Poslední aristokratka
Evžen Boček
Aristokratka série
1. díl >
František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene. Chudobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurenceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu, nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici: pobavit čtenáře!... celý text
Přidat komentář
I když se chvilkama zdál děj knížky dost přitažený za vlasy, občas jsem se i nahlas zasmála, jako odpočinkové čtení se dá.
Humorná oddychová knížka, pobavila jsem se, dokonce jsem šla googlit, jestli Kostka opravdu existuje, že bych se tam jela podívat:-)
Fantasticky jsem se pobavila. Milá knížka. A největší záchvat smíchu jsem bezpochyby měla při Josefově vysvětlování pojmu waldorfská škola: "Jedná se o školu, kde státem posvěcená anarchie dosáhla takového stupně, že její absolventi se po 8-leté docházce stěží zvládnou podepsat tiskacím písmem bez vyplazeného jazyka." Tahle perla mě na pár minut fakt vyřadila z provozu !
Český lide! Poslední aristokratka je kniha humoristická a rozhodně od ní nemůžete očekávat čerstvou teorii relativity nebo snad řešení světového hladu. Pokud po ní šaháte jako po knize, která má pobavit, rozhodně nešaháte špatně. V rámci objektivního hodnocení však vězte, že její vtip je založen na situačním humoru, tedy pokud jste intelektuálními snoby, asi si moc nepošmáknete. Mně to ovšem nevadilo a s čistým svědomím jsem děsila své okolí nekontrolovatelnými výbuchy smíchu, a to dokonce i jen při vzpomínce na některou pasáž. Milovníci suchého humoru si opravdu přijdou na své (už jen kvůli tomu, že autor nepoužívá téměř vůbec přímou řeč, zato nešetří s prozacem a otce nechává celkem často nasedat na koně), což je tedy už úplně poslední informace, kterou jsem vás obtěžovala.
Mnozí moji kamarádi dělí knihy podle jejich oddychovosti. Pro mě jsou všechny knihy oddychové naprosto stejně, pokud se "dobře čtou". Pokud jsou dobře napsané, má-li autor a překladatel bohatou slovní zásobu apod. Jsou-li humorné, tím lépe. Bohužel humor pana Bočka mě úplně míjí a navíc se mi knihy nečetly dobře. Autorovo vtipkování je pro mě příliš těžkopádné. Omlouvám se všem, kterým se kniha líbí. Potřebuji napsat své minění, abych to jejich poněkud vyvážil.
Velmi fajn kniha na zapomenutí každodenních strastí, vřele doporučuji koupit či půjčit oba dva díly a jedním tahem tuto oddychovku přečíst. Rozhodně budete své okolí rušit svým nezastavitelným smíchem. Konec konců první díl dostal ocenění nejlepší humoristická kniha roku myslím že 2012. Jinak reálie rozhodně po 50 letech nikomu nic neřeknou. Ale díky.
Skvělá zábavná oddychovka, opravdu jsem se u ní pobavila, krásně se čte. Pokračování už mě tolik neoslovilo, ale tento první díl je fakt super :-)
Kniha, která potěší a pobaví, občas tečou až slzy smíchu :). Nicméně na to, jak byla vychvalovaná, jsem čekala ještě něco více. Určitě je to však dobrá volba na oddech a relax :)
Aristokratky jsem si nadělil na Vánoce. Miluju humoristické knihy. Černý humor Roalda Dahla i jemný humor Jamese Thurbera, či Betty McDonaldové. Humor v Zeměploše i ve Třech mužích ve člunu. Líbí se mi Jirotkův Saturnin, Woodehouseův komorník Jeeves i všechny Westlakeovy humorné detektivky. Většinou mě zklame humor prvoplánový, násilný. Tak na mě bohužel působí Švejk i obě Aristokratky. Knížky útlé a, vzhledem k počtu myšlenek a slov, drahé, tudíž s nízkým poměrem výkon/cena. Humor je zde docilován pomocí vtipných přirovnání nebo popisem situací, které se podobají scénkám v Troškových filmech. Dal jsem tři hvězdičky za to, že jsem obě knihy zvládl za večer. Teď přemýšlím, které kamarádce je daruji. Je zjevné, že podobné čtení mají rády ženy.
Osvěží jak sprcha v letním žáru. Za chvíli sice o ni nevíte, ale tu chvilkovou relaxaci poskytne.
Vážně zábavná četba. Knihu jsem četla v práci (vím, že to bych dělat neměla :D)a nejvíc mě štvalo to, že jsem se nemohla smát nahlas. Občas jsem vážně měla problém nevybuchnout smíchy. Přečteno za jeden den, čte se téměř samo. :)
Poslední aristokratka do puntíku splnila moje očekávání, přímočarý situační humor bylo zřejmě přesně to, co jsem potřebovala. Smála jsem se od začátku do konce, skvělý relax po stresem překypujících pracovních dnech.
Velmi vtipná knížka, dobře napsaná, smála jsem se nahlas. Je vidět, že autor má zkušenosti s návštěvníky zámku :-) Těším se na druhý díl.
Přečetla jsem ji během dne, bylo to vtipný, zábavný, smála jsem se nahlas. Nic víc jsem od knihy neočekávala aproto jsem spokojená.
Štítky knihy
deníky aristokracie, šlechta pro ženy zfilmováno česká literatura mladí lidé humoristické romány pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
2012 | Poslední aristokratka |
2013 | Aristokratka ve varu |
2016 | Aristokratka na koni |
2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
2020 | Aristokratka u královského dvora |
Musím říct, že rozhodně jako legranda ve stylu Kameňáku bych to nenazvala, jako jedna z níže hodnotících. Knížka je vtipná a založená na jednoduchém situačním humoru, ale velmi dobře napsaná a rozhodně ne vtipná primitivně Troškovským způsobem. Občas se princip vtipu začal opakovat, ale na vcelku kompaktním rozsahu se to neomrzelo tak, že by dílo sklouzlo ke klišé. Milá knížka.