Sisssi diskuze u knih

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 382): Ale on si říká, ne, nikdo z nás nevydrží nic. Stačí seškrábnout kůži, a pod ní je řvoucí děcko.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 545): "...taky bych býval otvíral Stephenovy dopisy, kdybych mohl."
A když jsem mohl, dělal jsem to. A dělal bych to pořád. A dělám to.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 547): "...A zdroj mé špatné nálady nemusíte hádat. Já nejsem žena. Zeptejte se, a já vám to řeknu."
Že by mu Fitz záviděl jeho nové úřady?

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 552): Naše líbezná Jana. Po tváři mu teče slza. Jeho lidé začnou zděšeně pobýhat. "Náš pán pláče!" Samozřejmě, vždyť nic takového ještě nikdy neviděli.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 574): "Po pravdě řečeno," poznamená Norfolk, "jsem nikdy nevěděl, o čem máme s ženskými vlastně mluvit. Jim se nelíbí nic, co se líbí mužům."

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 585): Když dřív opatství potřebovalo peníze, vyrazili mniši na cestu s plesnivou lebkou Jana Křtitele a pár úlomky žlabu z Betléma. Ale když jim ani pak nezačalo v truhlicích cinkat zlato, čirou náhodou pod podlahou objevili pozůstatky krále Artuše a vedle něj kostru královny s dlouhými zlatavými vlasy. Jak s eukázalo, kosti byly velmi trvanlivé. Přežily požár, který zničil většinu opatství. Během let přitáhly tolik poutníků, že Becketův relikviář bledl závistí. Olověný kříž, skleněný kříž, ostrov Avalon: tahali peníze z důvěřivých a užaslých poutníků. Někdo říká, že po zdejší zemi chodil sám Ježíš, a místní obyvatelé tyhle zvěsti podporují: v hostinci U svatého Jiří mají otisk Kristovy nohy, za poplatek si ji můžete obkreslit a ten papír si můžete vzít domů.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 607): Tvrdíme, že máme rádi skromnost...Ale ve skutečnosti máme radši, když nám děvčata dávají svoji náklonnost jasně najevo. Než se začneme dvořit, máme rádi jistotu, že naše dvoření bude opětováno. Já bych se nikdy neodvážil promluvit na Bess, kdybyste mi ty a Edward Seymour nepomohli. Ženě, která by námi pohrdala, se radši vyhneme."

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 608): A mám dojem, že si nalíčila rty, což je opravdu zvrhlost."

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 623): To byl takový lhář, ten Geoffrey z Monmouthu, vsadím se, že se ani nenarodil v Monmouthu. Vsadím se, že tam v životě nevkročil.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 640): "Cromwelle,"řekne Jindřich, "mohl byste mít dítě?"
To ho zaskočí. "Asi ano," pokračuje Jindřich. "Vy jste z obyčejné krve. Obyčejní muži mívají sílu."
Král netuší, jak brzy se obyčejní lidé unaví. Dělník je ve čtyřiceti polámaný a křivý. A jeho žena je vyzáblá a utahaná v pětatřiceti.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 681): O Clenardově hebrejské gramatice: S jeho pomocí se prý základy naučíte za tři měsíce. Třeba tak dlouho žít nebudu, pomyslí si, ale začít můžu.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 695): Deset let, myslí si, mi lisovali a zplošťovali duši, až byla tenká jako papír. Jindřich mě mlel a mlel mezi mlýnskými kameny svých tužeb, až mě semlel na prtach a teď už mě nepotřebuje, rozfouká mě vítr. Vladaři nenávidějí ty, u nichž se zadlužili.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 723): Má.li člověk žít tak, jako by každý den byl jeho poslední, měl by také umírat, jako by měl přijít další den a po něm další.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 726): Nemá smysl plakat nad rozlitou krví. To je vše, neboť nemám času nazbyt.

24.04.2022

A ještě pár postřehů z knihy:

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 35): ...a až Marii uvidím, pomyslí si, řeknu jí to. Odtud, od lidí, kteří žijí z bláhových snů o minulosti, jí bezpečí nekyne.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 85): Jenže on je to, co jsou všichni panovníci: napůl bůh, napůl bestie.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 97): Neopakujte to, pomyslí si on. Jediná síla té kletby je v opakování.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 156): Říká se, že města vymyslel Kain. A když ne on, tak nějaký jiný milovník vraždění.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 172): Ve verších lorda Thomase se vůbec nesoupeří, jen se bez boje kapituluje před blbostí.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 182): Při vší úctě, pane, láska by nepřemohla aninováčka na kolbišti. Mrzáka by nepovalila. Nerozbila by ani vajíčko.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 194): Žasnete-li nad svým štěstím, měli byste žasnout tajně. Dejte pozor, ať vás přitom nikdo nevidí.

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 257): (při falešné zvěsti o smrti Jindřicha VIII.) "Jen říkáme, co jsme slyšeli," vyděsí se posel.
"Takhle začínají války."

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 282): "Král mi vypráví své sny." Ten výraz hrůzy v její tváři ho zaujme. "Mluví o tom, jaké to bylo, když byl dítě."
"Ženy se o dětství svých mužů zajímají." Dosud ho to nenapadlo, ale vlastně nikdy nepoznal ženu, která by se zdráhala vyslechnout si historku, byť by byla úplně vylhaná.
"To protože je chtějí milovat," řekne Jana. "Samotného toho muže někdy milovat nemohou, ale říkají si, že by mohly milovat dítě, kterým býval."

Hilary Mantel: Zrcadlo a světlo (str. 357): Mladí muži prohlašují, že chtějí změnu, že chtějí svobodu, ale ve skutečnosti je svoboda jen mate a ze změny se celí třesou. Vyšlete je na cestu, dejte jim plný měšec a příznivý vítr a oni neurazí ani míli a už pláčou, že potřebují pána. Potřebují být v učení, potřebují být vázáni, potřebují někoho, koho by mohli poslouchat.

22.04.2022

Přečteno v překladu Skoumalových, Císaře a nyní i Čížkové.
Na Žákův překlad, tolik strhaný níže, se chystám do budoucna.

Proč je v tomto vydání tolik vynechaných mezer a tolik předložek spojených se slovem? Opravdu škoda.

Udivuje mě, že u nového vydání je snad víc chyb, překlepů, chybějících uvozovek a dalších nedostatků, než tomu bylo u staré edice. Škoda.

Chudák Orwell by se asi divil, kdyby mohl nahlédnout do dnešní doby...

Autorka komentáře v závěru je toho názoru, že dárci jsou vlastně uprchlíci. Dovolte, abych se takové interpretaci zasmála. Proč hned takto adresně? Proč hned hledat konkrétní předobrazy? Pro mě je to alegorie západní společnosti celkově, vždyť co jsme jiného než ovce, které slepě věří, že to, co se "má dělat", se prostě dělá. My všichni přece jdeme slepě za tím, co nám okolí vnucuje jako jedinou správnou cestu a ani se nesnažíme něco změnit. Stejně jako dárci se necháváme vysávat prací a okolními lidmi, aniž bychom hledali únik nebo se snažili cokoli změnit.

Další titul, který se bude ucházet o prvenství v soutěži "Nejhorší román o císařovně Alžbětě".

Milá lenulitah, to je tím, že to byla Tvá první kniha o Sisi. Jistě, u neznámého tématu člověk nepozná chyby, stejně jako já bych je nepoznala u knihy třeba o starověku :-). Ale pro zasvěceného člověka je to opravdu slabší kniha.