katy238 komentáře u knih
Kniha To je on! autorky Mileny Štráfeldové přibližuje život slavné české surrealistické malířky působící pod pseudonymem Toyen. Příběh jejího života je možné číst jako drama, kterým také byl. Kolem Toyen v knize sledujeme historické události, dobové reálie, fungování Devětsilu i kulturní revoluce různých velikostí a významů. Je to spletitá cesta, ovšem srozumitelná a čtenář tak dostane možnost pochopit velice zajímavé období českých dějin. Je však důležité knihu považovat za povedenou beletrizaci a nebrat každé její sdělení jako neochvějnou pravdu. Určitě se ale jedná o zajímavý titul a doporučuji jej neminout, protože má opravdu velmi široký záběr i mimo život Toyen, který je spíše rámcem příběhu než jedinou udanou linkou.
Kniha Hejno bílých vran je souborem rozhovorů s mladými dospělými, kteří z různých důvodů vyrůstali v ústavní péči. Vyprávějí nejenom příběhy o odebrání z nefunkčních rodin, ale také o svých prvních krocích mimo zdi dětských domovů. Mnozí nejistými dny prošli bez úhony, jiní si museli každý den tvrdě vydřít. Popisují osamělost, střet s realitou a bohužel i následky podvodů různých chytráků. Ty je uvrhly do další nejistoty. Všechny příběhy však spojuje naděje i touha jít dál. Mnozí se z nedostatku jiných možností vracejí zpět ke svým rodinám, jiní udělali tlustou čáru a odmítají jakékoliv spojení s rodinou. Rozhodně doporučuji k přečtení, svět viděný jejich optikou je mnohdy smutný, ale hlavně inspirující s ohromnou vůlí nezastavit se a jít stále dál za svými sny.
Kniha Souhvězdí slona autora Ivo Skopala je výseč přítomnosti několika osudů pod pomalu hasnoucími hvězdami. Jednotlivé postavy se prolínají ve vzájemném boji za vlastní existenci i spravedlnost. Autor v knize prochází sociálními vrstvami v tom největším kontrastu aby jasně ukázal, že zpočátku nemusí být nic na první pohled zřejmé. Každý má svou motivaci a jde tvrdě za svým cílem, mnozí však postupně zvolní krok a zvednou oči spolu s ostatními opět k nebesům. A vy je budete v průběhu čtení zvedat také s uvědoměním si dotírajících myšlenek o malosti sebe sama nad vyšší mocí. Nakonec je však vyšší mocí každý sám sobě. Proto zkuste projít spletitými chodbami několika na první pohled obyčejných životů, ve kterých se zrcadlí nejenom hvězdné nebe, ale i vaše tvář.
Kniha Sto – naše rodinné album kolektivu autorů obsahuje sto fotografií vybraných ve spolupráci s Českou tiskovou kanceláří od roku roku 1918 po rok 2018. Každá dvoustrana je věnována ikonické fotografii pro daný rok a doprovází jej komentář oslovené české osobnosti. Titul prochází staletím a zobrazuje dobu skrze dokumentární fotografie a momentky. Komentáře jsou většinou osobním pohledem každého osloveného a v kontextu fotografie dávají zajímavý odraz obrazu i myšlenky. Velmi kvalitní papír dává knize slavnostní ráz a jedná se působivou procházku proti proudu času.
Kniha Latte bez mlíka uspořádaná Kristýnou P. je souborem příspěvků ze sociální sítě Instagram a stejnojmenné stránky. Jedná se o stále velmi úspěšný projekt čítající velké množství příhod z práce se zákazníky v gastru, ale píší zde i lidé z jiných oborů. Stránka měla zřejmě tak velký ohlas a pozornost, že byl pojat úmysl vydat její část jako knihu. Zájemce tedy dostane nesmírně barevný výtisk příhod ze stran obsluhy i zákazníka, kdy je nutné jednat s nekompetentními lidmi a přitom být profesionální a neublížit jim. Příspěvky jsou v každé knize tohoto typu lepší i horší, většina čtenářů má ale šanci se dobře pobavit. Grafika knihy je otřesná, je to výlet na plakátovací plochu v roce 1994 a sráží v lecčem i obsah knihy. I když se nejedná přímo o knižní katastrofu, titul je důkazem, že co funguje na sociálních sítích a spolehlivě tam generuje srdíčka a velký dosah, nemusí už fungovat na stránkách knihy, kde jsou některé věci vytrženy z on-line kontextu fungování algoritmu sociální sítě a budí spíše rozpaky čtenáře.
Soubor devatenácti rozhovorů s osobnostmi, které už dnes většinou nejsou příliš všeobecně známé a u generací narozených do časů po roce 1989 vzbuzují spíše otazníky nebo rozpaky. Rozpravy nejsou příliš konkrétní a spoléhají na znalost prostředí i zpovídaných. Jdou spíše do osobní úrovně, která je však po cca dvaceti letech spíše neprůhledná. Nejblíže mi byly rozhovory bez skrytých vtipů a jinotajů, u kterých jsem nemusela přemýšlet, jestli je to špatný vtip nebo to všichni mysleli vážně. Nadčasová kniha bohužel opravdu není a doporučuji ji hlavně znalcům prostředí disentu a umělecké scény devadesátých let hlavního města. Pro většinu dnešních čtenářů je to čtení, u kterého se příliš nezasmějí a nebudou cítit důvod pátrat po čemkoliv dál.
Kniha Portrétoval anglickou královnu autora Bohumila Vostala je vyprávěním o životě sochaře českého původu Františka Bělského, který působil většinu života ve Velké Británii a pronikl do vysokých společenských kruhů. Monografie přibližuje jeho dílo, ale i první manželku Margaret, která byla pevnou a nesmírně důležitou součástí jeho života i tvorby. Dílo vysvětluje historický kontext Frantových modelů i dobu, v jaké tvořil. Je srozumitelným průvodcem 20. stoletím z uměleckého pohledu. Franta se neúčastnil politických bojůvek, jednoduše dělal co miloval. Sochy. Kniha je výjimečná zjevným nadšením autora pro téma, které čtenář po chvílí s knihou podvědomě sdílí. Titul je vhodný pro každého, se zájmem o historii, umění, Velkou Británii nebo jen pro velké příběhy, jaké nejsou v obecném povědomí.
Kniha Devátý dotek autorky Mirky Šimkové zachycuje dobu několika let po náhlém úmrtí jejího manžela, kdy zůstává v domě sama se čtyřmi dětmi, dospívající dcerou a třemi malinkými dětmi, z toho jedno bojuje se svalovou atrofií. Mirka prochází fázemi žalu, ale i boje. Nemůže si dovolit se zhroutit, dům vyžaduje péči stejně jako ovce, které si s manželem pořídili jako splněný sen. Mirka proto funguje místy jako robot, místy jako naprosto zoufalý vyčerpaný člověk. Nesmí ale padnout, proto den za dnem jde dál životem a zpracovává svůj žal a stesk po milovaném manželovi. Deníkové zápisky ukazují růst i smíření autorky. Jsou úžasným svědectvím doby po nesmírné tragédii. Kdo se do podobné situace dostal, může tak získat další náhled na situaci, všichni další dostanou vhled do rozervané duše truchlícího a mohou tak pochopit, jakým způsobem v takové situaci lze pomoci nebo poskytnout podporu bez dalšího zraňování.
Kniha Synové hor autora Františka Kožíka přibližuje realitu chudých krkonošských tkalců na konci 19. století a na počátku 20. století. Příběh se zaměřuje na život sportovce a vlastence Bohumila Hanče, jeho cestu za sportovní slávou až k tragédii v březnu 1913, kdy umírá na podchlazení v bouři na krkonošských hřebenech, přibližuje také okolnosti smrti jeho věrného přítele Václava Vrbaty. Kniha není literaturou faktu, jedná se o oslavnou ódu na chudé české tkalce a hlavně na Bohumila Hanče, muže mnoha kvalit i ideálů. Jazyk knihy se dnes může zdát přežitý stejně jako styl vyprávění, pokud se však čtenář přestane zaměřovat na některé archaické obraty, vtáhne jej poutavé vyprávění o lidské dřině a odhodlání, jaké skončilo tragédií tam, kde měla být čest a sláva.
Kniha Mercury a já je příběhem Jima Huttona o tom, jak miloval Freddieho Mercury. Jim byl Freddieho milenec i tehdejší obdoba manžela a po zpěvákově předčasné smrti měl potřebu vyzpovídat se ze svých citů i pocitů a zároveň objasnit svou úlohu v záplavě mnoha hlasů. Ve dvanácti kapitolách vypráví o svých začátcích s Freddiem, o složitých částech vztahu, o mnoha známých jménech a předkládá svůj úhel pohledu i zkušenosti. V roce 1994 po svém vydání vyvolala kniha v Británii mnoho kontroverzí, časem se ale na Jima i jeho vzpomínky zapomnělo a zájem byl oživen až v roce 2018 po uvedení snímku Bohemian Rhapsody. S odstupem času už lze hodnotit knihu jinak než v bouřlivé době jejího vydání a nabízí zájemci velmi osobní pohled na velkou hvězdu. Před jejím čtením však doporučuji bližší zájem o zpěvákův život, dost to pomůže orientaci v událostech i ve jménech, které Jim úplně podrobně nevysvětluje, protože tehdy to byla notoricky známá fakta.
Poutnický deník malíře, grafika a ilustrátora Jiřího Boudy je souborem deníků ze tří autorových cest na kole po Evropě. Každá cesta čítá několik týdnů a je praktickým přehledem starostí a potřeb každého dne. Autor popisuje nejenom různá setkání s lidmi a návštěvy zajímavých míst, ale také přehled jídla, rozpočtu, starosti o ubytování a řešení okamžitě vzniklých problémů. Kniha se může zdát rozvláčná a mnoho informací nedůležitých, kdo však zažil podobné cestování po Evropě i mimo ni, rychle se pozná v každém zápisku a o to více jej kniha vtáhne. Poutnický deník je nejenom skvělým čtením pro milovníky jízdy na kole, ale také pro každého, kdo rád vyjede na dlouhou a zajímavou cestu s rozvážným panem Boudou a nechá si vyprávět o starostech všedního dne na nevšední cestě. Je to zajímavé a zároveň i klidné čtení. Příjemně ubíhá jako cesta na kole malebnou krajinou.
Humoristická kniha Doktor na moři autora Richarda Gordona je vyprávěním anglického lékaře o svém působení na nákladní lodi obchodního námořnictva. Mladý muž prchá před životní lavinou okolních očekávání na palubu lodi Lotos s vlastními nadějemi. Realita však předčí všechno a on na cestách lodi od přístavu k přístavu zažívá nečekané situace s ještě nečekanějšími závěry. Kniha je vyprávěním navazujících příhod o životě s posádkou a jejím šíleným kapitánem. Psána je se suchým anglickým humorem, nemusí však sednout každému. Ovšem pokud tento typ humoru spadající nyní už spíše do minulého století máte rádi, nad knihou neváhejte.
Humoristická kniha Aligátor v koupelně autora Cartera Langdala popisuje práci veterinárního inspektora na britském venkově i ve městech. S nadhledem popisuje případy vážné i lehčí a všechny spojuje jediné, zvíře v nouzi. Kniha, stejně jako všechny tohoto tématu, trochu trpí pod srovnáváním se slavnějším Herriotem, ovšem není to fér. Je skvělá, výborně se čte a i když mají popsané případy často vážné poselství a ne každý dopadne dobře, autorův humor i víra v lepší zítřky čtenáře povzbudí. I když kniha není úplné pro každého, jako soubor zajímavých příběhů kolem zvířat ji lze doporučit většině, co má nejenom ráda zvířata, ale chce mít i víru ve spravedlnost v jejich prospěch.
Kniha ...a pak bylo ticho zpovídá oběti ničivého tornáda z Moravské Nové Vsi i okolí. 24. června 2021 prošlo obcemi na jižní Moravě tornádo síly F4 a zničilo několik stovek domů, zabilo šest lidí a změnilo navždy tisíce životů. Soubor vyprávění rodin i jednotlivců mapuje jejich pocity těsně přes katastrofou, v průběhu devastace i situaci poté. S odstupem jednoho roku už dokáží s novináři bilancovat nad postupem obnovy majetku i svých vlastních životů. Jedno však vědí už teď. Jejich svět už nikdy nebude stejný. Vyprávění ilustrují fotografie ze zdevastovaných obcí a zakončuje rozsáhlý rozhovor s psychologem specializujícím se na péči o oběti velkých katastrof. Kniha není vyloženě kronikou neštěstí, ale ukazuje střípky změněných osudů. Jedná se o emotivní čtení a doporučuji jej každému, kdo si chce rozšířit povědomí o katastrofické události z léta 2021 nad rámec běžného zpravodajství.
Kniha Medicínské katastrofy autora Richarda Gordona je výborným dovolenkovým čtením. Soubor příspěvků, které spojuje pouze zdravotnictví nebo zmínka o lékařské vědě, jsou nenáročným odpočinkem ještě nenáročnějšího čtenáře. Kolísavá kvalita jednotlivých krátkých kapitol je pro knihy tohoto typu typická. Populárně naučná forma i beletristicky zpracované skutečné příběhy jsou skvělým průvodcem do nadcházející horkých dnů, kdy od knihy nic nečekáte a přitom se chcete alespoň trochu pobavit. Navíc když knihu někde zapomenete, bude vám to vcelku jedno.
Literární poklesky kanadského autora Stephena Leacocka poprvé vyšly v roce 1910 a jen u nás měly od té doby několik vydání. Svazek postřehů povídkového formátu má stále šanci zaujmout, glosované skutečnosti jsou často platné i více než sto let po jejich prvním vydání. Některé postřehy však uvízly za hradbou času a myslím, že jen málo čtenářů ocení knihu jako celek. Kratší kapitolky popisující všední starosti a nezabrušující příliš do uměleckých statí jsou však vtipné pořád a určitě doporučuji knihu i dnes. Je však dobré ji otrocky nečíst postupně a pokud vás po několika odstavcích příspěvek nechytne, přeskočte na další. Je velká šance, že ten už bude ten pravý.
Knížka Ze života průkopníků sociální demokracie, napsaná Josefem Rezlerem a jeho dcerou, byla dokončena na počátku minulého století a později vyšla v roce 1950. Už soudružský úvod dává napovědět účel jejího vydání, nic to však nemění na tom, že se jedná o důležité svědectví části dělnických dějin o těžkých podmínkách v primitivních provozech. Josef Rezler vypráví o svém boji proti vlastní negramotnosti i negramotnosti okolí, těžké hradbě nevzdělanosti i pronásledování mocnářstvím. Jako sociální demokrati se snažili zakládat odbory, spolky pro podporu vzdělanosti i dotýkat se jiných sociálních témat. Později skončili ve vězení i ve vyhnanství. Kniha je psána velmi emotivně a sugestivně a čtenáře skutečně vtáhne do pocitů bolesti a nespravedlnosti. I tak je však nutné zachovat si odstup a kritické myšlení a výpověď srovnávat s dalšími historickými prameny. I když není možné Josefa Rezlera v žádném případě obvinit ze lži, je nutné mít na paměti účel jeho vyprávění a to byla také politická činnost. I tak však knihu doporučuji jako jednoduchý a čtivý vhled do již pozapomenuté části našich dějin.
Jeřabinový dům autorky Marie Hajdové se může na první pohled zdát jako prosté vyprávění o nevydařených životech a vzájemné nevraživosti. Návrat Lucie na místa svého dětství a později dospívání je těžký stejně jako důvod, který ji přitáhl zpět. Janina je stereotypní vesnická žena, zdánlivě jednoduchá existence rámující český venkov. Příběhy obou žen jsou si však podobnější, než se jim může zdát. Do nich pak vstupují další postavy a náhle vše není tak jasné jako na začátku. Sympatie se mohou měnit, otázky mají překvapivé odpovědi. To vše rámuje alej jeřábů u domu, kde se všechny osudy setkávají.
Kniha O čem se nemluví autorky Olgy Struskové je souborem rozhovorů autorky s rodinami dětí s diagnózou Downova syndromu. Jedná se o pokračování knihy Děti z planety D. S., souboru velmi emotivních zpovědí matek popisujících své pocity i tlak okolí. Kniha je návratem k osudům těchto rodin a předání slova jejich již dospělým dětem s diagnózou Downova syndromu. Rozdílnost povah i výpovědí jednotlivých zpovídaných je důležitou sondou do problematiky a komentáře odborníků z oboru dokresluje situaci jednotlivců i jejich rodin. Knihu doporučuji pro boření stereotypů i změnu myšlení o této diagnóze, která není koncem, ale velice často jen jiným začátkem.
Kniha Tlouštíci hoří rychleji autorky Caitlin Doughty je sondou nejenom do amerického pohřebnictví v 21. století, ale také do duše samotné autorky. Titul může působit jako soubor veselých příhod přímo z pohřbů a kremací, ale není. I když samozřejmě v knize jsou humorné historky vyprávěné s nadsázkou, kapitolu za kapitolou je slovo vážnější. Autorka skládá své zkušenosti do kontextu oboru i historie a ukazuje, jak vypadá závěr života lidí z různých společenských vrstev, chtěných i nechtěných. I dětí. Zde stojí za to upozornit, že kniha není vhodná pro slabší povahy. Autorka se nezastavuje před ničím a nepředstírá, že jsou děti nesmrtelné. Právě vyprávění o dětech patří mezi ty nejsilnější. Zároveň čtenáři dokáže nasadit do hlavy brouka vlastní smrtelnosti a uvědomení si toho. Není to však žádné temné čtení, obsahuje mnoho naděje a pokynů ke smíření. Pokud se tedy nebojíte tématu smrti a necouváte přes nezvratnou skutečností smrtelnosti, najdete v knize mnoho dalších námětů ke studiu i cenných postřehů.