kní diskuze u knih
https://www.youtube.com/watch?v=RqGCTy7XVSU
Taky jsem si všimla - je-li to ON (Richelieu ze Tří mušketýrů nebo George Taylor z Planety opic)! Ale kdo jiný... Jsem na to zvědavá, ale přečtu si to až nakonec (zatím jsem na str. 94).
Váš komentář (text níže) byl přesunut do diskuze u knihy Růže pro Algernon. Buď nebyl vaším názorem na knihu, nebo obsahoval spoiler (prozrazení děje).
Váš komentář (text níže) byl přesunut do diskuze u knihy Růže pro Algernon. Buď nebyl vaším názorem na knihu, nebo obsahoval spoiler (prozrazení děje).
Váš komentář (text níže) byl přesunut do diskuze u knihy Růže pro Algernon. Buď nebyl vaším názorem na knihu, nebo obsahoval spoiler (prozrazení děje).
Váš komentář (text níže) byl přesunut do diskuze u knihy Růže pro Algernon. Buď nebyl vaším názorem na knihu, nebo obsahoval spoiler (prozrazení děje).
POZOR - SPOILER!
"15. května
Moje studium pokračuje dobře. Univerzitní knihovna je teď mým druhým domovem. Museli mi zařídit oddělenou místnost, protože pojmout, co je na potištěné stránce, mi trvá jen chvilku, a když prolítávám knihami, nevyhnutelně se kolem mě vždycky začnou shlukovat studenti.
Teď právě mě nejvíce zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna ke druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje.
Je to zvláštní, ale když sedím v univerzitní kavárně a poslouchám, jak se studenti dohadují o dějinách a politice a náboženství, zdá se mi to všechno dětinské.
19. října
Dneska jsem zažil děsivou věc. Vzal jsem si výtisk článku, který jsem použil při svém výzkumu, bylo to Kruegerovo Über Psychische Ganzheit, chtěl jsem se podívat, jestli bych díky němu lépe nechápal vlastní zprávu a to, co jsem v ní dokázal. Nejdřív jsem si myslel, že mám něco s očima. Pak mi došlo, že už neumím číst v němčině. Zkoušel jsem to i s ostatními jazyky. Jsou všechny pryč." (dnes v 19:19) X (včera v 22:50) X
Váš komentář (text níže) byl přesunut do diskuze u knihy Růže pro Algernon. Buď nebyl vaším názorem na knihu, nebo obsahoval spoiler (prozrazení děje).
POZOR - SPOILER!
"15. května
Moje studium pokračuje dobře. Univerzitní knihovna je teď mým druhým domovem. Museli mi zařídit oddělenou místnost, protože pojmout, co je na potištěné stránce, mi trvá jen chvilku, a když prolítávám knihami, nevyhnutelně se kolem mě vždycky začnou shlukovat studenti.
Teď právě mě nejvíce zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna ke druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje.
Je to zvláštní, ale když sedím v univerzitní kavárně a poslouchám, jak se studenti dohadují o dějinách a politice a náboženství, zdá se mi to všechno dětinské.
19. října
Dneska jsem zažil děsivou věc. Vzal jsem si výtisk článku, který jsem použil při svém výzkumu, bylo to Kruegerovo Über Psychische Ganzheit, chtěl jsem se podívat, jestli bych díky němu lépe nechápal vlastní zprávu a to, co jsem v ní dokázal. Nejdřív jsem si myslel, že mám něco s očima. Pak mi došlo, že už neumím číst v němčině. Zkoušel jsem to i s ostatními jazyky. Jsou všechny pryč." (dnes v 13:50)
Ha! - už tam mají datum: 6.10.
http://www.talpress.cz/shop/produkt/526-odvracena-strana-sveta.html?katID=23
Jupííí - nebo možná spíše hurá ... ? Nevím, jestli jupí je pro námořníky vhodný způsob juchání...
A co se mi právě nestalo při placení: kód potvrzující převodní příkaz v bance začínal příznačně takto: 8ay !
Aye-aye, Vánoce jsou tady!
Přiznám se ale, že mně to oddalování dne D zas tak moc nevadí - čtu totiž teď poprvé podruhé 6. - 9. díl, jsem tedy jaksi na cestách, pohodlně usazena ve společné kapitánově & doktorově kajutě, což bych musela samozřejmě po obdržení desítky vlastně docela nerada přerušit. Takže u mě to radostné očekávání je tentokrát zcela prosto mučivé nedočkavosti...
ale někdy i beton ... se rozdrolí ... :-| (scream!)
Napínají nás opravdu důkladně. Ta desítka ale bude letos téměř určitě - alespoň tedy doufám, když už ji mají na webu v "Chystáme" (září - říjen)... :)
Váš komentář (text níže) byl přesunut do diskuze u knihy Růže pro Algernon. Buď nebyl vaším názorem na knihu, nebo obsahoval spoiler (prozrazení děje).
Váš komentář (text níže) byl přesunut do diskuze u knihy Růže pro Algernon. Buď nebyl vaším názorem na knihu, nebo obsahoval spoiler (prozrazení děje).
POZOR - SPOILER!
"15. května
Moje studium pokračuje dobře. Univerzitní knihovna je teď mým druhým domovem. Museli mi zařídit oddělenou místnost, protože pojmout, co je na potištěné stránce, mi trvá jen chvilku, a když prolítávám knihami, nevyhnutelně se kolem mě vždycky začnou shlukovat studenti.
Teď právě mě nejvíce zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna ke druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje.
Je to zvláštní, ale když sedím v univerzitní kavárně a poslouchám, jak se studenti dohadují o dějinách a politice a náboženství, zdá se mi to všechno dětinské.
19. října
Dneska jsem zažil děsivou věc. Vzal jsem si výtisk článku, který jsem použil při svém výzkumu, bylo to Kruegerovo Über Psychische Ganzheit, chtěl jsem se podívat, jestli bych díky němu lépe nechápal vlastní zprávu a to, co jsem v ní dokázal. Nejdřív jsem si myslel, že mám něco s očima. Pak mi došlo, že už neumím číst v němčině. Zkoušel jsem to i s ostatními jazyky. Jsou všechny pryč." (dnes v 19:19) X (včera v 22:50) X
Váš komentář (text níže) byl přesunut do diskuze u knihy Růže pro Algernon. Buď nebyl vaším názorem na knihu, nebo obsahoval spoiler (prozrazení děje).
POZOR - SPOILER!
"15. května
Moje studium pokračuje dobře. Univerzitní knihovna je teď mým druhým domovem. Museli mi zařídit oddělenou místnost, protože pojmout, co je na potištěné stránce, mi trvá jen chvilku, a když prolítávám knihami, nevyhnutelně se kolem mě vždycky začnou shlukovat studenti.
Teď právě mě nejvíce zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna ke druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje.
Je to zvláštní, ale když sedím v univerzitní kavárně a poslouchám, jak se studenti dohadují o dějinách a politice a náboženství, zdá se mi to všechno dětinské.
19. října
Dneska jsem zažil děsivou věc. Vzal jsem si výtisk článku, který jsem použil při svém výzkumu, bylo to Kruegerovo Über Psychische Ganzheit, chtěl jsem se podívat, jestli bych díky němu lépe nechápal vlastní zprávu a to, co jsem v ní dokázal. Nejdřív jsem si myslel, že mám něco s očima. Pak mi došlo, že už neumím číst v němčině. Zkoušel jsem to i s ostatními jazyky. Jsou všechny pryč."
Váš komentář (text níže) byl přesunut do diskuze u knihy Růže pro Algernon. Buď nebyl vaším názorem na knihu, nebo obsahoval spoiler (prozrazení děje).
POZOR - SPOILER!
"15. května
Moje studium pokračuje dobře. Univerzitní knihovna je teď mým druhým domovem. Museli mi zařídit oddělenou místnost, protože pojmout, co je na potištěné stránce, mi trvá jen chvilku, a když prolítávám knihami, nevyhnutelně se kolem mě vždycky začnou shlukovat studenti.
Teď právě mě nejvíce zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna ke druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje.
Je to zvláštní, ale když sedím v univerzitní kavárně a poslouchám, jak se studenti dohadují o dějinách a politice a náboženství, zdá se mi to všechno dětinské.
19. října
Dneska jsem zažil děsivou věc. Vzal jsem si výtisk článku, který jsem použil při svém výzkumu, bylo to Kruegerovo Über Psychische Ganzheit, chtěl jsem se podívat, jestli bych díky němu lépe nechápal vlastní zprávu a to, co jsem v ní dokázal. Nejdřív jsem si myslel, že mám něco s očima. Pak mi došlo, že už neumím číst v němčině. Zkoušel jsem to i s ostatními jazyky. Jsou všechny pryč." (dnes v 19:19) X
aneb:
He was wearing his best uniform – the white-lapelled blue coat, white waistcoat, breeches and stockings of a lieutenant in the Royal Navy, with the silver medal of the Nile in his buttonhole – and the deep white cuff of his gold-buttoned sleeve beat the time, while his bright blue eyes, staring from what would have been a pink-and-white face if it had not been so deeply tanned, gazed fixeldly at the bow of the first violin. The gihg note came, the pause, the resolution; and with the resolution the sailor´s fist swept firmly down upon his knee. He leant back in his chair, extinguishing it entirely, sighed happily and turned towards his neighbour with a smile. The words „Very finely played, sir, I believe“ were formed in his gullet if not quite in his mouth when he caught the cold and indeed inimical look and heard the whisper, „If you really must beat the measure, sir, let me entreat you to do so in time, and not half a beat ahead.“
Jack Aubrey´s face instantly changed from friendly ingenuous communicative pleasure to an expression of somewhat baffled hostility: he could not but acknowledge that he had been beating the time; and although he had certainly done so with perfect accuracy, in itself the thing was wrong. His coulour mounted; he fixed his neighbour´s pale eye for a moment, caid, „I trust…“, and the opening notes of the slow movement cut him short.
Měl na sobě svou nejlepší uniformu důstojníka Královského námořnictva – modrý kabát s bílými klopami, bílou vestu, kalhoty ke kolenům a punčochy – a v knoflíkové dírce měl stříbrnou medaili za abukirské tažení. Rukou v rukávě se zlatými knoflíky a velkou bílou manžetou odbíjel takt, zatímco jasně modré oči posazené ve tváři, jež by jinak byla růžovobílá, kdyby nebyla tak opálená, upíral upřeně na smyčeč prvního houslisty. Ozval se vysoký tón, pauza, rozvedení akordu. Zároveň s tím námořníkova pěst prudce dopadla na koleno. Zaklonil se v židličce, úplně ji zakryl, šťastně vzdychl a s úsměvem se otočil ke svému sousedovi. Slova „myslím, že tohle zahráli báječně, pane“ již vězela v jeho hrdle, jestli ne v ústech, když zachytil chladný, dokonce nenávistný pohled a uslyšel sykot: „Jestli si opravdu musíte odbíjet rytmus, pane, tak vás snažně prosím, abyste to dělal aspoň do taktu a ne o půl tónu napřed!“
Tvář Jacka Aubreye okamžitě změnila výraz z přátelské otevřenosti, vyjadřující potěšení, v poněkud zmatený výraz nepřátelství. Neměl na vybranou – musel uznat, že si opravdu bubnuje do rytmu. A přestože tak určitě činil s dokonalou přesností, počínání samo o sobě bylo nevhodné. Zrudl ve tváři – na okamžik se upřeně zahleděl do bledých očí svého souseda a řekl: „Myslím…,“ avšak úvodní tóny pomalé pasáže jej přerušily.
Hudební salonek v guvernérově paláci v přístavu Port Mahon, není-liž pravda? :)
Dnes poprvé se objevuje na webu nakladatele:
http://www.talpress.cz/chystame/patrick-obrian-odvracena-strana-sveta/
Píše se rok 1812 a kapitán Královského námořnictva Jack Aubrey je vyslán z Gibraltaru ke břehům Jižní Ameriky s úkolem ochránit anglické velrybářské lodi před útoky silné americké fregaty Norfolk. Jack na svou loď Surprise samozřejmě přibere svého přítele Stephena Maturina, který je nejen lékař a přírodovědec, ale rovněž agent anglické výzvědné služby. I on je pověřen tajnými úkoly při této plavbě. Plavba je pronásledována smůlou jak na počasí, tak na nehody, a americká fregata nezadržitelně uniká kolem mysu Horn až na Pacifik. Jack jako zapálený a svědomitý kapitán nepolevuje v honbě, přes všechna úskalí této plavby se vydá za kořistí i na odvrácenou stranu světa. Kdo kapitána Jacka Aubreyho poznal, ví, že svoji misi bude chtít dovést do konce za jakoukoli cenu.
ISBN 978-80-7197657-8, paperback 336str., obálka Geoff Hunt, jen klubové vydání - nebude ve volném prodeji. V našem eShopu cena 399 Kč. (září-říjen)
to čekání ... to čekání! - vyjde, nevyjde ... (už asi počtvrté zde posunutý termín - odkud asi autor těchto změn čerpá?)
tak aspoň malou náplastičku (snad není posypaná pepřem):
https://www.youtube.com/watch?v=9V6YsCdkUEc
Nejspíš budou druhá vydání vycházet paralelně s prvními dosud nevydanými překlady. Každopádně na fb v edičním plánu (4.1.2017) na rok 2017 mají v papíru anoncovaného jen Velitele a 10. a 11. díl a v e-formě Na vlnách Baltu a Válečnou štěstěnu.
"Čekat roky" je nevyhnutelný úděl pro příznivce Aubrey & Maturinovek, kteří nevládnou perfektní angličtinou, tak to bohužel je. :)
Anebo se dát k pirátům...
Na stole se objevovaly a zase mizely láhve a napětí stále více polevovalo. Rozhovor plynule probíhal ve španělštině, angličtině a jakési odrůdě francouzštiny. Dokonce došlo na smích a skákání do řeči, a když konečně vynikající moučník udělal místo bonbonům, ořechům a portskému, Jack nechal kolovat karafu a vyzval všechny, aby si naplnili skleničky po okraj. Potom zdvihl tu svoji a pronesl: "Pánové, navrhuji přípitek. Prosím vás, abyste si se mnou připili na Sophii."
"Na Sophii!" zvolali španělští kapitáni a zdvihli sklenice.
"Na Sophii," řekl Stephen. "Bůh jí žehnej!"
vs
Nenávist jako jediná hybná síla, nedůtklivé, neštěstím proniknuté prahnutí - dětství jako jediné šťastné období a očekávání neznámého. A potom nepřetržitý boj, který se snad ani nedá vyhrát, prohrávaný zápas s horšícím se zdravím - chudoba téměř pro všechny. Život je dlouhá nemoc s jediným možným koncem a jeho poslední roky jsou úděsné. Slabost, zhoršená neúprosnými, revmatickými bolestmi, odcházejícími smysly, přátelé, rodina, ztráta zaměstnání, člověk, který musí žebrat o slabomyslnost, anebo srdce z kamene.
a ještě - co se Jackovi na té str. 363 zdálo:
Magdaléna na Queenině obrazu mu říkala: "Proč si nenaladíš housle na oranžovohnědou, žlutou, zelenou a tuhle modrou barvu, místo těch starých všedních tónů?" Bylo to tak očividné. Naladili si se Stephenem nástroje, cello dohněda a do plné šarlatové, a opájeli se jenom barvami - a jakými barvami!
Na str. 363 opět narážím na "smeták". Což mě přimělo zauvažovat nad smetákem pana Křížka vs mopem pana Lokaje (který můj povzdech nad tím, že ve Veliteli šalupy ve druhém vydání bylo svlažování smetáků nahrazeno mopy, okomentoval pozoruhodně podrobnou přednáškou i o dalších hříších pana Křížka), mě napadá, že slovo smeták se přece jen hodí pro epoletu lépe - a to proto, že působí jaksi chlapštěji. Zatímco slovo mop vyvolává - alespoň tedy u mě - představu komorné nebo pokojské.
Ano, o Jackovi lze bez nadsázky říci - jak k dílu, tak k jídlu!
takže ne od 83. strany, ale od 107. strany jsme opět na moři!
- a (opět miniaturní spoiler, dalo by se říci spoilerek, možná spoilereček) - jaké shledání!:
"... Ale jinak, pane, je ta naše loď docela suchá a je tu opravdu spousta (kurzíva) místa - takového místa jako na nějaké řadové lodi první třídy! Sám pro sebe mám velkou ohromnou prostornou kajutu. Prokázal byste mi tu čest, pane, a dal si se mnou v podpalubí sklenku araku?"
"To si dám, s největší radostí," odpověděl Jack. Když se poněkud obtížně vtěsnal na truhlici ve "velké ohromné prostorné kajutě", zeptal se: "Jak jste se sem, Pullingsi, u všech všudy, vůbec dostal?"
A hned další (boží) ob-odstavec! (pozor, drobný spoiler):
"Jsou tu dva rostbífové, pane, pšili za vámi," hlísil strážný ve službě.
"Ach ne!" vykřikl kapitán Christy Palliere. "Ne v tuhle hodinu, pro smilování Boží! Řekněte jim, že tu nejsem, Jeannote. Možná se vrátím v pět hodin. Co jsou zač?
"Ten první je Aubrey, Jacques. Tvrdí, že je kapitánem v jejich námořnictvu," řekl strážný, zúžil oči a zkoumal proužek papíru, který držel v ruce. "Narozen 1. dubna 1066 v Blázinci v Londýně. Povolání otce: mnich, povolání matky: jeptiška. Jméno matky za svobodna, Borgia, Lukrécie. Ten druhý pocestný je Maturin, Etienne..."
"Rychle, rychle! zvolal kapitán Christy-Palliere. "Moje podkolenice, Jeannote, moji kravatu -" kvůli pohodlí seděl u stolu jen ve spodkách. "Ty zkurvysynu, moji košili. Penhoëte, musíme dneska vystrojit opravdový oběd - Jeannote, najdi kartáč na šaty - to je ten anglický zajatec, o kterém jsem vám vyprávěl. Vynikající námořník, okouzlující společník Vám samozřejmě nebude vadit rozhovor v angličtině, viďte? Jak vypadám?
Čekání na desítku se nějak protahuje ... od zoufání ale spolehlivě ochrání třeba dvojka - kam jsem chtěla jen nakouknout, připomenout si, překonat mořskou nemoc (neb už na str. 83 jsme opět na moři ... i když v přístavu, pravda ...) a zamyslet se např. nad historickými vztahy anglicko-francouzskými a obecně mezilidskými (no a samozřejmě se také zasmát O'Brianovým ironickým humorům, které často říznou i do bolavých a temných míst, takže smích či úsměv vystřídá vráska):
"Oběd," řekl kapitán Christy-Palliere a zavřel složku s rozsudky smrti, písmena F až L. "Měl bych začít sklenkou Banyulsu, ančovičkami a nějakými olivami, černými olivami. Pak bych snad mohl mít Hébertovu rybí polévku a po ní obyčejnou langustu v hovězím vývaru. Pak možná jeho skopovou kýtu en croute. Jehněčí je teď, když kvete tymián, vynikající. Pak snad už jen sýr, jahody a nějaké sladkosti ke kávě - třeba talířek mého anglického džemu. Žádná ta vaše dekorativní jídla, Penhoëte. Moje játra by to v tomhle vedru nevydržela a máme před sebou ještě spoustu práce, jestli má být Annibale připraven k vyplutí na moře příští týden. Máme tedy k vyřízení ty Dumanoirovy fascikly - byl bych tak rád, kdyby se mohl vrátit. Měl bych dneska dopoledne vyslechnout ty Maltézany. Jestli budeme mít dobrý oběd, tak mají šanci uniknout zastřelení..."
Doufejme. Desítka by měla vyjít každou chvíli. A jedenáctka ještě letos.
Kdo přečte první díl a líbí se mu, je navždy ztracen.... šťasten! :)
Když nechceš nic vědět, nesmíš si nic zjišťovat, čoveče! No ale ten medvěd není nic dějotvorně zásadního... Sranda bude, jako vždy, akorát, je jak je u O'Briana zvykem, často nenápadně poschovávaná a čtenář si jí musí všimnout - a taky si ji zasloužit (překonáním občasných obtížných pasáží a méně srozumitelných náznaků a nenadálých, ani odstavcem nenaznačených skoků v čase a prostoru).
Ježyš! ... :D
(napsala bych co to je, ale dopustila bych se téhož - to je rébus, kterej rozluštíš, až v Kapitánovi fregaty pokročíš :))
Myslím, že jo. Pan Lokaj je, řekla bych, poněkud "modrý mozek" a navíc ještě samožerný všeználek... Už jdeš do dvojky?
No co jiného ale nebohému o'brianistovi, který je nebezpečně očarován prvním dílem zbývá, když léčba je možná jen přísunem dalších pokračování, která t.č. nejsou k sehnání, žánop?! :)
Váš komentář (text níže) byl přesunut do diskuze u knihy Fantastická zvířata a kde je najít. Buď nebyl vaším názorem na knihu, nebo obsahoval spoiler (prozrazení děje).
Ráda bych tohle nové vydání z roku 2017 v pevné vazbě s krásnými černobílými ilustracemi Tomislava Tomice porovnala s původní brožovanou verzí - jenže kde vona je?! Kam ji kdo zašantročil? Nebo někomu půjčil a zapomněl komu i že, že?! ...
Už v úvodu je nastíněn opravdu zajímavý fenomén - pře - o kategorizaci tvorů na osoby, zvířata a ostatní:
Teprve roku 1811 byly vynalezeny definice, jež byla většina členů kouzelnického společenství ochotna akceptovat. Grogan Pařez, který byl právě jmenován do funkce ministra kouzel, vydal vyhlášku, podle níž se za "osobu" měl považovat "každý tvor, který má sdostatek inteligence, aby porozuměl zákonům kouzelnického společenství a byl schopen spolupodílet se na utváření těchto zákonů". Zástupci trollů byli pozvání k pohovoru v nepřítomnosti skřetů a komise dospěla k závěru, že nechápou naprosto nic z toho, co se jim říká; navzdory své dvounohé chůzi byli tudíž klasifikováni jako "zvířata". Vodní lidé byli poprvé v historii prostřednictvím překladatelů vyzvání, aby se stali "osobami". Víly, raraši a trpaslíci byli navzdory svému téměř lidskému vzhledu jednoznačně zařazeni do kategorie "zvířat".
Tím celá záležitost ovšem ani zdaleka neskončila. Všichni dobře víme o existenci extrémistů, kteří vedou kampaň za klasifikaci mudlů jakožto "zvířat", všichni také víme, že kentauři odmítli statut "osob" a požádali, aby mohli zůstat mezi "zvířaty", a vlkodlaci jsou zatím už dlouhá léta neustále přesunováni mezi Divizemi zvířat a osob. (...) Někteří vysoce inteligentní tvorové jsou klasifikováni jako "zvířata", protože nedokážou překonat vlastní brutální povahu. Akromantuly a mantichory jsou schopny rozumné komunikace, jakmile se k nim však přiblíží člověk, pokoušejí se ho pozřít. Sfinga mluví pouze v hádankách a hlavolamech a v případě nesprávné odpovědi má sklon k násilnostem. ...
A safra, na cbdb se do mě "pustil" pan odborný námořní poradce - Ing. Karel Lokaj ... - ti kapitáni jsou fakt přísní týpkové! :-)
No ale píše zajímavě a zbičovat mě (zatím) nenechal... :
https://www.cbdb.cz/kniha-54399-velitel-salupy-master-and-commander?show=diskuze
to je Jack? (zdá se, že po delším období na pevnině...) (aneb - hodule žravá?) :D
rozhodně číst popořádku! - ačkoli v O'Brianových knihách dějová linka není nic prvořadého, posun v postavách a chronologie tam je jasná a pevná, obzvláště (pro mě) je zajímavý jejich psychologický vývoj
No, doufám, že pan Talaš si teď už tuhle ságu může dovolit (dotovat).... k tomu mu dopomáhej např. Terry Pratchett nebo George Raymond Richard Martin, žánop..
No, dá se to předpokládat (když už s tím znovuvydáváním začli). Nebo by se možná daly půjčit v knihovně - někde je opravdu mají, i když vzácně - např. v Městské knihovně v Praze, tam ale nemají všechny - ale jestli znáš někoho ve Zlíně, tam mají všechny 4! Nebo možná v rámci meziknihovní výpůjční služby - a ta je, jak koukám, povinná dokonce podle zákona! By ti to zkrátilo čekání, chceš-li si později opatřit svoje. A Talpress, zdá se, chystá postupně i vydávání e-knih.
https://katalogtest.kfbz.cz/authorities/312500
To už je úděl českých fanoušků této ságy - extrémní trpělivost - když uvážíme, že první díl vyšel v roce 2000... nebo pátrat po antikvariátech - anebo tady v bazaru, jak vidím, je nabídka, i když se snad až příliš vytůrovanou cenou - možná by se dala usmlouvat, vzhledem k tomu, že se blíží ta druhá vydání.
jen ho nepodceňuj (s přihlédnutím, kolik toho snědl na prvním - seznamovacím - obědě se Stephenem) ... :-)
No, on má Jack, jak časem zjistíš (snad to není spoiler!), (čteš-li Velitele poprvé?) váhu dost proměnlivou, podle situace a podmínek...
Ha - mám to: na str. 106 "devadesátikilový Jack Aubrey" (zatímco ve 2. vydání je "Jack Aubrey vážící čtrnáct kamenů" a v originálu "fourteen-stone Jack Aubrey")