Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
O této knize jsem slyšel samou chválu, a tak jsem se rozhodl, že knihu také vyzkouším. Jedná se o rodinnou ságu, která nám popisuje život řeckých uprchlíků, které v roce 1948 přijalo Československo. Dočteme se informace o občanské válce, která probíhala v Řecku a následně o životě Řeků v Československu. Popravdě řečeno jsem o této historii nic nevěděl a díky této knize jsem se hodně nových informací dozvěděl včetně informací o různých zvycích a tradicích Řeků.
Kniha je vyprávěna z různých úhlů pohledů hlavních postav. Hlavní postavou je SOTIRIA, která přichází jako desetiletá dívka do Československa a na pozadí jejího osudu se odvíjí tento román. Oblíbil jsem si SOTIRIU i její kamarádku KOULU a také další postavy.
Pro Řeky, kteří se přistěhovali do Československa v roce 1948, to nebylo vůbec jednoduché. Byli odtrženi od svých rodin, museli se naučit česky a přizpůsobit se našim poměrům. Mnohdy neměli žádné zprávy o svých příbuzných, jestli ještě žijí, anebo zemřeli v občanské válce. V Československu se vytvářely řecké komunity a my sledujeme život hlavních hrdinů od roku 1948 až do současnosti.
Kniha je skvělá a rozhodně stojí za přečtení. Nemám žádné výhrady k této knize. Stránky utíkaly jedna za druhou.
Kniha má pěknou látkovou záložku.
Kniha byla velmi zajímavá svým tématem, osudy Řeků žijících v České republice mi byly neznámé a tak trošku zahalené rouškou tajemství. Styl psaní mi přišel novinářsky strohý, příběh ve mně nevyvolával takové emoce, jaké bych od tohoto tématu čekala. Také mi chybělo více historických podrobností o tehdejší situaci v Řecku, o to zajímavější bylo brouzdat po internetu a dozvídat se a rozvíjet další a další fakta. Mrazivá byla ideologie tehdejší doby, jak moc poznamenala tolik mladých lidí, nedokážu si vůbec představit, jak složitou situaci tyto děti měly jak z hlediska jejich kultury, jazykových bariér, zpřetrhaných rodinných pout, volby partnera, posléze návratu do rodné vlasti...
Tak toto byla opravdu bomba. Příběh mě zasáhl, nestává se moc často, že bych byla dojatá a šokovaná hned v začátku knihy. Hlavní hrdince jsem fandila od začátku do konce, její příběh mě opravdu upoutal. Jistě, ke konci jsem se už začala trošičku "nudit", ztrácet pozornost, protože v celé knize jde především o pocity, není tam žádná akce, je to prostě příběh obyčejných lidských životů, prostoupených mnoha útrapami, překážkami, ale i radostmi. Není to úplně žánr, který bych četla běžně...
Musím se přiznat, že o řecké migraci v 50. letech jsem neměla ani ponětí - skvělá práce, český vzdělávací systéme (Životice, řečtí uprchlíci,...). A myslím, že kniha nemohla vyjít v příhodnější dobu, tolik podobností s Ukrajinou... až mě zamrazilo. Je strašidelné, jak je válka "nadčasová", vždy to jede podle stejné šablony, vždy to odnesou civilisté, a přesto nikdy válkám nebude konec.
Také se mi líbilo, jak se autorka dotýkala horkých témat, i po sedmdesáti letech společností stále rezonují témata emancipace, potratů, společenských rolí, předsudků a tradičních hodnot, mateřství... V podstatě byla celá kniha takovou společenskou kritikou, co se týče rodiny a svých milých, nečekejte, zítra může být pozdě. A to se mi na tom líbilo asi ze všeho nejvíc, další nadčasovost.
Autorka nám předložila pořádnou emocionální jízdu, a tu jsem si skutečně užila. Knihu určitě doporučuji a ráda si ji v budoucnu přečtu znovu.
Až uvidíš tuto knihu čtenáři, chyt ji a věř, že ji už nepustíš. Příběhy žen a dětí , kteří byli násilně vyhnáni ze svých poklidných životů v horách a žačal jim nový život u nás. Nový život jim dal šanci ale taky strach , obavy . slzy a smutek, Měli sice jídlo a postel. ale kde zůstalo slunce, olivy a rodina.? Pořád se tam vraceli v myšlenkách, protože život u nás taky nebyl jednoduchý. Slzy, já brečela , Moře slz. Móře, které jsem taky jako holka z Moravy ještě neviděla.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu koupila. Je to jedna z nejzajímavějších ság, kterou jsem poslední dobou četla. Přibližuje nám osudy řeckých emigrantů, kteří se k nám dostali útěkem za občanské války v Řecku. Zajímavá je ta rozdílnost mentalit Řeků a Čechů a na pozadí politických událostí jak šel čas u nás, tak běží život v rodinách uprchlíků a jejich českého okolí. Četlo se velice lehce a samo. Krásně popsané jak kořeny našich předků nás ovlivní na celý život a jak se geny nedají ošálit. Moc doporučuji, nelituji ani minuty prožité s touto knihou.
Kniha mě moc bavila. Skvěle propracované postavy. A to jídlo a to moře. Hned bych někam jela. právě třeba do Řecka :-)
Přiznám se, že o Řecké občanské válce a událostmi s ní spojenými jsem slyšela poprvé. Knížka vypráví příběh řeckých uprchlíků, kterým v té době Československo poskytlo azyl. Sledujeme osudy několika postav, z nichž každá je jiná a každá se s životem v cizí zemi vyrovnává jinak. Nikdo z nich však nezapomene na svoje rodné Řecko, které nakonec s některými z nich i navštívíme. Čtení bylo velice poutavé a zajímavé, vždycky jsem se těšila, až budu mít chvilku a budu se moct znovu začíst. Dávám plný počet hvězd a moc doporučuji.
V roce 1948 přijalo Československo tisíce řeckých uprchlíků, kteří utekli ze své vlasti zmítané občanskou válkou. My sledujeme osudy této řecké komunity v Československu na příběhu dívenky (později ženy) jménem Sotiria a její rodiny. Příběh běží od roku 1948 až do roku 2008, resp. 2018.
Jsem vždy trochu skeptická ke knihám, které obletí sociální sítě, kde je influenceři chválí, ale tohle bylo fajn čtení. Je to nenáročné, ale ne pitomé, hezky to plyne. Někdo tuhle knížku přirovnal k seriálu Vyprávěj. To sedí.
Tak klobouček!!! :-). . Tohle se četlo samo! S lehkostí vám pod stránkami vystupují příběhy lidí jako film. . . jeden vystoupí na povrh, pak se schová, vypráví se další. . . nědy se něco naznačí, aby se objevilo pozdějc. . .. . Lidské osudy se tu odehrávají od čtyřicátých až do roku 2018. ., . . .fakt dobrý! Na začátku to tak klouže po hladině a pak se dostanete do hloubky povah lidí. Tohle je kniha 10 v1. . čtivá, poučná, historická, moudrá, lidská snad i oddechová, milá, realistická, je to kniha o kořenech, vazbě k rodné zemy, o tom, že geny jsou geny :-). . . .PS. a chci teď taky moře!!! :-)
Četlo se to moc hezky, zase jsem se dozvěděla něco nového, pro mě v historii ČR do bližších podrobností neznámého. Jen ten konec byl pro mě neuvěřitelný. Proto 1 hvězda dolů.
Je zde mnoho komentářů k této skvěle napsané knize, tak se nebudu opakovat. Snad jen taky přidám doporučení k přečtení, protože určitě stojí za to!
Hodnotila bych i větším počtem hvězd, ale nejde to. Skvělá kniha, skvěle napsaná, ani chvíli jsem se nenudila. Měla jsem řecké spolužáky a nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že žijí zrovna u nás. Kniha mi mnohé objasnila, za což autorce děkuji. Určitě doporučuji přečíst.
Krásný a velmi silný příběh, ke konci jsem byla dojatá. Vypráví nám o osudech Řeků, prchajících před válkou. O tom, jak bylo těžké začlenit se v cizí zemi, ale i o hrdosti a lásce k zemi rodné. Neumím si vůbec představit, jaké to muselo být pro ty děti, natož, pokud se najednou ocitly úplně samotné, bez pomoci a lásky rodiny, příbuzných, jediných lidí, které do té doby znaly. Autorka celou knihu napsala velmi čtivě, zaujala od samého začátku. A já jí děkuji, nejen za to, že jsem se dozvěděla něco více o historii i mé milované země, Řeků si teď vážím ještě o to víc, ale i za ten "jiný" pohled, o kterém vlastně spousta z nás, neměla ani tušení. Za mě nejkrásnější kniha tohoto léta a určitě DOPORUČUJI.
Krásný příběh řeckých dětí až po jejich stáří. Nedovedu si vůbec představit, co všechno musely tak malé děti zažít. Našly u nás druhý domov, ale srdce je pořád táhlo do Řecka. Jsem ráda, že jsem knihu objevila a doporučuju ji k přečtení.
Při čtení jsem si vybavila své mládí, kdy jsem se stýkala s mladými Řeky, narozenými již v naší zemi. Studovala jsem s Řekyní, která mě s nimi seznámila a dokonce jsem měla tu čest navštívit jejich komunitu na severu Moravy. Později jsem s Řeky i pracovala, někteří mohli později svou vlast navštívit a pak tam i natrvalo odjeli. Moc ráda jsem si to vše připomněla a doporučuji k přečtení, protože knihy o komunitě Řeků u nás asi vydávány nebyly.
Krásný příběh, smekám před paní autorkou a doufám, že se můžeme těšit na další její knihu.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
2022 | Až uvidíš moře |
2023 | Ty chladné oči |
2024 | Když přišli psi |
2023 | Desetkrát a dost |
2024 | Srdcová desítka |
To je tak krásná kniha. Čtení jsem si moc užila. Pro mně jedna z nejlepších knih tohoto roku. Moc doporučuji.