1984
George Orwell (p)
Vojna je mier Sloboda je otroctvo Nevedomosť je sila Winston Smith žije v roku, o ktorom sa domnieva, že je rok 1984, ale naisto to vedieť nemôže. Veľký brat a jediná politická Strana v absolútnej totalite kontrolujú prítomnosť, manipulujú minulosťou aj budúcnosťou. Sloboda neexistuje. Pravda je len myšlienkový konštrukt. Ľudská individualita je zločin, za ktorý sa pyká. Winston pracuje ako radový ministerský úradník a žije život plný pretvárky a tupej beznádeje. Až kým mu doň nevojde Júlia a s ňou mladosť, krása a láska. Winston začne veriť, že život musí byť niečo viac ako len nekonečná vojna, Strana, práca, hlad a bolesť. Existuje svet mimo týcho mantinelov? A hlavne, vidí a počuje Veľký brat skutočne všetko? George Orwell vo svojej dystopickej fikcii stvoril ponurú a krutú víziu ľudstva. Zvrátené metódy manipulácie jedincom i spoločnosťou vykreslil tak dokonale, až z toho oťažieva srdce. Román bol pôvodne napísaný a zasadený do budúcnosti okolo roku 1984, ale jeho odkaz je pálčivo aktuálny pre každé časy a právom patrí medzi najvýznamnejšie diela svetovej literatúry. 1984 je román o ľudskosti a o tom, ako ju zničiť.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , SnowMouseOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Výzva 2022 - kniha, jejíž autor je novinář.
Je to opravdu děsivé - zvlášť při pomyšlení před jakým obdobím kniha vznikla a hlavně při představě, že ač jsme se jednomu podobnému konceptu na konci osmdesátek úspěšně vyhnuli, tak do dalšího se šťastně a s písní na rtech řítíme. Stačí chvíli poslouchat jakékoliv zprávy - EU, ekofašounská ideologie, zákaz selského rozumu a vlastního názoru, cancel culture... Brrr!
V době dočtení jeden z článků na idnes.cz: V Cambridgi učí studenty svobodně mluvit - kvůli CC to neumějí. V Evropě to zkrátka začíná vypadat jako v heslech "Svoboda je otroctví", "Válka je mír" a "Nevědomost je síla". Snad i dokonce že dva a dva je pět. Nebo tři. Prostě tolik, kolik ti řekne Strana.
Perlička: knihu už jsem během posledních dvaceti let četl snad pětkrát a stále se k ní rád vracím, ale celou dobu jsem měl utkvělou představu, že Winstona na konci sice pustí na "svobodu", ale že mu bude se souhlasem Strany a Velkého Bratra dovoleno žít s Julií a časem (bude-li shledán "vyléčeným") mu snad bude umožněno i založit rodinu... Inu - každou mysl a vzpomínku lze snadno upravit, změnit, případně zcela vymazat :)
Je to děsivé, protože třeba několik minut nenávisti je koncept, který mám pocit, že jsem v posledních letech viděl v praxi. Ne tak explicitně, ale prostě média a pak i společnost sama už se naladí na nenávist vůči lidem jiného názoru a postoje. Nešlo o kritiku, ale skutečně nenávist. To mě děsí.
Knížce jako takové bych vytkl příliš dlouhou pasáž ze zakázané knihy. Navíc hlavní postavou čtenou napřeskáčku. Myšlenky tam byly pěkné, ale trochu se to opakovalo a odrazovalo to od čtení (žena se tam zasekla a nedočetla).
Silný zážitek, jako už psalo mnoho lidí přede mnou. Řekla bych, že silnější, než bych čekala. Myslím, že román 1984 má každý tak nějak v povědomí ze školy (alespoň já jsem měla), ale číst jej je úplně o něčem jiném. Nutí člověka pořád přemýšlet. A rozhodně to tedy není kniha do nepohody, naopak, chce to trochu odvahy a celkem silný žaludek.
Silný zážitok. Neviem či som jediný, depresia na mňa doľahla hneď na začiatku knihy. So svojim idealizmom som sa na to nikdy nepozeral až tak drasticky, ideálny stav asi neexistuje nikde. Ponechávam bez ďalších úvah, odporúčam prečítať každému.
Tak tohle je velký peklo. A ta ambivalence - nelze jinak než dát všechny hvězdy, ale jak se mi to v jádru příčí!
Vůbec nechápu, jak to sakra mohl Orwell už tehdy vědět?
Tato kniha by měla být povinnou četbou všude na světě (a ve vybraných zemích obzvláště). Takovou nadčasovost snad vidím pouze u Karla Čapka.
Děkuji Davidovi Novotnému za fenomenální namluvení audioknihy. Uváděl mě více než týden do hluboké deprese cestou do a z práce. Ale i tak to stalo za to.
Tohle byla výzva, protože nemám ráda politické a válečné knihy. Klasické dílo, které by si měl za svůj život přečíst každý (tuhle frázi čtu pokaždé když vidím recenzi na něco od Orwella, ale musím to uznat). Konec mě nezaskočil, vlastně jsem věděla kam to směřuje. Vyvolává hodně emocí a myšlenek, jde do hlubokých absurdit, jak by mohl svět vypadat v extrémní diktatuře... Je potřeba do téhle knihy dozrát a až pak si udělat vlastní názor. Myslím že u mě ještě nenastal ten správný čas. Mohla jsem tomu ještě pár let dát.
Děkuji bazaru na #databazeknih, protože tam jsem knihu sehnala.
Toto dílo jsem dlouho chtěla přečíst, ale vůbec jsem nevěděla co od toho čekat. Napsané je velmi dobře, ale je to celkem depresivní čtení, když nad tím vším začne člověk přemýšlet a uvědomovat si kolik z toho je nebo může být, realita dneška i budoucnosti. Určitě není dobré knihu číst v nějakém špatném období, ale jinak je skvěle napsaná. Jen některé pasáže byly příliš zdlouhavé a bylo nutné se jimi prokousat.
Za mě určitě nejlepší kniha od Orwella. V kombinaci z audio knihou to bylo ještě lepší. Můžu doporučit.
Jako obvykle hodnotím rozečtené :-D Přesněji řečeno rozposlouchané. Jako audiokniha je to naprosto fantasticky načtené (a já jsem extrémně náročný posluchač). Po stránce obsahové ovšem taky pecka. Chytlo mě to od prvních vět a postupem času jsem do toho čím dál víc zažraná. Brutálně to připomíná normalizační realitu SSSR - jak vizionářské!
Strhující atmosféra, nápadité prvky (newspeak, ideopolicie, asexuální šerpa...), snové vsuvky, profesionální vystavění vět i příběhu. Jakkoli je tohle dílo skrz na skrz pesimistické, jsem nadšená.
Autor barvitě vylíčil ponurost a bezútěšnost světa, kde plebsu musí stačit nejodpornější břečka místo kvalitní stravy (ale vše s označením "Vítezství"), informace, jejichž spolehlivost a pravost nelze ověřit, chvilky nenávisti, kdy má plebs na povel projevit postoj k nepříteli a taky vztahy do kterých může výchova, vzdělávací systém nebo všudypřítomní špiclové zasáhnout...kéž by šlo napsat, že jde o román o totalitní minulosti. Bohužel, zdá se, že nás leccos z děje románu ještě čeká (a zkreslování historických informací se už i děje).
Pozor, kniha se čte jedním dechem, ale z mysli ji už nevytěsníte...
Díky Čtenářské výzvě 2022 jsem měla možnost opět si rozšířit obzory a vytáhnout nějakou klasiku, kterou běžně moc nečtu. Kniha se mi vůbec nelíbila pro svou ponurost a absenci jakékoliv naděje, ale i přesto musím hodnotit 4 hvězdami, protože autor dokázal do nejmenších detailů popsat fungování fiktivní země "Oceánie" a vystihnout atmosféru, která by v takové zemi byla běžnou realitou. Ač fikce, je příběh i po tolika letech od svého prvního vydání stále velmi aktuální, realistický a plný zajímavých myšlenek, které rozhodně nutí člověka k zamyšlení. Kniha ve mně zanechala opravdu silný dojem.
hrozive krasny roman, z ktereho beha mraz po zadech a budi nejednu otazku. Kam az je lidstvo schopne zajit v honbe za absolutni moci?....az ke samotne sebedestrukci lidstvi jako takoveho.
Četba knhy mi dala psychicky zabrat. Četla se dobře, děj zajímavý, nepředstavitelný, nicméně šílený. Totalitní společnost propracovaná do posledního krutého detailu. Po dočtění jsem dlouho nemohla otevřít další knihu, děj bylo potřeba vstřebat. Knihu doporučuji silným povahám.
Klasické antiutopické dílo George Orwella jsem si chtěla přečíst už dlouho, a nějak se to tak stalo, že jsem jej přečetla v angličtině. Pravda, dalo mi to zabrat, o silný zážitek jsem však ochuzena nebyla!
Winston Smith pracuje jako úředník na Ministerstvu Pravdy. Jeho denním chlebem je zde falzifikace minulosti - upravuje veškeré dokumenty, knihy a tiskoviny tak, aby byly vždy aktuální. Vše je pod permanentním dohledem Velkého Bratra, který na všechny a na všechno shlíží z všudypřítomných obrazovek.
Na vše jsou restrikce, člověk může být odsouzen za pouhé myšlenky (tzv. myšlenkový zločin) či za mluvení ze spaní, je-li zde zaznamenáno jakékoli protivení se Straně a Velkému Bratrovi.
Děti jsou vedeny k tomu, že špehují své rodiče, zda náhodou nevedou protistranické řeči - a pokud ano, bez váhání je udají.
Ale bylo tomu tak vždycky? Na to se Winston snaží přijít, pátrá ve svých vzpomínkách a tajně si začne psát deník.
Neuvěřitelné nadčasový román, který perfektně vystihuje krutost totalitního režimu a potírání svobody jednotlivce. Velmi mě zaujalo celé pojetí příběhu, který je sám o sobě dosti ponurý, ale čtenář stále tak nějak doufá v ty světlé zítřky.
Moc jsem fandila hlavnímu hrdinovi a líbily se mi jeho úvahy např. o tom, že přeci pod jedním nebem jsme všichni stejní nebo alespoň podobní. V románu je hodně cítit silná víra jedince v NĚCO ve vesmíru, že se zkrátka stane NĚCO a vše nakonec dobře dopadne. A jak to všechno dopadne? No, to byste se divili.
Velmi doporučuji, je to opravdu pozoruhodné dílo.
(SPOILER)
Tahle kniha byla fakt silná. Netušil jsem, že bude tak emočně nabitá, že se budu dokonce bránit tomu, co by ve mně vyvolala, jinak bych propadl zoufalství. Stále jsem si musel opakovat, že ta kniha je napsaná tak, aby měla špatný konec, ba dokonce co nejhorší. Ale byl to opravdu špatný konec? A v čem všem nás příběh oklamal?
Přeskočím tu část, kde bych mluvil o spojitosti této knihy se světovou politikou. Z takových slov vznikají naprosto zbytečné debaty, které mohou vyústit v hádky, jež už se pak ani zdaleka netýkají tohoto románu. Jen bych chtěl říci toto: román byl myšlen jako odstrašující příklad, nikoli návod, a za druhé, je potřeba se z tohoto hlediska na ni dívat jako na film Rainman – podobnost v těchto dvou dílech spočívá ve způsobu, jak obě díla zobrazují autismus a totalitu – snaží se ukázat všechny možné aspekty v extrémním měřítku v rámci jediného případu (Rainman má všechny známé projevy autismu, ale šance výskytu takového jedince, se všemi symptomy, je nesmírně nízká, jde pouze o umělecké zobrazení; takové to je i u totalitního režimu ve fiktivní Oceánii).
Co však nesmíme v žádném případě opomenout při analýze tohoto románu, je lež. Není běžné, aby se v próze vyskytovaly lži, které nejsou od prvopočátku odhaleny čtenáři. Ale obávám se, že u tohoto díla byl oklamán nejeden čtenář, neboť důvěřoval prvkům v knize, které jsou však hluboce zpochybnitelné. Jak víme, Strana přetváří historii všeho, co se dá, jen aby se to hodilo do momentálního stavu věcí a pro co nejefektivnější ovládání lidí. Takhle dokáže například efektivně zburcovat lid proti čemukoli si zamane jen během pár hodin. A má pod kontrolou i jednotlivce, kterým efektivně vymaže mozek a pak je zničí bez toho, aniž by z nich tvořila „mučedníky“. Vždyť využívá samotný manifest proti jejich režimu jako svou zbraň. A zde je ten háček.
Pokud má Vnitřní Strana přístup ke Goldsteinově Knize, kde jsou vypsány hlavní myšlenky proti nim, a využívá ji jako nástroj pro dokonalé ovládnutí člověka, tak by mohla Knihu využívat, i kdyby nebyla plně pravdivá. Julie se domnívá, že bombardování Oceánie nezpůsobují eurasijské ani sinasijské (eastasijské) letouny, nýbrž ty oceánijské. Kniha sice tuto domněnku vyvrací, avšak ne úplně. Další část v knize, která mě k pravdivosti Juliiny doměnky vede, je fakt, že budovy ministerstev v Londýně jsou oproti ostatním stavbám všude kolem netknuté a nepoškozené nálety. Zároveň se v románu Winston ani jiná osoba nedostane k hranicím Oceánie ani na frontu, neopustí stát ani neprojde celé oceánijské území. Co se v knize přímo neděje, je zpochybnitelné. Oceánie by mohla zabírat mnohem menší území, než je líčeno v Knize, podmínkou však zůstává Británie (logicky) a Severní Amerka, neboť fotografie, která tolik utkvěla Winstonovi v paměti, byla pořízena na stranickém sjezdu v New Yorku. Ostatní oblasti však můžou spadat úplně pod jiné státy, které pro obyvatele Oceánie de facto neexistují. Ani ojedinělé boje mezi třemi světovými velmocemi by probíhat nemusely. Oceánie totiž válčí vždy ve spojenectví proti zbývajícímu státu s občasnou výměnou, ale nikdy nebojuje Oceánie sama, což naznačuje systematickou lež. Mohly by tak existovat státy s jinými politickými systémy, než má Oceánie. Mohly by existovat demokratické státy, v nichž by se ukrývalo Bratrstvo…
Obávám se však, že moje teorie se opírá pouze o příběhové trhliny a nesdělené informace. Bylo by tu více problému například s ambasádami, které jsou z velké části neodmyslitelně spjaté s existencí moderní demokracie (Severní Korea, například, může mít ambasádu v Praze a naopak). V hlavě se mi během psaní této recenze rodí další nápady na teorie ať už více, nebo méně šílené: výskyt Bratrsva mezi proly, stálé zapojení Goldsteina ve Straně, Goldsteinova smrt, ovládání lidí pomocí telemonitorů během spánku, setkání s Winstonovou matkou atd. A to jen proto, neboť se nemohu v hloubi své mysli smířit se špatným koncem románu 1984.
Stále si však udržuji naději, i kdyby se netýkala současné situace v rámci příběhu, ale budoucnosti. Příloha o pravidlech novomluvu je psaná jako vědecký text mluvící o vztahu jazyka k Angsocu v minulém čase. Co když existuje v příběhu jako reálný text napsaný po pádu totality v Oceánii. Co když opravdu prolové pochopili a povstali, nebo povstali a pochopili a svrhli vládu. V Knize je sice napsáno, že se ve vedení střídaly vždy dvě vrchní sociální vrstvy, co když stačí té nejnižší jen více času, když se ty dvě zastaví…
Pochyby o všobecné pravdě v románu nastávají i při zaobírání se jím jako literárním dílem a příběhem zvenku. Byl to opravdu špatný konec? Jeden můj kamarád, který má 1984 velmi rád, mi sdělil, že kniha končí dobře, protože Winston zemře šťastný a smířený s Velkým Bratrem. Tady jsem se musel zamyslet, protože z vlastních zkušeností vím, že konec se smrtí hlavního hrdiny vskutku neznamená špatný konec ani zdaleka. Z těch drastičtějších příkadů bych mohl vzpomenout apokalyptické anime Neon Genesis Evangelion či internetový příběh Návrh uživatele: S. D. Locke. Kvůli spoilerům nemohu prozradit, co se přesně v těchto dílech stane, ale mé dumání jsem ukončil s tou myšlenkou, že na rozdíl od 1984 je osud postav ve dvou zmíněných narativech spravedlivý, protože tak skončí zpravidla všichni z důvodu konce světa. Snad jediná věc, která však chybí románu 1984 k opravdu příšernému konci je záporná postava, kterou bych nenáviděl, O‘Brien mi totiž přijde neskutečně sympatický a mám ho opravdu rád.
Knížku jsem četl na přelomu základní a střední školy a od té doby jsem se k ní několikrát vracel. Je to nesmrtelný příběh s nadčasovým poselstvím, které se Orwellovi podařilo předat takřka geniálně. Velice silný příběh, jehož kulisy se dají nasadit, v určitém slova smyslu, i na dnešní dobu. Hřebíček na hlavičku uhodil v otázce "komunistické" společnosti Orwell tím spíš, že on sám byl původně zastáncem komunistické myšlenky.
Jsem ráda, že jsem si doplnila mezírku a tuto knihu si konečně přečetla. Bylo to určitě zajímavé, ale nebudu tvrdit, že se k ní ještě někdy vrátím (na jednu stranu je to dost depresivní čtení). Spousta věcí je zde geniálně vymyšlena: přepisování skutečností, newspeak, vaporizace...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
OMG čo na to povedať, či napísať? To nie je veru ľahké čítanie. Skôr desivé. Keď sa tým človek zamyslí, tak naozaj des, ktorý môže prerásť do skutočnosti. Veď v dnešnej dobe sa tak strašne ľahko manipuluje s ľuďmi. Nechcela by som k takejto dobe dospieť. A ja naivne som čakala ako v rozprávke, že sa všetko na dobré obráti.... :-(