Petra Třešňáková

Nové komentáře u knih Petra Třešňáková

Zvuky probouzení

„Kniha Zvuky probuzení slibovala hluboký pohled do světa autismu, což byl také hlavní důvod, proč jsem po ní sáhla. Má vysoké hodnocení a mnoho čtenářů ji oceňuje pro její myšlenkovou hloubku a filozofický přesah. Bohužel pro mě se právě tato filozofičnost stala kamenem úrazu. Místo očekávaného vhledného vyprávění o autismu jsem se často ztrácela v abstraktních úvahách, které mi přišly až příliš vzdálené. Nejsem zřejmě cílová skupina této knihy – pokud hledáte spíše konkrétní příběhy, jasně podané informace nebo srozumitelnější styl, možná budete mít podobný problém jako já. Přesto věřím, že pro ty, kdo mají rádi hlubší filozofické rozbory a nevadí jim náročnější styl psaní, může být Zvuky probuzení silným a obohacujícím zážitkem. Já jsem se k ní ale nedokázala naplno připojit.“... celý text
— dennydee

Zvuky probouzení

„Psychologie a poruchy mozku mě zajímají už od studia na střední škole a o autismu jsem od té doby přečetla hodně knížek a shlédla i pár filmů. Film Děti úplňku, který předcházel knize Zvuky probouzení, jsem si po jejím přečtení pustila znovu, protože tomu výbornému textu schází ilustrace. Chyběly mi i zmínky, jak ten těžký život snášely v dětství starší sestry postižené Dorotky, jak ony se v těch vypjatých chvílích chovaly a jak je přijímaly. O tom je sice krátká řeč ke konci knížky, ale v jednotlivých kapitolách se mi rodina jeví neúplná. Taky, ač chápu důvody, mi vysvětlování a vlastní omlouvání příklonu ke spiritualitě a modlení a šamanským kejklům přišlo zbytečné.“... celý text
— micha-ella

Zvuky probouzení

„No páni. Kniha ve mě zanechala velmi hlubokou stopu. Pana Třešňáka mám načteného už z Respektu a vždycky se mi jeho témata a styl psaní líbily. Teď je v tom navíc ještě hodně osobní a emotivní roviny. Smekám před oběma manžely, jak to všechno zvládají a staví se k tomu.“... celý text
— Janulica

Zvuky probouzení

„Skvělé, syrové, velmi působivé.“
— MiladaZoe

Zvuky probouzení

„Kniha Zvuky probouzení manželů Třešňákových mapuje život rodiny s nejmladší dcerkou Dorotkou. Holčička po narození vypadala zcela v pořádku, později však bylo jasné, že se od vrstevníků v mnoha ohledech začíná lišit. Diagnóza atypického autismu i její projevy brzy rodinu odřízly od jakékoliv normálnosti a uvrhly do světa, jaký si nedokázali nikdy představit. Jejich každodenní boj o milované dítě, které je samo sobě překážkou, sepsali do dvoubarevného svazku. Nejhorší chvíle, smíření, vzedmutí se i mnoho pádů. Postupné sbírání střepů v beznaději a nádech k dalšímu dni tupých úderů dětské hlavy o zeď. Bez výhledu na zlepšení. Třešňákovi nepoučují ani neukazují žádné cesty. Předkládají vlastní příběh i nitra k nahlédnutí pro inspiraci a sílu sdílení. Kniha sama není typickou publikací o autismu, nenaleznete zde odborná pojednání. Jedná se hlavně o příběh rodiny, která náhle zůstala ve své hrůze sama a pomalu hledala cestu pro sebe i pro milované dítě.“... celý text
— katy238

Přejít na knížky autora