Poslední aristokratka
Evžen Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/134832/bmid_posledni-aristokratka-uqy-134832.jpg
4
6458
6458
Aristokratka série
1. díl >
František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene. Chudobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurenceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu, nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici: pobavit čtenáře!... celý text
Přidat komentář
Už dlouho jsem se u knihy nesmála nahlas. Tohle je lék na trudnomyslnost. Pro mě je to jednoznačně nástupce Jirotkova Saturnina a Krausovy Prosimtě neblázni.
Tak nějak nevím co napsat. Párkrát jsem se zasmála, ale jinak mě to vůbec neoslovilo. Kdyby to mělo víc stránek asi to ani nedočtu. Možná bude film lepší. Uvidíme
Oddechovka přečtená za jedno odpoledne. Postavy jsou ale dost papírové a v podstatě se během děje vůbec nevyvíjí. Humor je takový prvoplánovitý. Ale jako knížka, u které se nemusí vůbec přemýšlet, jako takový malý vtipný bonobenk zas až tak špatná není.
Místy možná i trochu "humorné ", ale jinak nic moc. Stále stejné vtipy, jejich neustále vysvětlování. Zbytečně vulgární. Snaha nacpat vtip nebo vulgarismus na každou stránku. Čekala jsem víc.
Poslední aristokratka byla taková malá jednohubka. Jednohubka nevýrazné chuti. Sice tuto mdlou chuť sem tam protkalo jakési výraznější koření, které způsobilo pokřivený výraz na mém obličeji - říkejme tomu úsměv či úšklebek :-) - ale i tak si nejsem jistá, zda to stačilo...
Prostě to byla taková svačinka, kterou rozhodně nelze servírovat jako hlavní chod.
Tahle knížka je děsně kůůl a proto že jsem taky kůl, tak jsem si ji musela přečíst. No nevím, kde vzala tahle kniha tak vysoké hodnocení. Myslela jsem, že knihy čtou inteligentní lidé a ono to asi zas tak horký nebude. Očividně češi mají smysl pro humor hodně nízko (a rozesměje je i klasické psí hovno na chodíku - btw: mohu poslat fotku, ten můj sere jak amina), neboť mně opravdu nepřišlo vtipné nic. Zbytečný vulgarismus, neustále se opakující "vtipy", které byly na jedno brdo a co horší vysvětlování těch vtipů ... asi si autor myslí, že jsme úplně tupý národ (i když v tom má tak trošku pravdu) a že nepochopíme dvojsmysly. Autor se opravdu ale OPRAVDU snažil vecpat rádoby vtipy na každou stránku, což bylo naopak otravné až mně samotné bylo za autora trapně. Tenhle rádoby humrovistický, ehm teda humoristický román by zvládly napsat děti na základním stupni a přesně takovým by možná i ten jeho "neHUMOR" přišel vtipný. ASI NEJVĚTŠÍ ZKLAMÁNÍ ZA ROK 2020.
Díky této knížce jsem si v naší knihovně půjčila všechny ostatní od tohoto autora a u všech jsem se dobře bavila. Film byl pro mě velkým zklamáním, přestože výběr herců sliboval veselou podívanou. Slabý odvar předlohy, jako by se jeho tvůrci báli jejího živelného humoru. Deník kastelána mě zaujal zcela opačným laděním - vážná knížka o životě.
Naprosto chápu velký úspěch této knížky. Je to totiž absolutně skvělá oddechovka. Období od začátku roku do začátku jara je pro mě vždycky svým způsobem nepříjemné a tato kniha mi rozhodně zvedla náladu a to je její hlavní poslání. Na nic si nehraje, neřeší žádná velká dramata a pokud se objeví problém, vše je bráno s humorem. A tak to má být. Hlavně se z toho n......t :-)
Nádherného humoru není nikdy dost. Při čtení některých pasáží jsem se smála nahlas a nemohla přestat. Výborná kniha na odreagování
Pustila jsem se do knihy jako do humorné oddechovky, ale humor mi přišel nucený a později vlastně i očekávaný, bez překvapení. Ke konci už jsem četla jen proto, abych to dečetla.
Většinou čtu různé spíše depresivní knihy nebo thrillery, takže sama považuju za nutné toto občas proložit něčím oddechovým, abych do těch depresí nezabředla víc, než je normální. A toto Poslední aristokratka splňuje na 100%. Jednoduché, nenáročné, oddechové čtení. Já patřím do kategorie těch, které tato knížka donutila smát se někdy i nahlas. Je to jednoduchý, lidový a nekomplikovaný humor, ale já jsem u něho moc dobře bavila. Bavily mě snad všechny postavy. Že ta zápletka i charaktery postav byly "ustřelené"? V tomto případě mi to vůbec nevadilo, protože kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekávala.
No nebudu lhát, vážně jsem se na tuhle knihu těšila. Čekala na mé poličce nepřečtených knih dlouho a až pro mě skvělý film mě donutil ke čtení. No a přišlo asi zklamání prostě. Některé vtipy mi přišly až hooodně moc na sílu. I když je to samozřejmě oddechovka, tak tahle byla maličko trapná. Pardon. Za mě asi víc film, který je samozřejmě o dost odlišný, ale i tak skvělý a přiměřeně vtipný.
Asi zde není co nového napsat, aniž bych neopakoval to, co ostatní.
Za mě krátké kapitoly, velice čtivý styl a navíc i dost vtipné.
Oproti Deníku kastelána velký rozdíl.
Perfektní odreagování. Krátké kapitoly. Člověk se neubránil hlasitému smíchu. Nyní je už i filmové zpracování, ale to za mě není tak podařené jako kniha.
Tahle kniha byla skvělá, čtivá, hodně jsem se nasmála. Ale první díl je prostě nejlepší, další už jsou dost podobné prvnímu. Na odlehčení super, můžu doporučit :-)
Štítky knihy
deníky aristokracie, šlechta pro ženy zfilmováno česká literatura mladí lidé humoristické romány pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Nejprve jsem 1. ledna viděl vcelku průměrný film. Kamarádky průvodkyně mi ovšem řekly, že kniha je o 120 % lepší, a tak jsem ji koupil.
No, nebudu lhát, četla se dobře, bylo tam nemálo vtipných scén (prozacem sjetá hraběcí rodinka me poslala do kolen), přesto když se od poloviny knihy začalo takřka neustále narážet na „svatbu Helenky Vondráčkové“ a peripetie s ní spojené, měl jsem chuť Helenku zažalovat za to, že autora nezažalovala. Helenku nějak moc nemusím, ale takovéhle dojení jednoho (ještě neúčinného) vtipu, či lépe řečeno vtipů, jelikož autor to dělá neustále, jsem fakt dlouho neviděl. Na prvních stranách navíc autor otevře sýpku vulgarismů, a jede na vlně Viewegha, či Hartla. U kastelána bych ale čekal kapku víc...
Na druhou stranu se kniha odehrává v neotřelém prostředí, autor je místy i nápaditý (to když líčí, co všechno Kostkovic sexuchtivý předek používal jako hračky. Kovadlinu jsem s přítelkyní ještě nezkoušel, takže tady knize děkuju za inspiraci), a děj plyne docela svižně i navzdory tomu, že tam žádný není.
Přes tři se kvůli repetitivnosti vtipů, vulgarismům a občasné „kameňákovitosti“ šlechtična nedostane, ale i tak to byl svěží vánek v zasmrádlém českém humoristickém rybníčku.
Zájemcům o hradní humoristickou literaturu naopak doporučuji anglického klasika P. G. Wodehouse, který se dokázal obejít i bez laciných fórků, vulgarismů a dojení Helenky Vondráčkové. Navíc byl opravdovým mistrem jazyka (někdy se o něm hovoří jako o „Shakespearovi 20. století“). Jeho série o zámku Blandings by vám mohla sedět. Třeba Letní bouřka, Psmith to zařídí, či můj favorit – Pan Galahad zasahuje.