tak hezky začnete obří rozhodující zápletku, která změní tvář světa, nemůžete ji zakončit poměrně malou nudnou potyčkou, i když z nepřítele uděláte to nejhorší, co svět viděl. Poslední díl je prostě brzda, která celé rozjeté dílo totálně pohřbí, navíc rozhází poměrně ujasněné vztahy mezi postavami a tím to celé skončí. Zajímalo by mě, jestli i ostatní bohové budou mít tu výsadu reinkarnovat se, nebo jestli je to z nějakého důvodu jen Lokiho a Thorova věc?! Nicméně vidím tu, že to je první díl z více, což bych asi nečekal, ale tak necháme se překvapit! :)“... celý text
— fvalek
Mjöllni
„Při čtení první části alba u mě převládal pocit naprostého okouzlení nad svérázným zpracováním severských legend. U druhého dílu už nadšení začalo opadávat, především kvůli neochotě autora držet vyprávění v rovině jednoduché bitkařiny, spolu se snahou dát eposu nějaký metafyzický přesah. Závěrečný příběh pak slibuje velkolepé finále, ale ve skutečnosti autor věc odflákne soubojem tří zmatkářů proti jednomu obrovi. Přitom všechno to handrkování bohů o světovou nadvládu mělo něco do sebe, jenže v okamžiku kdy došlo na lámání chleba, akce ustoupila nejjednodušším řešením, která však působila značně unáhleně, nekonzistentně a vlastně i maličko nesrozumitelně. V tomhle ohledu si myslím, že si vytvořený svět zasloužil víc, jenže tvůrcům došel dech už někde v polovině a další nápady se zkrátka nedostavily. A jak mě zpočátku postava načuřeného trpaslíka Tóra bavila, už po první knize se ukázalo, že skutečným hrdinou komiksu je tak akorát to jeho kladivo. To se pak jednomu špatně ztotožňuje.“... celý text
— trudoš
Mjöllni
„Graficky dokonalé. Perfektní kresba, na velkoformát jsem si zvykl velmi rychle. Poněkud jiný pohled na severské mýty. Rodinka severských bohů je opět pohromadě, jen jinak, než je známe (třeba pokroucené a pocukrované od Marvela), ale Loki je pořád čistokrevný bídák.
A trpaslík? Ten bude vždycky jen trpaslík, i když vyleze na horu....anebo...?“... celý text
— Pigface
