katy238 komentáře u knih
Západní seriálový průmysl pro děti a dospívající je něco, co je každému rodiči známo až přespříliš dobře. Od dob Mickey Mousů se však doba posunula dále a sitkomy ze života funky dospívajících jsou denním chlebem na mnoha internetových televizích nebo streamovacích službách, který děti hltají plnou pusou. Co však za takovým pozlátkem a slávou může také stát ukazuje tato kniha s poněkud provokativním názvem. Je však nepříjemně trefný, což každý čtenář pozná už v průběhu čtení a už od poloviny knihy se pomalu modlí, aby se to už konečně stalo. Zpověď Jennette McCurdy je však důležitým čtením bez touhy po senzaci. Jedná se hlavně o varování každému ambicióznímu rodiči, že v touze po iluzorním úspěchu může zničit to nejcennější, co má. Vlastní dítě.
Epické zakončení série básní psaných volných veršem a zároveň stejně svobodných. Autor třetím dílem završuje svou cestu předávání zkušeností o nejintimnějších pocitech a neobává se přitom proniknout hluboko do čtenářovy duše. Stejně jako předchozí knihy je i tato doslova zásahem na komoru, který si ale rádi necháte dát. Je to totiž přesně ten pocit, který v knize budete podvědomě hledat a ten i získáte. Karneval je sice vesele barevný, ale je to zároveň i potemnělé loučení s jednou ságou, jaká tvořila příběh. A být součástí toho příběhu bylo nadějí i příslibem do budoucna. Intimní poezie psaná rukou zkušeného autora, který si řečené odžil, je totiž skutečným pokladem letošní české literární scény. Neváhejte se do ní také nechat vtáhnout.
Pád letadla v říjnu roku 1972 a následné události spojené s přežitím mladých Uruguayců jsou dodnes diskutovaným tématem. Nutnost kanibalismu uprostřed pustiny, a ještě na lidech, které strávníci většinou znali, budí rozdílné emoce i odpor. Kniha nechává promluvit účastníky samotné a formou zbeletrizovaného příběhu ukazuje jejich více než dvouměsíční boj o přežití v nehostinných horách. Nejedná se o čtení pro citlivé povahy, ovšem je to naprosto jedinečné vyprávění o vůli žít.
Na první pohled nenápadná knížka s usmívající se dívkou na obálce je spojením vizuálního světa a slovních ilustrací. Čtenáře provede desítkami fiktivních příběhů, jak mohly probíhat před objektivem fotografa, který po části Evropy zachytil neznámé všeho pohlaví i věku tak, jak kolem něj zrovna plynuly úseky jejich životů. Básně jsou psány volným veršem a navazují plynule na příběh rozehraný na připojené fotografii.
Geostorky jsou souborem příběhů, kdy se lidské osudy ocitly pod palbou jevů, které byly na zemi od jejího vzniku, ale jejich působení je pro člověka ničivé. Ať už činností člověka ovlivněny byly nebo nikoliv, jejich důsledky jsou strašlivé a začátek málokdy očekávaný. Mnohdy zdánlivě malá lidská chyba odstartovala celý řetězec událostí, který vyústil v šokující závěr. Právě tyto události z různých koutů dějin i světa autor přibližuje v přehledné knize a trpělivě vysvětluje každý jev. Některé příběhy jsou známé a byly zpracovány už dříve například formou dokumentů v televizi (exploze Mount St. Helens), jiné pro mě jsou novinkou (události na jezeře Peigneur). Soubor vyprávění s beletristickým nádechem jsou skvělou volbou pro každého, kdo má šanci se s popsanými jevy setkat, takže pro úplně každého člověka, protože geovědy se týkají každého z nás. Určitě proto nad knihou neváhejte, je to skvělé čtení.
Básnická sbírka Láska je jen hlávka zelí básnickou sbírkou je i není. Především je to dynamický rozhovor muže a ženy, kteří se setkávají za účelem v prvé řadě tělesným, ale když začnou mluvit o svých pocitech, náhle čtenář může vidět dvě samostatné bytosti, které si vyměňují mnohem více, než se na první pohled ze vzezření svazku může zdát. Nejedná se ovšem o žádné hluboké existencionální dílo. Jedná se o výměnu tužeb, přání, ale i nepochopení a odmítnutí. Jedná se o ilustraci jednoho vztahu, který zaplanul a hořel. Ve slovech i obrazech. Obrazy v knize jsou s náznakem erotiky, ale v rámci dnešních standardů vkusu ráda prohlásím, že se jedná o velmi povedené a důmyslné kresby, které odhalují přesně tolik, kolik dává smysl a je na ně příjemný pohled. Celkově není dílo žádnou lacinou slátaninou sázející na nízké pudy, ale naopak velice zajímavým a překvapivým kouskem, který má šanci každého čtenáře zasáhnout na místech, která nečeká.
V šedi je nedlouhé vyprávění o až příliš dlouhém úseku denní reality Československa 80. let minulého století. Sleduje zblízka osudy matky a syna v krátkém čase, o to však intenzivněji. Oba musí bojovat se svými vnitřními démony s vědomím, že ale oni nejsou ti špatní, jen jejich přirozenost nezapadá do šedé uniformity tabulek, ve kterých mnozí v jejich okolí žijí s radostí, ve skutečnosti jsou však vyprahlí a lačnící po pochybení druhých, a proto se dívají, zkoumají a pod maskou soudružské důvěry nepřestávají šmátrat, co mohou objevit za cizími dveřmi. Jakýkoliv náznak, otevření se nebo přiznání se nedopouští a hned je předáno na patřiční místa. Jak je to přece správné. Jak to každý přece má dělat. Lidé, bděte!
Realita normalizace v ulicích Prahy a vztahové drama je jedním z nejsilnějších vyprávění, jaké můžete mít letos v ruce a rozhodně doporučuji se mezi stránky s nádhernými ilustracemi ponořit. Každému dá kniha jinou zkušenost, ať už v té době žili a mohou bilancovat nebo už mají štěstí, že je popsané minulo a mohou se jen zhrozit, jak kdo sám v sobě žil. Příběh skutečně nesleduje velké dějiny a hrdiny s prapory v ruce, pouze obyčejné lidi tvořící svůj osud, který se nikdy neměl šanci vejít do šablon. O to však silnější a důvěrnější pro každého může vyřčené být.
Dobrodružství Adama Cibulky je příběh party kamarádů, kteří si sice pro začátek letních prázdnin poněkud zbyli, ale nemají čeho litovat. Naopak. S využitím nečekaného nástroje, detektoru kovů, se jim náhle otevírá nečekaný svět. Jejich hledání je korunováno úspěchy a postupně se dostávají stále dál. Až se jim do cesty postaví nečekaný objev a náhle je všechno jinak.
Příběh party italských školáků je určen pro děti nižších ročníků základních škol a jedná se o kouzelně lineární příběh příjemně ubíhající k nečekanému rozuzlení. Napětí je dávkováno postupně s ohledem na věk čtenáře a ten se s dětmi postupně podívá na zajímavá a nečekaná místa. Jako nenáročné čtení začínajícím čtenářům nebo i těm pokročilejším jako odpočinek mohu jen doporučit a doufám, že se s Adamem nevidíme naposledy.
Vesmírná Odyssea je pojmem už po desetiletí a odkazy na ni stále žijí a jsou přítomny kolem nás, byť mnoho z nás si to ani neuvědomuje. Kniha, která vznikla až po filmu, je odkazem na nesmírnou fascinaci technickým pokrokem a hledění s nadějí do budoucna, dnes by však už neměla šanci uspět. Je důležité respektovat, že kniha byla napsaná pro jinou dobu, celkovou atmosféru společnosti a pro pevnou víru, že stačí jen málo a jako lidstvo budeme mnohem dále. Ideje se vytratily a zůstal jen suchý příběh o až příliš dokonalých vědcích, kteří jsou na své misi za poznáním daleko větším, než jaké lze omezenou lidskou myslí vůbec chápat. Nicméně i tak soudím, že není od věci se s příběhem seznámit a pochopit tak zákonitosti, které jsou spjaty s tímto žánrem a minimálně pochopíte více fórů a narážek v parodických seriálech.
Kniha o výchově dětí v ústavní péči s přesahem i ke každému rodiči. Nejedná se o čtení s líbivými názvy, duhovými obrázky z fotobank a plným zaručených rad těch jediných pravých odborníků na děti. Ne. Je to drsné čtení od člověka, který pracuje s ohroženými dětmi už léta a prožil s nimi neskutečné příběhy. Mnohdy jako posluchač, mnohdy jako další účastník procesu následujícího po opuštění nefunkční rodiny či jiného důvodu umístění dítěte do ústavní péče. Je to šílené čtení vyvolávající bouři emocí. Je to naprosto skvělá kniha a doporučuji ji k přečtení každému, kdo má jakékoliv oprávnění sahat dítěti výchovně do osudu.
Deníkové zápisky zachycující bezmála dvě desetiletí jedné rodiny, která se musela od padesátých let poprat s výzvou, která ani v dnešních podmínkách není snadná a samozřejmě překonávaná. Starší syn Jiří se narodil s poruchou autistického spektra a již brzy dostal na čelo razítko NEVZDĚLATELNÝ. Maminka Hana však svůj boj nevzdává, odmítne jakékoliv náznaky, že má syna Jiřího umístit do ústavní péče a každý den bojuje o jeho schopnosti i samostatnost. Bez opory úřadů, lékařů, škol a s minimem informací skládá sama vzdělávací plán a zkouší různé metody, jak Jiřímu pomoci. A úspěchy, mnohdy dílčí, jindy velké, se dostavují. Její boj vnější i vnitřní zachycuje malá a designově velmi povedená knížka, která nabízí mnohá zamyšlení i naději, že nic není nemožné a že každý má dostat svou šanci. Těm zdánlivě silnějším navzdory.
Už poněkud pozapomenutý příběh, ke kterému čtenáře přitáhne nejčastěji filmové zpracování z roku 2010 je mysteriózním thrillerem s poněkud prázdninovou atmosférou. Se dvěma detektivy se v poválečných letech poloviny dvacátého století vydáte na ostrov s ústavem pro choromyslné, kde však zjevně o rozum přišli úplně všichni přítomní. Ústřední postava peroucí se s vlastními démony minulosti se pomalu propracovává všemi tajemstvími polopusté skály, aby nakonec stanula před tím největším, svým vlastním.
Rozhodně kvalitní příběh se spádem i mnoha zajímavými odbočkami, který by neměl minout žádného milovníka tajemné atmosféry a srozumitelných vyústění.
Útlá kniha v měkké vazbě namodralé barvy sebrala vyprávění rodin s nesmírně tvrdou páteří a planoucím přesvědčením, že jejich dítě není odepsané jen proto, že má jiný počet chromozomů oproti většině. Kapitolu po kapitole se čtenář seznamuje s příběhy dětí i dnes již dospělých lidí, kteří se narodili s diagnózou Downova syndromu, ale po celý svůj dosavadní život bojovali o své místo ve společnosti, která s nimi v počátku nepočítala a jako nedokonalé kusy je měla tendence dle zažitých pořádků izolovat. Mnoho rodin se však tomuto vzepřelo, a právě vyprávění každé z nich je dílkem skládačky sestavující obraz naděje a velkého přesvědčení, že každý může mít kvalitní život, když nezůstane stát a půjde stále dál. Mnohdy svým tempem, svým pořadím kroků, ale neochvějně. Neváhejte si vyprávění o jejich cestě vyslechnout, i když je mnohdy nesmírně smutné, je zároveň neskutečně strhující.
Kniha První dámy autorky Vlasty Štrobové představuje jedenáct rozhovorů s jedenácti zajímavými ženami. Některá jména si zřejmě přečtete poprvé, ale po seznámení se s osudem každé zpovídané máte šanci zjistit, jak neuvěřitelné osudy jsou vám v knize představovány. Kniha není příliš obsáhlá, a přitom představuje nesmírně zajímavé čtení. V každém rozhovoru je obsaženo vyprávění a každé je úplně jiné, jak odlišené jsou ženy, které se v knize sešly. Je to nesmírně inspirující čtení a doporučuji jej každému se zájmem o nezvyklé osudy.
Kniha ON s podtitulem Kristián v montérkách autorky Šárky Gmiterkové nabízí komplexně zpracovaný pohled na dílo Oldřicha Nového. Naleznete zde informace o jeho divadelní tvorbě i mnoha angažmá, rozbory techniky hraní a mnoho dalšího i kolem filmových rolí, které jsou dnes archivovány nejlépe. Nejedná se o soubor nostalgických drbů, jaké nabízí většina knih na téma jména tohoto herce, ale s již vědeckým přístupem zpracované téma, které zahrnuje i tvorbu po roce 1945, která je, až na asi dvě výjimky, spíše odsunuta do pozadí na úkor protektorátních veseloher. Autorka však necouvá ani v tomto případě a informace z dnes již většinou zapomenutých filmových projektů vystupují opětovně před zájemce i o tuto dobu. Knihu rozhodně doporučuji, je to však obsáhlé dílo, žádná jednohubka a je psána s jistou odborností, což nemusí každému sedět. Mně však nadchla hodně a určitě se k ní budu vracet k jako hodnotnému zdroji informací.
Kniha Deníky Mistra a Markétky má autorů několik. A ti nejhlavnější jsou sami Michail a Jelena Bulgakovovi. Michal Bulgakov je nesmrtelný svým románem Mistr a Markétka, který už tenkrát nastavil zrcadlo tehdejším časům a po jeho přečtení většina i dnes oněmí autorovou genialitou, s jakou dokázal napsat nadčasové dílo plné kouzel a naděje. Napsal však mnohem více děl a okolnosti jejich vzniku, autorovy niterné myšlenky, obavy i záchvaty víry v lepší budoucnost pro něj i jeho milované protkávají obsáhlý svazek složený ze dnů několika let života nejprve Bulgakova samotného a pak z pohledu jeho ženy Jeleny. I když jsou deníky psány téměř s odstupem století a jejich hlavní autoři již dávno nežijí, je to neuvěřitelně stále aktuální čtení a pomůže mnohé pochopit i do dnešních časů. Mnohé věci totiž někde zůstaly stále stejné.
Publikace Z Bureše Babišem slovenského autora Tomáše Lemešaniho je velmi zajímavou sondou do práce a historie jedné z nejznámějších postav naší politické scény, která však má na území našeho státu mnohem delší a zajímavější historii, než jak ji vymezuje seznam zvolených zástupců v Parlamentu. Knížka mapuje také privatizační proces kolem státního podniku zahraničního obchodu Petrimex a další privatizované velké podniky dnes spadající pod obchodní impérium Agrofert a věnuje se přitom nejen postavě Andreje Babiše, ale také jeho přátel a obchodních partnerů. Na knize je zajímavé, že se skutečně drží faktů a nenalezneme v ní žádné emoce. Autor konstatuje pouze to, co co zjistil a co logicky navazuje a striktně se vyhýbá jakýmkoliv pocitům. Je to velmi zajímavé čtení, pokud si přejete porozumět historii privatizace nejenom v našem státě, ale i u našich sousedů na Slovensku a mnohé popsané vazby jsou skutečně nečekané. Pro mě jako pro laika bylo přečtení knihy opravdu velmi přínosné a ráda se podívám i po již napsaném druhém díle.
Tenká jasně červená knížka autora Timothyho Snydera Tyranie: 20 lekcí z 20. století je návodem i inspirací do dnešních dnů. Autor knihu napsal ještě za doby prezidentování Donalda Trumpa a mnoho kritiky je věnováno hlavně jemu, zdaleka všechen prostor však ne. Podíváte se do historie a budete sledovat žáby, jak se pomalu vaří ve vodě tyranie napříč dějinami minulého století po celé Evropě. Každá lekce je však mimo temné připomínky také optimistickým návodem k tomu, aby se dnes podobné věci nemohly opakovat nebo aby to alespoň neměli roztoužení diktátoři tak jednoduché. Jedná se o nadčasové čtení pramenící ze smutných zkušeností našich dějin, ale doporučuji jej každému, kdo s otevřenou myslí chce udělat něco více pro naši svobodu.
Kniha Darwinovy ceny s podtitulem Odpočítávání konce autorky Wendy Northcutt je již její čtvrtou knihou pojednávající o tomto tématu, sdružující příběhy úmrtí s nádechem debility a pro úplnost také příběhy s tím lepším koncem, kdy v kritickou chvíli nemyslící člověk stihl ještě vyváznout živý. Za daných podmínek sice nemohl dostat pojednávané ocenění, to však zjevně dotyčného mrzet nebude. Zatím. Kniha samotná je poněkud rozporuplná. Samotné příběhy samozřejmě fungují a jsou sranda, zbytek knihy, kde již lze autorství rozpoznat jasně, protože příběhy psal život sám, tak jednoznačný není. Komentáře čtenářů, doplňující většinu příběhů, jsou trapné až debilní a pokus o vědecké uchopení fenoménu v jedenácti kapitolách příliš nebaví. Zajímavé to je, ale příběhy mrtvých nešťastníků táhnou více. Jako nenáročnou četbu s poněkud morbidní tématikou určitě doporučuji, je však nutné počítat, že svazek na některých místech poněkud drhne a pravděpodobně v něm budete hodně přeskakovat.
Kniha Svět podle Naly autora Deana Nicholsona je jeho deníkovým zápisem na cestě skrze evropský kontinent na jízdním kole. Dean se rozhodl vydat na cestu, aby ujel svému životu, který mu přestal dávat smysl a ve chvíli, kdy to naprosto nečekal, našel v bosenské pustině malého bezbranného tvorečka. Mourovaté kotě. I když měl zprvu pochybnosti, nakonec nevydržel a kotě vzal s sebou na cestu pod širým nebem na řídítkách kola. A co se zdálo nemožné se stalo skutečností. Dean už se s kotětem rozloučit nedokázal a Nala, jak ji pojmenoval, s ním začala obrážet Evropu. Dean svou neuvěřitelnou cestu dokumentoval na svém instagramovém účtu a náhlý nárůst sledujících jej zprvu vykolejil. To vše však dokázal zvládnout, a nakonec dal každému šanci, aby pomohl tam, kde je to právě třeba. Svět podle Naly není jen nevšední cestopis, je to výpověď mladého muže, který nalezl nový smysl života v oddaném pohledu zvířete a s ním po boku začal měnit svět. Jak se mu to podařilo, můžete posoudit sami. Podle mého udělal ohromný kus práce a je úžasné, že pořád nepřestává.