1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544171/bmid_1984.jpg
5
11869
11869
1984 je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších románů 20. století.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
Tympanum
Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
Interpreti: Vasil Fridrich
více info...
Přidat komentář
Moje srdcovka. Kolikrát já se k ní od gymplu vracela, to ani nespočítám, a stále mě nepřestává fascinovat, překvapovat. Je geniální, je smutná, je děsivá, je pravdivá.
Poslouchal jsem jako audioknihu ve zdařilém zpracování na YT. Často jsem některé pasáže dával 2x. A musel jsem to kouskovat. Byl jsem z toho na hadry. Je to tak živé! Pocitově: V první půlce mi pripomnělo takovou love Story ala Remarque .. postupně přechází v temnou přeměnu hrdiny za pomoci zrůdnych postupů "Vé Bé" drtících jeho tělo a duši. Klesáme spolu s ním hloub a hloub až ..
Je dobře, že tohle "Varování" patří do povinné četby a čtou ji tak mladší generace!? Takže naděje tu je!
Zajímavý příběh o tom, jak to může dopadnout, pokud se zvolí špatná strana. Můžeme tu poznat některé historické skutečnosti včetně masové manipulace. Je hodně deprimující, že už v době vzniku knihy autor věděl, před čím svět varovat.
Přesto se mi tato knížka nečetla moc dobře, jazyk autora mi nesedl, některé pasáže byly až moc zdlouhavé.
Tuhle klasiku jsem si už delší dobu chtěla přečíst a došlo na ni díky čtenářskému klubu. Mistrně vykreslená totalita, chvílemi člověka až zamrazí!
Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla!
Velký bratr tě vidí!
2+2=5
Silný příběh o tom, co všechno dokáže režim, když chce člověka zlomit a podvolit si ho. Z knížky mě chvílemi až mrazilo. Bohužel, některé pasáže byly zdlouhavé a ne moc záživné, i když chápu, že pro celkový pochopení příběhu byly důležité.
Kdybych to neměla v Čtenářské výzvě, asi bych to nedočetla. Opravdu depresivní.
Nevybrala jsem si úplně nejlepší čas ke čtení této knihy, ke konci roku a o vánocích, ale chtěla jsem splnit ČV. Už jsem si ji chtěla přečíst dávno, tak se stalo a ještě jsem si to přehrála v audiodramatizaci s českými herci na 5 hodin poslechu. Ráda jsem si pročetla ty dialogy a Winstonovy myšlenky, ale popis té filozofie strany atd. mě trochu nudilo. Jen je mi záhadou, jak to Orwell mohl napsat v roce 1949, protože je to hodně šokující, co všechno věděl.
Není pro mě snadné napsat komentář k této geniální knize, protože vše napsali čtenáři přede mnou.
Souhlasím, že kniha je děsivá, deprimující, vizionářská, že je obžalobou totalitních režimů, že je nadčasová a aktuální i nyní.
I mně chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale potom začaly přečtené stránky rychle přibývat.
Jen si vyčítám, že jsem se dala do čtení tohoto románu v nevhodnou dobu - na Vánoce a konec roku by byla vhodnější méně depresivní četba. Kniha patří k těm několika, které mě dokázaly "rozhodit" - jako např. osudy a mučednická smrt Josefa Toufara či deníková sága Jaká je cena člověka...
P. S.: Ty krysy! Pane Bože, ať se mně o nich v noci nezdá!
Děj této knihy alespoň okrajově zná kde kdo, pojem Velký bratr také, ale určitě je dobré si tento nadčasový román přečíst.
Jak je vidět, nestárnoucí klasika, která se znovu a znovu aktualizuje v reálném světě. Dokonalá beletrie a zároveň studijní materiál.
K této knize není potřeba komentáře ani recenze. Je až neuvěřitelné, co autor dokázal předpovědět v době, kdy knihu psal.
(SPOILER)
Román 1984 osobne považujem za absolútny strop svetovej literatúry. Orwell ho dokončil v roku 1949, kde v ňom zniesol obžalobu totalitného režimu, pričom vychádzal z praktik dystopickej totality. Človeka až mrazí, ako dokázal predpovedať budúcnosť.
Príbeh pojednáva o úradníkovi Ministerstva pravdy Oceánie, Winstonovi Smithovi, ktorý rovnako ako všetci ostatní žije pod neustálym drobnohľadom strany, ktorá sa snaží ovládnuť všetko, vrátane ľudského myslenia, ľudských pudov, myšlienok a podstaty človeka. Systém prepisuje minulosť, aby zodpovedala vládnucej ideológií, manipuluje historické dokumenty, spomienky, literatúru, filmy, zakazuje lásku a akýkoľvek cit a sex. Jedným z prepisovačov je samotný Winston. Je sledovaný veľkým bratom a všadeprítomnými obrazovkami, ktoré majú oficiálne slúžiť ako ochrana pred nepriateľom, ale v skutočnosti sa nimi odhaľujú myšlienky proti Strane. Deti sú vychovávane tak, aby nahlasovali svojich rodičov, a ak sa nájde človek, ktorý dokáže uvažovať samostatne, je jednoducho vaporizovaný, resp. vymazaný. Winston verí, že musí existovať niečo viac, pretože spomienky mu ostali. Strana však manipuluje so všetkým, aj so spomienkami. Vzoprie sa systému, zúčastňuje sa na 2 minútach nenávisti pri popíjaní ginu víťazstva, píše si denník, začne si s členkou strany, čím sa dopustí najväčšieho ideozločinu. Zistí, že ho 7 rokov sledovali a vedia všetko, aj to, čo si v danom okamihu v duchu myslel. Je vystavený mučeniu, hladovaniu a teroru. Pod hrozným nátlakom prezradí všetko a prizná sa k veciam, ktoré nespáchal až nakoniec sám prijme učenie strany, podľahne, začne milovať veľkého brata až je sám popravený a vaporizovaný.
Must read všetkých čítačov aj nečítačov!
(SPOILER) Četla jsem po víc jak 20 letech - poprvé jako středoškolačka - a vlastně jsem si ji vůbec nepamatovala, nebo možná kvůli životním zkušenostem jsem ji četla jako úplně novou knihu. Tenkrát jsem zcela jistě nemohla domýšlet veškeré pointy, ani vidět celý rozlehlý obraz, který nám Orwel namaloval. S husí kůží sleduji, jak před víc jak 70 lety načrtl svět, do kterého se slepě řítíme (obrazovky, které nejen vysílají, ale i sledují mi něco připomínají...). Ideozločin nepřináší smrt, ideozločin JE smrt! A až nám Elon prodá čipy do mozku, bude dokonáno...
V tomto proslulém románu na mne překvapivě nejvíce zapůsobily pasáže, charakterizující "obyčejný lidský život" a vztahy mezi Winstonem a Julií. Ač obklopeni absurdním režimem, stále se vracejí ke své přirozenosti v ženském a mužském chápání světa a jejich myšlenky a konání jsou tudíž naprosto přesvědčivé. Definice absolutní totality je sice autorem líčena do nejmenších podrobností, přesto funkčnosti takového modelu nevěřím - ať už jde o superstáty, nebo představu neomezené moci na dobu neurčitou. Orwell naopak podle mně přesně a výstižně definuje "trojí lid" a jeho nekonečnou snahu soupeřit o moc - nejedná se nakonec o novou myšlenku. Román je ale pozoruhodný, nadčasový a vybízející čtenáře k zamyšlení (stačí se jen podívat na ten počet zdejších komentářů :) )
(SPOILER) Děsivé dílo, které jsem celou dobu četla s napětím a husí kůží. Konec působí beznadějně a depresivně, knihu jsem zahodila s tím, že si ji už nepřečtu, nicméně mně opravdu sedl i styl psaní a musela jsem si knihu koupit (měla jsem jen půjčenou), a párkrát si ji pročtu. Stojí za přečtení. Skvěle popisuje fungování totalitních praktik a metody ke zlomení lidské vůle tak, až je to děsivé.
Ponuré, deprimující dílo, které se navíc hodně špatně čte. Téměř bez děje, žádné napínavé zvraty, snadno předvídatelný závěr. Styl psaní je zvláštní, dokumentární, jako bych četla příručku o tom, jak se chovat v jejich světě. Určitě to už nikdy nechci číst znovu.
Kdejakou vraždu snáším lépe, než jak jsem snášela tohle. Hlavně k závěru jsem si dávala tak dvoudenní pauzy, protože to byla síla. Naštěstí mám dočteno.
Zííív. Jo, jo, je to klasika. Ne, nespím, já to pozorně sleduju. Chrrr. Co? Jo, jasně, alegorie, náznaky, kritika společnosti, já to chápu. Po druhé světové z toho lidé museli padnout na zadek a těžce hyperventilovat. Ale dnes? Promiňte, ale 1984 je kniha s velkou myšlenkou, která je obalená asi tunou a půl vaty, nudy a nezáživných rádoby kritik. Nebavil jsem se, ať je to klasika sebevětší.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
(SPOILER) Nesmrtelný dystopický román George Orwella je alarmující dílo, ze kterého člověka mrazí, zvlášť když si uvědomí, kolik z jeho obsahu se dělo, pořád děje a nadále bude dít. Orwellův román 1984 o totalitním režimu, kde absurdita převzala moc a zdravý rozum posměšně připoutala na pranýř, kde černá je bílá, kde 2+2=5, v sobě navždy ponese varovné poselství. Ostatně nepřipomíná nám to něco ?