1984
George Orwell (p)
Dnes již klasické dílo distopického žánru je působivým obrazem společnosti, kde není místo pro lásku, vlastní názor ani pro víru ve vlastní smysly. 1984, dnes již klasické dílo antiutopického žánru, je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších románů 20. století a brilantní analýzou totalitních systémů. Britská společnost žije v roce 1984 pod nadvládou všemocné Strany. Hlavní hrdina Winston Smith, zaměstnanec Ministerstva pravdy, roboticky přežívá pod stálým dohledem Velkého bratra. Nepřetržité války a nedostatek základních potravin ještě přispívají k všeobecné duševní prázdnotě a mizérii. Winston Smith se zmůže na jedinou formu odporu: vede si tajný deník. Naděje na změnu se mu naskytne, když se seznámí s mladou, vzpurnou Julií – nejprve oba pouze sní o boji proti systému, ale nakonec seberou odvahu a připojí se ke stínovému hnutí odporu. Záhy se oba propadají ještě hlouběji do soukolí manipulace, špiclování, tělesného mučení i psychického teroru, které jsou všem totalitním režimům z podstaty vlastní. Audiokniha se v osobní rovině dotýká niterných témat, jako je láska, důvěra a zrada, zatímco v té abstraktní si klade filozofické otázky o povaze a poznání světa. V působivém podání Vasila Fridricha líčí vizi společnosti, kde není místo pro lásku, vlastní názor, dokonce ani víru ve vlastní smysly a varuje tak před jakoukoli diktaturou moci.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2021 , TympanumOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
Interpreti: Vasil Fridrich
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Další z mála úžasných knih k maturitě. O ději jsem dopředu nic nevěděl, takže jsem byl velmi překvapený ze všech zvratů. Tak nějak jsem furt doufal, že všechno dobře dopadne a Winston se svou láskou uteče někam, kde spolu budou šťastně žít. Omyl. Nad knihou jsem po dočtení dlouho přemýšlel a určitě ve mně něco zanechala. Doporučuju pro každého.
Úžasná kniha, která mě opravdu dostala. Z knihy přímo čiší atmosféra vyobrazované společnosti. Všem doporučuji.
(SPOILER)
Poprvé jsem 1984 četla v prváku na VŠ, podruhé jsem ji dočetla dnes. Tenkrát bych to shrnula nějak jako: "Jako dobrý, no." A dnes? Nestává se mi, abych u klasiky měla slzy v očích. Tady se mi to stalo. V místnosti 101.
Těžko hledat k této knize jiná slova, než která již zazněla v předchozích komentářích. Ano, kniha je nadčasová, kniha je plná hlubokých myšlenek, stejně tak je i děsivá, deprimující, vizionářská a i nyní rozhodně aktuální.
Je samozřejmě i pravda, že kniha je v něčem již zastaralá, některé popisy působí v kapse s mobilem, co toho umí víc, jak jejich obrazovka, fakt úsměvně. (Zatím se můžeme u mobilu rozhodnout, zda těchto funkcí využijeme, či ne... Tedy, můžeme???)
Přesto, že některé popisy jsou tedy už mimo, se vám kniha dostane hluboko, velmi hluboko pod kůži. Možná tím, jak vás vtáhne do děje, který už člověka nepustí, možná newspeakem, když jej domýšlíte do konečných důsledků, nebo možná taky tím, jak je to čtenář sám, koho v knize sežvýkávají, drtí a melou na Ministerstvu lásky, jak on sám postupně povoluje a vzdává to, někdo dřív, někdo později. Musela jsem si dávat přestávky a musela jsem hned zase pokračovat, přestože jsem se bála pokračovat a vlastně jsem pokračovat nechtěla...
A teď zpátky na Ministerstvo lásky. Celou dobu od Winstonova zatčení jsem přemýšlela, co je v místnosti 101. Pak jsem přemýšlela, co je v té MOJÍ místnosti 101. A tam se to stalo. Když jsem si uvědomila, co tam je. Co je v té mojí místnosti 101. Tam mi tekly slzy, slzy strachu a strašlivé bolesti jen z té představy toho, co by tam čekalo mě... Taky jste přemýšleli a poctivě se zpytovali, co na vás v té vaší místnosti 101 čeká? Jestli vás z toho nemrazí v zádech, možná jste jen zpytovali a hledali málo, možná příliš mělko pod povrchem...
Těžko se mi dává pouze tři hvězdičky knize, ze které je zřejmě několik generací a většina světa na větvi nadšením. Ale i u knih platí co samé, co o vdolkách a holkách. Mě tato kniha neoslovila. Vůbec v její první polovině jsem se k ní jen těžko vracela. Trvalo mi 2,5 měsíce, než jsem ji dočetla.
Ano, je to obsahově silné téma, nutí to člověka k zamyšlení, ale mám tam stále nějaké ALE. Možná je to dáno tím, co píše Hzjena. Nevím. V knihovně na mě čeká ještě Farma zvířat, jsem zvědavá, jestli mám problém s autorem nebo jen s touto knihou.
(SPOILER)
,,Mnohdy je legenda o nepoznaném lepší než samo nepoznané..."
Samozřejmě jsem měl mlhavou představu o čem kniha je, hodně jiných děl na ní odkazuje, nejedna kantorka u ní do dnes vlhne, všichni znají Velkého Bratra atp.
Jeden z problémů, proč mě kniha nijak neohromila, je ten, že jsem ji četl/poslouchal v roce 2022. Zajisté, měl jsem celou dobu na paměti že vyšla v roce 49, ale nelze úplně potlačit vědomosti a nutkání srovnávat čtenou věc s dnešní dobou. Možná kdybych ji četl před dvaceti lety, kdy jsem ještě neměl takové povědomí o všech Dolfíčcích, Kimech, Pepíčcích, Chánech apod., by ve mne zanechala větší dojem, ale takhle...
Takhle mi první polovina přišla jak severokorejská růžová knihovna a druhá, jako zbytečný výdej energie na mučení někoho, kdo ale svůj předělaný pohled na diktátorství stejně nikomu nepředá (ani na druhý poslech jsem nepochopil premisu toho, proč někoho předělávat, když ho stejnak zabiješ....a po třetí to poslouchat nehodlám).
Věřím že v devětačtyřicátém to byla pecka a dlouho potom, ale v dnešní době a s naší informační technologií a školstvím kniha dosti vybledá. Je mi to líto, čekal jsem od toho více.
Poprvé jsem knihu četl asi v prvém ročníku na střední, teď, nevěda roupama coby, poslechl jsem si audioknihu. Řekl jsem si, snažím se si tu na Databázi hrát na vzdělaného člověka, všude každému cpu co si myslím a ještě tady nemám 1984? Tak to by nešlo, podíváme se na to a napíšu pod tu knihu něco hrózně zajímavého. Mno, asi se tentokrát sám v sobě zklamu. Nějak mi furt nejde na mysl nic moc zajímavého, co bych mohl přinést. Kniha by snad mohla být velice zajímavým materiálem na filosofickou debatu (snad ani nemyslím pseudometafyzické monology O’Briena, které jsou vyloženě zastaralé, ale spíše témata pro daný svět, například proletářskou revoluci, či možná lépe revoluci prolétů, která je považována za metodu svržení režimu, po mém soudu by však daný režim ztroskotal na zcela jiném prvku – odmítnutí kolektivizace ve vrcholných kruzích vnitřní strany, kde autor – a díly němu samozřejmě postavy knihy, moc spoléhaly na racionalitu vedení) a samozřejmě se hodí pro politologické debaty, ale osobně k ní prostě nemám moc poznámek.
Původně jsem se zde chtěl vztekat nad fungováním režimu Angsocu, ale jednak tu pro to opět není místo (autor v tomto ohledu byl velice komplexní a rozhodně nelze jeho výtvor rozebrat jednoduše, opravdu si dal hodně záležet) a jednak sám ve své logice nacházím jisté chyby, o nedostatečném vzdělání ani nemluvě – spoustu problémů vidím na straně lidské psychiky, která po mém (jak jsem naznačil naprosto neodborném) soudu, funguje jinak, než jak ji Orwell využíval.
Dalším námětem nad kterým jsem se vztekal je problematika internetových (a politických, co si budeme nalhávat) blbů, kteří používají 1984 k argumentaci keééé…. všemu. Takový další ad Hitlerum argument. To, že se dnes vše přirovnává k „orwellovským metodám“ je naprosto absurdní. Ne, že by nebylo možné najít některé paralely s chováním některých států, respektive s některými konkrétními politickými rozhodnutími, to jistě ano, ale jsou slabé a chabé. Patrně neřeknu nic nového, když podotknu, že mnohem orwellovštější jsou sociální sítě a i ty vás sledují právě a jen tehdy, když se vy rozhodnete jim to dovolit a proboha, využívají je k tomu, aby si vydělaly peníze (což je upřímně dost čistý a milý důvod), nikoliv k tomu aby „používali moc pro moc samotnou“ a ještě k tomu tak, že „způsobí utrpění“ druhé osobě. Druhým problémem je to, že některé postarší osoby rády přirovnávají režim reálného socialismu k tomu, co vytvořil Orwell. Snad ani nemusím vysvětlovat, jaká hloupost to je, však to vyvrací v textu i sama kniha. Oblíbené prohlášení „Orwell by se divil“ je absurdní. Orwell vytvořil kontrolu jdoucí daleko za reálné možnosti snad jakékoliv diktatury. Za zmínku stojí snad ještě problematika „newspeaku“, která je v současnosti velice amplifikovaná v souvislosti s takzvanou cancel culture, samozřejmě opět zcela špatně. Prosím, newspeak nespočívá v zákazu, řekněme, sexistického, homofobního a jiného vyjadřování, není to ono slavné „zakáží nám používat slova muž a žena“, ale na redukci lidského myšlení jako takového. Člověk, chtěj nechtěj, uvažuje prostřednictvím slov. Když mu dáme vhodnou slovní zásobu, regulovanou tak jak my chceme, nebude schopen uvažovat o věcech, o kterých nechceme aby uvažoval.
Ten můj komentář je docela dlouhých "ne moc poznámek", že? Jsem v tom dobrý. Tak tedy závěrem, jedná se o knihu neskutečně zajímavou, která je napsaná elegantně a čistě, bez zbytečností a složitého vyjadřování, její myšlenka, jasně vyložena, je zavěšena na celkem pěkný příběh, který celkem napomáhá strašlivosti komplexu knihy. Neříkám, jsou tam jistá slepá místa, ale co už. (Zde narážím na scénu, ve které Winston čeká v cele ještě před začátkem procedury a setkává se tam s některými postavami. Je to zbytečné natáhnutí, které pouze ukazuje co už bylo dávno jasné a nic jiného nepřináší, snad krom jakéhosi patetického apelu na city.) Vžila se, myslím, do obecného povědomí a patrně se opravdu jedná o jeden ze základních kamenů „klasické“ literatury. A mimochodem, po jejím přečtení už některé věci z hlavy prostě nedostanete. Klasicky takové Ministerstvo lásky, které se specializuje na mučení.
Snad jedna informace, o které tu třeba ještě nikdo nehovořil, závěrem. Zajímavé je prohlášení „Nic nebylo nezákonné, protože žádné zákony už dávno neplatily.“, které krásně aplikuje marxistické idee a co více, smýšlení většiny sovětských právníků, minimálně těch čerstvě porevolučních (pane Stučko, koukám na vás). Vycházeli z předpokladu, že nejen právo, ale dokonce ani stát nebude do pár let vůbec potřeba. Zajímavé bylo, že ideu o zániku práva realizovali tak, že tvořili absurdní množství právních norem - dekretů… Orwell se rozhodl tento nedotažený projekt dovést do konce.
Mistrovské dílo s přesahem daleko do budoucnosti. Někdy mám dojem, že někteří to mají jako manuál, jiní to nečetli vůbec. A to je vážně škoda.
Bála jsem se knihu číst. Totalitu jsem zažila. Byli jsme sledování kde chodíme a s kým se kamarádíme a to nejen na základní škole, střední i v práci. Třídní učitelé museli psát komplexní posudky k přihláškám na střední školy. Pionýr byl každou středu povinně i jiné kroužky na střední škole také. Ale naučili jsme se o orientaci v přírodě, první pomoc a hlavně jsme byli se spolužáky a kamarády. Těch pozitívních věcí bylo více. V knize je všechno zakázáné a ponurejší. Taky tam mají organizovanou zábavu, ale to je asi jediné pozitivum. Všechno to nejhorší ze všech totalitních režimů v jedné knize. A současný svět? Měli by to ve školách dospívajícím dát jako povinnou četbu. Smutek dolehl na mě, že lidé mohou vymyslet takové věci.
Je to příběh k zamyšlení a měli bychom být vděční, že nežijeme v takové době. Příběh mě donutil k zamyšlení, ale není to nic, k čemu bych se vracela. Místy mě kniha nudila a přeskočila jsem asi tak 10 stran, které byly naprosto nezajímavé. Je to smutný příběh, ale otevře oči. Každopádně můj šálek kávy to není a některé pasáže nemusí v knize vůbec být. Jsou tam nadbytečné.
K očištění planety - Úplná Demontáž Lidstva! Vypůjčuji si název hudebního alba, které by ovšem bez člověka nevzniklo... Nevznikla by ani beletrizovaná politologicko-psychologická studie pro ty, co neradi odborné statě, a maně tuší smysl okřídlených sloganů o velkém bratrovi a orwellovském režimu - aniž by knihu četli. Po přečtení je schvátí dilema, zda slovo lidstvo znamená poctu či nadávku. 3/22
Na knize se mi líbí nejvíce celková atmosféra, která je velmi klaustrofobní a hutná. Podobnou větu jsem psal i u (taky úžasné) "Farmy zvířat", ale Orwell mě ohromil tím, jak pomocí svého přítele byl schopen podat lidem nebezpečí totalitních režimů. Nejsem zastáncem toho, aby se určité knihy vnucovaly čtenářům, ale věřím, že by "1984" (nebo "Farmu zvířat") měl přečíst každý. "Farma zvířat" se mi líbí o chlup více svojí bizárností, tím, jak autor schovává historické postavy za zvířata, ale "1984" je zase lepší v tom, jak se autor za nic neschovává a všechny ty absurdity, nesvobodu a potlačení lidskosti strčí čtenáři před obličej, aby nezapomněl, co se jemu může stát taky.
Mrazivá ukázka totality v akci. A to v roce kdy se technologie odposlechu musela skrýt za obrazem kvůli své velikosti. To je dnes, v době kdy si dokonalé zařízení pro šmírování každý nosíme v kapse, docela úsměvné :)
(SPOILER) Nesmrtelný dystopický román George Orwella je alarmující dílo, ze kterého člověka mrazí, zvlášť když si uvědomí, kolik z jeho obsahu se dělo, pořád děje a nadále bude dít. Orwellův román 1984 o totalitním režimu, kde absurdita převzala moc a zdravý rozum posměšně připoutala na pranýř, kde černá je bílá, kde 2+2=5, v sobě navždy ponese varovné poselství. Ostatně nepřipomíná nám to něco ?
Moje srdcovka. Kolikrát já se k ní od gymplu vracela, to ani nespočítám, a stále mě nepřestává fascinovat, překvapovat. Je geniální, je smutná, je děsivá, je pravdivá.
Poslouchal jsem jako audioknihu ve zdařilém zpracování na YT. Často jsem některé pasáže dával 2x. A musel jsem to kouskovat. Byl jsem z toho na hadry. Je to tak živé! Pocitově: V první půlce mi pripomnělo takovou love Story ala Remarque .. postupně přechází v temnou přeměnu hrdiny za pomoci zrůdnych postupů "Vé Bé" drtících jeho tělo a duši. Klesáme spolu s ním hloub a hloub až ..
Je dobře, že tohle "Varování" patří do povinné četby a čtou ji tak mladší generace!? Takže naděje tu je!
Zajímavý příběh o tom, jak to může dopadnout, pokud se zvolí špatná strana. Můžeme tu poznat některé historické skutečnosti včetně masové manipulace. Je hodně deprimující, že už v době vzniku knihy autor věděl, před čím svět varovat.
Přesto se mi tato knížka nečetla moc dobře, jazyk autora mi nesedl, některé pasáže byly až moc zdlouhavé.
Tuhle klasiku jsem si už delší dobu chtěla přečíst a došlo na ni díky čtenářskému klubu. Mistrně vykreslená totalita, chvílemi člověka až zamrazí!
Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla!
Velký bratr tě vidí!
2+2=5
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
2000 | Farma zvířat |
2021 | 1984 |
2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
2007 | Válečný deník |
2015 | Hold Katalánsku |
Tato kniha se nečetla snadno a zanechala ve mě spoustu pocitů, nutí k přemýšlení a dokáže čtenáře zasáhnout.