Delphine de Vigan citáty

Citáty (53)

„...pokusit povznést se nad mlhy.“ — Noc nic nezadrží

„...věnovat jí takovou rakev z papíru - jelikož ty jsou, zdá se mi, ze všech nejkrásnější - a osud literární postavy.“ — Noc nic nezadrží

„...všechno je smyto, ano, a všechno může začít.“ — Pouta

„A tak si pomyslím, že i tohle je zlo, ta její neschopnost udělat vůči mně jakékoliv gesto, v tom nikdy nevykonaném gestu.“ — No a já

„Absence strachu svědčí o absenci lásky.“ — Děti nade vše

„Bojím se té úzkosti, bojím se jí, ale nevím, jestli existuje, jestli má nějaké jméno.“ — Podle skutečného příběhu

„Co mě nepřestává udivovat, nad čím dokonce žasnu, co mi - ještě i dnes, po deseti letech praxe - občas vezme dech, je nepomíjivost bolestí z dětství.“ — Vděk

„Co zbývá, když zmizí řeč?“ — Vděk

„Člověk asi miluje jen jednou. Není to obnovitelné. Možná se to stává jen jednou, ano, a pak už se prostě nic podobného nedá, nejde začít znovu.“ — Ani později, ani jinde

„Člověk cítí soucit jen v momentě, kdy si představí sebe na místě druhého, kdy si uvědomí, že všechno, co se týká druhého, se může zrovna tak přihodit jemu, stejně rychle, stejně krutě. Až když si člověk uvědomí, že není v bezpečí, že i on může klesnout tak hluboko - jedině tak může vzniknout soucit. Soucit není nic jiného než strach o sebe.“ — Ani později, ani jinde

„Člověk se musí alespoň vzdáleně setkat s nějakým neštěstím, aby dokázal ocenit, že sám je v klidu. Když si uvědomí, že se život může zhoupnout v jediném záblesku nějaké nenapravitelné tragédie, poklid je o to cennější.“ — Děti nade vše

„Čtenář dokáže něčemu naprosto věřit a přitom vědět, že to neexistuje. Čtenář dokáže oplakávat smrt nebo neštěstí postavy, která neexistuje. A to je opak švindlu.“ — Podle skutečného příběhu

„Dívám se na ně a říkám si: i ona i on milovali, křičeli, prožívali rozkoš, potápěli se, utíkali, co jim stačil dech, vybíhali schody po čtyřech, tančili celou noc. I ona i on jezdili vlakem, metrem, chodili do přírody, po horách, pili víno, ráno si přispávali, povídali si o všem možném. Rád si prohlížím jejich fotky, když hleděli do objektivu a neměli ani ponětí o tom, jaké škody jednou utrpí - nebo když tahle myšlenka byla jen čistou teorií -, když stáli zpříma a nepotřebovali oporu.“ — Vděk

„Fakt je, že Frédéric mě zná, i když jsme své sliny nikdy nesmísili.“ — Pouta

„Chtěl všechno vidět a všechno viděl. Teď mu patrně zbývá žít.“ — Ani později, ani jinde

„Já radši umřu živá.“ — Noc nic nezadrží

„Je velký rozdíl mezi tím, co cítíš, mezi způsobem, jak se vnímáš, a obrazem, který o sobě dáváš.“ — Podle skutečného příběhu

„JÉROME: Antikvář, prodavač gramodesek, knihkupec, umělecký truhlář. Jaké nadřazené slovo je spojuje? MIŠKA: Vymírání?“ — Vděk

„K roli matek patřilo čekat, telefonovat, mít starost (dlouho jsem se snažila, vědomě či ne, Lucile dostat do role, která jí podle mého názoru náležela).“ — Noc nic nezadrží

„Když si hodíte desetkrát mincí, jedna strana vítězí. Ale když hodíte milionkrát, panna nebo orel vyjdou zhruba nastejno. To je zákon velkých čísel.“

„Lidi dokážou sestrojit nadzvukové letouny a vypouštět rakety do vesmíru, identifikovat zločince z jediného vlasu anebo nepatrného kousíčku kůže, vypěstovat rajče, které vydrží těž tři týdny v ledničce a ani trochu neseschne, uložit do mikroskopického čipu miliardy dat. Dokážou nechat lidi umřít na ulici.“

„Lidi dokážou sestrojit nadzvukové letouny a vypouštět rakety do vesmíru, identifikovat zločince z jediného vlasu anebo nepatrného kousíčku kůže, vypěstovat rajče, které vydrží tři týdny v ledničce a ani trochu neseschne, uložit do mikroskopického čipu miliardy dat. Dokážou nechat lidi umřít na ulici.“ — No a já

„Milostné vztahy možná nejsou nic jiného než tahle nepřímá úměra: jakmile člověk po něčem touží, jakmile něco očekává, prohrává. (Ani později, ani jinde, str. 91)“

„Možná jsem potřebovala právě tohle: aby se někdo zajímal výlučně o mě. Neskrýváme snad v sobě všichni tohle pošetilé přání?“ — Podle skutečného příběhu

„Možná sis to vymyslela, abys to mohla napsat.“ — Podle skutečného příběhu

„Na to já zvysoka kašlu, že je v jednom a tom samém světě víc světů a že se člověk má držet v tom svém. Nechci, aby ten můj svět byla nějaká podmnožina A, která nemá žádný průnik s dalšími (B, C nebo D), aby ten můj svět byl nějaký nepropustný pytel nakreslený na tabuli, nějaká prázdná množina.“ — No a já

„Někdy se za náhodou skrývá nutnost.“ — No a já

„Někdy si říkám, že dospět je dobré leda k tomu, aby se napravovaly škody a újmy, utržené v počátcích. A aby se dodržely sliby dítěte, jímž jsme byli.“ — Pouta

„Nemá se doufat, že se svět změní, protože svět je daleko silnější než my. (No a já, str. 127)“

„Není to tak složité. Jenom se dřina musí proměnit ve hru...“ — Pouta