Afterdark
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1750/bmid_afterdark-ii5-1750.jpg
4
1345
1345
Před očima nám leží město… Jen za docela malou chvilku se má změnit datum. Je těsně před půlnocí. Chvíle mezi dvěma dny. Mezidní. Pozorujeme město jako obrovské zvíře. Pozorujeme Mari, sedí v restauraci a čte si. Pozorujeme její krásnou sestru Eri, jak spí v nekonečném spánku… Příběh ze současného Tokia se odehrává, jak už název napovídá, po setmění, během jediné noci. Kapitoly jsou napsány stylem filmového scénáře a u každé z nich je uveden přesný časový údaj. Dějová linie je pro autora typická, střídají se tu dva paralelní, navzájem se prolínající příběhy. Nezvyklí jsou tentokrát hrdinové: žádný slušně situovaný muž v nejlepších letech, ani outsider, žádná ich-forma, ale dvě sestry a vševědoucí vypravěč první osoby množného čísla. Devatenáctiletá Mari, která umí čínsky, je kontaktována manažerkou hodinového hotelu, aby jí pomohla vyřešit případ brutálně zbité čínské prostitutky. Její sestra se vlivem tajemných sil ocitla v jakémsi nejasném a nebezpečném snu, v ohraničeném anonymním prostoru. V průběhu noci, ještě než přichází ráno, se věci dávají do pohybu, mění svůj charakter a skupenství. Něco se v hrdinech mění, něco se mění v nás... Afterdark, autorův čtvrtý román vycházející v češtině, nabízí napínavý, psychologicky i detektivně laděný příběh s fantaskními a hororovými prvky. A také dynamický styl sekvence, kdy realitu vnímáme očima kamery. Murakami decentně a úsporně rozvíjí čtenářovo očekávání.... celý text
Přidat komentář
Opravdu zvláštní kniha, která se popravdě i těžko hodnotí. Přidávám hvězdu za originalitu. I když věřím, že někdo jiný zase může namítnout, že je to celé úplně o ničem. A ono svým způsobem opravdu asi je :-) Děj zachycuje jednu noc v Tokiu, kde se odehrává příběh několika málo postav. Ty se během této noci setkávají a jejich osudy se na krátkou dobu prolnou. Z dialogů postav se dozvíme něco málo z jejich minulosti, s koncem noci se ale vše utne a můžeme jen spekulovat, co se asi tak bude dít dál.
Podivná knihovna mě zklamala, ale tohle byla úplně jiná liga. Sama patřím mezi "sovy", takže o dlouhých nocích ve městě něco vím :) Atmosféra mě naprosto dostala a vtáhla, postavy byly zajímavé a zrovna tady bych klidně přidala pár set stran, abych se o jejich osudech dozvěděla mnohem víc.
4.5*
Typicky murakamovský příběh, napsaný tentokrát stylem filmového scénáře, který se odehrává během jedné noci v Tokiu. Kniha je poměrně krátká, dobře se čte, takže ji zvládnete... asi i za méně než jednu noc.
Já úplně nevím, co si o povídkách od Murakamiho mám myslet. Zkusila jsem jich už několik, ale s romány se jeho psaní povídek vůbec nedá porovnávat. Chybí mi v nich trocha toho jeho spisovatelského umu, přijde mi, že jsou všechny povídky napsané rychle a na jedno brdo. Neužívám si je tolik, jako jeho romány, které přímo hltám. Kniha Afterdark nijak nezaujala a ani nijak nezklamala, tři hvězdičky jsou zlatou střední cestou...
Je to příběh odehrávající se jedné noci různým lidem, které něco spojuje. Líbí se mi to setkávání se, povídání si o všem možném. Když jsem knihu dočítala, tak jsem si uvědomila, jak nás jako lidstvo několik posledních let od sebe oddělilo. A právě knihy Murakamiho mají tu moc si uvědomit, jak vedeme rozhovory dnes - nemám čas, teď ne, hm zajímavé tak ahoj, ... Nebo se vše hodnotí na materiálno. Ale tady mě upoutalo právě to sdělování si strachů, věcí z minulosti, nehezkého, kdy chceme (a ano, chceme to všichni), aby nás někdo vyslechl. Připomnělo mi to film Paříži, miluji Tě!, kde také nalézáme příběhy lidí, které něco pojí. Murakami má talent vykreslit věci, jak jsou a přitom to není nějak neomalené (viz třeba příhoda s dívkou v lavhotelu). A to hledání cesty jeden ke druhému, velmi blízkému člověku, může být složitá. Věřím, že tady vše dopadlo dobře.
Již třetím rokem mě čtenářská výzva dovedla k tomuto autorovi. A nevím, jak reagovat. Nevím, co si o knize myslet.
Moje první setkání s Murakamim ...a rozhodně ne poslední. Zbožňuju tu atmosféru.
Nalákán 1Q84 jsem sáhnul po Afterdarku. Jedním slovem zklamání. Popis a atmosféra nočního japonského velkoměsta je asi tak jediné, co jsem na knize ocenil. Slibně se vinou nitky příběhů a záhad, které se nakonec rozplynou v rádobyfilozofických pubertálních rozhovorech. Jako by autor nevěděl, co dál s ději a s postavami, a tak radši skončil.
Můj první Murakami a rozhodně ne poslední..
Bylo fajn si na chvíli odskočit od mé běžné četby do reálného světa, k reálným, obyčejným lidem a jejich problémům, tentokrát do Tokia.
Vlastně nevím co bych k tomu napsal, kniha je napsána poutavě a velmi zajímavým způsobem. A to místy z pohledu rybíha oka, což je vskutku nevšední typ vyprávění, ale vzhledem k tématu knihy mi to tam tak nějak sedlo.
K slavnému japonskému autorovi se někdy určitě vrátím, přece jen je třeba si občas rozšířit obzory:)
“Tehdy jsem se úplně celá svěřila do její náruče. Byly jsme v tý tmě dokonale spolu a nic nás nemohlo rozdělit. Dokonce i srdce nám snad bušilo společně. Byla to chvíle, kdy jsem se dokázala přiblížit k Eri úplně nejvíc jak se dalo.”
Přečteno na jeden zátah, zdánlivě jednoduchý děj vám nedovolí knížku odložit. Autor opět rozehrává komunikační koncert, perfektně přiblížená atmosféra nočního japonského města. Vyprávění očima kamery a hlavně první osobou množného čísla dodalo příběhu zvláštní a velmi příjemný šmrnc.
Další ze záhadných příběhů Murakami - v Tokiu, ve tmě a v nebezpečí....
Kapitoly jako kamerové střihy - a několik dobře vystižených postav .... a také jazz....
Mari, která se ocitá nechtěně v hotelu Alphaville /vzpomínka na Godarda a jeho film o nedovolených emocích ..../
Ale zde se právě emoce a komunikace stávají vysvobozením z Afterdarku ....
" Ono se třeba zdá, že je ta země, co na ní stojíme, pevná jako skála ...
ale stačí hrozně málo, aby se ti propadla pod nohama....!
Opět postavy izolované ve svém světě, tápající, ale i tma pomíjí a nastává rozbřesk ....
" Do další tmy zbývá ještě spousta času ....."
Afterdark byl pro mě velmi příjemný úvod do tvorby tohoto populárního autora a rozhodně mě navnadil na jeho další knihy. Zajímavý způsob psaní, jen jsem možná čekala v závěru trochu víc vysvětlení. Nevadí, otevřený konec tomu všemu asi dodává kouzlo :).
Není to veledílo, ale pro voyeury mého ražení, velmi příjemná záležitost ;) Po setmění můžeš zahlédnout více, než bys čekal, jen vědět, kam se podívat. A to ví Murakami velmi dobře.
Zvláštní shodou náhod jsem tuhle knihu začal číst včera čtyři minuty před půlnocí. Což je přesně čas, v němž začíná i její děj... mám u těch japonských knih štěstí na zvláštní náhody. Každopádně jsem ji přečetl na jeden zátah a byl jsem nadšený - Murakami tu výtečně buduje atmosféru nočního města, magična, absurdna a reálna, také výborně proplétá různé situace různých náhodně spojených osob. Jeho originální práce s časem a prostorem asi není pro Murakamiho čtenáře nic, co by neznali, v Afterdarku navíc autor umě pracuje s perspektivou oka kamery, kterou zcela odkrývá a (místy až příliš) zdůrazňuje. Zdánlivě jednoduchý příběh je však strašně chytlavý, nejspíš právě tou brilantní atmosférou.
Co trochu knihu sráží (a není to vina autora) je fakt špatná redakční práce českého vydavatele. Jestli měl přeložený text nějakou redakci, tak opravdu hodně chabou. Například chyby v mě/mně jsou snad na každém místě, kde by mohly být, některé věty zní dost krkolomně a v překladu vzniklo i pár nelogičností, které měla redakce chytit. Alespoň jedna za všechny: Když kdokoli ukončuje hovor, tak "vypíná telefon", jako by vypnutí nemělo zcela jiný význam než jeho "položení" nebo ukončení hovoru. Když pak někdo vypne mobil, co následně začne zvonit, je to proste divné... a tady očividně nejde o žádný magický prvek, ale prostě o chybu překladatele a redaktora (byl-li nějaký).
A jedna malá douška závěrem. Zrovna po téhle knize jsem sáhl i "vinou" Probudím se na Šibuji od Anny Cimy, která na Afterdark naráží. Docela mě překvapilo, že Anna Cima Afterdark místy parafrázuje, ačkoli jen v některých momentech a motivech. Vždycky mě potěší najít další případ toho, jak spolu díla komunikují :).
Malý rozsah, ale velký přesah. Fantastické dílo, které milovníky Murakamiho nezklame. Po dočtení doporučuju věnovat čas i doslovu Tomáše Jurkoviče.
Toto je typ knihy, ktorá ak by vyšla pod menom neznámeho autora, namiesto 118 komentárov, je ich tu (možno) 8. Jej popis vydavateľom vyššie je tiež dosť mimo. Dva paralelné príbehy a tajomné sily? To by možno sedelo pri spomienke na Lynchov Lost Highway, ktorý sa mi vynoril hneď v úvodnej scéne. Murakami je však o dosť civilnejší a neskĺzava do temného psychoanalyzovania, i keď nejaké interpretácie reality by sa našli - a možno sú aj pre komplexnejšie pochopenie nevyhnuteľné, možno. Zostalo mi v hlave najmä posolstvo formy, a čo všetko sa odohrá za jedinú noc, opakovane, i zajtra a potom zajtra, u ľudí počas nej bdejúcich, baviacich sa, zranených, pracujúcich, ponocujúcich, potulujúcich sa, ale aj spiacich a snívajúcich. Väčšinou odťažitý, miestami zaujatý komentujúci rozprávač nepôsobí ako scenárista. Je to autor, ktorý nám otvára priezor a miestami nás upovedomí, že vie že sme tam, sme to my, kto sledujeme (a možno prikladáme vlastný vnútorný komentár), sme to my spolu s ním časovo-priestorovo vzdialení, ale aj tu a teraz súčasní v čítaní. Spomenutý opis deja by chcel z Afterdarku spraviť niečo, čím nikdy nebude, tak ako podľa neho nikdy nebude možné zhotoviť populárny film, ktorému sa celý text vzpiera, a to je dobre.
Tento komentář se snažím napsat již po několikáté a pořád nevím, jak přesně uchopit slova, abych vyjádřila přesně to, co ve mně tato kniha zanechala za pocity. Ještě jsem nenarazila na žádného autora, který by ve mně svým psaním dokázal vyvolat to, co Murakami. Jeho příběhy (alespoň ty, co jsem zatím měla možnost číst) působí tak reálně a lidsky, že si skoro připadám že lezu cizím lidem do soukromí a bezostyšně sleduji jejich životy. Tato kniha má dokonale vykreslenou atmosféru nočního Tokia, spletitost lidských vztahů i jakousi jednoduchost či spíše každodennost běžných lidí. I přes nízký počet stránek mi ale přečtení trvalo téměř celý den, protože jsem četla po kouskách, abych si s sebou pocity ze čtení mohla udržet co nejdéle. Jenže po přečtení nějak nevím, jak se vlastně cítím. Na Murakamiho otevřené konce jsem zvyklá, ale tady se přece jen cítím trochu ošizená a zmatená. K této knize se určitě ještě někdy vrátím. Mám pocit, že při více čteních si budu schopná vychutnat tento příběh ještě více. 4.5/5
Dalo by se říci, že kniha je napsána jako scénář, kdy nám je nastíněno prostředí a situace a pak už jen čteme děj. Jenže Afterdark je navíc doplněn o vysvětlení proč jsme v tomto prostředí a situaci, jak ji má zabrat kamera, na co máme upnout svou pozornost a proč si tohoto detailu máme všimnout. Nechybí ani poznámky o hudebním podkresu pro danou situaci.
Kniha obsahuje vše, co autora vyjadřuje. Je zde dilema hlavní postavy, odkaz na historii a společenský problém, ale i mystično. Doporučuji všemi deseti těm, kteří od autora ještě nic nezkusili, ale i jeho pravidelným čtenářům. Dle mého názoru nebudete zklamaní.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Perfektní formát knihy, který podává velmi plastický pohled na jednu noční zápletku.
Je to svým způsobem jako v životě, často situaci vidíme jen ze svého pohledu, který je prostě značně omezený, kdežto zde je vidět, jak každá postava prožívá danou situaci svýma očima.
Kniha se dá přečíst za večer, ale já osobně už ji četla víckrát :)