Atlas mraků

02.04.2019

Geniální. To se prostě nedá hodnotit jinak. Příběhy jako matrjošky, každý vyprávěný jinou formou, jiným stylem jazyka, vnitřní provázanost, spousta hlubokých a znepokojujících myšlenek.

28.03.2019

Kniha jako celek je opravdu zajímavá, čtivá, plná myšlenek o lidské povaze, společnosti a roli jednotlivce v rámci kontinua historie, jejíž podstata zůstává stále táž bez ohledu na datum v kalendáři. Hlavní postavy jednotlivých příběhů jsou originální, byť jsou všechny konfrontovány s lidskou touhou po moci. Nejvíc mě bavil příběh Sonmi 451 a R. Frobishera. V rámci jednotlivých příběhů se proměňuje také jazyk a styl autora, podle toho, jaké je historické období a podle toho, jaký má příběh formát (deník, dopisy, thriller, humoristický příběh, interview nebo ústní vyprávění v nářečí). Plný počet hvězdiček nedávám jen z jediného důvodu - struktura knihy byla pro mě osobní výzvou. Četla jsem ji v originále, takže cca 10 stran trvalo než jsem se zorientovala v příběhu, 10 stran trvalo než jsem se do příběhu začetla, posledních 10 stran první části příběhu jsem už dychtivě obracela stránku za stránkou a pak prostě konec...obvykle ne jen obyčejné přerušení příběhu, ale pořádný "cliffhanger"....a nový příběh opakující celý proces znovu. Rozhodně je to originální, ale pro čtenáře, který neví, jak to dopadne, a musí se držet, aby si to nevyhledal na Wikipedii, je to zároveň velké utrpení, zvlášť když se takhle postupně navrší 5 příběhů. Samozřejmě druhá půlka už se četla sama.

24.03.2019

Poslouchala jsem to s přestávkami celých oněch 22 hodin při šití a vaření. Náročné to bylo, protože jsem o tom nic dopředu nevěděla. Zpočátku jsem myslela, že to doposlouchat nedokážu, protože se znovu a znovu proměňovali vypravěči i prostředí i doba. Jak mě potěšilo, když se něco zase vrátilo. Často to bylo téměř deprimující poslouchání. Připomnělo mi to Orwellovo 1984, Čapkovo RUR i Huxleyho Konec civilizace. Líbila se mi část z "hotelu" pro seniory. Vlastně jsem si ji vybrala, abych měla do čtenářské výzvy knihu s Man-bookerovu cenou. Rozhodně toho nelituji. Taky jsem někde zaslechla, že je také film. A teď se hodně těším, až se na něj s kamarádkou podíváme. Nevěřím však, že do něj vešlo to všechno, co jsem teď doposlouchala.

22.03.2019

„A až se naposledy nadechneš, pochopíš, že tvůj život byl pouhou kapkou v nekonečném oceánu! Co je však takový oceán jiného než spousta kapek?". Myslím, že k této knize není potřeba psát více.

21.03.2019

Miluji ty příběhy.. Nezklamali ani filmové zpracování.

15.03.2019

Mám rád Mitchela a Atlas mraků je vrcholem jeho tvorby. Doufám, že prozatím.
Tak komplexní a mnohovrstvou knihu napíše jen Pán spisovatel. Vím, že se k ní určitě jednou vrátím. Starý George a propojení mateřským znamenkem ve tvaru komety spolu se sextetem a dobrým skutkem..
Jedna z nejlepších knih

11.03.2019

Před lety jsem viděla film natočený podle této knihy, během čtení jsem si vybavila tak dvě scény, jinak celý film zapadl kamsi do černé díry, kde končí většína filmů, které mě nijak zvlášť neoslní.
S potěšením můžu konstatovat, že knižní předlohu tenhle osud nepotká. Velmi se mi líbila kompozice knihy, návaznosti, příběhy, ...

21.02.2019

Místy rozkecané až hanba, ale kruh vyprávění, obsah i spád se mi zamlouval. Zajímavě napsaná sci... fant... detek... Histo..?
Kniha. Uf.

10.02.2019

„Kdo teda způsobil Pád, dyž ne Starej Georgie? Jasnozřivá vodpověděla: To Dávný způsobili svůj vlastní Pád. Jo, její slova byly jak lano ukroucený z kouře. Dávný ale přece měli moudro! Vodpověď si pamatuju: Jejich moudro ovládalo nemoci, míle i semínka a zázraky měnilo na vobyčejnou věc, jedno ale vovládnout neumělo, kdepak, hlad v lidských srdcích, jo, hlad mít víc.“

Pokud jste Atlas mraků viděli jako film, ale nečetli, určitě to napravte. Oproti filmu je totiž kniha (jak už to tak bývá :-) ) mnohem zajímavější a komplexnější. Autor postupně představuje šest různých postav, šest různých dějinných epoch i šest různých stylů vyprávění. O samostatné, izolované příběhy se nejedná. Jakmile totiž vyprávění dospěje k nejvzdálenějšímu bodu, jednotlivé příběhy se postupně znovu vrací, aby je v samém závěru uzavřely úvahy amerického notáře Adama Ewinga, prvního a zároveň posledního ze všech vypravěčů. Ukazuje se tak, že všechny příběhy, které Mitchell před čtenářovýma očima skládá a zase rozkládá jako matrjošku, tvoří jedinou mozaiku něčeho mnohem většího.

Jejím prostřednictvím do popředí znovu a znovu vystupují stejná témata: touha po moci, hledání pravdy i neschopnost člověka žít s druhými v harmonii. A zatímco každá další generace navazuje na skutky té předchozí, odvíjí se před čtenářovýma očima celá historie lidské rasy – od jejího vzestupu po neodvratný pád.

02.02.2019

Pro mě jedna z nejlepších knih, klidně si jí přečtu ráda znovu. Kniha je rozhodně lepší než stejnojmenný film.

25.01.2019

Pro mne, jako překladatelku bylo zážitkem číst překlad do češtiny Zachrova jazyka. Skvost.

23.12.2018

Velmi originální kniha..chvíli jsem neměla chuť číst dál,posléze nešlo přestat..zaujalo mě,že každá následující část má v sobě střípky té předchozí a tak to jde kupředu,až se příběh začne vracet a skončí na začátku..část o útěku z domova důchodců nemá chybu :)..formální stránka úžasná,autor se vyřádil na střídání stylů,jen některé pasáže mohly být kratší..hodnotím 80/100..a teď se jdu podívat na film

07.12.2018

Výborná kniha. Jen některé popisované krutosti se mi špatně trávily.

02.12.2018

Neobvyklá kniha, co se týká formy – sestavit ji jako tradiční povídkovou sbírku bez jízdy časem vpřed a zase zpátky, nebyla by tolik zajímavá. Každý z příběhů je jiný, většinou s odlišnými postavami i stylem vyprávění, každý však dokáže vtáhnout a přimět čtenáře k zamyšlení, někdy rozesmát, jindy rozesmutnit, rozčílit, napnout… Žádnou originální pointu nebo složitou filozofii ovšem nečekejte, v podstatě jde „jen“ o časem ověřené zkušenosti, nepříjemné skutečnosti a hezké, leč zatím nefunkční teorie, jak by lidstvo mělo (a není schopno) fungovat, plus nějaké to více či méně exotické koření okolo.
Nejčtivější pro mě byla sci-fi část „Orison Sonmi-451“, tento výslech neobyčejné servantky bych hodnotila nad 90%. Příliš nezaostala „Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe“, která dala zavzpomínat na „Vyhoďme ho z kola ven“ (nebo „Přelet nad kukaččím hnízdem“ pro ctitele filmu), za mě 85%. Podobně bych obodovala dystopii „Jak to bylo u Slooshova brodu, a co se pak seběhlo“, 84%. Konspirační thriller „Poločasy rozpadu – První záhada Luisy Reyové“ si ode mne odnáší čisté čtyři hvězdičky a historickému cestování s „Tichomořským deníkem Adama Ewinga“ bych odečetla 5%. Nejmenší úspěch u mě zaznamenaly „Dopisy ze Zedelghemu“, ať už je to nesympatickým hlavním „hrdinou“ (a vůbec postavami okolo), hudební tématikou, co jde poněkud mimo mě, nebo zkrátka nejméně atraktivní zápletkou, 65%.
U několika příběhů mi chyběly překlady cizojazyčných vět, má francouzština a španělština se bohužel omezuje pouze na nezbytné základy (pozdrav, poděkování, přitakání, zápor a vulgarismy). Dalším problémem (zcela osobním a subjektivním) je pocit, že mi něco zásadního z tohoto literárního obrazu uniká. Je to takové rozčilující mentální svrbění, nicméně nejsem ochotná se k „Atlasu mraků“ v dohledné době vracet. Za zmínku stojí také pár hrubek, sice v minimálním množství, ale u takto kvalitní knihy „pocity se blížili“ atd. praští do očí hůř. Sečteno a zprůměrováno: velmi spokojené a krásně naleštěné čtyři hvězdy. Teď nechám dojmy trochu vychladnout a časem si užiju film.

22.11.2018

Po překonání první čtvrtiny jsem teprve četla s chutí. Jsem ten typ čtenáře, který si nepamatuje jména (jen jak vypadají v textu, takže podobná jména často zaměňuji). Prvotní dojem z knihy byl zmatek. Ten se postupně přetavil ve zvědavost. Ke konci se objevily obrysy smyslu. Ale myslím, že si knihu budu muset přečíst znovu, abych z ní měla opravdu dobrý pocit.
Asi nejvíce mě oslovil příběh jídlonošky a příběh ostrovní civilizace.

23.10.2018

Tak tohle mě opět bavilo. Jeden z mých oblíbených filmů. Dle této knihy bratři Wachowští(.....v době natáčení filmu bratr a sestra.....teď už sestry)natočili(y) opravdu vyšperkované dílo. Knihu jsem četl a představoval jsem si popisované scény, a slyšel hlavní postavy promlouvat jako ve fimu (jeden z mála "novějších" snímků, u kterých se povedl dabing). Další ze čtených knih, kde jsem díky filmu věděl, jak to asi dopadne, ale těšil jsem se, že si zase ráno budu číst. Každá "povídka" psána jinak, je tam vyprávění, dopisy, rozhovor.........
Pro mě nejlepší je "Jak to bylo u Slooshova brodu a co se pak seběhlo" ........
"Cesty Starýho Georgieho a moje se křížily častějc, než by se mi v pohodě vlezlo do palice, a až skápnu, nikdo už nepoví, co na mě ten zubatej čert zkoušel a co mi proved...tak mi dejte kus flákoty, a já vám povim "vo tom našem prvním setkání". Tlustej šťavnatej plátek, jo, ne ty vaše zápalný voběti tenký jak voplatka.....

23.10.2018

Sonmi a dále skvělé, ale jinak jsem se s knihou musel poprat.

29.08.2018

Krásná kniha a to prolínání příběhů :)

06.08.2018

Pěkné příběhy, někdy spojené na můj vkus trochu násilně (např. příběh mladého skladatele, jehož skladba dala název celé knize, a v dalším příběhu si ji postava přehraje na desce). Nezapomenutelný pro mne byl příběh jídlonošky Sonmi. Pobavil příběh nakladatele zavřeného v domově důchodců :-) Celkově stojí za přečtení. Film se mi po přečtení knihy nelíbil, jak už to tak bývá.