Vladimir Nabokov citáty

Vladimir Sirin · pseudonym

Přidat do oblíbených Koupit knihy

ruská, 1899 - 1977

Citáty (71)

„Tak uplynulo ještě několik rušných týdnů vyplněných šeptáním, pronikáním, vábením, intenzivním zpracováváním cizí kujné samoty.“

„Teď bude jeho stín putovat od města k městu, z plátna na plátno, že se nikdy nedozví, jací lidé ho uvidí a jak dlouho se bude trmácet světem.“

„Těhotenství je ve skutečnosti sublimací touhy po smrti.“

„To, co se stalo tu noc, co se tak čarovně dotklo jeho duše, přeskupilo celý kaleidoskop jeho života, překlopilo na něho minulost.“

„Upřímně řečeno, odjakživa mě dráždilo samolibé přesvědčení, že zavlnění proudu vědomí, pár zemitých oplzlostí a špetka komunismu v zaneřáděném kbelíku alchymicky a automaticky stvoří ultramoderní literaturu; a budu tvrdit, dokud mě nezastřelí, že jakmile si umění zadá s politikou, neodvratně klesne na úroveň ideologické veteše.“

„Ve výseči mezi devíti a čtrnácti lety se setkáváme s dívkami, jež jistým očarovaným poutníkům, dvakrát i mnohokrát starším než ony, odhalují svou pravou podstatu, která není lidská, nýbrž nymfická (to jest démonická), a já navrhuji, abychom tato vyvolená stvoření pojmenovali „nymfičky.“ — Lolita

„Věděl jsem, že jsem se do Lolity zamiloval navěky, ale věděl jsem také, že navěky Lolitou nezůstane.“

„Vybavují se mi určité okamžiky, říkejme jim ledovce v ráji, když poté, co jsem se jí naskytl, po skvostném, šíleném vypětí, které mě nechávalo v ochromení za nepřístupným valem azurového pásu, jsem ji nakonec s němým stonem něhy brával do náruče (pleť se jí leskla v neónovém světle pronikajícím škvírami v žaluziích z dlážděného dvora, jako uhel černé řasy byly zcuchané, zastřené šedé oči prázdnější než jindy - dočista jako malá pacientka ještě neprobraná z narkózy po těžké operaci), a má něha tmavla odstínem studu a beznaděje, a já se utěšoval a houpal svoji osiřelou, lehounkou Lolitu ve svém mramorovém náručí a broukal jí do teplých vlasů, nazdařbůh ji hladil a němě prosil o rozhřešení, a na samém vrcholu téhle lidské, utrápené, nesobecké něhy (má duše v té chvíli doslova obletovala její nahé tělo, hotova se kát), zničehonic, ironicky, hrozně, touha znovu naběhla a - „ach ne! říkávala Lolita s povzdechem určeným nebesům, a v příštím okamžiku něha i azur, vše se roztříštilo na tisíc kousků.“ — Lolita

„Vyhýbala se jí ze strachu, aby jí nakonec nezničila to nesmírné a vždycky sváteční, co se něžně nazývá sněním.“

„Zvláštní, že hmat, člověku tak nesrovnatelně méně vzácný než zrak, se v mezních situacích stává naším hlavním, ne-li jediným spojovacím článkem s realitou.“

„Život může změnit jediné slovo.“