binysek
diskuze
za mne Pionýr (Větrník), mám vyvázané ročníky, Sedmička, pak Pes přítel, 100+1 ale před lety. teď mne neuchvacuje, ale staré ročníky mám doma schované a občas se začtu, Mladý Svět, Sputnik (ten vycházel snad jen dva roky).. Dnes časopisy nekupuju, zdají se mi sice lákavě vybavené fotografiemi, ale v podstatě povrchní a nezajímavé nebo jen málo zajímavé a to včetně Psa přítele, takže mi plně dostačuje půjčit si je v knihovně a prolistovat.
já kupuju i chodím do knihovny, knih mám až příliš mnoho, některé teprve na přečtení čekají. Nicméně mám i knihy, které se mi nelíbily, ale přes to se jich nezbavuju, nějak to neumím. Mám knihy, které jsem četla, třeba i opakovaně, před lety, asi se do nich už nepodívám, ale stejně, když se dívám na jejich hřbety v knihovně, mám pocit, že jsem se zase ocitla v jejich světě, takže jsem ráda, že je mám. Některé knihy mám dokonce dvojmo - buď rozličné překlady nebo i stejné vydání, pokud je stejné, dávám je do naší knihovny nebo pošlu do knihotoče. Ale zdá se mi, že ten projekt úplně usnul.
Naias - tak jsem se ptala na tu Chmielwskou, mají jen jednu knížku v naší knihovně a to Poplach s odkazem, ale nenašli ji, příště mne tam snad bude čekat. Tak díky za inspiraci
naias - můj syn chodí na logopedii, ale teprve začneme R, až pokročíme k Ř, sdělím metodu. Jo a jaké naopak, já jsem majitelka velmi rozsáhlé knihovny detektivek (samozřejmě zejména těch klasických s velikým detektivem) a mimořádně rozsáhlé sbírky humoristických knih, ale klasiky už mám přečtené, teď při četbě relaxuji. Jenže o Chmielewské jsem dosud neslyšela, v pondělí vyrazím do knihovny a mrknu se po ní, já miluju Wodehouse (užívat po kapkách) o Durrelovi zejména jeho knihách o Korfu a rodině nemluvě, doporučujui Kecy mýho fotra z těch nových, Deník sprosté matky, zde na DK odmítnutý, Herriot, Chesterton (ale ten je i klasikem), Mac Donaldová, ono by jich bylo, Heller, a co jak nevyloupit banku a její spolupoutníky, lepší ani nevzpomínat, jinak vyrazí,m probírt knihovnu a neměla bych, mám jinou práci
četla jsem plno špatných knih i ty, které jsem zde našla a označila jako odpad, nicméně když čtu zdejší pohrdavé odsudky třeba Rowlingové. Němcové,.Kinga a některých dalších úspěšných spisovatelů - a mnohé z nich sama nemusím a cíleně se jin vyhýbám (vám ne, paní Němcová, paní Rowlingová), přes to jednak postrádám konkrétna té kritiky a jednak ukázky z jistě originálních a úchvatných, bohužel neobjevených děl jejich přísných kritiků
můj systém je - dám to tam, kam se to vejde nebo kde to police ještě unese. Podstatné ale je, z času na čas knihovnu přerovnat, tak se člověku daří mít vcelku přehled o tom, kde kterou knihu má hledat, nicméně stává se, pokud, jako já, máte knihy více řadami za sebou, že než vyndat plno knih, abych se dostala k jedné - je lepší si ji vypůjčit v knihovně.
Nemám dojem, že by mne ke knihám přivedl jakýkoliv učitel češtiny, moje rodina je čtenářská odjakživa, rodiče četli, já jsem neměla co dělat., tak jsem četla taky K některým knihám mne ale dovedly čítanky, kde byly z rozličných knih ukázky, jak už to u čítanek bývá, a některé ty knihy jsem si běžela vypůjčit, protože mne úryvek zaujal.
Chtěla jsem poznat klasiku, tak jsem ji louskala, ruskou, francouzskou, anglickou, mnoho těch knih mám doma, ale nevím, zda se do nich ještě někdy pustím, Dnes mám ráda lehčí pero s trochou humoru a dám si i detektivku.
Myslím ale, že je důležité vědět, kam toho kterého spisovatele zařadit, spolu s tím se učí i jeho dílo. o nutnosti znát kulturní dědictví zejména svého národa nepochybuju ani v nejmenším.
Ovšem je nyní moderní pochybovat o všem, tak mnozí hodnotitelé, pro které je pravopis španělská vesnice a srozumitelná věta zásadním dílem , se nestydí si sednout a sprdnout tu Němcovou i s tou její nudnou Babičkou stejně jako Rowlingovou s tím jejím plagiátem Harrym a já se musím ptát proč nesednou, nepíšou a nedají těm hlupákům, co je čtou generace nebo aspoň celý svět, fleka?
notburga - jen abyste nedopadla já, knihovny plné dětských knih a náš školkař prchá z předčítání k počítači, kde vraždí zombíky.
já upatlané knihy nemusím, nemusím ani knihy po silných kuřácích, ale jinak očtené, už jsem to psala, ty mne přímo přitahují a pokud vedle sebe dám stejný titul očtený a nový, láká mne ten očtený, miluju antikvariáty a miluju taky hrabání v cizích knihovnách (samozřejmě s povolením majitele), ráda hledám poklady. Knihy na pokračování v časopisech či novinách bývaly docela obvyklé a myslím, že i poměrně dlouho se tiskly, dnes namísto toho máme TV seriály
119 překladatel, který nejen že neumí překládat, ale ani si neověří reálie, takže píše blbosti - o květinách, o zvířatech, jakékoliv a navíc neumí napsat ani slušný školní sloh
120 hloupá obálka - většinou se jedná o fotokoláže
nejhorší ale je bod 111 - naprosto, z celého srdce souhlasím
Veverka Zrzečka, Rybaříci na Modré zátoce, Nils Holherson, Dášeňka, Modrý pták (bílý chlapec mezi Indiány), Dva divoši, Vaska Trubačov, Ransomovky, Kalle Blomkvist, Pohádky ze země draka, První strom pohádek, F.L. Věk první díl, kde se popisuje dětství, Barunka,Anička z 1.A, Jarmilka a Klovanýsek, Ferda, Mikeš, Bubáci a hastrmani, Akademie pana Kaňky... ó jé, těch by bylo
kdyby nějaké povzbuzovadlo bylo hlavní podmínkou vzniku dobré literatury, to by sedělo v každé hospodě plno skvělých autorů
zažila jsem jich několik - pominu-li ty na základce (pan učitel Vacikar milovník spíše mluvnice než literatury jako takové, větný rozbor byl jeho vášní a také pro svou profesi získal nejednoho žáčka, na gymplu pak to byl prof. Pelán, byl to podivín, nutil nás si zapisovat vše a pak přesně odvykládat u tabule - tehdy námi kritizován, dnes vím o staročeské literatuře díky jeho přístupu zdaleka nejvíc, později prof, Švarc - preferoval diskuzi, debatu o přečteném, na znalosti faktů nelpěl - tehdy jsem byla nadšena, dnes nejsem s to vyjmenovat májovce, ruchovce...Takže ono je opravdu těžké zhodnotit, který češtinář je skvělý a který ne. Já sama souhlasím s tím, aby žáci četli i knihy dnes nedoceněné, třeba i Jiráska, Němcovou, Čelakovského, protože jednak je to naše kulturní dědictví, jednak je to trochu lék proti klipovému vnímání světa i literatury, které se prosazuje, tedy není to chyba autorů, ale naše, toho, jak jsme se naučili povrchně vnímat svět i četbu
mně se velmi líbí novinka, kdy při zadání knihy či autora do vyhledavače se objeví i obrázek nebo obrázky, to chválím a vítám
ano, odradí mne nejen obal, ale také zvolený typ písma. Knihy v určité podobě jsou pro mne prostě k nepřečtení. Zato mne přitahují (ale dnes už jen přitahovaly) knihy z knihoven v pradávných dobách balené do béžového balicího papíru, pokud někdy, výjimečně na podobně zabalenou knihu narazím i dnes, hned se na ni dívám.