Afterdark
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1750/bmid_afterdark-ii5-1750.jpg
4
1339
1339
Před očima nám leží město… Jen za docela malou chvilku se má změnit datum. Je těsně před půlnocí. Chvíle mezi dvěma dny. Mezidní. Pozorujeme město jako obrovské zvíře. Pozorujeme Mari, sedí v restauraci a čte si. Pozorujeme její krásnou sestru Eri, jak spí v nekonečném spánku… Příběh ze současného Tokia se odehrává, jak už název napovídá, po setmění, během jediné noci. Kapitoly jsou napsány stylem filmového scénáře a u každé z nich je uveden přesný časový údaj. Dějová linie je pro autora typická, střídají se tu dva paralelní, navzájem se prolínající příběhy. Nezvyklí jsou tentokrát hrdinové: žádný slušně situovaný muž v nejlepších letech, ani outsider, žádná ich-forma, ale dvě sestry a vševědoucí vypravěč první osoby množného čísla. Devatenáctiletá Mari, která umí čínsky, je kontaktována manažerkou hodinového hotelu, aby jí pomohla vyřešit případ brutálně zbité čínské prostitutky. Její sestra se vlivem tajemných sil ocitla v jakémsi nejasném a nebezpečném snu, v ohraničeném anonymním prostoru. V průběhu noci, ještě než přichází ráno, se věci dávají do pohybu, mění svůj charakter a skupenství. Něco se v hrdinech mění, něco se mění v nás... Afterdark, autorův čtvrtý román vycházející v češtině, nabízí napínavý, psychologicky i detektivně laděný příběh s fantaskními a hororovými prvky. A také dynamický styl sekvence, kdy realitu vnímáme očima kamery. Murakami decentně a úsporně rozvíjí čtenářovo očekávání.... celý text
Přidat komentář
Moje třetí kniha od autora a bohužel opět mě nijak zvlášť nezaujala.
Nápad zajímavý, ale čtení mě nebavilo a ani postavy mi nic neříkaly.
Takže HM asi nebude nic pro mne...
Kratší Murakamiho práce, která mě sice zaujala, ale nenadchla tak, jako jiné autorovy romány. Přesto ji však považuji za solidní standard.
Doposud jsem se HM vyhýbal. Bylo to dáno hlavně tím, že jeden čas byl prostě všude, až jsem měl málem obavu otevřít konzervu. A taky mám občas podivnou nechuť plout s davem.
Nadešla konečně doba usmíření a bylo to čtení poněkud neobvyklé. Samozřejmě nemám žádné srovnání s jeho ostatními knihami, ale tato celkem ušla. Dějově to ale bylo dost ploché a pointu jsem zjevně nepochopil.
Murakamiho zároveň miluju a nenávidím. Tato kniha pro mě vyšla z dobrého konce - zajímavé, nevšední postavy, nejednoznačný, popletený děj, podle mého gusta.
síce nie také výrazné, ako iné autorove knihy, ale radosť čítať. mám rád jeho tajomnosť, prácu s paralelnými dejmi, fantastično a nakoniec aj ten jazz, ktorý sa všade pletie.
Moje druhá povídka od autora... o poznání lepší, než ta první "Spánek". Přečteno jedním dechem, klidně bych uvítala i pokračování...
Ten "kamerový" způsob vyprávění mi místy neseděl, ale celkově mě ta atmosféra pohltila, takže se k téhle knize budu určitě vracet.
Murakamiho Afterdark je vpravdě magická kniha. Ne tak dějem, který zde více než co jiného plní funkci statisty, sledujícího tak trochu nezúčastněně hlavní aktéry dramatu odkudsi z hlubin jeviště, ale podivuhodnou atmosférou nočního Tokia s jeho pohasínajícími neony, nonstop supermarkety, hodinovými hotely, bistry a bary, z nichž zní jazzová hudba, a také s otřískanými taxíky, prostitutkami, toulavými kočkami a ponocujícími lidmi, kteří zdánlivě odhodlaně hledají cestu k sobě navzájem. Použil bych stejného přirovnání jako devatenáctiletá Mari Asai, která se v knize zmiňuje o Godardově filmu ze šedesátých let - i Afterdark svým stylem připomíná staré černobílé intelektuální filmy, v nichž se hodně mluví a které se dnes promítají už jen ve filmových klubech. V Murakamiho vyprávění je nostalgie obyčejných lidských životů i optimismus z jejich naplnění a nalezení východisek. Zapomeňte na prosluněné nedělní odpoledne, téhle knize sluší sychravý podzimní či zimní večer, kdy za okny šeptá tma tisícem podivuhodných odhmotněných hlasů.
Z této knihy jsem rozpačitá. Má pohlcující atmosféru a buduje pocit tajemna, u něhož jsem doufala, že se naplní. Četla jsem Murakamiho Konec světa, což je sci-fi, tak proč by tady nemohly být také nadpřirozené věci? Jenže ono to znepokojující bylo jen asi podobenství nebo co, vyšumělo to v nic. A konec v podstatě žádný. Já takový typ knížek nemám ráda. Od knih totiž naivně čekám příběh: dobrý příběh a dobře odvyprávěný. Tohle příběh není, to jsou jen výjevy. Možná někdo, kdo touží po intelektuálním ukájení, aby hledal v textu narážky, symboly, metafory, a přemýšlel, co tím autor myslel, tuhle knížku ocení. Za mě průměr za působivou atmosféru a pocit naděje v něco zajímavého v průběhu čtení.
Tahle knížka byla v prvé řadě hlavně strašně atmosférická. Děj se odehrává během jedné jediné podzimní noci uprostřed Tokia, skládá se z několika příběhů, které se - ano, nečekaně - postupně proplétají a střetávají na jednom jediném místě - a to "lovehotelu" Alphaville. Všechny důležité postavy se v tomto hotelu mihnou, každá však s úplně jiným důvodem.
Murakamiho mám ráda právě díky tomu, jak skvěle dokáže navodit emoce, jak brilantně umí popsat atmosféru a pocity. I tady se mu to povedlo a mně se díky tomu knížka strašně dobře četla a chtěla jsem vědět stále víc a víc. Nebyla jsem z ní ale nadšená tolik jako jsem byla z jeho jiných knih a proto dávám pouhý čtyři hvězdičky. Jednoduše - nesrovnatelný s jeho krátkými novelami jako je třeba Spánek nebo Podivná knihovna (která se mi nelíbila ani jedna) a zároveň ani zdaleka tak dobrý jako třeba 1Q84 nebo mnou již tolik zmiňovaný Hon na ovci.
Čtvrtá česky vydaná kniha pana Murakamiho, má čtvrtá čtená kniha od autora. Zvláštní atmosféra provázející celý příběh možná za podpory místy velice specifického stylu psaní- á la „pohled kamery“, který mě osobně oslovil svou originalitou a pestrým popisem reality, o němž bych neřekla, že lze tímto způsobem zachytit, to vše podkreslené hudbou. Dokonce žádné výjevy ryze perverzního stylu na rozdíl od knihy „Norské dřevo“.
Jediná věc k vytknutí je závěr, za nějž nakonec musím ubrat hvězdičku, protože takové zakončení ve mně nezanechalo, např. ve srovnání s knihou „Norské dřevo“, nic než krátké zamyšlení. Za pomocí opravdu kvalitního doslovu, jejž doporučuji po poslední stránce novely „Afterdark“ přečíst, neboť stručně a poutavě některé souvislosti spjaté s knihou doplní, příp. i lehce poodkryje komparaci s jinými-v té době dosud vydanými-knihami pana Murakamiho bez toho, aby to na čtenáře působilo únavným či příliš poučným dojmem. Tímto za výše uvedené děkuji panu Tomáši Jurkovičovi. Tak skvělý doslov jsem bohužel (minimálně za poslední měsíc /to jest od 3. října do dnešního dne/) nečetla.
I přestože se jednalo o kratší dílo, přečíst knihu "jen tak" taky není možné. Kniha se mi líbila: jak prostý popis místnosti a okolností okolo může vyvolat až hororové prvky, styl, jakým jsme se na místnost dívali, tajemnou nemluvnost jedné z hlavních hrdinek, i jednoduše poukázání na to, jak noci se zdají být dlouhé a co se událo před půlnocí, může být ráno dávnou vzpomínkou. Jak noci skrývají svá vlastní tajemství a ožívá něco, co přes den spí.
Kniha mne baví. Hlavně příběh Mari. Vlastně ani nevím proč. Prostě se dobře čte a líbí se mi atmosféra nočního města.
- zvuky večerného resp. nočného mesta prirovnáva k basso continuo
“Ja sa väčšinou držím dosť vzadu. Nemusím žiariť ako hlavné číslo. Ja sa hodím skôr za prílohu. Ako kapusta. Alebo ako hranolky. Ako ten chlapík z Wham!, čo si ho nikto nepamätá podľa mena.”
- na strane 29 boli poznačené dve telefónne čísla - rozmýšľal som, či je to odkaz pre ďalších čitateľov, aby na ne zavolali, keď sa dostanú na uvedenú stranu, čo by nakoniec pekne korešpondovalo aj s Murakamiho mystifikujúcim štýlom, alebo si ich len niekto narýchlo pre seba poznačil, keď nemal poruke iný papier
Kniha se četla dobře, svižně ale trochu mě mrzí, že to vlastně nijak neskončilo.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Velmi zajímavý koncept, velmi zajímavý způsob vyprávění, práce se scénou. Zkrátka podle mě unikátní styl psaní, který mě zcela pohltil. Děj utíká téměř sám a nechává nás naplněné otázkami a rozhodně i samotnou atmosférou této japonské (a velmi dlouhé) noci.