• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Yasmina Reza

Adam Haberberg

„V objektivu Yasminy Rezy se objevují stárnoucí muži. Konkrétně jejich autentický vnitřní svět. Opět zajímavá postavička – vyhořelý spisovatel, kterého už dávno netěší manželka ani děti, do toho se mu ještě dostává zdravotních problémů s očima. A tak pozoruje ve zvěřinci pštrosi, to je takový milý. Pak potká na svoji bývalou spolužačku a začnou se, spíš teda v jeho hlavě, dít věci. Celé je to velmi živé. S myšlenkami a vzpomínkami, které občas dosahují volného charakteru, se prolíná aktuální dění a dialogy. Dialogy velmi nucené, nicméně naprosto výborně konstruované (dramatická zkušenost Rezy je zřejmá). Takové ty strohé strojené konverzace zakončené frázemi jako "Jo, jasně.", "Nojo." Suchopárný, ale tak skutečný. Až v přítomnosti bývalé spolužačky Marie-Thérèse si Adam začne uvědomovat nedostatky svého života a začnou se mu jevit iracionální úzkosti. Výborně zobrazená frustrující osamělost, když se člověk nemá o koho opřít, ale zároveň jeho postoj vůči okolí zůstává kritický. Ale občas je i ten cynismus poměrně vtipného rázu, že z toho zas taková depka není. Moc se toho neděje, ale mluví se požehnaně. A taky výborně. Albert má Martinu, která mu masíruje nohy a připravuje mu telecí brzlík, já mám Irenu, která mě nenávidí. Chceš snad ženu, která by ti masírovala nohy a dělala telecí brzlík? uvažuje a prohlíží si agresivně červenou cihlovou zeď pavilonu šelem. (s. 15)“... celý text
— lubtich

---

Zoufalství

„Zdar, jsem zahořklý důchodce, lamentuji nad skoro vším a skoro každým a budu vás provádět touhle krátkou novelou, která já možná až moc dlouhá. Velmi ostrý monolog starého muže (představoval jsem si to jako formu dopisu), který vyčítá synovi jeho působení - z počátku hlavně to, že je údajně šťastný. Tato výtka se následně rozplývá do různých drobných poznámek, příběhů a vzpomínek. Syn očividně selhal, ale čtenáři je ihned jasné, že pohled Samuela je dost pochybný - a paradoxně Samuelův syn je jediný, kdo jeho nářky neslyší. Vypravěč brblá nad kdečím, zavání antisemitismem i rasismem, vyvede ho z míry cokoliv, co není podle jeho gusta. Jde ale poznat, že nejvíce zhrzený a otrávený je sám ze sebe. Jistá stařecká vykořeněnost je jistě zaznamenáníhodným jevem, nicméně tohle byla nuda. Možná už sám Samuel je trochu nudný a obávám se, že forma monologu tomu zrovna nepřispěla. Jakmile si vypravěč všímá svého okolí, vzpomíná a vykresluje vedlejší postavy, je to najednou sugestivní a ten pohled je zajímavý (kamarád Manuel a jeho okenice, vášeň v zahrádkářství), ale jakmile monolog upadá to fádních aforismů a nekonečných výčitek synovi, kouzlo je tu tam. Ale musím uznat, že pár generačních postřehů je poměrně trefných. Doslov od Jovanky Šotolové brilantní jako vždy, škoda jen těch překlepů v textu, to redakce zakročit mohla. Námět je pozoruhodný, i tak si myslím, že Fra už vydalo větší světové pecky. Ale za 50 let pro Zoufalství opět sáhnu do knihovny a třeba se dostaví generační splynutí. Zrodil jsem bytost, která jako mutující komáři – četl jsem v časopise Věda a budoucnost, že jeden druh komárů, které zazdili během výstavby londýnského metra, mutoval v zájmu přežití stokrát rychleji než normálně – končí tak, že se přizpůsobí okolním podmínkám, zařídí si v přiměřeném slušném světě několik poklidných hnízdeček a počká si, až vymře. (s. 75)“... celý text
— lubtich

---

Adam Haberberg

„Přeintelektualizovaná knížečka s několika zábavnými větami. Asi 150. francouzská kniha, v níž hlavní hrdina spisovatel řeší existenciální krizi. Bez katarze, bez ničeho.“... celý text
— georgearrow

---

---

Zoufalství

„Za mě poutavý monolog zhrzeného muže. Kniha mne díky své monologické formě vtáhla "do děje" - i když více bych hovořila o mysli člověka jak ději. Existenciální rozpravy a myšlenky knize dodaly přesně to koření, které mám ráda. Dlouhými naštvanými pasážemi autorka dokonale vystihla postavu hrdiny - muž znechucený životem, převážně však sám sebou. Je z nich cítit zoufalství a rezignace na svůj vlastní osud.“... celý text
— timelady

---

Zoufalství

„Monolog, který by rád byl dialogem. Prima materiál pro divadelníka. Není zoufalstvím vše, co zoufalstvím je zváno...“
— petrarka72