Milan Kundera citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1929 - 2023

Citáty (168)

„Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí co žil a jaký to mělo smysl.“

„Člověk si uvědomuje svou slabost a nechce se jí bránit, nýbrž poddat. Je opilý svou slabostí, chce být ještě slabší, chce upadnout uprostřed náměstí, přede všemi, chce být dole a ještě níž než dole.“

„Člověk žije všechno hned napoprvé a bez přípravy. (NLB)“

„Dětinské touhy odolávají všem nástrahám dospělého ducha a přežívají ho často do hlubokého stáří.“

„Dítě – existence bez životopisu.“

„Don Juan nesl na bedrech dramatickou tíži, o které Velký Sběratel nemá ani tušení, protože v jeho světě veškerá tíže ztratila váhu. Z balvanů se stalo peří. Ve světě Dobyvatelově jediný pohled vážil tolik, co v říši Sběratelově deset let nejpilnější tělesné lásky.“ — Směšné lásky

„Dr. Havel po dvaceti letech Casanova dává rady mladému dychtivému adeptovi, aby čtenář uviděl směšnost vztahů mezi muži a ženami na iluzích založených.“ — Směšné lásky

„Falešný autostop On a ona si první den dovolené začnou hrát na stopařku a řidiče. On nepřestává hrát cizího i ve chvílích sexuálního styku až dívku rozbrečí a vztah zachraňuje soucitem.“ — Směšné lásky

„Hudba, to je negace vět. Hudba, to je antislovo.“

„Intelektuál byla v tehdejší politické hantýrce nadávka. Označovala člověka, který nerozumí životu a je odtržen od lidu. Všichni komunisté, kteří byli toho času pověšeni jinými komunisty, byli obdařováni touto nadávkou. Oproti těm, co stáli pevně na zemi, vznášeli se prý ve vzduchu. Bylo proto svým způsobem spravedlivé, že jim byla země pod nohama z trestu definitivně odejmuta a oni zůstali viset kus nad ní. (Kniha smíchu a zapomnění)“

„Jak jsem již řekl, postavy se nerodí jako živí lidé z těla matky nýbrž z jedné situace, věty, metafory, v níž jako v oříšku je uložena základní lidská možnost, o níž si autor myslí, že ji ještě nikdo neobjevil nebo o ní nikdo nic podstatného neřekl.“

„Je nekonečný rozdíl medzi Robbespierrem, který se vyskytl jen jednou v dějinách, a Robbespierrem, který by se věčně vracel usekávat Francouzum hlavy.“

„Je příliš bystrý, aby připustil, že vidí podstatnost v nepodstatném, ale je příliš sláb, aby po podstatnosti tajně netoužil. A proto Eduard touží po bohu, neboť jedině bůh je zbaven rozptylující povinnosti se jevit a smí pouze být; neboť jedině on tvoří (on sám, jediný a nejsoucí) podstatnou protistranu tohoto nepodstatného (leč tím víc jsoucího) světa.“

„Je to nejkrásnější úsek spánku, nejrozkošnější část dne: dík rádiu jsem si vědom svého ustavičného usínání a probouzení, té nádherné houpačky mezi bděním a spaním, která sama o sobě je dostatečným důvodem, aby člověk nelitoval svého zrození.“

„Jen náhoda se nám může jevit jako poselství. To, co se děje nutně, co je očekávané, co se opakuje každý den, je němé. Jen náhoda k nám promlouvá. Snažíme se v ní číst, jako čtou cikánky z obrazců, které vytvoří sedlina kávy na dně šálku. (NLB)“

„Jestli se setkáš s nenávistí, jestli tě obviní, nechají padnout, můžeš od lidí, kteří tě znají, očekávat jednu ze dvou reakcí – někteří se k smečce připojí, druzí budou velice nenápadně předstírat, že nic nevědí, nic neslyší, takže se můžeš klidně dál s nimi vidět a mluvit s nimi. Ta druhá kategorie, ohleduplná a taktní, to jsou tvoji přátelé. (Identité)“

„K samotě neodsuzují člověka nepřátelé, ale kamarádi.“

„Každá generace má (totiž) soubor svých vášní, lásek a záujmů jež vyznává s jistotou urputností, aby se tak odlišila od starších a utvrdila v generační svébytnosti. Podrobení takové generační mentalitě (té pýše stáda) mi bylo vždycky protivné. (Žert)“

„Kdykoli jsem věřil, že slyším hlas boží, poznal jsem pak, že jsem zbožnil hlas svůj. Milan Kundera, Žert“

„Kdykoli pomyslím na staré antické kultury, pojme mě stesk. Snad je to kromě jiného i teskná závist nad tou unyle sladkou pomalostí tehdejší historie; epocha staré egyptské kultury trvala několik tisíc let; epocha řecké antiky skoro celé tisíciletí. V tomto směru napodobuje jednotlivý lidský život lidské dějiny; zpočátku je ponořen do nehybné pomalosti a teprve pak se zvolna a čím dál více zrychluje.“ — Směšné lásky

„Když Bůh pobídl lidstvo, aby se milovalo a množilo, mínil tím, pane doktore, škaredé i krásné. Ostatně jsem přesvědčen, že estetické kritérium je od ďábla, ne od Boha. V Ráji nikdo ošklivost a krásu nerozlišoval. (Valčík na rozloučenou)“

„Když je společnost bohatá, lidi nemusí pracovat rukama a věnují se duševní činnosti. je čím dál více univerzit a čím dál více studentů. Aby mohli studenti absolvovat, musí si vymyslit témata diplomních prací. Témat je nekonečné množštví, protože o všem na světe je možné napsat pojednání. Popsané listy papíru se vrší do archivů, které jsou smutnější než hřbitov, protože do nich nikdo, nevstoupí ani na svátek mrtvých.Kultura zaniká v množství produkce, v lavině písmen, v šílenství kvantity. To je důvod, proč ti říkám, že jedna zakázaná kniha ve tvé bývalé vlasti znamená nekonečně víc než miliardy slov, které chrlí naše univerzity. (NLB)“

„Koketerie: Nezaručený slib soulože.“

„Kupodivu, lidé mluví sprostě od rána do večera, ale když slyší z rádia známého člověka, kterého si vážili, jak říká za každou větou „do prdele“, jsou jaksi zklamáni.“

„Kýč je absolutní popření hovna. (Nesnesitelná lehkost bytí)“

„Láska je touha po ztracené půly nás samých. (NLB)“

„Lásky jsou jako impéria. Když zanikne myšlenka, na níž byly založeny, zajdou i ony.“

„Lidí je mnoho, myšlenek je málo a jak se máme jeden od druhého odlišit? (Nesmrtelnost)“

„Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování. (NLB)“

„Lidský čas se neotáčí v kruhu, ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten. Neboť štěstí je touha po opakování. /NLB/“