1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547016/bmid_1984.jpg
5
11920
11920
Vojna je mier Sloboda je otroctvo Nevedomosť je sila Winston Smith žije v roku, o ktorom sa domnieva, že je rok 1984, ale naisto to vedieť nemôže. Veľký brat a jediná politická Strana v absolútnej totalite kontrolujú prítomnosť, manipulujú minulosťou aj budúcnosťou. Sloboda neexistuje. Pravda je len myšlienkový konštrukt. Ľudská individualita je zločin, za ktorý sa pyká. Winston pracuje ako radový ministerský úradník a žije život plný pretvárky a tupej beznádeje. Až kým mu doň nevojde Júlia a s ňou mladosť, krása a láska. Winston začne veriť, že život musí byť niečo viac ako len nekonečná vojna, Strana, práca, hlad a bolesť. Existuje svet mimo týcho mantinelov? A hlavne, vidí a počuje Veľký brat skutočne všetko? George Orwell vo svojej dystopickej fikcii stvoril ponurú a krutú víziu ľudstva. Zvrátené metódy manipulácie jedincom i spoločnosťou vykreslil tak dokonale, až z toho oťažieva srdce. Román bol pôvodne napísaný a zasadený do budúcnosti okolo roku 1984, ale jeho odkaz je pálčivo aktuálny pre každé časy a právom patrí medzi najvýznamnejšie diela svetovej literatúry. 1984 je román o ľudskosti a o tom, ako ju zničiť.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , SnowMouseOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Podle mě se jedná o klasiku, kterou by si měl každý alespoň jednou za život přečíst (spolu s Farmou zvířat). Je pravda, že děj v místech pokulhává a má své nedostatky, nicméně v tomto případě je nejdůležitější myšlenka celého díla. Je až mrazivé, kolik se v knize nachází paralel k současnému dějství ve světě (a to nemluvím jen o válkách a různé propagandě ve státech, ale i o médiích a sociálních sítích, které dennodenně používáme). Člověk by si řekl, že oproti orwellovské totalitě je naše realita procházkou růžovým sadem, ale bůh ví, kam to celé nakonec dotáhneme.
"Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla"
No na rovinu, nebýt situace, ve které se dnes nacházíme, kdy jsme jen kousek od celosvětové války, asi by mě tak nefascinovala. Pořád jsem si říkala, že není možné, aby to někdo napsal v roce 1947. Trvalo mi docela dlouho, než jsem dočetla, obzvláště pasáž z Knihy se mi táhla a pořád jsem se vracela, když jsem přestala vnímat co čtu. Konec je pro mě beznaděj... Krásná myšlenka, kterou si chci zapamatovat týkající se srovnání mladé a zralé ženy, ztloustlé porody a starostí o jiné: "Proč by se měl plod považovat za méně cenný než květ?"
Orwell po dlouhé době znovu a v klasice. Co říci? Toto je povinná četba. A oprávněně. Nejen, že má jasnou myšlenku, poučku a příběh, ale navíc se to čte jedna báseň. Po nějakých těch průserech poslední doby docela pohlazení po duši. Klasika, která sice někdy pokulhává v detailech, ale to je to nejmenší .
(SPOILER) I na tuto knihu musel přijít ten pravý čas. A když nadešel, přečetla jsem jí za tři dny. Musela jsem si dávat přestávky, nezvládla jsem jí na jeden zátah. Všechno vstřebat, pochopit, smířit se. Je tak děsivá, ochromující, ...Zpočátku to cosi připomíná, ano - cenzura, ano - sledování, ano - donášení..to vše každý z nás trochu zná, z minulosti či z informací z jiných částí světa. Samozřejmě zde je to úplně jiná liga, říkáme si - trochu dystopie, trochu sci-fi. Pak přichází Kniha. Zdánlivě nejnudnější pasáž, vysvětlující vše, co už víme nebo minimálně tušíme. Možná zdlouhavá, ale velmi důležitá. Od okamžiku, kdy dochází na mučení, už je to jen šílenství. Nedokážu to vyjádřit jinak. Rozložit člověka na molekuly a znovu si ho poskládat podle svého, tolik bezmoci, utrpení, o kterém ani neví, neví, že má hlad, neví, že páchne, jen čas plyne, dál a dál v hrůze a beznaději, kterou si ani neuvědomuje, vygradovaných do brutálního nátlaku, který má onoho člověka s konečnou platností zlomit. Dosáhnout svého, přesně tak, jak mu bylo slíbeno. Zdánlivě nemožné, neuskutečnitelné, člověk má přece duši, která je nedotknutelná, alespoň jednu její část si v sobě přece musí uchovat, záblesk sebe sama, uvědomění své osobnosti...závěr příběhu mě nechal zírající na poslední řádky, zklamanou do morku kostí. Naděje zemřela.
Tak slavnostně dočteno a teď ten okamžik, na který už se nějakou dobu absolutně netěším, protože hodnocení nebude jednoduché. Vyjmenovávat děj naštěstí nemá v této záplavě komentářů smysl.
Z jednoho pohledu je to geniální a nadčasová kniha, dokonalý zdroj citátů na téma totalita a demagogie. V dnešní době, kdy si agresor háže bomby na nemocnice a s klidnou tváří nahlašuje světu, že se vlastně jen brání a zachraňuje prosté lidi, je to o to více aktuální a kniha je o to víc silnější. Je evidentní, že varianty na ministerstva Pravdy, Lásky nebo Míru nám nejsou vzdálené desítky let v minulosti, ale poměrně málo kilometrů od našich východních hranic. Z tohoto pohledu mazec, chápu kult knihy, chápu, že jí byla celá řada lidí nadšená.
Z druhého pohledu je to ale neskutečně nudná a natahovací kniha, která sice má tu hlavní myšlenku (často ještě ke všemu nedotaženou a nedovysvětlenou), ale skoro nemá děj. První třetina se ještě dala, protože z nuly seznamovala se světem a hlavně s poměry na ministerstvu Pravdy. Druhá značně polevila v tempu a čtení Knihy (dokonce opakované) to už zabilo úplně. Třetí část, kdy si strana dala tu práci, aby se jen a pouze odpůrců nezbavila, ale kompletně je předělala k obrazu svému, se už opravdu táhla jak smrad. V žádný epicko šťastný konec jsem nedoufal, tak jsem nebyl ochuzen, ale nějaký trochu rozumný konec to mít ale taky mohlo. Naštěstí konec přišel zničeho nic, bez varování a bez nějaké gradace. Při zjištění, že už následuje sáhodlouhý vědecký rozbor jazyka, který se v knize prakticky nepoužívá a pak ještě užvaněnější doslov, jsem se zaradoval a na čtečce zařadil rychloposuv.
Takže tak, uznávám, že podprůměrné hodnocení si kniha možná těsně nezaslouží, ale prostě tři hvězdy už by mělo dostat něco, co mi po třech větách nezavře oči.
Dnes zvyšuju hodnocení ze čtyř na pět.
„Válka je mír!" ...Neuvěřitelně prorocké, až k breku.
Ťažko sa mi hodnotí, keďže je to geniálne a odporné zároveň. Neskutočne ma irituje slepá viera, poslušnosť a vernosť systému. Irituje ma Strana i jej služobníci, všetci ako bez ducha. Ale deje sa to, ako vieme, možno práve preto je to tak desivé.
Přečteno před pár měsíci a neohodnoceno. Nějak jsem nevěděla co si o knize myslet. Teď už vím, bohužel. Ta podobnost je děsivá.
Válka je mír,
svoboda je otroctví,
nevědomost je síla!
Tak opět jeden splacený dluh. Poslouchala jsem výborné rozhlasové zpracování, které mi u této knihy přineslo nečekaně silný zážitek. Můžete si číst větu za větou, kapitolu za kapitolou, ale při dramatizaci se ocitnete uvnitř. Uvnitř a po boku Velkého Bratra. Uf, musela jsem si tyto návštěvy dávkovat. A byla jsem vděčná za tu, která byla konečně poslední. Jen se teď sama sebe neklidně ptám, jestli nežiju v iluzi, že se jednalo pouze návštěvy.
Kniha je hodně čtená což je asi dobře.Ale byla to teda síla. Nejpozitivnějši je vztah Winstona a Julie, jejich láska v začátku. A že to napsal autor v roce 1949 je vzhledem k vývoji světa nepochopitelné.
najdepresívnejšia kniha akú som kedy čítala... veľmi dlho som sa ňou "prehrýzala", ale bola som strašne zvedavá, ako to s nimi všetkými dopadlo...
obávam sa, aby sme aj my raz nedopadli ako Winston... :-/
Tato kniha se nečetla snadno a zanechala ve mě spoustu pocitů, nutí k přemýšlení a dokáže čtenáře zasáhnout.
(SPOILER) Další z mála úžasných knih k maturitě. O ději jsem dopředu nic nevěděl, takže jsem byl velmi překvapený ze všech zvratů. Tak nějak jsem furt doufal, že všechno dobře dopadne a Winston se svou láskou uteče někam, kde spolu budou šťastně žít. Omyl. Nad knihou jsem po dočtení dlouho přemýšlel a určitě ve mně něco zanechala. Doporučuju pro každého.
Úžasná kniha, která mě opravdu dostala. Z knihy přímo čiší atmosféra vyobrazované společnosti. Všem doporučuji.
(SPOILER)
Poprvé jsem 1984 četla v prváku na VŠ, podruhé jsem ji dočetla dnes. Tenkrát bych to shrnula nějak jako: "Jako dobrý, no." A dnes? Nestává se mi, abych u klasiky měla slzy v očích. Tady se mi to stalo. V místnosti 101.
Těžko hledat k této knize jiná slova, než která již zazněla v předchozích komentářích. Ano, kniha je nadčasová, kniha je plná hlubokých myšlenek, stejně tak je i děsivá, deprimující, vizionářská a i nyní rozhodně aktuální.
Je samozřejmě i pravda, že kniha je v něčem již zastaralá, některé popisy působí v kapse s mobilem, co toho umí víc, jak jejich obrazovka, fakt úsměvně. (Zatím se můžeme u mobilu rozhodnout, zda těchto funkcí využijeme, či ne... Tedy, můžeme???)
Přesto, že některé popisy jsou tedy už mimo, se vám kniha dostane hluboko, velmi hluboko pod kůži. Možná tím, jak vás vtáhne do děje, který už člověka nepustí, možná newspeakem, když jej domýšlíte do konečných důsledků, nebo možná taky tím, jak je to čtenář sám, koho v knize sežvýkávají, drtí a melou na Ministerstvu lásky, jak on sám postupně povoluje a vzdává to, někdo dřív, někdo později. Musela jsem si dávat přestávky a musela jsem hned zase pokračovat, přestože jsem se bála pokračovat a vlastně jsem pokračovat nechtěla...
A teď zpátky na Ministerstvo lásky. Celou dobu od Winstonova zatčení jsem přemýšlela, co je v místnosti 101. Pak jsem přemýšlela, co je v té MOJÍ místnosti 101. A tam se to stalo. Když jsem si uvědomila, co tam je. Co je v té mojí místnosti 101. Tam mi tekly slzy, slzy strachu a strašlivé bolesti jen z té představy toho, co by tam čekalo mě... Taky jste přemýšleli a poctivě se zpytovali, co na vás v té vaší místnosti 101 čeká? Jestli vás z toho nemrazí v zádech, možná jste jen zpytovali a hledali málo, možná příliš mělko pod povrchem...
Těžko se mi dává pouze tři hvězdičky knize, ze které je zřejmě několik generací a většina světa na větvi nadšením. Ale i u knih platí co samé, co o vdolkách a holkách. Mě tato kniha neoslovila. Vůbec v její první polovině jsem se k ní jen těžko vracela. Trvalo mi 2,5 měsíce, než jsem ji dočetla.
Ano, je to obsahově silné téma, nutí to člověka k zamyšlení, ale mám tam stále nějaké ALE. Možná je to dáno tím, co píše Hzjena. Nevím. V knihovně na mě čeká ještě Farma zvířat, jsem zvědavá, jestli mám problém s autorem nebo jen s touto knihou.
(SPOILER)
,,Mnohdy je legenda o nepoznaném lepší než samo nepoznané..."
Samozřejmě jsem měl mlhavou představu o čem kniha je, hodně jiných děl na ní odkazuje, nejedna kantorka u ní do dnes vlhne, všichni znají Velkého Bratra atp.
Jeden z problémů, proč mě kniha nijak neohromila, je ten, že jsem ji četl/poslouchal v roce 2022. Zajisté, měl jsem celou dobu na paměti že vyšla v roce 49, ale nelze úplně potlačit vědomosti a nutkání srovnávat čtenou věc s dnešní dobou. Možná kdybych ji četl před dvaceti lety, kdy jsem ještě neměl takové povědomí o všech Dolfíčcích, Kimech, Pepíčcích, Chánech apod., by ve mne zanechala větší dojem, ale takhle...
Takhle mi první polovina přišla jak severokorejská růžová knihovna a druhá, jako zbytečný výdej energie na mučení někoho, kdo ale svůj předělaný pohled na diktátorství stejně nikomu nepředá (ani na druhý poslech jsem nepochopil premisu toho, proč někoho předělávat, když ho stejnak zabiješ....a po třetí to poslouchat nehodlám).
Věřím že v devětačtyřicátém to byla pecka a dlouho potom, ale v dnešní době a s naší informační technologií a školstvím kniha dosti vybledá. Je mi to líto, čekal jsem od toho více.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
(SPOILER) Já bych klidně dal i 5 hvězdiček, jen ta závěrečná část knihy ubírá nejvyššímu hodnocení. Jakoby se posledním dějstvím změnil žánr a vibe knihy včetně build-upu. Mučírna se fakt nedá číst, to už je na mě moc filosofický a nečekaně depresivní.