Šóhei Óoka

Přidat do oblíbených Koupit knihy

japonská, 1909 - 1988

Nové komentáře u knih Šóhei Óoka

Ohně na planinách Ohně na planinách

„Být vyobcován z lidského společenství a takto o samotě uvržen v divočinu je pravděpodobně tou nejnezředěnější svobodou, jaké se vám může dostat. Není úniku, není komu co předstírat, není na co si hrát. Neúprosná, iluzí zbavená realita jíž Šóhei hledí do úst. Posledním pojítkem s příčetností je schopnost vnímat...krásu? Estetetika přírody coby poslední obranný val před její krutostí. V prehistorii snad i val první; nakolik je umění tím, co z lidí činí lidi? Také je mi otázkou, zda se Šóhei vůbec zbláznil, resp. co je normální? Žít opleten jemnou sítí smluvních jistot, drobných lží i konvenčních radostí, nebo stav, kdy jsem z nich zcela vytržen a stanu tváří v tvář děsivě prchavému, živočišnému tepu bytí? Ohně na planinách jsou mimo to počinem skutečně protiválečným; obecně jsem na ten přívlastek lehce alergický. Většina tzv. protiválečné tvorby v sobě totiž vždy obsahuje faktor družnosti, neřkuli dobro-družnosti, pospolitosti, bratrství, udatnosti apod...tady je jen zmar, vše je v troskách, vše přestává platit a je jen co je. Jak se k tomu postavit, jak si uchovat...co vlastně? Bylo to "něco" vůbec doopravdy? Za mě věčná škoda posledních dvou kapitol (SPOILER; byť samotná dobrovolnost blázince výborná je!) v nichž se Óoka pokouší o "vyšší" pointu jež nejapně kombinuje pojmy autority/nezbytnosti/nahodilosti a výsledek je, mírně řečeno, rozpačitý. Škoda. Meditativní, kruté, hypnoticky lhostejně plynoucí a poeticky obrazné vyprávění...s nezvládnutou pointou. 4 ospale zakleté ****“... celý text
— józi.odkudkam

Ohně na planinách Ohně na planinách

„Tohle bylo dobrý... Osobně téma války nemám vůbec rád, ale toto stojí za přečtení.“
— vkeax

Ohně na planinách Ohně na planinách

„Bom dia literární rodino, tak vám takle du po Budějovicích a koukám anitkvariát - no to jsou mi věci! Vlezu dovnitř, pám dobrej den bábo a ona pá dobrej mistře Palivo a já pám naval nějakej hit bábo a bába říká tady mistře a já pám kolik vočí a ona pá to je mistře samozřejmě zadarmo a já pám tak čus ty bábo jedna a ona pá ruku líbám služebníček a sex nechcete a já pám sorry jako, ale jsi stará jak titanik tak čus. True story. Co mám povídat, knížku jsem vzal do ruky jen proto, že měla hezkej přebal, ale jak sem viděl asijskýho autora, vyvalily se na mě všechny ty traumata co sem s nima zažil. Jak slyším asijská literatura, hned si připadám jak Vilém Dafoe v Četě na kolenou na louce. Proto jsem ji taky nikdy moc nečeta! Ale tady musím odhodit všechny předsudky stranou. Mistr Oka hned na začátku zavalí silnej existencionalismus, kdy hlavní hrdina musí řešit, jestli umře tady nebo támhle, a já cejtil, že tu mám pořádnej materiál aspoň na pět kadění nebo dvě jízdy autobusem do Znojma. Knížka se pak slušně valí vpřed a sestává se vlastně z dvou položek - válečnej hnus a popis okolní přírody a cest. Přírodu jsem samozřejmě přeskakoval, protože kdybych kámo chtěl vidět stromy, tak se podívám z vokna ne? Si taky nečteš o hospodách když chceš jít do hospody ne? Takže náš džaponec si to valí po filipínách a utrpení se pěkně nabaluje, dokud se nenabalí na takovej level, že jíst pijavice z mrtvol je vlastně ještě docela slušnej babica snack. Pak už nechceš. Kdyby tohle četla moje bábi, tak by asi vyzvracela i to co jedla v osmdesátkách. Tudíž já nemůžu jinak, než za pořádnou anti-válečnou nálož naložit 9/10.“... celý text
— Palivo

Ohně na planinách Ohně na planinách

„Delirické bloudění japonského vojáka, kterého zapudila vlastní armáda, po ostrově plném nepřátel, mrtvol a hladu. Zprvu jasné vyprávění se s postupujícím šílenstvím hlavního hrdiny mění v rozjímání o životě, Bohu, smyslu utrpení a hranici, kam až může člověk dojít a nepřekročit ji. "Lidé, kteří nepoznali válku, jsou napůl děti."“... celý text
— MaxQ

Ohně na planinách Ohně na planinách

„[SPOILER] Poměrně krátký a hodně tragický příběh o tom, že válka a křesťanství může člověka dohnat až k veganství. Kniha nezačíná nijak špatně - ocitáme se přímo uprostřed tichomořské části druhé světové války. Bohužel pro hlavního hrdinu, narukoval již v době, kdy Japonsko dostávalo od spojenců těžce na frak. Přichází tedy boj o přežití a přemítání nad nesmyslností války - OK. Jenže s blížícím se koncem se to celé zvrtne a zblázní. Hrdina je ufňukaný a také poměrně hloupý člověk - co také čekat, když neustále hledá Boha. Ano, křesťanského Boha. Jakékoliv jiné náboženství, typičtější pro tuto oblast, bych akceptoval. Ale tohle bylo moc. Konec je úplně mimo a tak jsem byl hlavně rád, že to brzy skončilo. Škoda...“... celý text
— Shashlick

Přejít na knížky autora