Milan Kundera citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1929 - 2023

Citáty (168)

„Slepá ulička je místem mých největších inspirací.“

„Smyslem života je bavit se životem, a že je-li život na to příliš lenivý, nebývá nám než ho trochu postrčit. Člověk musí neustále osedlávat příběhy, ty střelhbité klisničky, bez nichž by se ploužil v prachu jako unuděný pěšák.“

„Stesk po ráji je touha člověka nebýt člověkem.“

„Strom přece není doma tam kde nemůže růst. Strom je doma tam, kde je pro něho vláha. (Valčík na rozloučenou)“

„Svést ženu, to umí každý hlupák. Ale umět ji opustit, podle toho se pozná zralý muž.“

„Štěstí je touha po opakování.“ — Nesnesitelná lehkost bytí

„Ta slova jsou zaklapnutím dveří za iluzí lásky. (Nesmrtelnost)“

„Ten slabý musí být silný a odejít, kdy ten silný je příliš slabý, než aby uměl slabému ublížit.“

„Ten, kdo chce stále „někam výš“, musí počítat s tím, že se mu jednoho dne dostaví závrať. Co je to závrati strach z pádu? Ale proč se nám dostaví závrať i na rozhledně opatřené bezpečným zábradlím? Závrať je něco jiného než strach z pádu. Závrať znamená, že nás hloubka pod námi přitahuje, vábí, probouzí v nás touhu po pádu, které se pak vyděšení bráníme. (Nesnesitelná lehkost bytí)“

„To, co většinu lidí děsí na smrti nejvíc, není ztráta budoucnost, ale ztráta minulosti.“

„Už dnes jsou dějiny jen tenká šňůrka pamatovaného nad oceánem zapomenutého, ale čas kráčí a přijde doba vysokých letopočtů, jež nezvětšená paměť jednotlivcova nebude vůbec s to pojmout.“

„Vaše špinavé nehty a děravý svetr nejsou nic novéh pod sluncem. Kdysi dávno se jeden kynický filozof chlubivě promenádoval po Aténach v děravém plášti, aby ho všichni obdivovali, jak je lhostejný ke konvencím. Když ho potkal Sokrates, řekl mu: Děrou tvého pláště vidím tvou ješitnost. Vaše špína, pane, je samolibáa vaše samolibost špinavá.“

„Ví, že zde nezůstane, že půjde dál, ještě dál, protože kdyby zde umřela, zavalili by ji kamenem, a pro ženu, která nikde nemá stání, je nesnesitelná představa, že by se její útěk navždy zadtavil.“

„Vzpomínat na svou minulost, nést ji vždycky s sebou, může být nezbytnou podmínkou zachování, jak se tak říká, integrity svého já. Aby se vlastní já nescvrklo, aby si člověk uchoval svůj obsah, vzpomínky musejí být zalévány jako květiny v květináčích, a zalévání vyžaduje pravidelný kontakt se svědky minulosti, to znamená s přáteli. Jsou naším zrcadlem; naší pamětí; nežádá se od nich nic, jen aby čas od času vyleštili zrcadlo, aby se v něm člověk mohl na sebe dívat. (Identité)“

„Vzpomněl si na známý mýtus z Platonova Sympsia: lidé byli nejdřív hermafrodité a Bůh je rozpoltil na dvě půlky, které od té doby bloudí světem a hledají se. Láska je touha po ztracené půli nás samých. (NLB)“

„Závratně blízko? Copak může blízkost působit závrať? Může. Když se severní pól přiblíží k jižnímu na pouhý dotek, zeměkoule zmizí a člověk se ocitne v prázdnu, které mu zamotá hlavu a vábí ho k pádu. (NLB, str. 260)“

„Zradíme-li B, pro které jsme zradili A, nevyplývá z toho, že si tím A usmíříme.“

„Životu není třeba hledět do tváře. Stačí ho jen cítit.“ — Zahradou těch, které mám rád