1984
George Orwell (p)
WINSTON SMITH provede v dubnu 1984 něco nepřípustného. Ve válečných podmínkách Oceánie drcené krutovládou jedné Strany si začne psát deník, kterému svěřuje pochyby, jež ho už léta mučí. Úředník londýnského Ministerstva pravdy, kde se retušují, falšují či přímo likvidují dějiny, však ve svých zápiscích obtížně hledá srovnání s dřívějšími normálními časy, jejichž útržky doluje ze zasutých vzpomínek, dennodenně atakovaných přívalem propagandistických žvástů. Je snad jediný, kdo si v téhle zemi zachoval zdravý rozum a paměť? Opravdu kdysi zahlédl něco, co představuje zásadní trhlinu ve fazoně Velkého bratra, z jehož všeobjímající náruče není úniku? Ve zrůdném, avšak svým způsobem dokonalém totalitním režimu je Winstonova touha po špetce nezávislosti možná předem odsouzena ke zmaru… Zcela nový český překlad nejslavnější antiutopie míří ke generaci, jež už krutý a posléze groteskní komunistický útlak nezažila. Kniha, již autor dokončil v roce 1948, ukazuje s prorockou jasnozřivostí smrtelné nebezpečí ideologie zaštiťující se všeobecným dobrem, když žádá, aby se s ní lidé zcela ztotožnili. Fanatici a mocichtiví oligarchové stále číhají na příležitost. Stačí, když na chvíli přestaneme dávat pozor.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2021 , LedaOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Kniha se velmi rychle stala mou nejoblíbenější. Těžko se dají popsat pocity, ze kterých až mrazí. Jen těžko bych popsala, co ve mě zanechala.
Možná byste řekli, že to přeháním, ale dost často mě mrazilo, když jsem situace a spoustu okolností přirovnávala k reálnému světa a ty podobnosti tam viděla. Je neuvěřitelně geniální, jak autor dokázal předpovědět tolik věcí do budoucna, i když o tom předtím ani neměl zdání.
Nadčasovost tohoto díla až mrazí. Myslím, že tohle téma pasuje do jakékoli doby. Je to kniha, jejíž obsah se nezapomíná.
jak se ta naše pitomá situace nelepší a vyplavuje další a další pitomosti nekompetentní verchušky, podvědomě sahám po knížkách, které s tím nějak korespondují...
proto jsem nemohl vynechat ani 1984, i když jsem ji četl opakovaně. když náhodou zaslechnu plky z televize, mám dojem, že newspeak žije a je stále životaschopnější, že Veliký Bratr se oklepal a dál vesele šmíruje a my mu v tom ještě pomáháme (kolika appkám jste v poslední době dali svolení a přístup ke všem datům ve vašem smartu?:). a když sleduji ta stáda dezolátů, kteří si raději nechají uříznout nohu, než by si dali píchnout penicilin, musím se brodit ezoterickými slepičinci a bláboly nepraktizujících lékařů, nebo zasvěcené debaty nočních imunologů, epidemilogů a virologů, občanským povoláním traktoristů nebo přenašečů krabic, nebo manikérek, mám pocit, že už jsme tam, že už stačí jenom krůček a čekají nás krásné nové časy – s aktivním přispěním všech, kteří ničemu nerozumějí, ale rádi věří, že bude zase mléko za korunu devadesát a levné rekreace...
abych parafrázoval hesla Oceánie:
Myšlení omezuje
Vzdělání zotročuje
Hloupost osvobozuje
prostě nevím, kde na to Orwell narazil, ale je jasné, že tato planeta už asi definitivně patří pitomcům... možná se jednou dočkám i jeho slavného románu přeloženého do newspeaku...
a to jsem musel po knize sáhnout zrovna pár dní po Ľubochnianském sjezdu (14. ledna 1921) a pár měsíců před veleslavným výročím vzniku organizované skupiny pacholků schopných všeho, která nás dovedla přímo k branám dokonalého státu.:)
Totalita předložená autorem je velmi depresivní, což je samozřejmě záměr. Dobře jsou vystiženy emoce hlavních postav a prostředí žijí. Není to lehká kniha ke čtení, ale má čtenáři otevřít oči a ukázat kam to vše vede.
Velice zajímavá kniha, pokud při čtení myslíme na to, že je to alegorie na komunismus nebo fašismus. Bez vědění tohoto faktu bych to hodnotil jako průměrný sci-fi sociologický příběh.
Zvláště v první části knihy, než dojde k setkání s Julií je těžší se do knihy začíst. Po tomto zlomu se příběh stává zajímavějším. Závěrečná třetina knihy, která řeší důsledky a nápravu jiného smýšlení a názoru je opravdu šílená a zanechá silnou stopu.
Tuto knihu budou číst všechny následující generace, protože společnost se bude pořád pohybovat v cyklech od demokracie k diktatuře nebo cenzuře ať už čehokoliv. Z tohoto důvodu bude kniha stále aktuální a její myšlenky bude stále s čím konfrontovat.
A v neposlední řadě budete při čtení obdivovat Orwellovu inteligenci a jeho schopnost popsat lidské vědomí, manipulaci s tímto vědomím a s lidským názorem vůbec...
Sice se pohybujeme dějově v roce 1984, autor tedy naráží na starou známou éru stalinovského a břežněvovského socialismu, ovšem někdy mám pocit, že i někteří současní lidé u moci tuto knihu považují za jakousi brožuru, podle jejíchž zásadních myšlenek se také řídí.
Počtvrté přečteno, počtvrté silný čtenářský zážitek. Román 1984 je o světě, kde je minulost promyšleně ohýbána, překrucována a mazána a kde jsou osobní život, vztahy a emoce jednotlivého člověka potlačovány. Orwell načrtl svět, kde jedna skupina mocných dokázala pomocí řady promyšlených kroků potlačit individualitu člověka i jeho kritické myšlení a z obyvatelstva udělat samostatně neuvažujících masu. Ojedinělé projevy svobody jsou tvrdě trestány, a to nikoli okamžitou smrtí, ale promyšleným mučením vedoucí k úplnému psychickému rozkladu člověka.
Není pochyb, že 1984 je díky tématům svobody a demokracie nadčasovou knihou. Přesto si troufám říct, že význam knihy se s technologickým vývojem posouvá. Zatímco s totalitními režimy už zkušenosti máme, kam až může vést rozšíření technologií, se teprve dozvíme.
Musím dát jen 4*. Je to napsané hezky, ale ne vždy se to četlo lehce, za což ubírám 1*. Mnohdy jsem v tom bohužel viděla naši minulost (masivní popravy začínající v 50. letech) nebo i náznaky současnosti, jen doufám, že to není naše budoucnost.
"Minulost byla vymazána, na vymazání se zapomnělo, lež se stala pravdou."
"Nestačí jen ustavičně slaďovat řečnické projevy, statistiky a všemožné záznamy s momentální situací tak, aby se předpovědi Strany beze zbytku potvrdily."
ČV 10.místo žebříčku 50 nejčtenějších knih
Šedá, to je barva která se mi vybaví při čtení tohoto románu. Šedá až na pestrobarevné vyobrazení ideologických znaků na stěnách panelových domů.
Strava chudá, v ulicích nesvoboda, tyranský Velký Bratr, maskující se za Spasitele. Také strach z vlastního souseda, vymývání mozků, nevědomí a všeobecné přesvědčení, že je raději lepší nevědět a na nic se neptat.
To je román o životě, který není životem, jen přežíváním. Na čtenáře padá skepse a údiv nad tím, zda se takto dá doopravdy žít.
Při čtení si připadám jako člen ideopolicie, který narušuje Wilsonovi a Julii soukromí, vrtá v jejich stavu a odhaluje, co se dá. A nemůžu se dočkat, až je budu odhalovat znovu.
Všechno už tady bylo vymyšleno, vyblito a rozčvachtáno. Nevěřil jsem ve výjimečnost této knihy a teď se před zrcadlem fackuju...
„Pravověrnost je nevědomí“
….kdybych mohla dát 10 hvězd, dala bych je právě této knize. Je to prostě moje TOP kniha, ke které se neustále vracím.
Díky ní jsem si znovu uvědomila opravdovou hodnotu svobody, kterou jsem se postupem času naučila brát už jako samozřejmost.
Děj se odehrává ve fiktivním světě, v roce 1984, kde je vyžadována naprostá a bezvýhradná poslušnost pod neustálým strachem a hrozbou mučení a ponižování. Orwell tu varuje před totalitou, která se tu dostává až na úplnou hranu absurdity. Diktatura „Velkého bratra“ zde ovládá lidi takovým způsobem, že vlastně úplně přestávají jakkoliv myslet, kde prostě bezvýhradně věří tomu, co je jim předkládáno, byť jsou to sebevětší nesmysly a nelogičnosti (2 + 2 = 5), kde i minulost je lehce změnitelná a kde jsou lidé kriminalizováni ne za to, co učiní, ale za to, co si myslí.
Bohužel konec románu nedává žádnou naději, ukazuje jen na naprostou bezmoc člověka proti takovému systému.
Rozhodně to není snadné čtení, je to velice silný román, který má pořád co říct a který je snad, možná právě i s ohledem na některé znaky dnešní doby, víc a víc aktuálnější.
"Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou."
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
2000 | Farma zvířat |
2021 | 1984 |
2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
2007 | Válečný deník |
2015 | Hold Katalánsku |
(SPOILER) Hrozné, obdivovat knihu, která nemá jedinou kladnou postavu. Přemýšlela jsem velmi urputně, jestli mám nebo nemám dát plné hvězdičkové hodnocení, protože jak vůbec vím, že jsem sama dost inteligentní na to, abych takové věci hodnotila, ale nakonec jsem jednu ubrala, a pokusím se vysvětlit proč. Ve výsledku je prostě příliš zjevné, že hlavní palčivou Orwellovou motivací bylo vytvořit vášnivé shození sovětského socialismu/stalinismu, ve kterém se jako sám přesvědčený socialista zklamal. Všechno ostatní ustupuje tomuto záměru. Proto se ani údajně inteligentní postavy nechovají a ani nemohou chovat inteligentně, autor je musí vmanipulovat do pozic, ve kterých je chce. A zřejmě proto mám takový vnitřní problém s Winstonem a nemůžu s ním sympatizovat. Od začátku do konce je zmanipulovaným produktem Strany/vůle autora, a ani v jedné části knihy se doopravdy neprobudí. Je přesvědčen, že je sledován a posuzován na každém kroku, ale když dostane vzkaz od Julie, ani na chvíli nepochybuje o jeho autentičnosti, ačkoliv byl do té chvíle připravený ji zabít, jak moc ji považoval za svého nepřítele. Po začátku své "otevřené" rebelie v podobě milostného poměru (protože nazývat to láskou bych nechtěla) ho ani jednou nenapadne, že by kdokoliv kolem něj mohl svoji poslušnost Straně rovněž jenom předstírat a schovávat tak opravdový vnitřní život stejně jako on, pořád žije v přesvědčení, že je jediný na světě, kterého to vůbec napadlo. A jeho "vynucená" a "konvertovaná" láska k Velkému Bratru, která je velkou pointou celé knihy, by ve skutečnosti pointou a ničím novým být neměla, protože O'Briena miloval celou dobu, miloval ho ještě před Julií a miloval ho víc než ji, jako jediného ho považoval za svého rovnocenného partnera a tudíž v něm doopravdy k žádné změně nedošlo. Můj druhý zásadní problém s knihou je vztah (celé knihy) k ženám. Nevím, jestli Orwell napsal Winstona Smithe jako misogyna záměrně kvůli přidání další vrstvy způsobů, jak ho Strana dlouholetým vlivem zbavila skutečného lidství. Víc mám totiž dojem, že než jako úmyslné rozhodnutí to je prostě prolínání Orwellovy reality do jeho fikce, a totiž že ženským postavám není potřeba dávat žádnou hloubku či vlastní agendu, dokonce ani když by se dala považovat za jednu z hlavních postav. Z jeho pohledu jako by stačilo, že jí dal mechanickou zručnost, aby byla považována za rozpracovanou, a tak se o ní dál může mluvit pouze jako o objektu tělesného chtíče neschopného hlubší myšlenky či pouhého pokusu o něj. Sice to není tak strašné jako otevřeně formulovaná misogynie ve Dni trifidů, ale stejně mi to ve výsledku zabraňuje brát knihu úplně vážně, když mi její autor dává velmi silně najevo, že on by mě vážně nebral.