Haruki Murakami citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

japonská, 1949

Citáty (65)

„Na tomhle světě lidi nejdřív ze všeho omrzí právě to, co není nudné. Co se naopak neomrzí, jsou většinou právě nudné věci.“ — Kafka na pobřeží

„Na tomhle světě neexistuje absolutní dobro a není v něm ani absolutní zlo. O čem se mluví jako o dobru a o zlu, to nejsou žádné fixní ustrnulé záležitosti: neustále proměňují svá místa a pozice. Určité dobro se může v následujícím okamžiku snadno zvrátit ve svůj opak. A stejně to platí i obráceně. To nejdůležitější je dbát, aby pohyb dobra a zla zůstával pořád v rovnováze. Pokud se příliš vychýlí na kteroukoli stranu, začne být nemožné dodržovat v praxi morálku. Je to tak, dobro není nic jiného než rovnovážný stav.“ — 1Q84: Kniha 1 a 2

„Nejsem na tebe naštvaný. Jsem jen smutný. Ty jsi zavřená v tvém malém světě a když se snažím zaťukat na dveře, na sekundu se podíváš ven, ale pak se zase vrátíš zpátky.“

„Než se ale rozpomenu, chvíli to trvá. A jak jdou léta, je ta chvíle čím dál tím delší. Smutné, ale je to tak. Co kdysi trvalo jen pět vteřin, prodloužil čas na deset, pak na třicet vteřin a nakonec na minutu. Ta doba se prodlužuje jako večerní stíny, A už brzdy nejspíš všechno nadobro propadne noci.“ — Norské dřevo

„Osud je jako písečná bouře, co bez ustání mění směr.“

„Po některých věcech je lepší vůbec nepátrat. Jestli se dozvíte pravdu, velice vás to raní. Nehledě na to, že jakmile se ji jednou dozvíte, budete za ni muset převzít zodpovědnost.“ — 1Q84: Kniha 1 a 2

„Pokaždé, když na to pomyslím, znovu si uvědomím, jak moc je lidský život závislý na naprosté náhodě.“

„Prostě to v sobě máš. Jsi jako přesýpací hodiny. Když se ti dosype písek, vždycky se najde někdo, kdo přijde a obrátí tě.“ — Hon na ovci

„Proto asi nechodí po širokých cestách a místo toho jdou po lese blátem? … Cesty jsou pohodlné, ale Giljakům stejně připadá lepší nechodit po nich, ale po lese. Aby se dalo jít po cestě, je třeba nejdřív předělat celý svůj způsob chůze. A když předěláme celý svůj způsob chůze, musíme potom předělávat i spoustu svých jiných věcí.“ — 1Q84: Kniha 1 a 2

„Před ostatními si nějakým způsobem zdůvodníte cokoli, své vlastní svědomí však člověk neošidí.“ — O čem mluvím, když mluvím o běhání

„Připadalo mi, že Naoko stále ještě leží vedle mě, že kdybych natáhl ruku, budu se jí moci dotknout. Ale neležela tam. Už opravdu nebyla mezi námi.“ — Norské dřevo

„Psaní je důležité. Ale konečný výsledek, hotová napsaná věc, ta už žádný smysl nemá.“ — Kafka na pobřeží

„S každým hnutím jejího srdce cítím, jak se to moje táhne za ním. Jako dvě lodě svázané lanem. Neexistuje nůž, který by to lano dokázal přeřezat, i kdybych si to stokrát přál.“ — Muži, kteří nemají ženy

„Samotu nemá nikdo rád. Člověk se ale náramně snadno zklame.“

„Smrt není opakem života, smrt je jeho součást.“

„Smysl naší vlastní existence nám možná bude mnohem pochopitelnější, když začneme vnější povrch a vnitřní obsah věcí vnímat právě opačně, než jak je obvyklé – jinými slovy, když budeme přehlížet obal a vnímat především obsah.“

„Tahleta holka mu ovšem připomíná hebkého, nemluvného tvora z hloubi lesa. Má křídla v odstínu tak bledém jako stín nějaké duše.“ — 1Q84: Kniha 1 a 2

„Ten člověk byl sám sobě trestem.“

„Tys hledala dokonalou lásku? Ale ne. Tolik jsem nežádala ani já.“ — Norské dřevo

„Udržuje snad naší planetu v chodu opuštěnost lidská?“ — Sputnik, má láska

„Už to tak nejspíš bude, že mezi prázdnem v břiše a nedostatkem představivosti je jistá bezprostřední souvislost.“

„V krabici se sušenkama je spousta druhů sušenek a ty máš některý z nich rád a některý ne. A když sníš nejdřív ty, co ti chutnaj, zbydou ti nakonec jen ty nedobrý. Myslím, že těm nedobrejm se nedá vyhnout, takže když skousneš nejdřív je, zůstanou ti pak už jen ty lepší. A život je něco jako taková veliká krabice sušenek.“

„Ve tmě je většinou všechno vidět spíš líp. Zůstat v ní ale příliš dlouho znamená ztížit si návrat do světa ve světle na povrchu zemském. V určitou chvíli je třeba přestat.“ — 1Q84: Kniha 1 a 2

„Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou. A to je mnohdy setsakra nebezpečná cesta.“

„Věděl, že je ztracený. Tohle totiž není žádné město koček, pochopil konečně. Tohle je místo určené k tomu, aby se v něm ztratil. Místo, co není z tohohle světa, nachystané přímo pro něj. A na tomhle nádraží už nezastaví žádný vlak, aby ho odvezl do světa, kam patřil dřív.“ — 1Q84: Kniha 1 a 2

„Veškeré informace se obrátí v nic, pozice jsou vyklizené, významy rozložené, světy oddělené a zůstane tu jen ticho bez pocitů.“

„Většina lidí, co jich svět nosí, totiž nevěří tomu, co je pravda, ale tomu, co chce, aby pravda byla. Takoví lidí mohou klidně mít oči otevřené dokořán, nevidí ale stejně vůbec nic.“ — 1Q84: Kniha 1 a 2

„Většina lidských činností je založená na předpokladu, že před vámi leží nějaká budoucnost, a jakmile podobné předpoklady odstraníte, nezbyde vám už skoro vůbec nic.“

„Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého … Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně.“

„Vzpomínky Vám zahřejí tělo zevnitř, ale současně Vás také nemilosrdně rozpoltí.“